Ještě jedna recenze alba Raising Sand

24. července 2008 v 17:01 | Jirka |  Info
O tom, že je Robertu Plantovi rocková škatulka malá, nás přesvědčuje někdejší zepelín už dvacet let. Jeho více než kladný vztah k lidové hudbě je také znám. A tak spolupráce s country & bluegrassovou zpěvačkou a houslistkou Alison Krauss na albu Raising Sand, překvapí jen nezasvěcené. To prostě jednou muselo přijít, ostatně... jisté náznaky nesla již předchozí Plantova deska Mighty Rearranger (2005).
Avšak vy, kdož z hloubi duše nesnášíte vyjící kauboje, jódlující chlapáky ve stetsonech a džínových košilích, nezoufejte. Tahle nahrávka přináší tak trochu jiné country. Dá-li se toto označení pro kolekci třinácti písní (autorů tak rozdílných jako jsou The Everly Brothers či Tom Waits), vůbec použít.
Hned úvodní duet Rich Woman naznačuje směr. Plant je zde velmi umírněný, netlačí na pilu a s Alison jim to ladí fantasticky. Klid je však jen zdánlivý, plovoucí kytary brnkají posluchačům na nervy a Jay Bellerose buší do bubnů velmi razantně. I následující Killing The Blues plyne zvolna... jako řeka. Po její hladině kloužou tóny steel kytary. V Sister Rosetta Goes Before Us poprvé zazní Alisiiny housle, banjo pokvokává jako slípky na uprášeném dvoře, zpěvačka si dává sólo. Lenivou náladu přetrhne everlyovské rockabily Gone Gone Gone a tep vám zrychlí také Plantovy sólové pokusy. Fortune Teller je slušný bigbít a Nothin' zní přesně tak, jak máme Roberta rádi. Naopak, když osiří Alison, máme co dělat s křehkými a velmi intimními písničkami (viz Waitsova Trampled Rose).
Ne, Plant netočí slabé desky! A Alison Krauss na tom vydělala.
Zdroj: tady
***
"Chtěl jsem vám ukázat jinou recenzi, než tu naši. Tak si je porovnejte...."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama