na Blog.cz

Po přečtení několika článků na ožehavé téma Incestu jsem se rozhodla přidat ještě jeden svůj pohled. Mnoho lidí se tváří velice liberálně a tvrdí, že lásce se nemá bránit a je svobodným rozhodnutím těch dvou, kteří se milují, ať je to třeba otec s dcerou, nebo bratr se sestrou.

Já bych si dovolila oponovat a to pro jednu zásadní věc - právě proto, že láska je svobodné rozhodnutí dvou lidí. Dítě je totiž stále ve stavu závislosti na rodiči a to nejen ve smyslu základní péče, ale hlavně citu. Z ní se samozřejmě během let vymaňuje, což mu může znemožňovat nevhodná výchova, jak jsem psala v předešlém článku. Malé dítě má rodiče téměř za bohy, kteří všechno ví, všemu rozumí, všechno dokážou vyřešit. Ochraňují ho a poskytují mu lásku a bezpečí. Dávají mu jistotu a pomáhají mu najít svou vlastní cestu v životě. Podporují ho na ní a jsou rádi, když je šťastné. Rodina je zázemím i pro dospělé dítě.

Ve vztahu rodič - dítě bude dítě vždy závislé. Záleží pouze na štěstí, na tom, do jaké rodiny se narodí. Dítě bude své rodiče mít rádo, i když nebudou ideální, i když mu třeba budou ubližovat. Pokud dojde k situaci, že se kupříkladu otec "zamiluje" do své dospívající dcery, dcera je vždy v nevýhodě. Je závislá na otci především citově a těžko se mu bude bránit. Otec je autorita a pokud bude chtít docílit svého, vymůže si to nejrůznějšími prostředky. Od naléhání, přes sliby až po výhružky. Tohle ale není láska dvou lidí, to je zneužití závislosti. A podle mě je to zneužití i v případě, že je ona dcera plnoletá.

Ovšem můžou nastat i případy, kdy otec s rodinou od prvopočátku nežije, je tedy pouze zploditelem oné inkriminované dcery. Nějakou zázračnou náhodou se ti dva potkají a i přes pokrevní pouto, které ale na první pohled není vidět, se do sebe reálně mohou zamilovat. Je to trochu jiná situace - člověk, který dítě nevychovává, není s ním od jeho prvních okamžiků, nikdy mu neřeklo tati - je vlastně otcem pouze biologicky. Není tou jistotou, zázemím, neposkytuje ochranu, bezpečnou náruč rodiny - to vše zatím zajistil někdo jiný, buď matka sama, případně za pomoci nového partnera. Ze strany dcery neexistuje tedy závislost na něm. Vztah, který by takto vznikl, ovšem při zjištění pravdy většinou skončí tragicky. Kdo z nás by chtěl zažít situaci, kdy se z milence vyklube vlastní táta?

Ještě bych se chtěla zmínit o lásce mezi sourozenci. Myslím, že tady může fungovat stejný princip závislosti. Vždy jeden ze sourozenců je tím silnějším a dominantním - je teď jedno, jestli je to dívka, nebo chlapec. V určitém věku děti rády zkoumají svá těla, může tedy v případě sourozenců opačného pohlaví (nejen) nastat to, že využijí možnosti nejbližší a nejjednodušší. Ke skutečnému milostnému vztahu mezi sourozenci, kteří byli vychovaní společně a v normální rodině, by nemělo dojít. Společná výchova totiž působí asexuálně a takto vychované děti k sobě touhu nepociťují.

Dnes ale v rodinách často žijí dvoje až troje děti - manželovy a manželčiny z předchozích vztahů a společné - a tam může dojít k zamilování se velice snadno. Nejde sice o incest v pravém slova smyslu, protože tyto děti nemají společné rodiče. Může to být jen snadný způsob získávání prvních sexuálních zkušeností bez hříšného pocitu krvesmilstva, zvlášť pokud se rodina dá dohromady v době, kdy jsou děti v pubertě.

Zvláštní a smutnou kapitolou jsou pak děti, které byly odebrány z nefunkčních rodin, vyrůstaly odděleně, vůbec o své existenci nevěděly a po letech se sešly v partnerském vztahu. Před nějakou dobou jsem o takovém případu četla, mám pocit, že tito sourozenci zplodili dvě děti, než zjistili, že jsou bratr se sestrou, tudíž je jejich vztah vlastně mimo zákon. Co s takovou situací? Je to kruté vůči těm dvěma lidem, kteří nemají kromě předků nic společného. Vlastně nejsou sourozenci v pravém slova smyslu - nemají společné zážitky z dětství, nezažili ten pocit spiklenectví proti rodičům, nepomáhali si s domácími úkoly - prostě nedělali všechny ty věci, které jsou pro sourozence v rodině běžné. Bohužel náš právní řád nepovoluje výjimky.

Co k tomu tedy dodat závěrem? Vztah závislé osoby a dominantního rodiče, který zneužil svého postavení, je zlo. Je to zlo především pro dítě, kterému se tímto zničí veškeré jistoty, které do té doby mohlo mít. Bude mít později velký problém s navázáním normálního svazku s partnerem, pokud toho bude vůbec schopno. Stejně tak je patologický vztah mezi dvěma pokrevními sourozenci, vychovávanými společně. Signalizuje to totiž vždy něco nezdravého v rodině.

Případy možných vztahů mezi biologickým zploditelem a dítětem a mezi sourozenci, co spolu nevyrůstali, jsou spíše ojedinělé. Samozřejmě mohou nastat a určitě nepředstavují pro obě strany nic špatného - ovšem pouze do chvíle, kdy se zjistí pravda. Tady je trestní zákon nekompromisní a nebere ohledy na city. Tři roky natvrdo je přece jen dost krutá daň za lásku a myslím, že v těchto případech zcestná. Bylo by jistě ideální, kdyby k těmto situacím nedocházelo, v dnešní době bude bohužel spíš takových případů přibývat.

Nechci se pouštět do opisování rozsáhlých psychoanalýz podle Freuda, chtěla jsem jen poukázat na to, že incest nemusí být jen fyzický kontakt mezi rodiči a dětmi, případně mezi příbuznými navzájem. Jde také o nezdravou citovou závislost v rodině, která zachází až do vlastnického stavu. Dítě je závislé na rodičích, ovšem v mnoha případech se stává, že jeden z rodičů - obvykle to bývá matka - nevědomě prohlubuje onu závislost až do dospělosti a znemožňuje tak jeho přirozené odpoutání a odlet z rodinného hnízda.

Při dnešním modelu rodiny je běžný stav, že žena vychovává své děti sama - s jejich otcem buď manželství vůbec neuzavře, či se po nějaké době rozvedou. V takové situaci - zvlášť, když je v tomto vztahu jen jedno dítě - se snadno vyvine vztah dítě - matka do patologické závislosti. Pro matku představuje dítě jistotu lásky a oddanosti, alespoň tedy do určitého věku.

Není výjimkou, když matka dceru či syna povýší na sobě rovného a od útlého věku s ním řeší problémy, které by se ho ještě v žádném případě týkat neměly. Častá je především snaha zdiskreditovat otce v očích dítěte, což bývá velkou chybou, které se většina takových matek neubrání. Pokud je syn od mala utvrzován v tom, že otec je parchant, který matku zneužil a opustil, většinou na svá bedra přebere povinnost matku ochraňovat. Pro malé dítě je to velká zátěž, která pro něj v budoucnu bude představovat problémy v navázání vlastních sexuálních vztahů. Navíc nemá kladný model správného mužského chování a případný přítel, kterého by si maminka našla, pro něj bývá rivalem, pro něhož není v rodině místo.

Tyto děti v mnoha případech mají se svým pečujícím a milujícím rodičem vztah, který se označuje jako přátelský. Dnes je moderní říkat, že maminka je pro dceru či syna kamarádka. Ale rodič by neměl být kamarád, měl by být opora a jistota. Jde vlastně o zneužití dítěte a jeho postavení do role rovnocenného partnera, na kterou ono není připraveno.

Většinou takový rodič (či oba rodiče) ve své bezbřehé lásce na dítě kladou vysoké nároky. To se pak snaží ze všech sil vyhovět tomuto tlaku, protože se naučilo, že lásku si musí zasloužit. Pokud se nevzpírá vůli rodičů a jedná v souladu s jejich přesvědčením, je milováno a obdivováno. Ovšem jestliže se snaží projevit vlastní názor, kterým se odlišuje, přicházejí výčitky. Tlak ze strany rodičů, jež jsou přesvědčeni, že se obětovali pro dítě a ono není dostatečně vděčné, je velmi silný. Některým dětem znemožňuje navazování milostných i přátelských vztahů, protože mají pocit zrady, studu a viny.

Dnes se mnohokrát stává, že zejména synové zůstávají na svých matkách nezdravě citově závislí do dospělého věku. Matky v nich tuto závislost pěstují ze strachu z opuštění a z toho, že jim nějaká jiná žena "ukradne" toho chlapečka, kterého v něm podvědomě stále vidí. U dcer mívají s tímto problém otcové, ale protože mužská psychika je jiná a dívky mívají většinou větší zájem se osamostatnit a založit vlastní rodinu, nebývá problém tak častý. Ale synáčků, co do pozdního věku využívají matčiny péče a mají obavy ji ranit svým odchodem, z něhož mají vlastně sami strach, těch je stále víc. Pokud se takový muž přece jen odhodlá najít si partnerku, většinou je velmi ovlivněn představami své matky a také se snaží, aby jí jeho partnerka byla v něčem podobná. Jak vztahy s takovými muži, co žijí ve stínu své matky, dopadají, to bylo popsáno v řadě filmů i knih, nakonec možná podobný případ znáte i ze svého okolí. Někdy může dojít až k situaci, kdy matka synovo manželství zničí - ne snad se zlým úmyslem, ale s přesvědčením, že pro své dítě dělá to nejlepší.

Z těchto láskyplných rodinných vztahů odcházejí do života lidé s pochroumaným sebevědomím, lidé, snažící se každému vyhovět, jen pro pocit obdivu a lásky, tak jak tomu byli učeni. Lidé s problémem mít rádi sami sebe a udržet normální fungující vztah. Je pak důležité, aby vyhledali pomoc odborníka i spolu se svými rodiči a snažili se problém vyléčit.

Vítejte u pátého dílu ankety O nejlepší píseň sedmdesátých let. Pustila jsem se do roku 1974 a vybrala pro vás opět už tradičně deset skladeb, které jsou významné, zajímavé, či mě prostě oslovily. Budu ráda, když si vyberete, případně najdete něco, co se vám zalíbí. Hezký poslech!

1. Lynyrd Skynyrd - Sweet Home Alabama - album Second Helping

2. Joni Mitchell - Help Me - album Court and Spark

3. Bad Company - Bad Company - album Bad Company

4. Deep Purple - Burn - album Burn

5. Gene Clark - No Other - album No Other

6. Queen - Now I'm Here - album Sheer Heart Attack

7. Neil Young - On The Beach - album On The Beach

8. Stevie Wonder - You Haven't Done Nothin' - album Fulfillingness' First Finale

9. King Crimson - Red - album Red

10. Bob Marley - No Woman, No Cry - album Natty Dread

V roce 2009 se sešly v londýnské O2 Aréně některé z nejpozoruhodnějších britských hudebních ikon, aby zde zahrály charitní vystoupení na podporu nadace Nordoff-Robbins. Tato charitativní organizace využívá hudbu pro zlepšení života dětí a dospělých pacientů, postižených autismem a neurologickými potížemi.

Záznam koncertu, který proběhl 11. září 2009, vyjde 25. června 2012 na DVD a Blueray a představí nám atmosféru této památeční benefitní akce, která dokazuje, jak pozitivní sílu může mít hudba v dnešním moderním světě. Umělci, kteří na akci vystoupili před nadšeným vyprodaným sálem, prokázali, že mají srdce na pravém místě. Večer s mnoha hvězdami vyvrcholil společným představením písně The Beatles Let It Be.

Na DVD najdeme tři písně v podání Roberta Planta a jeho muzikantských kolegů Justina Adamse a Juldeha Camary. Zahráli Black Dog, Whole Lotta Love a Fixin' To Die, tedy klasiku, ovšem ve svěžím aranžmá.

Jestli máte zájem tento titul objednat, můžete tak učinit zde. A pokud vám postačí pouze poslech písní, které prezentoval Robert Plant, poslechněte si je tady.

Včera se definitivně uzavřela možnost svými hlasy ovlivnit pořadí písní z roku 1973. Měli jsme tady vyrovnaný souboj skupin Aerosmith a Led Zeppelin a nakonec zvítězili Aerosmith s Dream On. Byla to ta jednodušší volba, ale co naplat - převaha jednoho jediného hlasu rozhodla a můžeme tedy zařadit Aerosmith do konečného souboje.

Jak tedy hlasování celkově dopadlo? Abych se přiznala, účast byla celkem zklamáním. I když 59 hlasů je pořád ještě dost obstojný počet, přece jen jsem doufala ve větší zájem. Asi jsem se netrefila výběrem lidem do vkusu...

No nic, tak tedy k výsledkům. Vítězové Aerosmith mají na kontě 17 hlasů, druzí Led Zeppelin a jejich méně známá, ale skvěle propracovaná skladba Over The Hills nad Far Away, získali 16 hlasů. Na třetím místě skončila Free Bird od Lynyrd Skynyrd, fantastická to věc, s pouhými šesti hlasy. Pink Floyd a jejich temná The Great Gig In The Sky má od vás pět bodů a svorně po čtyřech hlasech dostaly skladby od Toma Waitse (I Hope That I Don't Fall In Love with You), Queen (Liar), a Black Sabbath (Sabbath Bloody Sabbath). Poněkud z jiného soudku pochází kompozice Firth of Fifth od Genesis, podle mě výborná - se mnou toto přesvědčení sdílí dva lidé. ZZ Top a La Grange mají jeden hlas a Van Morrison zcela propadl. Škoda, protože jeho Warm Love je krásně procítěná a jakoby letní atmosféru navozující píseň. Tož si ji tu dáme na závěr, přeji vám pěkný poslech a nejpozději do zítřejšího večera se tu objevím s novou dávkou písní. Tentokrát budeme vybírat z roku 1974, tak jestli máte nějaké tipy (ach, jak jsem naivní), hoďte je sem, budu jedině ráda.

Moderní člověk se čím dál víc vzdaluje své prapůvodní podstatě. Sice žijeme v materiálním blahobytu, který zaručuje pohodlí našim tělům, ale nemyslíme příliš na to, jak pozvednout ducha. V dnešním přetechnizovaném světě už nezbývá mnoho místa pro rozjímání, víru či souznění s přírodou.

A také pro vnímání hudby. Ano, hudba totiž s duší úzce souvisí. Je to vlastně nejstarší náboženství, jehož ústy k pradávným národům promlouvala přírodní božstva a s jehož pomocí lidé léčili nemocné, přivolávali déšť, hojnou úrodu, úspěšný lov či zaháněli zlé duchy. A také se při extatických hudebních rituálech oprošťovali od své hmotné podstaty.

V našich zeměpisných šířkách jsme zvyklí hudbu vnímat jako kulisu při nějaké činnosti, nebo přinejlepším jako prostředek k uvolnění. Ono hudební sepjetí s přírodou, tak důvěrně známou a přitom tajemnou múzou, která je úzce napojena na lidské bytí, už z našich životů pomalu mizí. Na světě jsou ovšem místa, kde má tato hudba své místo a je zdrojem léčivé síly. Jedním z nejzásadnějších a nejmystičtějších míst pro transovní hudbu, spojenou s oslavou přírody a léčivými schopnostmi, je marocká vesnička Jajouka.

Když večer zapnu obrazovku televizní,

tělo mé znavené se rychle mysli zbavuje.

Začínám mít trochu hlad a trpím velkou žízní,

zatímco jedno oko reklamní spot sleduje.

Vnímám jen obrazce prapodivné v mlze,

a z dálky k mým uším doléhá hlasitý křik.

Aha, to zas ta trhlá ženština osloví mě drze,

že musím vyzkoušet její jogurtový trik.

Jak tělo bez duše se ploužím nedbale a líně,

marně přemýšlím, kam dala jsem nákup včerejší.

Mé kroky vedou neomylně do kuchyně,

není místnosti v mém kvartýru krásnější.

Ach, jak hezky voní! povzdechnu si,

když kávu ze sáčku si lžičkou nabírám.

Hledám kýžený jogurt - v ledničce být musí,

leč není, potvoru ledovou naštvaně zavírám.

Ouha, za chvíli začne můj seriál oblíbený,

co mi mozek spolehlivě vždy vyčistí.

Vždyť ten jogurt by byl stejně studený,

zase by mě z něj jen rozbolely čelisti.

Oříškové musli do misky vsypu hbitě,

nekonečná love story právě začíná.

Díl tisící pátý, řada třetí - to ví dnes i dítě,

že je jistota smyslů zbavení jediná.