Životopis

21. července 2008 v 22:42 | Robka |  Životopis
Úvodní slovo
Rozepisovat se o tom, kdo je to Robert Plant, je asi jako nošení dříví do lesa - jen pro pořádek tedy uvedu, že je to britský zpěvák a hudebník, který stál v roce 1968 u zrodu legendárních Led Zeppelin a po jejich rozpadu v roce 1980 je na sólové dráze. Jeho pěvecká a autorská kariéra trvá tedy už bezmála 48 let (počítáme-li i jeho hudební prvopočátky) a je právem považován za jednoho z nejvýznamějších zpěváků rockové historie.

V roce 2006 byl heavymetalovým magazínem Hit Parader zvolen jako nejlepší "heavymetalový zpěvák všech dob", v roce 2009 se v anketě na rozhlasové stanici Planet Rock umístil jako největší hlas v rocku. No a v roce 2010 byl vybrán mezi padesátku největších hlasů planety v anketě Veřejné neziskové organizace NPR. Tato anketa je výjimečná pro svůj široký stylový záběr, který se neomezuje pouze na zpěváky určitého žánru. Robert Plant už dávno - vlastně už za dob svého účinkování v Led Zeppelin - dokázal, že je doma i v jiných žánrech, než jen v hardrocku. Během své sólové kariéry to měl možnost dokázat naplno. Hlavně v posledním desetiletí Robert Plant překvapuje svými originálně pojatými alby a inklinací ke stylům jako west coast, bluegrass, country rock, world music.
Fanouškem Roberta Planta, ať už jako člena Led Zeppelin, tak i jako sólisty, jsem mnoho let. Za tu dobu jsem nashromáždila spoustu informací, o které jsem se chtěla s někým podělit. Proto vznikla před několika lety myšlenka tohoto blogu, který by měl příznivcům Robertovy hudby zprostředkovat podrobné nahlédnutí do historie a současnosti tohoto úžasného muzikanta. Když se tady najde alespoň pár nadšenců, kterým tento sáhodlouhý článek, obsahující téměř všechny důležité informace a odkazy, něco přinese, budu šťastná. Děkuji za pozornost a přeji pěkné počtení.
***

Začátky

Robert Anthony Plant (v kapele Led Zeppelin přezdívaný též Percy, údajně podle televizního pořadu o zahradničení) se narodil 20. 8. 1948 ve West Bromwich v hrabství Staffordshire a vyrůstal v západní části Midlands ve venkovském městečku Kidderminster v rodině stavebního inženýra.

Studoval na gymnáziu Krále Edwarda VII., sídlícím v nudném zapadákově jménem Stourbridge. Škola ovšem nebyla v popředí jeho zájmu, od malička toužil zpívat. Rodiče ho v této zálibě nikdy nepodporovali a neměli pochopení pro to, když v raném dětském věku zkoušel doma v obýváku napodobit Elvise, nebo když coby teeneager obrážel kluby a zkoušel své štěstí jako konferenciér a příležitostný zpěvák.


Robert byl ovšem do hudby zapálený víc, než kterýkoli jiný jeho vrstevník. Když mu bylo patnáct, už začal zpívat s různými místními kapelami. Od Delta Blues Band, Crawling King Snake, pojmenovaných po stejnojmenném songu Johna Lee Hookera, přes Good Egg, k Tennessee Teens, jež se později přejmenovali na Listen - to byla jeho škola. Ne to nudné, teplé místečko v kanceláři, kde se měl podle přání rodičů věnovat kariéře účetního. Nosit klotové rukávy, vařit kafe a počítat peníze - brrr počítat CIZÍ peníze! Byl přesvědčen, že se dají vydělat daleko příjemnějším způsobem.

Štěstěna k němu obrátila přívětivou tvář, když v roce 1966 dostal nabídku od společnosti CBS Records, hledající nové talenty, aby spolu s kapelou Listen nahráli tři singly.

Prvním z nich byla předělávka amerického hitu skupiny Young Rascals You Better Run, s vlastní skladbou Everybody Gonna Say na straně B. Nahrávka bohužel vzbudila jen vlažný ohlas a ani rádia po ní nesáhla - i když byla po pravdě lepší, než většina z toho, co se tehdy vysílalo.
Robert byl znechucený, ale nevzdal se. V roce 1967 ho CBS Records požádala, aby nahrál sólově zbývající dva
singly. Byl v tom ovšem háček - firma se rozhodla prodat jeho hlas a udělat z něj nového Toma Jonese. Proto vybrala Robertovi skladbu Our Song, sladkobolnou italskou baladu s banálním anglickým textem. Byla to trochu podpásovka, tenhle popový song, ale aspoň se dostal do povědomí posluchačů - i když velkou díru do světa s ním neudělal. "Kdyby si pár desek nekoupila moje máma," říkal Robert, "tak se ta zatracená věc neprodávala vůbec." Měl skoro pravdu.

Poslední singl u CBS - Long Time Coming s I've Got A Secret na druhé straně už byl o mnoho lepší - vysloužil si dokonce pochvalnou recenzi v New Mussical Expressu. V této nahrávce už se Robertův hlasový rejstřík mohl daleko víc rozpínat a ukázat tak, co v něm vězí.

Že je Robert dobrý zpěvák, toho si všiml jednoho večera i John Bonham. Viděl jeho vystoupení s kapelou Crawling King Snake a po něm k němu přistoupil s nabídkou : "Seš dobrej, ale ten tvůj band stojí za hovno. Potřebuješ někoho, kdo to umí rozbalit jako já." "Fajn", povídá Robert, "a na co vlastně hraješ?"
Odpověď zněla (jak jinak) : na bicí. Na zkoušce Bonzo předvedl své umění - hlasitou, fantastickou a neuvěřitelnou jízdu. Trvalo ještě nějakou dobu, než si Robert dodal odvahy a pozval Bonza do kapely. To už ovšem nehrál s Crawling King Snakes, ale s Band of Joy.

Band of Joy se formovali celkem třikrát - první verzi založil kytarista Vernon Pereira (příbuzný Maureen, Robertovy dívky a pozdější ženy) a klávesák Chris Brown. Jenže s Vernonem si Robert nepadl do oka, takže si dal na nějaký čas oraz. Při druhém pokusu o vzkříšení Band of Joy už tam Vernon nebyl, takže vše bylo v Robertově režii. Členové kapely vystupovali ve fantastických kostýmech, pomalovaní jak Indiáni na válečné stezce. Během koncertů se občas někdo z kapely pokoušel skočit mezi lidi, ale spíš tím vyvolal zděšení. Úspěch se ne a ne dostavit.
Třetí sestava Band of Joy už měla ve svých řadách Bonhama za bubny. Změnili nejen image, ale též repertoár - teď se
snažili hrát věci od Love, Moby Grape a Jefferson Airplane. Od léta roku 1967 do jara roku 1968 nahráli několik demosnímků, ale nikdy se jim nepodařilo získat nahrávací kontrakt.

Během roku 1968 jeli Band of Joy britské turné s Timem Rosem, kde zahajovali jeho koncerty. Při další štaci si už Rose zamluvil Bonza jako stálého hráče s pevným příjmem, což ten samozřejmě s radostí uvítal - byl už v té době ženatý s Pat Phillips, se kterou měl dvouletého Jasona. Robert Plant zůstal s Band of Joy napospas osudu.
V roce 1968 Robert pracoval na stavbě, rozléval asfalt na West Bromwich High Street a za vydělané peníze si kupoval alba svých oblíbenců Moby Grape, Buffalo Springfield a Love. Touha prorazit ve světě hudby ho však neopustila. Dal sám sobě čas do svých dvaceti, pokud by do této doby neprorazil, asi by se nestal zpěvákem: "Zařek jsem se, že když do dvaceti neprorazím, tak to zabalím. Samozřejmě ale bylo jedno, co se stane, protože jsem to stejně zabalit nemínil. Celá tehdejší scéna byla úžasná, bylo to jako jasný světlo, no naprostej úlet. To se nedá ani popsat... Něčeho, čemu člověk doopravdy věří, se nevzdá jenom proto, že nemá peníze. Když cestou umře - tak holt umře. Aspoň ale bude vědět, že to zkusil. Deset minut na hudební scéně se rovná stovkám let mimo ni." Robert Plant, Kladivo Bohů str. 58

zde k poslechu některé rané nahrávky
Zdroj fotografie Band of Joy, úplně vlevo stojí John Bonham, Robert Plant je druhý zprava.
***

Led Zeppelin

Došlo ovšem k tomu, že na sklonku léta 1968 dával jistý Jimmy Page dohromady novou kapelu a potřeboval zpěváka. Samozřejmě Planta neznal, ale dostal doporučení, že by se na něj měl podívat. Plant tehdy měl koncert s kapelou Obbstweedle v pedagogické škole nedaleko Birminghamu a Jimmy jím byl okamžitě nadšen. Později prohlásil, že mu Robert se svým hlasem připadal jako gymnastický šampion, mohl s ním dělat cokoli a vždycky to znělo fantasticky. Po koncertě ho pozval k sobě domů. Robert byl samozřejmě šťastný, že ho Page oslovil a uvědomoval si, že tohle by mohl být zásadní zlom v jeho životě. Page s Plantem si velmi dobře porozuměli, nejen po stránce hudební, ale i po lidské stránce měli mnoho společného. Od začátku mezi nimi fungovala jakási zvláštní telepatie, Robert si například u Jimmyho doma vytáhl všechna alba, která mu jeho hostitel chtěl pustit.
" Když jsem ho slyšel zpívat na konkurzu, automaticky jsem si pomyslel, že musí mít nějak problémovou osobnost nebo že se s ním nedá spolupracovat, protože jinak jsem prostě nechápal, proč se z něj už dávno nestala hvězda, když podle vlastních slov zpíval už pár let." Jimmy Page, Kladivo Bohů, str. 62
Na místo bubeníka v nové kapele doporučil Robert Jimmymu svého starého kámoše Johna Bonhama a ten po krátkém váhání (byl zrovna na turné) souhlasil. Page přizval ještě Johna Paula Jonese, kterého znal z dřívějších dob a kapela byla na světě. Tak začala skvělá kariéra Roberta Planta jako zpěváka jedné z největších kapel v dějinách - Led Zeppelin. Jeho hlas se stal poznávacím znamením této skupiny, každý ze čtyř muzikantů byl fenomenální a tohle spojení jim zaručilo celosvětový úspěch.
Nahráli společně osm řadových alb, ale v roce 1980 se rozpadli. John Bonham, zvaný Bonzo, se opilý zadusil zvratky v domě Jimmyho Page. Tomuto předcházely ještě také četné tragédie Robertova osobního života- v roce 1975 měl dopravní nehodu na Rhodu, při níž se vážně zranil on i jeho manželka Maureen a v roce 1977 mu zemřel pětiletý syn Karac. V roce 1980 se zhroutil i jeho profesní život, jako zpěváka Led Zeppelin.
Všechno o Led Zeppelin najdete v rubrice Led Zeppelin - diskografie
***

Sólová dráha - 80. léta

Nějaký čas zůstal v ústraní se svou rodinou a přáteli, ale pomalu se probouzela jeho touha zpívat a tak v roce 1981 dal dohromady kapelu, se kterou koncertoval v malých klubech v Anglii, přesně jako v dobách svých začátků. Se svým kamarádem z Midlands, kytaristou Robbie Bluntem, baskytaristou Paulem Martinezem a klávesákem Jezzem Woodroffem si objednali studio ve Walesu, kde vzniklo první album Pictures At Eleven. V jeho zvuku je hodně cítit vliv Led Zeppelin a možná proto ho někteří fanoušci mají z Plantových sólovek nejraději. Jednou z takových výrazných skladeb je Slow Dancer s těžkotonážním riffem a výraznými bicími, která jakoby vypadla z některého z pozdních zeppelinovských alb. Pictures ovšem obsahuje i baladické, zadumané skladby - jako je Like I've Never Been Gone, ve kterých zazářil Robbie Blunt jako neuvěřitelně citlivý aranžér a kytarista. Ve hře na bicí se na desce představili hned dva významní bubeníci - Phil Collins a Cozy Powell. Album vyšlo pod hlavičkou Swan Song a velmi dobře si vedlo v žebříčcích. V americké Top Ten se drželo pět týdnů a nejvýš se umístilo na třetí příčce a ještě lépe se mu dařilo v Británii. Tam obsadilo druhé místo. Sám Robert tvrdil, že s takovým úspěchem ani nepočítal.
Na podporu desky se ovšem turné nejelo. Robert si nedokázal představit, že by měl hrát na koncertech staré skladby Led Zeppelin s tím, že za bicími nebude Bonham.

11. července 1983 vyšlo v Británii druhé sólové album Roberta Planta, nazvané The Principle of Moments. Písničky napsal na Ibize a nahrávalo se opět ve welšském studiu Rockfield ve spolupráci s dvěma bubeníky, jen Cozyho Powela vystřídal Barriemore Barlow (původně Jethro Tull). Deska byla komerčně úspěšná, v britském albovém žebříčku dosáhla až na sedmé místo a obsahovala také první singlový hit Big Log, díky němuž se Robert Plant dostal do britské televizní hitparády "Top of the Pops". Dalším singlem z tohoto alba byla skladba In The Mood. Jejími autory jsou Robert Plant, Robbie Blunt a Paul Martinez. K oběma singlům byly natočeny výborné videoklipy.
Principle of The Moments bylo také albem, které vyšlo pod hlavičkou Atlanticu, pod nově vytvořeným labelem Es Paranza. Robert Plant se rozloučil se Swan Song jako s posledním pozůstatkem Led Zeppelin. Snad to také dostatečně vyjadřuje hudba samotná - album je atmosférické a lehce zasněné, ale také se na něm objevují experimentální postupy.

V říjnu 1983 se sešli v Londýně zbylí členové Led Zeppelin, aby oficiálně rozhodli, co bude s jejich skomírajícím labelem Swan Song, který už nic nevydával a jeho pobočky v Londýně i v New Yorku byly zavřené. Ale vůbec se nedokázali domluvit, jak činnost společnosti ukončit.

V roce 1984 se ve studiu sešli Jimmy Page, Robert Plant a Jeff Beck (spolu s kytaristou skupiny Chic a producentem Nile Rodgersem a Paulem Shafferem) a nahráli minialbum The Honeydrippers/Volume One, obsahující pět nových verzí starých rock'n'rollových standardů. Třebaže album vyšlo anonymně, hlas Roberta Planta si nikdo nemohl splést a navíc se také objevil ve videoklipu Sea of Love, natočeném na Baleárských ostrovech. Právě tento singl, původně od Philla Phillipse, se stal velkým hitem amerických rádií a paradoxně se z něj stal nejúspěšnější singl celé sólové dráhy Roberta Planta, čímž on sám byl upřímně zděšen, protože se obával, že ho budou posluchači vnímat jako zpěváka popových šlágrů.

20. května 1985 spatřilo světlo světa oficiální třetí album Shaken'n'Stirred, poslední v klasické sestavě autorského tandemu Plant, Blunt, Woodroffe a Martinez. Na desce bubnoval Ritchie Hayward (ex Little Feat) a doprovodné vokály obstarala zpěvačka Toni Halliday. Tato deska je asi jednou z nejexperimentálnějších z dílny Roberta Planta. Předznamenává konec jednoho období jeho sólové kariéry osmdesátých let a je plná těžkých a pochmurných syntezátorových melodií. Přesto (nebo právě proto) z tohoto alba vzešel jeden z velkých hitů, výborná skladba Little By Little.
V roce 1985 se také uskutečnilo setkání tří zbylých členů Led Zeppelin na akci pro Afriku - Live Aid.

Roku 1988 Robert Plant vydal album Now and Zen se zcela novou sestavou mladých hudebníků. Ochutnávka jejího repertoáru proběhla v legendárním klubu Marquee v Londýně 3. února roku 1988. Ke spolupráci na desce přizval Robert i Jimmyho Page, který si zahrál sólo na kytaru ve dvou písních - Heawen Knows a Tall Cool One. Nahrávka, na které se jako hlavní kytarista objevil Doug Boyle, dostala čerstvý náboj mladistvého hudebního zápalu a dodnes se řadí mezi nejlepší Plantova alba osmdesátých let.
***

Sólová dráha - 90. léta

Do devadesátek vstoupil Robert Plant se stejnou sestavou hudebníků - jen baskytaristu Phila Scragga nahradil Charlie Jones (nyní v Goldfrapp), manžel Robertovy dcery Carmen - a nahráli album Manic Nirvana, které vyšlo hned v roce 1990. Na něm se představila kapela v plné síle a předvedla parádní rockový nářez, který je střídmě proložen i několika perličkami v podobě něžných písní - jako například Liars Dance, která jakoby vypadla z Led Zeppelin III, nebo coververze písně padesátých let Your Ma Said You Cried In Your Sleep Last Night původem od Schlackse a Glazera (cover na ni nahráli v roce 1965 také The Turtles). Robert Plant je na albu ve vynikající hlasové formě a taky - tohle album jsem označila v recenzi jako nejvíc sexy album celé jeho kariéry.

O tři roky později vychází fanoušky asi nejvíc ceněná deska Fate of Nations. Symbolizuje návrat ke kořenům, čerpá mnoho z folkrockových vlivů šedesátých let a přiklání se k akustickému zvuku a lidovým nástrojům.
České publikum mělo také možnost se s materiálem této desky seznámit na koncertě - 26. 5. 1993 se Plant poprvé zastavil v Praze. Díky mnoha letům za "železnou oponou" to muselo být pro spoustu fandů zadostiučinění.

Ještě stojí za zmínku, že Robert Plant se stejně jako například David Bowie, George Michael, Axl Rose, Roger Daltrey a spousta dalších zúčastnil koncertu, pořádaném na počest zesnulého Freddie Mercuryho. Stalo se tak 20. dubna 1992 ve Wembley a i když Robertův hlas nebyl v nejlepší formě, zazpíval tři písně - Crazy Little Thing Called Love, Innuendo a zeppelinovskou Thak You. Na výsledném DVD z tohoto vystoupení chybělo právě Innuendo - s kvalitou této písně Robert nebyl vůbec spokojený. Dlužno říci, že většina vystupujících měla s Mercuryho písněmi problém a Plant to okomentoval takto: "Spousta lidí si mění tóninu těchto písní, protože si uvědomují, že nemůžou zpívat jako Freddie." Zdroj Freddie Mercury - Bohémská rapsodie jednoho života, Lesley-Ann Jonesová, str. 322.
***

Jimmy Page a Robert Plant

Ke spojení dvou bývalých Zeppelinů - Roberta Planta s Jimmy Pagem dochází v roce 1994. Bylo to tak, že původně v říjnu 1993 dostal Robert nabídku od MTV natočit akustický set do série "Unplugged". Jeho manažer Bill Curbishly kontaktoval Jimmyho Page, jestli by na MTV nevystoupil spolu s ním. Samozřejmě došlo k vyvolání obvyklých fám o znovusjednocení Led Zeppelin, které už fanoušci viděli mířit rovnou z televizní show na turné. Ale tento sled událostí samozřejmě nenastal. Robert odjel v lednu 1994 do Jižní Ameriky, kde hrál s kapelou spolu s Aerosmith. Nakonec se dohodli s Jimmym, že pro MTV natočí pár záběrů v Maroku a Walesu a taky v londýnském televizním studiu se smyčcovým a egyptským orchestrem. Projekt dostal název Unledded.
V říjnu 1994 se vysílal na MTV pořad, nazvaný "No Quarter: Robert Plant and Jimmy Page Unledded". Stal se takřka okamžitě nejsledovanějším dílem této série. O albu No Quarter jsem se rozepsala tady.

Následovalo světové turné, které začínalo 27. února 1995 v Pensacole na Floridě. Po jeho skončení v listopadu roku 1995 zemřel na srdeční selhání bývalý manažer Led Zeppelin Peter Grant.
O rok později se sešli Robert a Jimmy opět v londýnském studiu, aby začali práci na demonahrávkách alba, které mělo vyjít koncem roku 1997.
Nakonec vyšlo až v roce 1998 pod názvem Walking Into Clarksdale a obsahovalo dvanáct nových písní, které nahráli s bubeníkem Michaellem Lee a baskytaristou Charlie Jonesem. Album těží z blues a také z marockých, indických a arabských vlivů. A můžete si tady také pustit jednu raritku z alba - B stranu singlu Most High : The Window.

V roce 1998 Robert Plant a Jimmy Page koncertovali v Praze na Strahově.
Po několikaletém koncertování s Jimmym přišlo období, kdy Robertovi začal vadit hektický život na turné a rozlehlé prostory stadiónů, na kterých hráli. Vrátil se tedy k sólové práci.
Poznámka: Kromě oficiálního záznamu No Quarter - Unledded z roku 1994, můžete na DVD sehnat i záznam z koncertu v kalifornském Irvine, konaném 3. října 1995. Velmi dobrý zvukový záznam je sice obrazově méně kvalitní, ale koncert určitě stojí za to. Podrobnosti i s ukázkou písně Whole Lotta Love najdete zde.
***

Priory of Brion a další projekty

V létě 1999 dal Robert Plant dohromady příležitostnou kapelu Priory of Brion, ve které si zahrál také jeho dávný kolega z Band of Joy Kevyn Gammond. Na koncertech hráli starou klasiku od Love a také některé písně Led Zeppelin.
V roce 1999 se také Robert podílel na tributním albu More Oar, které mělo přispět na pomoc nevyléčitelně nemocnému Skipu Spencemu. Přispěl na něj coverem Skipovy písně Little Hands.
V roce 2001 se objevil na albu skupiny Afrocelt Sound System Volume 3: Further In Time, na které nazpíval s velšskou vokalistkou Julií Murphy píseň Life Begin Again.
"My všichni si půjčujeme z hudby celého světa. Když mluvím o world music, vím, že jsem ve své podstatě jen zloděj s postříbřeným hlasem." Robert Plant zdroj
Po tomto období Robert založil skupinu Strange Sensation.
***

A jak to bylo dál

První album vyšlo v roce 2002, má název Dreamland a obsahuje coververze písní známých i méně známých autorů, ovšem podané s velkou dávkou originality. Přehráli na něm staré fláky od Boba Dylana, Tima Buckeye, Bonnie Dobson i klasiku jakou je skladba Hey Joe.

V roce 2003 bylo vydáno zajímavé dvojalbum s názvem Sixty-Six To Timbuktu, které dovedně spojuje Robertovu ranou minulost, přes raritní nahrávky osmdesátých a devadesátých let, až po žhavou současnost - záznam z Timbuktu z ledna 2003, z festivalu v poušti, který se každoročně koná v Mali. Na něm se Robert s kapelou objevili na pódiu ještě s Tinariwen, tuaréžskými kočovníky s elektrickými kytarami, s Ali Farkou Touré, Oumou Sangare, se sourozeneckou kapelou Indiánů z kmene Navajů Blackfire a spoustou dalších. Festival se konal pod záštitou francouzské skupiny Lo' Jo, jejíž členové se mnoho zasadili o to, aby vůbec mohl existovat. Tady se můžete podívat na sestřih z festivalu, krátké video s komentářem Roberta a Justina Adamse.
Album Sixty-Six To Timbuktu je sice takzvaný výběr, ovšem neočekávejte klasickou bestoffku. Robert Plant se nespoléhá v žádném případě na slavnou minulost, takže na tomto výběru nehledejte nic od Led Zeppelin.

Se skupinou Strange Sensation Robert Plant vydal v roce 2005 vynikající autorské album Mighty Rearranger, s nímž se v roce 2005 a 2006 představil také českému publiku. Jak to vypadalo v roce 2006 na festivalu Colours of Ostrava si můžete přečíst tady a fotky z koncertu najdete zde.

V roce 2006 vydává luxusní boxset s názvem Nine Lives, který obsahuje všech devět dosud vydaných alb plus dvd s videoklipy a rozhovorem. Jeho součástí je také šedesátistránková kniha s obsáhlým komentářem k jednotlivým albům, fotografiemi a nádhernými ilustracemi. Také vyšlo DVD Soundstage: Robert Plant & Strange Sensation, jehož záznam jsme mohli už dvakrát shlédnout ve vysílání ČT.
V témže roce byl headlinerem na charitativním koncertě, který měl podpořit Arthura Lee v jeho boji s leukémií. Bohužel, Arthur Lee zemřel několik týdnů po koncertě.
O rok později se objevil se dvěma skladbami na tributním albu Fatse Domina Going Home A Tribute to Fats Domino - konkrétně jsou to It Keeps Rainin a Valley of Tears.

To už ale Robert spolupracoval s mladou americkou bluegrassovou zpěvačkou Alison Krauss, se kterou nahrál něžné album duetů, nazvané Raising Sand. Po předchozím albu Mighty Rearranger, které signalizovalo návrat k hardrocku, říznutém arabskými a východními rytmy, to byl dost odvážný krok. Přesto se vyplatil. Album Raising Sand bylo mimořádně úspěšné a posbíralo 5 cen Grammy v roce 2009.
"Pamatuju se, jak jsem si říkala, že jestli jedinou skladbu zazpívá alespoň dvakrát stejným způsobem, mohla bych se chytnout", vzpomíná s úsměvem Alison. A Plant kontruje: "Mě ještě nikdy nikdo nepožádal, abych něco zazpíval dvakrát stejně po sobě, ale láhev Chablisu by to mohla vyřešit." zdroj

V roce 2007 došlo k velké události pro všechny fanoušky skupiny Led Zeppelin. Na jeden jediný večer se v prosinci 2007 v londýnské O2 Aréně spojili tři zbývající členové skupiny, doplněni synem zesnulého Johna Bonhama Jasonem. Na tento koncert, který se konal na počest Ahmeta Erteguna, zakladatele Atlanticu, se sjeli fanoušci ze padesáti zemí světa. Z původních dvaceti milionů zájemců se po přísném losování na koncert podívalo dvaadvacet tisíc lidí.
17. 10. 2012 bude mít celosvětovou premiéru ve vybraných kinosálech oficiální záznam z této legendární akce. 19. listopadu si budeme moci zakoupit DVD, na němž budeme moci obdivovat nestárnoucí hity kapely Led Zeppelin, které odehrála ve skvělé formě.


Po prosincovém koncertu došlo k velkému rozčarování pro fanoušky, kteří už viděli nové Zeppeliny ve studiu a na turné. Robert Plant odmítl další účast na tomto projektu a pokračoval dál ve své úspěšné sólové dráze, která mu dávala volnost a možnost vyjadřovat své hudební nápady.
"Mám dost peněz, nestojím už o slávu. Pro mě má větší smysl než se toulat po světě jako hlas Led Zeppelin, odjet na tři měsíce do Maroka nebo za svými přáteli od Fairport Convention do Cropredy." Robert Plant zdroj.

Začátkem roku 2010 začalo v Nashvillu nahrávání další sólové desky Roberta Planta, ke kterému si přizval tentokrát kytaristu Buddyho Millera (ten s ním hrál už v době turné k desce Raising Sand, stejně jako multiinstrumentalista Darrel Scott ), bubeníka Marca Giovina a basáka Byrona House. Doprovodné vokály obstarala zpěvačka a kytaristka Patty Griffin. Deska, která dostala pracovní název "It's Rude To Say No", se později definitivně představila pod názvem Band of Joy (stejným, jako měla jedna z prvních skupin, se kterou hrál) a vyšla 13. září 2010. První singl z Band of Joy se jmenuje Angel Dance a podívat se na něj a poslechnout si jej můžete zde.

10. července 2012 vychází na DVD záznam koncertu Roberta Planta a Band of Joy, proběhnuvší v únoru 2011 v Nashvillu. V té době už si Robert užíval znovuobnoveného spojenectví s Justinem Adamsem, bývalým parťákem ze Strange Sensation. Kapela, čítající kromě Adamse a některých dalších bývalých členů SS i gambijského virtuoze na jednostrunné housle ritti a zpěváka Juldeha Camaru a hráče na bicí Davea Smitha, je tak zajímavým propojením dvou projektů - Strange Sensation a JuJu (Juldeh Camara, Justin Adams, Dave Smith a Billy Fuller). Pojmenovali ji vtipně jako Sensational Space Shifters a jejich společné vystupování započalo 8. května 2012 v Gloucesteru.

8. září 2014 vyšla nová deska Roberta Planta, kterou nahrál spolu se svou současnou kapelou. Novinka se jmenuje Lullaby and... The Ceaseless Roar, zahrnuje jedenáct skladeb s kořeny v blues amerického Jihu a zároveň se také vrací k tradicím anglického písničkářství. Hudba, okořeněná transovní africkou melodikou i decentní elektronikou, pak podtrhuje osobnost Roberta Planta jakožto neúnavného objevitele nových světů i okouzleného vypravěče příběhů starých mnoho desítek let. První ochutnávku z novinky jste mohli naživo slyšet 19. 7. 2014 na festivalu Colours of Ostrava, kde Robert Plant vystoupil už podruhé. Recenzi alba si přečtěte zde.

Je vidět, že Robert Plant dělá radost sobě i fanouškům - koncertuje, nahrává nová alba, hostuje v projektech kolegů muzikantů. Těšme se na to, co nám v budoucnu ještě přichystá.
***
Celá diskografie s přehledem jednotlivých skladeb.
Moje sbírka alb Roberta Planta ve fotografiích.
Přehled mých nejoblíbenějších písní od Roberta Planta.
***
druhé foto z osobních zdrojů
***

Ocenění

V roce 1990 získal v Knebworthu cenu za mimořádný přínos hudbě UK Silver Clef Award
V roce 1993 byl nominován za nejlepší vokál v písni Calling To You (Fate of Nations)
V roce 1998 získal Grammy za nejlepší hardrockový výkon v písni Most Hight (Walking Into Clarksdale).
V roce 2003 nominace na dvě ceny Grammy za nejlepší mužský vokál v písni Darkness, Darkness a za nejlepší rockové album Dreamland.
V roce 2006 nominace za nejlepší sólový počin v písni Shine It All Around a za nejlepší hardrockový výkon v písni Tin Pan Valley.
V roce 2008 vyhrál Grammy za nejlepší popovou spolupráci v písni Gone Gone Gone v duetu s Alison Krauss.
9. února 2009 získal spolu s Alison Krauss 5 cen Grammy za jejich album Raising Sand. Toto album získalo ocenění jako Deska roku, dále píseň Please Read The Letter - za nahrávku roku, Rich Woman - za nejlepší vokální spolupráci v popu a Killing the Blues - nejlepší vokální spolupráce v oblasti country.
10. července roku 2009 převzal Robert Plant z rukou prince Charlese Řád Britského Impéria.
V roce 2009 převzal titul "Commander of the Order of the British Empire"
12. července 2010 získal Robert Plant hvězdu na chodníku slávy v Memphisu, v americkém státě Tennesse. Zároveň starosta města vyhlásil 12. červenec dnem Roberta Planta.
Nové album Band of Joy bylo nominováno v roce 2011 na cenu Grammy ve dvou kategoriích.
Band of Joy bylo rovněž nominováno ve třech kategorích - album roku, umělec roku a skupina roku - na Americana Music Awards 2011. Předání cen proběhne 13. října 2011 v Nashvillu.
Album Band of Joy získalo na AMA 13. 9. 2011 titul Album roku.
Na 27. ročníku udílení cen TEC (technické tvořivosti a tvůrčího přínosu) získal Robert Plant a jeho Band of Joy dvě ocenění: za vynikající záznam a produkci singlu Angel Dance a za nahrávání a vysílání živého vystoupení v New Yorku.

Přehled ocenění, které převzala skupina Led Zeppelin, najdete zde.
***

Rodina

Rodiče Roberta Planta byli Robert C., který pracoval jako stavební inženýr (+ 2004) a Annie Cain (také již nežije). Má mladší sestru Alison.
9. listopadu 1968 si Robert Plant vzal Maureen Willson, s níž se seznámil v roce 1966 na koncertě Georgieho Famea. V manželství se jim narodily tři děti: Carmen Jane, narozená 21. 11. 1968, Karak Pendragon, narozen 22. 4. 1972 - zemřel 26. 7. 1977 a Logan Romero, narozen 21. 1. 1979. V roce 1982 se rozvedli, ale zůstali dále přáteli.
Další syn se narodil ze vztahu s Shirley Willson (sestra Maureen) v září 1991. Jmenuje se Jesse Lee. Pár se rozešel těsně po jeho narození, i když Shirley byla velkou láskou Robertova života už v dobách, kdy žil v manželství s Maureen. Dokonce některé písně byly věnovány přímo jí - Rain Song, What Is and What Should Never Be a Ten Years Gone.
Robert má pět vnoučat - první z nich je Sunny, dcera Carmen.
Počátkem roku 2012 se začalo proslýchat, že Robert pojal za svou choť kolegyni z Band of Joy, Patty Griffin. Šlo ovšem o novinářskou kachnu, pár hudebníků spolu střídavě pobýval v Texasu a Anglii a v roce 2014 se rozešel.
Zde si můžete prohlédnout některé fotky členů Robertovy rodiny.

***

Zájmy

Je známo, že Robert Plant je dlouholetým fanouškem Wolverhamptom Wanderers - fotbalového klubu. 15. srpna 2009 byl zvolen jejich místopředsedou. Mimoto velmi rád hraje tenis.
***

Inspirace a vlivy

Robert Plant se jako hudebník a zpěvák inspiroval v blues, ovšem stejně tak vstřebával vlivy folkové, psychedelické a další. Postupem času můžeme v jeho nahrávkách vystopovat celé široké spektrum vlivů - je z nich patrné, že Robert Plant je muzikantem, který má velký hudební přehled (však podle vlastních slov je obrovským fanouškem a vlastní stovky desek). Proto jsem vytvořila speciální rubriku, kde se budou postupně objevovat hudebníci, kteří se nějakým způsobem dotkli Robertovy kariéry, ať už sólové, nebo jako zpěváka Led Zeppelin. Najdete ji tady .
A ráda bych zde zmínila ještě jednoho významného hudebníka, kterého Robert velmi obdivoval, Ali Farku Touré. Zajímavý článek o něm najdete zde.
Co se týče zpěváků, kteří naopak jsou jím ovlivněni, najdeme mezi nimi taková jména, jako třeba Freddie Mercury, Jeff Buckley, nebo Axl Rose.
***
Použitá literatura: Schody do nebe (Led Zeppelin bez cenzury) - Richard Cole & Richard Trubo
Kladivo Bohů Sága Led Zeppelin - Stephen Davis
Led Zeppelin Příběh skupiny a její hudby 1968 - 1980 - Keith Shadwick
Nine Lives - Ed Vulliamy
Ostatní informace se zdrojem.
Další doporučená literatura: Robert Plant, Led Zeppelin, Jimmy Page & Léta sólové kariéry - Neil Daniels
Příběh Led Zeppelin Když po zemi kráčeli obři - Nick Wall
Led Zeppelin Všechny koncerty a pak ten pásek - Dave Lewis & Simon Pallett

20. 9. 2014
text Robka
 


20 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Frída Frída | Web | 14. září 2008 v 21:13 | Reagovat

Máte nádhernej blog. Robert a vůbec všichni Zeppelíni jsou dokonalýýýý:)))

-peace-

2 Zally Zally | 5. dubna 2010 v 10:54 | Reagovat

Co dodat? Komentář přede mnou pravil vše.

3 Robka Robka | Web | 5. dubna 2010 v 22:04 | Reagovat

[2]: Děkuju:-)

4 Alexandra Alexandra | Web | 12. února 2011 v 18:55 | Reagovat

Škoda že tu není k oznámkování více jak 5 hvězdiček, uritě bych ti jich dala víc.  Článek se ti moc povedl, krásně jsi tu tu všechno shrnula, a máš to pěkné i stylisticky, tak se to dobře čte. :-)
PS: 12. 7. den Roberta Planta - to si musím zapsat za uši :-).

5 Robka Robka | Web | 12. února 2011 v 20:54 | Reagovat

[4]: Děkuji za pochvalu. Jsem moc ráda, že se na ten článek - teď, když jsem si s ním trochu pohrála - někdo podíval.

6 Pedro Pedro | E-mail | 26. března 2011 v 7:42 | Reagovat

Jsem velkým fanouškem LedZep už hodně dlouho a jsem moc rád,že někdo dokázal i u nás dát dohromady takhle ucelený blog,kde mi nechybí snad vůbec nic,opravdu moc díky,objevil jsem tě až dnes,nádhera,pochvala za zpracování z kterého musí mít radost i Robert.Děkuji!!!

7 Robka Robka | Web | 26. března 2011 v 8:06 | Reagovat

[6]: Jsem moc ráda, že tohle moje snažení má odezvu. Fakt mě to povzbudilo, zvlášť, když je to pochvala od fanouška.
Když jsem tenhle blog zakládala, chtěla jsem ho hlavně věnovat Robertu Plantovi, protože podle mě hodně lidí ho zná jen jako zpěváka Led Zeppelin, ale už se třeba moc nezajímají o to, co dělal pak. Přitom podle mého je to jeden z mála umělců, kteří jdou ve své tvorbě dál a nepokračují jen v tom, co už mají vyzkoušené a ověřené. Fakt moc děkuju za komentář a doufám, že se tu ještě potkáme.

8 Pedro Pedro | E-mail | 26. března 2011 v 15:25 | Reagovat

Ahoj,musím reagovat ještě jednou,máš úplnou pravdu,Robert je prostě vynikající muzikant s tak obrovským záběrem,jež lidi docení asi až časem.Tak jak popisuješ jeho umění pracovat s hlasem,tak prostě ovládá i různé směry a žánry.Samozřejmě měl vždy blízko k blues,ale jak jsi správně uvedla v článcích i k folku,country a v posledních letech k různým etno stylům.To prostě neumí každý.Já mám samozřejmě nejradši jeho hardrockové období v LedZep,jež si také naprosto bez chyb a nepřesností popsala,ale má můj obdiv i za muziku,kterou dělá dnes.Je to skutečný "praotec" hardrocku se vším všudy.Tobě ještě jednou díky za tu obrovskou snahu a práci,měj se fajn a pokračuj,ahoj.

9 Robka Robka | Web | 26. března 2011 v 15:57 | Reagovat

[8]: Ano, je to Pan muzikant, který si zaslouží obdiv. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí se dokáže pohybovat v různých stylech. Asi máš pravdu v tom, že lidi to docení až časem.
Co se mě týče, nemůžu s jistotou prohlásit, které jeho období mám nejradši. Možná spíš tíhnu víc k těm sólovým věcem, které udělal po roce 2000. Myslím, že jeho široký záběr se projevil naplno právě v tomhle období.
A ještě jednou děkuju za ocenění. Tahle práce mě strašně moc těší a baví a určitě v ní budu pokračovat.

10 Smithk306 Smithk306 | E-mail | Web | 18. června 2014 v 22:46 | Reagovat

It is actually a nice and helpful piece of information. I am happy that you simply shared this helpful information with us. Please stay us informed like this. Thank you for sharing. eedeadegfddaakef

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.