3. den

13. července 2009 v 23:16 | Robka a Jirka
Zase jsem skoro nespala a další den, v sobotu, jsem cítila, že se po tom náročném maratonu potřebuju trochu zklidnit. Kde jinde by to bylo vhodnější než v kostele?
Colours mají totiž raritu, kostelní scénu přímo v katedrále Božského spasitele a tam vystupoval Jiří Stivín a Vojtěch a Irena Havlovi.Kostel má vždycky specifickou atmosféru(to už jsme poznali na loňském ročníku při koncertě Kiran Ahluwalia) a já nevím proč, ale při těchhle koncertech mám vždycky slzy na krajíčku. Nejprve vystoupil Stivín sám, vtipkoval s publikem, pak na scénu nastoupili V. a I. Havlovi a to už jsem byla v rozpoložení, možná to bylo všemi těmi dojmy a taky ta hudba je taková spíš meditativní, něco jako zvuky přírody a pak nastoupil opět Stivín a společně celý koncert zakončili. Odcházeli jsme z kostela, po cestě se ještě stavili na zmrzlinu od Itala(to je ale pohodička), ale to jsme si ještě naplno neuvědomovali, že nás čeká ten nejnáročnější den. Šli jsme rovnou na hrad, tam jsme letos trávili nejvíc času. Bylo mi sice trochu líto, že jsem letos scénu zvanou Barvy vynechala, ale člověk nemůže stihnout všechno a ty přesuny z jedné scény na druhou byly docela zdlouhavé. Ale na hradě měl vystoupit Jon Anderson, bývalý zpěvák Yes a to byl dobrý důvod, proč tam být.
Originálně naše...
Na Jona jsem se těšila moc, a tak jsme se s Jirkou usadili u pódia, abychom dobře viděli. Jon přišel už před koncertem a ladil si kytaru a zkoušel mikrofon, takže jsme se rozhodně nenudili. Když pak koncert začal a Jon přišel sám s kytarou a začal hrát a zpívat, uvědomila jsem si, že je to fakt odvaha, takhle vylézt před lidi bez kapely, jen se svým hlasem. Ale zvládl to skvěle, byl to další skvělý zážitek .Po koncertě nám dokonce slíbili, že se Jon přijde do stanu, kde se prodávala cd,podepsat, ale pak se to celé nějak odvolalo, což nás pochopitelně malinko rozladilo. Ale co nás, ale ti chudáci fanoušci, co si koupili jeho album v domnění, že ho budou mít podepsané, ti byli pěkně naštvaní.
Mezitím dorazil Hynek, a tak jsme se společně těšili na koncert Johna Clegga z Jižní Afriky. Ten začínal před sedmou hodinou večerní a byl opravdu povedený.
Když nastoupila kapela na scénu, tak nás zaujala kromě Johna Clegga i členka jeho týmu, silně obézní černoška, která ovšem překvapovala svými pohybovými schopnostmi. Jinak samozřejmě John Clegg je skvělý zpěvák a jeho tance (nebo spíš "boje") byly fantastické. Další z vynikajících koncertů...
Ale už to začínalo být náročné a když po Johnovi vystupovala Morcheeba, tak se nám nepodařilo dostat se do kotle a lidí pořád přibývalo. Takže jsme jen přihlíželi, ale i tak jsme toho viděli dost díky obří obrazovce na straně.
Jejich nová zpěvačka byla moc šikovná a pěkně zpívala a my jsme si taky zazpívali, i když už ne tak pěkně. Po koncertě jsme čekali, že lidi odejdou, ale kdepak. Měl totiž vystoupit Jarek Nohavica, kvůli kterému bylo vyprodáno a hodně lidí přišlo hlavně kvůli němu. To, že je vyprodáno, nám přišel říct moderátor Colours, Jan Budař, který nám taky řekl, že hradní lávka se díky ohromnému počtu lidí (asi 25 000) ucpala, a museli tam zřídit kyvadlovou dopravu:) Taky bylo legrační, když Budař, ve snaze nějak lidi zabavit, sebral na pódiu tři playlisty Morcheeby a ptal se lidí, jestli je chtějí. Lidi se o ně málem porvali, jakož i o trsátko a dokonce i o nálepku, kterou byly ty playlisty přilepené. No davová psychóza... Ale v tom davu vůbec nebylo příjemně, byli jsme natlačení a nohy už nás hrozně bolely. Ta hodinka před koncertem byla nekonečná, já jsem dokonce přemýšlela o tom, že odejdu, ale to by bylo dost obtížné.
Nohavica začal hrát kolem 11.15 a jeho vystoupení samozřejmě sklidilo obrovské ovace. Když spolu s ním zpíval ten obrovský dav lidí, byl to fakt zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat. Já sice zpívám dost falešně, ale i tak jsem si zapěla píseň Když mě brali za vojáka, což byla kdysi moje oblíbená.
No a po Nohavicovi vystoupili Hynkovi oblíbenci Stereo MCs. Hrajou elektronickou taneční muziku(klidně mě oprav, jestli to píšu špatně)a to není zrovna můj šálek kávy. Ale koncert se jim povedl, zpěvák běhal po pódiu jak na závodech a chvílemi odhaloval svoje šlachovité tělo , dokonce se i válel na bedně a zpíval.
Pak tady byly ještě dvě tanečnice, které tak trochu připomínaly (svými afro účesy) toho zpěváka z Boney M, a obstarávaly doprovodné vokály. Koncert měl spád, byl docela dlouhý, ale klukům se to líbilo a já jsem se nakonec taky bavilaSkončilo to ve tři ráno, doma jsme byli za svítání ...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hynek Hynek | 13. července 2009 v 23:26 | Reagovat

Lepší fotka toho bordelu by nebyla?:-)

2 Robka Robka | 13. července 2009 v 23:31 | Reagovat

Neboj, možná se něco najde :)

3 o´sharková o´sharková | Web | 15. července 2009 v 18:12 | Reagovat

Ooo Jon Anderson...:-) dala bych si :-)

4 Robka a Jirka Robka a Jirka | 15. července 2009 v 19:50 | Reagovat

No a o tom Andersonovi jsem se potom dozvěděla, že prodělal těžkou nemoc a byl dost blízko smrti, takže proto odmítl tu slibovanou autogramiádu.

5 o´sharková o´sharková | Web | 16. července 2009 v 1:04 | Reagovat

chudák :-( ale vypadá dobře,snad je v pohodě :)

6 Robka Robka | 16. července 2009 v 16:05 | Reagovat

Na koncertě jsem to vůbec nepoznala. A měl sebou manželku, která seděla celou dobu vedle zvukařů a fandila:))

7 o´sharková o´sharková | Web | 17. července 2009 v 10:00 | Reagovat

:-)má kolem sebe lidi,tak je to dobře.

8 Robka Robka | 17. července 2009 v 12:08 | Reagovat

A na to, že mu bude 65 roků vůbec nevypadá, co?

9 o´sharková o´sharková | Web | 18. července 2009 v 8:47 | Reagovat

no,to teda nevypadá :)

10 Vendy Vendy | Web | 6. května 2013 v 0:42 | Reagovat

Fantastický zážitek.
Bohužel nesnáším davy, takže by mě asi na takový koncert nikdo nedostal. I když, pokud by šla dobrá parta nebo pár dobrých lidiček, tak možná...
Nohavicu mám ráda, teda spíš jeho písničky, jsou ohromné, chytlavé, dobře zpěvné a mají skvělé texty.
Jon Anderson - skupinu Yes moc neznám (i když možná ano, jen nevím, že ty písničky jsou od nich), ale měla jsem nahranou kazetu Jon and Vangelis a byla úžasná.
Ani nejsem znalec Morcheeby (i když mi to jméno něco říká a Stereo MCs jsem slyšela na jednom cédéčku pod názvem Volume Wasted, a ty písničky byly zvláštní, takže jsem si je tenkrát stáhla.
Dost ti to tvoje nadšení pro muziku závidím, mě nic tak moc nenadchlo, abych o tom psala, chodila na koncerty a žila tím. Muziku beru jako součást života, bez který bych se asi neobešla, ale kterou nemusím nezbytně mít. Pro tebe znamená podstatně víc, máš obrovský přehled a navíc brousíš i do neznámých vod různých etnických zpěváků a tanečníků.

11 Vendy Vendy | 6. května 2013 v 0:44 | Reagovat

[8]:Tipla bych mu tak něco k padesátce, necelé... 65 bych mu rozhodně nehádala.

12 Robka Robka | E-mail | Web | 7. května 2013 v 13:36 | Reagovat

[10]: My chodíme každý rok, i když - davy mě taky děsí a už se z toho stává megalomanská akce, kde je lidí kolem padesáti tisíc. Ale zase je fajn, že festival přiláká tolik hudbymilovných fanoušků a pro naše město je to taky dobré. Letos se těším hlavně na menší koncerty méně známých hudebníků i na možnost koupit si třeba jejich cédé, které bych normálně musela objednávat přes internet.
Máš pravdu, že hudba pro mě hodně znamená, dalo by se říct, že jí žiju, i když ten přehled samozřejmě mám jen omezený a s každým novým interpretem a kapelou si uvědomuju, kolik toho ještě neznám. Je to pro mě určitý adrenalin, objevovat něco nového a hledat si souvislosti. Je to něco jako cestování.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama