Červenec 2009

Tinariwen maji nové album!

31. července 2009 v 19:19 | Robka |  World music


Imidiwan: Companios (2009)
Independente LTD
Pouštní nomádi zůstávají nepodajní a neústupní. Světová sláva se jich nedotkla, naopak, karavana Tinariwen se víc jak jindy předtím, utábořila v rodné
vesnici, kde pod hvězdnou oblohou natočila své snad nejhlubší písně, přičemž, podle slov novináře Nigela Williamsona, Ibrahim Ag Alhabib dokazuje, že patří mezi nejvzrušivější rockové kytaristy na světě.

Miluju jejich hudbu a doufám, že je uvidím naživo, protože to, co oni předvádějí, je fakt nádhera. Kam se na ně hrabou mnohé evropské hvězdy



Robert bude na Rockwell

28. července 2009 v 20:29 | Robka a Jirka |  Info
11. září 2009 vystoupí Robert na charitativní akci Rockwell v O2 aréně v Londýně. Nordoff-Robbins Music Therapy (charita), využívá hudbu pro zlepšení života u dětí a dospělých postížených autismem a neurologickými potížemi. Na podobné akci vystoupil Robert před 19 lety v Knebworthu a výtěžek z této akce byl 3 miliony liber. Lístky na Rockwell budou k dostání od 3. do 5.srpna v zákaznickém centru O2 arény.

Since I Been Loving You

28. července 2009 v 18:39 | Jirka |  Led Zeppelin videa
Since I Been Loving You je krásná baladová písnička, jejíž kytara, bych řekl já, je lepší, než v Stairway to Heaven. Klidně mě za to udupejte, ale podle mě je. Toto video je z filmu The Song Remains the Same z roku 1973. Kvalita zvuku ve filmu byla opravdu špatná, jak sám Page říkal, a proto se později remasteroval zvuk. Přeji příjemnou podívanou a nezapomeňte si pořádně vychutnat tu kytaru, která tam vyniká.

Interwiev s Jed Hillyem

26. července 2009 v 18:59 | Jirka |  Info
Nick Purdy z Paste Magazinu položil Jedu Hillyovi pár otázek. Jed Hilly je výkonný ředitel Americana Music Association. Hilly hovoří například k Raising Sand a jakému žánru se věnuje větší pozornost, např. u Grammy.
Čtěte dále v článku....

You Shook Me

25. července 2009 v 14:49 | Robka |  Led Zeppelin audio


Tahle píseň byla nahrána pro BBC sessions v Londýně 3. března 1969. Je to skvělé bluesové číslo, plné radosti a nadšení. Pochází z prvního alba Led Zeppelin a je to původní skladba Willieho Dixona {ve stejném roce vydal Jeff Beck tutéž skladbu na albu Truth a stěžoval si, že mu Page ukradl nápad.} Ale Pageova úprava byla mnohem lepší a bylo v ní víc fantazie. Také obsahuje legendární duet kytary a zpěvu na konci ,který zajistil Plantovi pozici prvotřídního zpěváka.



Robert Plant & Jimmy Page - Wonderful one

22. července 2009 v 21:59 | Robka |  Robert Plant & Jimmy Page
Píseň Wonderful One nahráli Page s Plantem v roce 1994 pro projekt No Quarter - Unledded. V roce 1993 dostal Robert nabídku od MTV natočit akustický set do série Unplugged. Ale pak došlo k tomu, že Robert se spojil s Jimmym Pagem, natočili spolu s Robertovou kapelou a s Londýnským a Egyptským orchestrem sérii záběrů z Maroka , Walesu a také londýnského studia. Nahrávali nové verze písní Led Zeppelin, jako třeba Friends, Since I've Been Loving You, That's the Way a Gallows Pole a taky ještě nové věci, jako třeba Yallah(což znamená v marocké arabštině jdeme na to!), City don't Cry , nebo třeba právě Wonderful One. Jinak tenhle projekt vyšel jako DVD u nás v roce 2005 a na stejnojmenném albu(No Quarter).

Heaven Knows

20. července 2009 v 20:19 | Jirka |  Videoklipy
Píseň Heaven Knows otevírá Now and Zen z roku 1988. Zní ve stylu 80. let, ale v zahrál si v ní na kytaru i Jimmy Page. Klip patří mezi nejlepší a doporučuji ho shlédnout až do konce.
***
PS: Robčin nejmilejší klip......

I Believe

19. července 2009 v 12:49 | Robka |  Videoklipy

Tahle píseň pochází z alba Fate of Nations z roku 1993. Klip k ní je obsažen v boxsetu Nine Lives(2006) Robert ji věnoval svému zemřelému synovi Karakovi, s jehož ztrátou se nikdy nesmířil....
Mimochodem Fate of Nations patří k nejlepším albům od Roberta Planta...

All the King’s Horses ve filmu Funny People

16. července 2009 v 23:09 | Jirka |  Info
V Soundtracku k filmu Funny People, bude i písnička od Roberta z alba Mighty Rearranger. Bude vydán 28.července 2009. Celý playlist je dále v článku.

Jak jsme to viděli my...

15. července 2009 v 0:00 | Robka a Jirka
Fotky z COO 2009 exkluzivně pro vás dále v článku....

4.den

14. července 2009 v 22:40 | Robka a Jirka
Poslední den jsme už byli notně zničení. Teda mluvím hlavně za sebe, musela jsem si namasírovat nohy, abych to rozchodila. Ale čekal nás ten nejlepší den celých letošních Colours, jen nám radost trochu kalilo pomyšlení, že dneškem to všechno končí. Ale všeho dočasu...
Tento den byl trochu volnější, měli jsme v plánu "jen" tři koncerty a já jsem se taky chtěla podívat na Barvy, kde koncertovali Los Remedios Y La Chiri(SK/CZ). Jsou to hudebníci ze Slovenska a flamencová tanečnice La Chiri, Jana Haluková(mimo jiné je i lektorkou flamenca). Jejich hudba je inspirována latinskoamerickými rytmy i jazzem a v současnosti úspěšně účinkují v muzikále Carmen s Lucií Bílou.
Tanečnice byla výborná, ale hudba nás příliš nenadchla. Taky přišlo málo lidí, protože bylo brzy a udělalo se konečně hezky, tak lidi dali přednost povalování na trávě a popíjení pivka . Za chvíli jsme to vzdali a šli na hrad. Tam si Jirka chtěl koupit konečně nějaký suvenýr, a tak se šlo vybírat. Nakonec si koupil píšťalku a já pěkné náušničky, a pak jsme se jen tak procházeli areálem, protože právě hráli Mňága a Žďorp. Jejich jednoduchá hudba mě neoslovuje, ale bylo vidět, že v publiku měli spoustu fanoušků.
Náš první velký koncert toho dne byl Mamady Keita & Sewa Kan, což jsou bubeníci až z Guiney. Sestava je složená z dvanácti členů a svými posunky a zajímavými pohyby nás mile překvapili. Dokonce se nám jeden z bubeníků předváděl, takže jsme to všechno nafotili a notočili.

Jejich pohyb nelze ostře zachytit...

Originálně naše...
Celý dojem ještě umocňovaly tři tanečnice a zpěvačky, které tančily do divokých afrických rytmů djembé a taky jsme se museli smát, když se jedna z tanečnic pokoušela laškovat s ochrankou pod pódiem(bezúspěšně).Myslím, že hodně překvapující byla atmosféra, která se během vystoupení vytvořila v publiku. Určitě to překvapilo i samotné hudebníky, možná, že tak vřelou reakci na své vystoupení ani nečekali. Po koncertě jsem byla z jejich hudby nadšena, a tak jsme s Jirkou dali dohromady prachy a koupili si jejich živé album.
Pak měl vystopit David Byrne, další z velkých letošních taháků. Byrne přijel do Ostravy v rámci turné k novému albu "Everything That Happes Will Happen Today", které nahrál ve spolupráci s Brianem Enem. Vystupoval s velkou kapelou, včetně jednoho tanečníka a dvou tanečnic, které předváděly skvěle choreograficky provedené představení.
Po příjezdu do Ostravy, si celý areál COO projel na kole...
Před odchodem si stačil natočit publikum.....


Originálně naše...

Všechno bylo do detailu promyšleno a sladěno, včetně oblečení všech členů souboru(vystupovali všichni v bílém). Špičkový výkon všech, Byrne dokonce tančil i s kytarou. Byl to asi ten nejlepší koncert z letošních Colours, náš dojem ještě umocnilo to, že jsme byli u pódia a viděli tak všechno z první ruky.
Poslední umělec, vystupující na festivalu, byl Maceo Parker z USA. Je to saxofonista, zpěvák a showman, který hrál po boku mnoha legendárních umělců(Jamese Browna, Raye Charlese, nebo třeba George Clintona).


Originálně naše...

V roce 2007 vydal Maceo Parker dvojalbum "Roots And Grooves" natočené na turné s prestižním jazzovým bigbandem WDR Big Bandem z Kolína nad Rýnem. Hlásí se tu k Ray Charlesovi, potvrzuje své dominantní postavení na funkové scéně, uvádí rapujícího syna Coreyho a bezezbytku naplňuje životní motto: učinit lidi šťastnější. Kdo jeho koncert, trvající bezmála dvě hodiny, zažil, může to jen potvrdit. Parker si publikum podmanil svým sympatickým projevem, vtípky a perfektní atmosférou, kterou společně s publikem vytvořil. Skvělá tečka letošního ročníku. Lidi ještě dobrých deset minut po koncertě ječeli a vyvolávali Parkera zpět na scénu. Ale bohužel všechno krásné jednou končí a to se týká i Colours. Pro nás to byl nezapomenutelný čtyřdenní maraton, ze kterého budeme čerpat ještě dlouho. Colours jsou pro nás dovolená i vánoční dáreček dohromady, protože lístky na něj si dáváme pod stromeček. Už teď se těším na další ročník! Ještě bych chtěla zmínit, že při tom obrovském množství lidí na festivalu, byli téměř všichni pozitivní a taky slušní(opilce téměř nebylo vidět, já jsem teda žádného nepotkala), taky ochranka se letos polepšila a byla na nás mimořádně hodná. A ještě bych chtěla říct, že za tohle všechno vděčíme především neúnavné ředitelce Zlatě Holušové, která pro nás každoročně(samozřejmě se štábem)festival chystá(taky díky ní jsme v roce 2006 viděli Planta a já doufám, že se ještě vrátí). Taky nás potěšilo, když jsme se od Zlaty při ukončení festivalu dozvěděli, že všichni vystupující nás, publikum hrozně chválí, prý jsme byli diamantoví:)) No prostě kdo tam nebyl, ten o hodně přišel!!

Robert Plant získal řád Britského Impéria

14. července 2009 v 8:55 | Robka |  Ocenění
Robert Plant převzal v pátek 10. 7. z rukou prince Charlese řád Britského Impéria. Gratulace!

3. den

13. července 2009 v 23:16 | Robka a Jirka
Zase jsem skoro nespala a další den, v sobotu, jsem cítila, že se po tom náročném maratonu potřebuju trochu zklidnit. Kde jinde by to bylo vhodnější než v kostele?
Colours mají totiž raritu, kostelní scénu přímo v katedrále Božského spasitele a tam vystupoval Jiří Stivín a Vojtěch a Irena Havlovi.Kostel má vždycky specifickou atmosféru(to už jsme poznali na loňském ročníku při koncertě Kiran Ahluwalia) a já nevím proč, ale při těchhle koncertech mám vždycky slzy na krajíčku. Nejprve vystoupil Stivín sám, vtipkoval s publikem, pak na scénu nastoupili V. a I. Havlovi a to už jsem byla v rozpoložení, možná to bylo všemi těmi dojmy a taky ta hudba je taková spíš meditativní, něco jako zvuky přírody a pak nastoupil opět Stivín a společně celý koncert zakončili. Odcházeli jsme z kostela, po cestě se ještě stavili na zmrzlinu od Itala(to je ale pohodička), ale to jsme si ještě naplno neuvědomovali, že nás čeká ten nejnáročnější den. Šli jsme rovnou na hrad, tam jsme letos trávili nejvíc času. Bylo mi sice trochu líto, že jsem letos scénu zvanou Barvy vynechala, ale člověk nemůže stihnout všechno a ty přesuny z jedné scény na druhou byly docela zdlouhavé. Ale na hradě měl vystoupit Jon Anderson, bývalý zpěvák Yes a to byl dobrý důvod, proč tam být.
Originálně naše...
Na Jona jsem se těšila moc, a tak jsme se s Jirkou usadili u pódia, abychom dobře viděli. Jon přišel už před koncertem a ladil si kytaru a zkoušel mikrofon, takže jsme se rozhodně nenudili. Když pak koncert začal a Jon přišel sám s kytarou a začal hrát a zpívat, uvědomila jsem si, že je to fakt odvaha, takhle vylézt před lidi bez kapely, jen se svým hlasem. Ale zvládl to skvěle, byl to další skvělý zážitek .Po koncertě nám dokonce slíbili, že se Jon přijde do stanu, kde se prodávala cd,podepsat, ale pak se to celé nějak odvolalo, což nás pochopitelně malinko rozladilo. Ale co nás, ale ti chudáci fanoušci, co si koupili jeho album v domnění, že ho budou mít podepsané, ti byli pěkně naštvaní.
Mezitím dorazil Hynek, a tak jsme se společně těšili na koncert Johna Clegga z Jižní Afriky. Ten začínal před sedmou hodinou večerní a byl opravdu povedený.
Když nastoupila kapela na scénu, tak nás zaujala kromě Johna Clegga i členka jeho týmu, silně obézní černoška, která ovšem překvapovala svými pohybovými schopnostmi. Jinak samozřejmě John Clegg je skvělý zpěvák a jeho tance (nebo spíš "boje") byly fantastické. Další z vynikajících koncertů...
Ale už to začínalo být náročné a když po Johnovi vystupovala Morcheeba, tak se nám nepodařilo dostat se do kotle a lidí pořád přibývalo. Takže jsme jen přihlíželi, ale i tak jsme toho viděli dost díky obří obrazovce na straně.
Jejich nová zpěvačka byla moc šikovná a pěkně zpívala a my jsme si taky zazpívali, i když už ne tak pěkně. Po koncertě jsme čekali, že lidi odejdou, ale kdepak. Měl totiž vystoupit Jarek Nohavica, kvůli kterému bylo vyprodáno a hodně lidí přišlo hlavně kvůli němu. To, že je vyprodáno, nám přišel říct moderátor Colours, Jan Budař, který nám taky řekl, že hradní lávka se díky ohromnému počtu lidí (asi 25 000) ucpala, a museli tam zřídit kyvadlovou dopravu:) Taky bylo legrační, když Budař, ve snaze nějak lidi zabavit, sebral na pódiu tři playlisty Morcheeby a ptal se lidí, jestli je chtějí. Lidi se o ně málem porvali, jakož i o trsátko a dokonce i o nálepku, kterou byly ty playlisty přilepené. No davová psychóza... Ale v tom davu vůbec nebylo příjemně, byli jsme natlačení a nohy už nás hrozně bolely. Ta hodinka před koncertem byla nekonečná, já jsem dokonce přemýšlela o tom, že odejdu, ale to by bylo dost obtížné.
Nohavica začal hrát kolem 11.15 a jeho vystoupení samozřejmě sklidilo obrovské ovace. Když spolu s ním zpíval ten obrovský dav lidí, byl to fakt zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat. Já sice zpívám dost falešně, ale i tak jsem si zapěla píseň Když mě brali za vojáka, což byla kdysi moje oblíbená.
No a po Nohavicovi vystoupili Hynkovi oblíbenci Stereo MCs. Hrajou elektronickou taneční muziku(klidně mě oprav, jestli to píšu špatně)a to není zrovna můj šálek kávy. Ale koncert se jim povedl, zpěvák běhal po pódiu jak na závodech a chvílemi odhaloval svoje šlachovité tělo , dokonce se i válel na bedně a zpíval.
Pak tady byly ještě dvě tanečnice, které tak trochu připomínaly (svými afro účesy) toho zpěváka z Boney M, a obstarávaly doprovodné vokály. Koncert měl spád, byl docela dlouhý, ale klukům se to líbilo a já jsem se nakonec taky bavilaSkončilo to ve tři ráno, doma jsme byli za svítání ...

2.den

13. července 2009 v 19:49 | Robka a Jirka
Po noci, kdy jsem téměř nespala, jsem se probrala kupodivu čilá. Protože se nám tolik líbili ti bubeníci, rozhodli jsme se s Jirkou, že si zajdem na jejich druhý koncert, který měli na workshopové scéně na hradě.Samozřejmě atmosféra už byla jiná, než večer v Tentu, ale učili jsme se držet rytmus, což je docela problém a pak nám Tearl Bryant vysvětloval, že musíme dát ruce nahoru ke světlu, jako stromy své větve. Já jsem pak šla sama na divadelní scénu, podívat se na představení Vosto5, které předvádělo Standˇartní kabaret a bylo to opravdu vtipné. Pak přišel Jirka s Hynkem a po představení jsme se vrátili na hrad, kde opět v Tentu hrála polská kapela Dikanda.Tato kapela hraje hudbu především nasměrovanou na Východ s příměsí romské muziky. V pětičlenném souboru jsou tři ženy, zpěvačky, z nichž jedna hraje na housle a jedna na harmoniku. Tak trochu jsme si zavzpomínali na ročník 2006, kdy tady vystoupila Vartina, ale to jen proto, že v ní taky zpívají ženy. Tenhle koncert měl spád, moc se mi líbili, ale bohužel jsme stan opustili předčasně, protože jsme chtěli stihnout La-33, Kolumbijce, hrající prý nejlepší salsu na světě.
Ten prostřední je plešatej :-D

Koncert byl pěkný, byla to dobrá show, ale přece jen jsem si od toho slibovala víc. Po La-33 vystupoval Jamie Cullum, ale měli jsme hodinu čas a na scéně Barvy na Černé louce hrála izraelská skupina Diwan Projekt a já jsem se na ně chtěla mrknout. Na Barvách bylo tolik lidí, že jsme to vzdali a radši se zašli občerstvit a pomalu zas putovali zpět na hrad. Jamie Cullum, to byl koncert, který jsme vlastně neviděli (jen kousek), protože jsme byli celkem unavení a taky se přiznám, že nás to moc nenadchlo. I když si myslím, že pro hodně lidí to byl jeden z nejlepších zážitků, soudě podle reakcí. Takže Jamieho jsme poslouchali zpovzdálí , a pak jsme se přesunuli do Tentu(nějak jsme si ten stan oblíbili), protože jsme si chtěli trochu rockově zařádit.Na koncert Violet Burning jsme čekali dlouho a pocity z něj jsou trochu smíšené. Ozvučení v Tentu bylo strašlivé a kapela, vyjímající se lépe na velkém pódiu, zněla místy až bolestivě. Měla jsem vážně strach, že přijdu o sluch, ale statečně jsem vydržela. Jirkovi se koncert líbil, ale mi dělalo problém si to užít, protože jsem cítila, jak mi doslova "krvácí" uši. Po koncertě jsme šli zpět na hlavní stage, kde už se rozjížděl parádní koncert Asian Dub Foundation. To pro mě byl další vrcholný zážitek letošního festivalu. Prostě dokonalá show, při které tančili i pořadatelé a lidi jakbysmet. My jsme se s Jirkou dostali do varu a blbli jsme tam jak cvoci. No a pak, v půl druhé v noci se jelo domů.
Asiany nemáme nafocené, ale jejich fotky určitě najdete na jejich officiálních stránkách: asiandubfoundation.com

Videa dodáme, jakmile vyřešíme problém s uploadem na youtube.com.

1.den

13. července 2009 v 18:10 | Robka a Jirka
Takže vám tady dávám takovou menší reportáž celého festivalu Colours of Ostrava 2009, kterou jsem stvořila, doufám, že si to aspoň někdo z vás přečte.
První koncert - Tent - Svjata Vatra(Estonsko-Ukrajina)
Ve stanu na Slezskoostravském hradě, zvaném Tent, se konal koncert, pro nás první a rozjezdový, kde jsme se perfektně odvázali a zatančili si v tom velkém množství lidí, kteří se do relativně malého stanu dokázali narvat. Při poslechu muziky, kde zní ruská garmoška, dudy nebo duduk, což je hoboji příbuzný arménský lidový nástroj, jsme si tak trochu(kdovíproč nás to s Jirkou napadlo) zavzpomínali na loňský koncert Gogolů, což samozřejmě nejde srovnávat, ale ta muzika místy zněla tak, že nám to prostě připoměla.
Druhý koncert byl Michael Nyman, skladatel hudby k mnoha filmům(známý je například oskarový snímek Piano). Tak na tenhle komorní koncert jsem byla fakt zvědavá. Musím se přiznat, že jsem Nymanovu hudbu neznala, přesto mě překvapil svou precizností a trochu nás uklidnil po předchozím divokém nářezu v Tentu. Koncert se konal na hlavní stage na hradě a trval skoro dvě hodiny. Dvě hodiny vážné hudby, kterou já moc neposlouchám, ale na koncertě to má úplně jinou atmosféru.
Další na řadě byli Tata Boys a Ahn trio, což jsou tři hudebnice původem z Koree, které hrají na piano, housle a cello. Ve spojení s Tata boys to bylo docela překvapení, vystoupili na hlavní stage, ale bohužel jsme koncert neviděli celý, protože jsme se potřebovli trochu občerstvit. Větší část koncertu jsme z povzdálí sledovali. Nechtěla bych hodnotit Tata boys, jejichž texty nejsou zrovna nejduchaplnější, ale hudebně byli dobří a ve spojení s třemi výbornými hudebnicemi zněli zajímavě. Přesto tento koncert nepatří k těm nejlepším, které jsem letos viděla.
Můj bratr Hynek, který letos šel s námi, chtěl po Tata boys jít domů, ale já jsem se koukla do brožurky s programem a zjistila, že v Tentu hrají Terl Bryant a Red Drum(což jsou bubeníci z Anglie, Terl Bryant v současnosti vystupuje s různými umělci, mimo jiné taky s Johnem Paulem Jonesem z Led Zeppelin). To rozhodlo, že půjdem na bubny. Hynek fňukal, že ho to asi nebude bavit. Já jsem zas prohlašovala, že miluju bubny. No a musím říct, že tohle vystoupení pro mě byl dlouho vrchol celého festivalu. Tak strhující podívanou jsem nezažila.Hynek s Jirkou na tom byli podobně.Když to na pódiu rozpálilo pět skvěle sehraných bubeníků a do toho ještě pronášeli jakési magické zaklínání spolu s osvětlením a tím, jak jsme byli blízko pódia, byli jsem rázem někde úplně jinde. Tohle vystoupení mě teprve pořádně nakoplo a vzbudilo to pravé nadšení. Domů jsme odcházeli plni dojmů a už jsme se nemohli dočkat dalšího dne.

Videa dodáme, jakmile vyřešíme problém s uploadem na youtube.com.