na Blog.cz

Nebudu se dnes zamýšlet nad přínosem, či naopak nebezpečím sociálních sítí pro jejich uživatele - spíš jsem se chtěla věnovat jinému problému a tím je prznění češtiny na internetu. K našemu rodnému jazyku mám vřelý vztah, a proto mě štve, jak se k němu chovají nejen uživatelé Facebooku, ale třeba i blogu a vůbec všech sítí. Dalo by se říci, že na internetu je velkou raritou narazit na text, který je gramaticky bezchybný. To je fakt - ovšem horší je, že to málokomu vadí.

Běžným jevem jsou pravopisné prohřešky - podívejme se třeba na ukázku z jednoho článku na Téma týdne, na který jsem narazila (a nemusela jsem se vůbec namáhat):

"Jo jednou sem se rozhodla napsat téma týdne, sociální sítě ? nejdřív jako tak to fakt nevím co napsat, to psát nebudu! Ale pak mi došlo že sociální síť je Facebook. Bez toho nežiju, tam si domlouvám chození s klukem, tam sním flirtuju, tam se skámoškou domlouvám na venkách. Ale má to zarážku je dobře že je facebook ? já bych teda radši brala flirtování na živo♥ říct někomu chceš semnou choďit ? to už skoro všechna generace neřekne :X Je to škoda :X Teď už na facebooku koluje "Pusa" dal bys mi pusu ? dej lajk. Lajk ? stejně ti ju nikdo nedá chápeš to ?!"

Takže si to rozebereme - třináctiletá dívka zcela ignoruje velká písmena, pak tady máme jeden zajímavý tvar "sním", což by mohlo v kontextu znamenat, že děvče sní, ale ono nesní, pouze flirtuje se svým chlapcem. Co mě dostalo, je tvar "domlouváme se na venkách". Takže v prvním pádě jsou to venky, v druhém - bez venků, komu, čemu - venkám, vidím koho, co - venky, voláme venky!, o vencích a sedmý pád bude s venky. Rozumíte tomu? Já tedy ne.

Dalším zajímavým jevem je nové slovní spojení - má to zarážku. Má to znamenat, že je to problém. Ale zarážka a problém jsou dvě různé věci. Zarážka může být třeba u dveří, aby při průvanu nebouchaly. Problém je obvykle nechtěný, nebo nežádoucí stav, který vyžaduje řešení. Takže, jak vidíte, zarážka a problém není totéž.

No nic, další text se mi ani nechce číst, ještě se pozastavím u slova "lajk". Abych se přiznala, jsem ze staré školy, která zná tak akorát Lajku, což byla ruská fena, speciálně cvičená pro let do Vesmíru. Ještě by to mohl být "laik" - osoba do určitého tématu nezasvěcená, nebo odborně nevzdělaná.

Ale pohybuji se na sociálních sítích už hezky dlouho na to, abych věděla, že lajk je zkomolenina anglického Like, což znamená líbit se. Proč to tedy nenapsat? Proč vymýšlet zkomoleniny?

Je smutné, že takových nových výrazů kolem sebe slyšíme spoustu. Nemusím ani chodit daleko, stačí si zapnout televizi. Dozvíte se tam, že sušenky před snězením musíte nejdřív omlékovat, nebo že děťátko pláče proto, že má prdíky. Z těhotné ženy se stala těhulka, malé dítě je mimísek, dovolená je dovča. Napiš mi je v internetovém jazyce písni, místo pozdravu Ahoj máme nový tvar ahojky. Naprosto mě paralyzuje, když čtu o manžovi (v překladu znamená manžel), či fotenkách a fotečkách. Jako bychom potřebovali na síti být jaksi roztomilejší ( což odpuzuje ještě víc).

Zvláštní pozornost si pak zaslouží zkratky. Místo prosím je zde pls, místo směji se zase LOL. Případně XDDD. Kolikrát člověk luští, co tím vlastně chtěl básník říci. Třeba takové mrtě. Mohl by mi to pls někdo vysvětlit?

Další neřestí je psaní slov jako čláááánek, tag, z5.... mohla bych pokračovat, ale nebudu. Zkrátka, projevuje se zde neblahý vliv sítí, na kterých přece nemusíme psát spisovně, jako ve škole. Tak vesele przněme náš krásný jazyk, jen houšť. Je to přece moderní, no ne?

Mám problém s ruštinou - totiž s ruskou klávesnicí. A vlastně i s ruštinou - i když jsem ji asi devět let více či méně úspěšně studovala. Dokonce jsem z ní i maturovala - vytáhla jsem si otázku o zvířatech Sovětského svazu, což byla jedna z těch, které jsem neuměla. Takže jsem zmateně k pobavení komise blekotala něco o veverkách a o krupnym rogatym skotu a nakonec jsem za svůj žalostný výkon získala dostatečné hodnocení. Bylo mi to tehdy srdečně jedno - a kdyby mi někdo řekl, že budu jednou dobrovolně poslouchat kapelu, jejíž zpěvák je z Ukrajiny a ruštinu míchá s angličtinou, tak bych mu nevěřila. A přece je to tak - teď zrovna poslouchám rusky zpívanou skladbu Song of Odessa z nejnovější desky Gogol Bordello.

Gogoli jsou jednou z kapel, která má fantastický drajv naživo - už jsem je viděla dvakrát a pokaždé to bylo něco neskutečného. A ani poslech jejich desek nepostrádá kouzlo - na této se posluchač přenese s charismatickým a správně ulítlým týpkem Eugenem Hutzem přímo do jeho domoviny. Desku jsem objevila náhodou díky recenzi v lednovém Rock8Popu a samozřejmě neunikla mému zájmu. Jak libozvučně mi teď zní ten ruský jazyk!

A máme to tu zase - v únoru se spouští další soutěž o "Nejkrásnější hlas Česka a Slovenska". Tentokrát prý hlavním kritériem pro výběr soutěžících bude hlas a ne vizáž - tak nevím, ale mám za to, že vzhled nemá s hlasem nic společného. Ale chtěla jsem napsat v krátkosti svůj názor na tyto soutěže.

Myslím, že jsme jimi už přesyceni - televizní stanice se předhánějí v předvádění "úžasných" talentů, o kterých po pár týdnech od odvysílání není slechu ani dechu. Myslím, že jediné, co mají tyto soutěže zajistit, je zvýšit příjem televizí za reklamy, které tvoří větší polovinu vysílacího času. Pomoci nějak k hudební kariéře opravdu talentovaným lidem - to je jen utopie. Tyto soutěže většinou produkují ve finále skvělé (i méně skvělé, ale o to víc skvěle vypadající) zpěváky, kteří se snaží přesně papouškovat slavné hity pop music. Technicky dokonalé pěvce, kteří jsou od počátku vystaveni pocitu, že se z nich rodí velké hvězdy a přesně v tom pocitu jsou utvrzováni na své "cestě soutěží" - řvoucí davy prepubertálních holčiček a omdlévající fanynky v prvních řadách jsou toho důkazem. Lidi, kteří nemají dost schopností prosadit své nápady a nechají se snadno ovlivnit - to jsou konečné produkty těchto soutěží. Po některých se slehla zem takřka okamžitě a snad jen pár z nich se skutečně udrželo v povědomí - vzpomenu si jen na Anetu Langerovou, původně šedou myšku, která ale dokázala své chlebodárce pořádně potrápit vlastním názorem.

Je to všude na světě stejné - z hudby se stala disciplína, ve které soutěží jedinci, postižení vírou ve vlastní výjimečnost. Stala se z ní soutěž krásy a měřítko vkusu malých holčiček, které posílají svým vyvoleným hlasy. Jestli to tak půjde dál, bude hudební trh přesycen produkty těchto rádoby zpěváků, na nichž se budou pakovat vydavatelské firmy. Děti jsou přece jen dobrou kupní silou - bude stačit vyrobit hvězdu a pak ji naplácnout třeba na penály a tašky do školy, na obaly sešitů a trhák je zaručen. Prachy taky. Ale kde zůstala hudba?

No nic, v tomto ohledu jsem možná staromódní. Nebudu sledovat žádnou novou Superstar, protože to považuju za ztrátu času. Je to jen vata, která ucpe prázdné místo v už tak ubohé programové nabídce. Je to jen příležitost k většímu zviditelnění pro kreatury (jako je Rytmus, nebo Michal David a další). Je to jen oblbování lidí v tom, že hledáme někoho výjimečného. Ne - jsou v tom jen peníze, nic jiného.

Myslím, že většina opravdových zpěváků, kteří si svou cestu ke slávě vyšlapali sami, by v podobných soutěžích pohořela. No dovedete si třeba představit mladého Roberta Planta v X Factoru? Já ne.

Whole Lotta Love - Robert Plant vs. Francesca Michielin (šestnáctiletá italská výherkyně X Factoru, mimochodem právě včera vydala album, jehož singl je na prvním místě v italském žebříčku).

Musím se s vámi podělit o svůj nový, čerstvý objev - kapelu Euzen. Je to mladá, talentovaná kapela, pocházející z Kodaně. A jak jsem na ně přišla? Zcela jednoduše - budou jedněmi z účinkujících na Colours of Ostrava 2012. Navíc zpěvačka této skupiny nebude na festivalu poprvé - předloni se zde představila jako jedna z vokalistek severských Valravn, jež nás uhranuli svým nočním vystoupením. Obě půvabné ženy tehdy předvedly krásně sladěné taneční vystoupení - samozřejmě hlavní zpěvačka Valravn Anna Katrin především zaujala svým hlasem.

Valravn na Colours of Ostrava 2010

Její kolegyně, Marie Franz z Euzen (původem je z Norska) je neméně ambiciózní zpěvačka s podmanivým hlasovým rozsahem. Co se týče hudby Euzen, je v ní velké množství výrazů, jejich hudební vesmír je plný akustických i elektronických nástrojů a celkový zážitek je strhující a vyjadřující severskou melancholii i melodičnost. V roce 2009 vydali debutové album Eudaimonia (lze volně přeložit jako štěstí) a dosáhli s ním v Dánsku velkých úspěchů. Doufám, že je bude štěstí provázet i na letošním ročníku Colours a že překvapí podobně jako předloni Valravn.

Na 27. ročníku TEC (technické tvořivosti a tvůrčího přínosu) získal Robert Plant a jeho kapela Band of Joy dvě ocenění : za vynikající záznam a produkci singlu Angel Dance a za nahrávání a vysílání živého vystoupení v New Yorku. Celkem se mu podařílo proměnit polovinu nominací v ceny - původně byl nominován ve čtyřech kategoriích.

TEC byla založena v roce 1990 a je to společnost, která se věnuje podpoře rozpoznání vysoké kvality zvuku a obrazu ve sdělovacích prostředcích. Nadace dotuje stipendijní programy pro umění a vědu na předních univerzitách a nejlepším studentům poskytuje finanční podporu.

Možná si pamatujete, že se před Vánoci v obchodech objevilo balení čajů s bílým hrnečkem a barvami, určenými k jeho dekoraci. Protože jsem zrovna potřebovala doplnit zásoby, a protože mě zaujala možnost namalovat si vlastní hrníček, tak jsem si ho koupila.

Dlouho jsem přemýšlela, co si na něj nakreslím. Ne, nevěřte mi, já to věděla hned, jen jsem si na to netroufla. No a pak, jednoho sobotního odpoledne, jsem vzala do ruky štětec a za hodinu jsem byla s dekorací hotova. Není to sice úplně dokonalé, ale mě těší, že mám svůj ulítlý hrnek na čajík. Bude mi z něj určitě moc chutnat.

Slunce, to má znázorňovat jeho energii.

Logan Romero přišel právě včas - radosti a starosti spojené s péčí o něj pomohly rodině překonat bolestnou ztrátu. Dalo by se říct, že jeho příchod zachránil Led Zeppelin v jejich poslední etapě, protože Robert Plant se po Karakově smrti uzavřel před světem i kapelou a přemýšlel o tom, jakou cenu má sláva v porovnání s láskou k rodině.

Od roku 2006 Logan zpíval v kapele Sons of Albion, jejíž název vznikl z nejstaršího pojmenování Velké Británie (Albion). Nepřekvapí, když se dozvíme, že název vymyslel Logan po četbě historické knihy. Kromě něj jsou členy kapely Nuno Miguel (kytara), Gones (baskytara) a Francisco de Sousa (bicí). V roce 2009 vydali několik singlů, poté v roce 2010 další, nazvaný Blackened Heart.

Spoustu fotografií najdete zde.