Prosinec 2009

Poslední písnička roku 2009 - I´m Gonna Crawl

31. prosince 2009 v 23:50 | Robka |  Led Zeppelin audio

Led Zeppelin - I´m Gonna Crawl
Tohle je letos poslední písnička, kterou tu dávám a je to taky poslední z diskografie Led Zeppelin(když nepočítám album Coda). Nějak mě přepadá nostalgie nad uplynulým rokem, i když nevím, čím si to zasloužil. Tak vám všem přeju, aby ten příští byl šťastnější a hlavně bohatý na koncerty. A taky pro sebe si přeju, aby Robert udělal turné, které by se týkalo i nás, nebo aby mu alespoň vyšlo nové album.

Náš pes a Silvestr

31. prosince 2009 v 19:19 | Robka |  Naše fotky a výtvory
Oslavy Silvestra jsou už v plném proudu a u nás na sídlišti vybuchují barevné rachejtle a ohňostroje jak o půlnoci. Jen náš pes Richard z toho není moc šťastný, protože se hrozně bojí. Nejdříve trávil čas v koupelně a když hluk zesílil, tak se přestěhoval na záchod. Byl tam celkem v klidu, ani jsem ho neslyšela vyvádět, ovšem jaké bylo překvapení, když Jirka otevřel dveře a zjistil, co náš miláček provedl. Jelikož už ho znám, tak jsem všechny věci odklidila z jeho dosahu, jen pytlík s kočičím stelivem jsem dala do kočičího záchůdku a dala ho nahoru. Ovšem pejsek si pytlík sundal a rozcupoval ho na kousky. No je to radost s tím naším psem. Už se těším na půlnoc, kterou strávím na záchodě s Ríšou a budu mu zacpávat uši.
Chudák pes je na nervy a vypadá, že ho každou chvíli trefí. P. S. To ještě nevíte, co udělal teď:-)

Silvestr s Dread Zeppelin :)

31. prosince 2009 v 15:20 | Robka a Jirka |  Nezařazené
Dnešek je něčím výjimečný. Je poslední den v roce, a proto jsme se rozhodli, že si ho trochu zpestříme. Dnes vám předvedeme něco, co jste ještě možná neslyšeli. Dámy a pánové, přichází Dread Zeppelin, nejlepší parodie LZ.
Není to nic výsměšného, či ponižujícího. Dread Zeppelin jsou fanoušky Led Zeppelin a dokonce i Robertovi se líbí. Muzika je směsí Led Zeppelin, Elvise a reggae.

Dread Zeppelin - Immigrant Song

Dread Zeppelin - Stairway to Heaven

Dread Zeppelin - Kashmir

Silvestr Roberta Planta

31. prosince 2009 v 11:59 | Jirka |  Pro zajímavost
Robert Plant by chtěl strávit silvestrovský večer po boku ženy.

61 letý rocker - který žil slavným životem plným sexu, drog a rock'n'rollu, připustil, že si na prázdniny bude hledat lásku.

Řekl: "Kde jinde bych mohl přivítat Nový rok? V nějakém hřejivém náručí."

I když se těší, až pořádně oslaví Silvestr, bývalý zpěvák Led Zeppelin se netěší na příštích deset let, protože "bych měl věnovat větší pozornost ovládání svého močového měchýře".
Dodal: "Nemyslím, že jsem zestárl elegantně. I když cítíte závan blížící se smrti, pořád se není čeho bát, protože jsem pouze ve třetině dobrodružství, které bych chtěl zažít."
Nicméně, i hvězdy by měly říci své novoroční předsevzetí a to mé zní - zlepšit mé řízení...

Na to vysvětlil: "Když parkuju, narazím zadním kolem na obrubník."

A co vy? Jak budete trávit Silvestr?

zdroj - originální text
zdroj - obrázek
přeložil Jirka © plant.blog.cz

Hey, Hey What Can I Do (live se SS)

30. prosince 2009 v 15:59 | Robka |  Robert Plant & Strange Sensation
Naposledy v tomto roce tady dávám středeční písničku, tak jsem chtěla, aby to bylo něco extra. A náhodou jsem nedávno narazila na tuto krásnou akustickou, původně určenou na album Led Zeppelin III. Jmenuje se Hey, Hey What Can I Do. Vyšla původně jako B strana singlu Immigrant Song v roce 1970.
Tady ale samozřejmě nehrají Led Zeppelin, ale Robert Plant a jeho skupina Strange Sensation, kteří se myslím k té písničce postavili s náležitou úctou a zahráli ji nádherně. Pokud znáte originální verzi, tak mi určitě dáte za pravdu. A pokud originál neznáte, tak to určitě napravte. Ještě taková poznámka: v tom originále já vždycky nemůžu z toho, jak Robert zpívá - Guitars play, on to umí tak hezky:-)
Robert Plant & Strange Sensation - Hey, Hey What Can I Do(live 2002)

Them Crooked Vultures

29. prosince 2009 v 17:59 | Robka |  John Paul Jones sólo
Chtěla jsem se zmínit o projektu Them Crooked Vultures, o kterém jsem v poslední době slyšela samou chválu a dneska jsem náhodou četla recenzi v novinách. Them Crooked Vultures je trio, které se skládá z Joshe Homme(Queens Of The Stone Age), Johna Paula Jonese(Led Zeppelin) a Dava Grohla(Nirvana, Foo Fighters)
Takže už je jistě jasné, proč jsem se o ně začala zajímat. Dnes jsem poprvé slyšela jejich stejnojmenné album(Them Crooked Vultures) a zatím se to neodvažuju hodnotit. Chtěla bych jen říct, že na první poslech na mě album zapůsobilo trochu nervózně, nebo bych to mohla vyjádřit tak, že mě nenechalo v klidu. Je to určitě ambiciózní projekt, který si najde hodně oddaných příznivců, stejně tak i těch, kterým se to líbit nebude. Já se zatím spíš přikláním k té druhé skupině. Pokud to někdo znáte, zajímal by mě váš názor.
Them Crooked Vultures - Bandoliers
Them Crooked Vultures - Mind Eraser

Pink Floyd - alba More a Ummagumma

28. prosince 2009 v 17:00 | Robka |  Naši oblíbenci
(zleva: Nick Mason, Syd Barrett, Roger Waters, Rick Wright, dole David Gilmour)


Toho dne, kdy vyšel "Saucerful", byli Pink Floyd hlavním bodem prvního rokenrolového koncertu v londýnském Hyde Parku.
Triumf Floyd na tomto koncertě znamenal hodně pro obnovení její pozice - hlavně proto, že kapele bez Barretta byla předpovídána krátká budoucnost.
Ještě k dokreslení významu tohoto koncertu - diskžokej John Peel o něm prohlásil, že byl nádherný, že to byl vůbec nejkrásnější koncert, který kdy viděl. Dlužno dodat, že jen málo lidí na světě navštívilo víc koncertů, než právě on.
Floydi se mohli také pochlubit nejlepším a nejnovějším zvukovým systémem v oblasti rokenrolu. Nejlegendárnější vybavení skupiny - kvadrafonický "azimutový koordinátor" - proměnil hudbu v trojrozměrný zážitek zvukových efektů. Dosáhli tím toho, že i ten nejposlednější divák měl pocit, že je "uprostřed představení".
Obratem (podle jejich názoru) od vznešenosti ke směšnosti bylo koncem roku 1968 opětné zařazení druhořadé Rogerovy písně "Point Me at the Sky", která víc než jen trochu připomínala "Lucy in the Sky with Diamonds" od Beatles. Tato náhodně vzniklá B-strana však přežila jako floydovské klasické dílko a stala se dalším milníkem na cestě za charakteristickým zvukem skupiny.
Po "Point Me at the Sky" (byl to komerční propadák) Pink Floyd jednoduše ignorovali trh desek se 45 otáčkami, aby se stali skupinou alb, což bylo v té době něco neslýchaného. Už nikdy nenatočí singl. V Británii už z žádné desky nebyl vydán singl. Až o jedenáct let později "Another Brick in the Wall".
Začátkem roku 1969 byli Floyd pozváni, aby složili a natočili hudbu k nízkorozpočtovému francouzskému filmu "More", který režíroval Barbet Schroeder. Gilmour popisuje zkušenost Pink Floyd s "More" a podobnými projekty jako práci na objednávku. Nahrávka filmové hudby k "More" kupodivu obsahuje víc písní než náladových instrumentálních skladeb, jako u některých běžných alb Floyd. Většinou jsou to lehké akustické balady Rogera Waterse, které se příjemně poslouchají, i když vokály(po odchodu Syda Barretta) nebyly zrovna silnou stránkou skupiny.
Pokud Pink Floyd podle Gilmoura vzali "More" proto, že chtěli proniknout do velkého filmu, pak jim Antonioniho nabídka musela zpočátku připadat jako vyslyšení jejich modliteb. Jeho film "Blow Up" z roku 1966 získal mezinárodní uznání za evokaci swingujícího Londýna. Tento italský režisér se rozhodla podobně posloužit i kalifornské revoluci mladých filmem "Zabriskie Point". Když vyslechl některé anarchistické pasáže z "Careful with That Axe, Eugene", rozhodl se pozvat Floydy k sobě do Říma.
Floydi pak trávili měsíc v hotelu a Antonioni poslouchal, co hráli - stále nebyl spokojený. Nakonec došel k závěru, že pro film o dobrodružství mladých povstalců ze Západního pobřeží potřebuje "američtější hudbu". Režisér nahradil nahrávkami Grateful Dead a Youngbloods - plus "Tennesse Waltz" Pattiho Page a jedno bluesové číslo Rolling Stones - všechno až na tři věci, kterými se tehdy podíleli Floyd. Ke všemu byla jednou z nich nevýrazná imitace country. Antonioni mezitím odmítl lyrickou klavírní skladbu Ricka Wrighta, která později získala oblibu jako "Us and Them" v albu "Dark Side of the Moon".
Začátkem roku 1970 byli Floydi intenzivně zapojeni do příprav k natáčení plánované série psychedelických kreslených příběhů s názvem Rollo. Duchovním otcem seriálu byl Alan Aldrige. Ale Rollo neměl spatřit světlo světa. Aldrige nedokázal zajistit potřebné finanční zázemí, které tento ambiciózní projekt vyžadoval.
V rozmezí zhruba jednoho roku se vynořila ještě třetí příležitost Floyd nahrát hudbu k filmu (a na album). Tentokrát to byl Roger Waters, který pomáhal svému příteli Ronu Geesinovi při filmové adaptaci knihy The Body. Je to populární biologická čítanka, která objasňuje třeba jak rychle rostou vlasy, kolik čtverečních stop kůže je na průměrném dospělém jedinci(odpověď je dvacet), atd..Hudba k filmu The Body byla v podstatě hotová začátkem roku 1970 a vyšla jako Watersův sólový projekt ( i když se na desce podíleli i další členové Pink Floyd).
Teď ale zpět k dalším deskám,další nahrávkou skupiny bylo dvojalbum Ummagumma (říjen 1969). První desku tvoří živé nahrávky z koncertů konaných v roce 1969, druhá deska je studiový experiment, kde každý člen sólově nahrál půlku gramofonové desky jako sólový projekt . Ačkoliv album vyšlo v této podobě, původně bylo plánováno pouze jako čistě avantgardní směs zvuků z "nalezených" nástrojů. Potíže při nahrávání a nedostatek v organizaci skupiny vedly k tomu, že tento projekt ztroskotal. Slovo "ummagumma" v názvu znamená v cambridgeském slangu "soulož" a odráží postoj kapely v době, kdy byli její členové frustrovaní z neustálé práce ve studiu. Koncertní disk alba Ummagumma obsahuje skladby z nejslavnější psychedelické éry a právě kvůli této části ocenili kritici toto album pozitivněji než předešlá dvě. Komerčně bylo toto album nejoblíbenějším počinem Pink Floyd do té doby (5. místo v britské hitparádě a 74. v USA).
Pokračování příště...
Pink Floyd - Cymbaline (album More)
Tohle album mám moc ráda.
Pink Floyd - Careful With that Axe, Eugene (album Ummagumma)

Pink Floyd - Set the Controls for the Heart of the Sun (live at Pompeii)( z alba Ummagumma)


Gene Clark

27. prosince 2009 v 20:09 | Robka |  Legendy


Gene Clark, narozen jako Harold Eugene Clark 17.listopadu 1944 v Tipton(Missouri), byl americkým zpěvákem, textařem a také jedním ze zakládajících členů folk-rockové kapely The Byrds.
Je znám díky působení v této kapele v letech 1964-1966. Vytvořil velkou škálu muziky několika žánrů, ale nedosáhl komerčního úspěchu. Clark byl jedním z umělců, kteří začínali ve své hudbě zastávat psychedelický rock, newgrass, country rock a také alternativní rock.


Jako malý devítiletý kluk, se Clark učil hrát na kytaru od otce a již brzy vybrnkával Hanka Williamse, nebo třeba Elvise Presleyho a Everly Brothers. Netrvalo dlouho a začal psát své vlastní texty. Ve svých 13ti letech se přidal k místním rock and rollovým hráčům, Joe Meyers and the Sharks.
Jako mnoho dalších umělců jeho generace, se Clark nechal ovlivnit folkovou hudbou.
Dokončil vysokou školu Bonner Spings High School v Bonner Springs, Kansasu v roce 1962.
Živil se jako zpěvák ve skupině Byrds a později rozjel svou sólovou kariéru. Jeho první sólové album se jmenovalo Gene Clark with the Gosdin Brothers a vyšlo u labelu Columbia Records. Vystřídal spoustu labelů a vydal jedenáct alb. Poslední jeho album vyšlo v roce 1987, ale i poté vycházely živá alba a kompilace.
Gene Clark zemřel 24.května 1991 ve věku 46 let.
The Byrds - I´ll Feel a Whole Lot Better
Gene Clark & Carla Olson - Gipsy Rider
Gene Clark - Throught Morning Throught Night
Tuhle písničku možná budete někdo znát v podání Roberta Planta a Alison Krauss z alba Raising Sand. Pokud ne, tak tady je:

Fotografie Led Zeppelin

27. prosince 2009 v 16:39 | Robka |  Led Zeppelin fotky
Na ukázku sem dávám pár fotek z nové knihy o Led Zeppelin. Bylo hodně těžké dát sem jenom těchto sedm, ale myslím, že nemá cenu dávat jich tady víc. To proto, že tím ztrácí to kouzlo, které mají v knize. Jsou fakt nádherné...

Víkendová písnička - Afro Celt Sound System - Eireann

26. prosince 2009 v 15:39 | Robka |  World music
Pro dnešní sváteční den jsem se rozhodla dát tady písničku skupiny Afro Celt Sound System. Tato skupina pochází z Londýna a byla založena producentem a kytaristou Simonem Emmersonem v roce 1992. Je považována za superskupinu žánru worldmusic, zejména díky velkému množství umělců, hostujících na jejich albech(namátkou Sinéad O´Connor, Peter Gabriel, Robert Plant).


Afro Celt Sound System - Eireann (Volume 2 - Release, 1999)
Pokud se chcete dozvědět něco víc: zde a taky tady.

Mari Boine

25. prosince 2009 v 20:50 | Robka |  World music
Už jsem dnes začala číst tu novou knížku "Když píseň tluče křídly do oken" a je hodně zajímavá a nabitá opravdu zvláštními příběhy lidí, kteří hrají tzv. world music.
Hned první příběh je o zpěvačce Mari Boine, která pochází z národa Sámijců. Jejich země se nachází na území dnešního Švédska, Norska, kousku Finska a ruského poloostrova Kola.
Pokud se chcete o ní dozvědět něco víc, klikněte sem, (určitě doporučuji).

Já vám tady dám dvě písničky, které jsem si dnes našla na Youtube a už teď je mi jasné, že mě budou zajímat i její další nahrávky.
Mari Boine - I Sat Duolmma Mu (Budapest 2008)
Ta písnička pochází z alba Gula Gula (1989), které je označováno jako průlomové.
Mari Boine - Vuoi Vuoi Mu
Je to z jejího posledního alba Idjagiedas z roku 2006.

Štědrý večer

24. prosince 2009 v 21:40 | Robka |  Píšu vám
Takže to máme zdárně za sebou. Žádná další pohroma se nekonala, i když jsem dneska rozbila plastovou krabici na cukroví (Lucie mi povídá - Ty jedeš!) . Salát se povedl, řízky se nespálily, polívka není přesolená, stromeček stojí, zatížen třemi závažími.
Letos jsem měla takový nápad, že bychom si ty dárky nechali nerozbalené pod stromkem, a udělali si zítra repete, ale nějak se to nesetkalo s velkým nadšením. No a nakonec, já už byla natěšená na tu knížku Led Zeppelin ve fotografiích Neala Prestona, tak jsem si to rozmyslela.
A zítra budeme mít stejně ještě druhý Štědrý den u mých rodičů a brácha má pro nás nějaké překvápko, tak jsem zvědavá, co to bude.
A rozhodla jsem se, že si dneska ještě pustím filmek, ve kterém mají hlavní roli LZ, tak tady z něj hodím aspoň ukázku. Určitě jsem to tady už někde dávala, ale já si jaksi nemůžu pomoct:D

The Song Remains The Same - Rain Song
Tady je stromek při denním světle
A tady večer:-)

Robert Plant & Strange Sensation - Black Dog (live)

23. prosince 2009 v 15:09 | Robka |  Robert Plant & Strange Sensation


Robert Plant & Strange Sensation - Black Dog

A máme tady Vánoce:-) V podobě písničky, kterou jsem vám už hodně dlouho chtěla pustit, jen se jaksi pořád nenacházela na Youtube. Ale našel se hodný člověk, který ji tam dal, takže vám ji s radostí pouštím. Je to z DVD Robert Plant & Strange Sensation a hrozně moc se mi líbí ten orientální motiv Justina Adamse a pak taky Robertovy tanečky a jeho zpěv, který přivádí do extáze mnohé z mladých fanynek:-) Pokud si chcete přečíst něco o tom DVD (moji skromnou recenzi) tak klikněte sem.
Jinak vám všem, co k nám chodíte pravidelně, nebo jen občas zabloudíte, přeju, ať si svátky užijete podle svých představ a pod stromkem ať najdete to, co si nejvíc přejete:-) Tak se mějte moc krásně.

Richard James Edwards

22. prosince 2009 v 18:19 | Robka |  R. I. P.

Dnes by oslavil své 42. narozeniny Richard James Edwards, bývalý kytarista a textař skupiny Manic Street Preachers. Zmizel neznámo kam 1. února 1995. V listopadu 2008 byl oficiálně prohlášen za "pravděpodobně mrtvého". Takže možná, že Richard teď někde slaví.

Manic Street Preachers - Motorcycle Emptiness

Pink Floyd - Syd Barret a jeho sólová tvorba,jeho odchod z Pink Floyd

21. prosince 2009 v 16:09 | Robka |  Naši oblíbenci
Minulý týden jsme načali příběh legendární skupiny Pink Floyd. Skončili jsme u vydání prvního alba The Piper at the Gates of Dawn. Myslím si, že by stálo za zmínku napsat něco taky o jejich koncertech v době, kdy byl v kapele přítomen Syd Barrett.
Za jedno z takových prvních významných vystoupení se dá považovat koncert z 15. října roku 1966, který se uskutečnil v londýnském Roundhous u příležitosti vydání prvního čísla časopisu IT.(Byly to první britské undergroundové noviny).
Každý z příchozích dostal po předložení vstupenky kostku cukru, ta však na rozdíl od mnoha jiných, které obíhaly mezi přítomnými, neobsahovala žádnou aktivní látku. Přišlo bezmála dva tisíce lidí, ze známých osobností také Paul McCartney a Marianne Faithfull a prostor v Roundhousu byl pro tento počet návštěvníků velmi stísněný. Z tohoto vystoupení se stal celonoční mejdan, o kterém se později zmínily i noviny: "Včera večer při příležitosti zahájení nového časopisu IT vystoupila i populární skupina Pink Floyd s pulsující hudbou, během níž se na obrovském plátně za jejich zády objevují série záblesků bizarních barevných tvarů. Někdo pro tuto příležitost připravil celý kopec želé, které přítomní o půlnoci spořádali. Někdo jiný zaparkoval svůj motocykl uprostřed místnosti. Atmosféra byla očividně velmi psychedelická"
Koncerty Pink Floyd v té době vypadaly spíš jako klubové záležitosti, kde se scházejí známí a diskutují o společných problémech. Klub, ve kterém Floydi vystupovali, se jmenoval UFO. Bylo to skvělé místo, kde se lidé jako Beatles, Who nebo Jimi Hendrix mohli pohybovat naprosto volně . Byl to klub, který byl rockový a zároveň nejvíc hippie.
Syd Barrett byl v té době největší hvězdou Pink Floyd. Jeho osobnost byla nejsilnější a celou ji vkládal do písní. Často improvizoval, prováděl různé blázniviny a dostával se za hranice svých možností.
Problém byl ovšem v tom, že Syd začal brát ve velkém LSD. Zapletl se s lidmi, kteří se ho snažili na drogy dostat. Jeho psychika se pod vlivem LSD měnila, dá se říct, že urychlila vývoj jeho duševní choroby - schizofrenie.
Jeho problémy začaly narůstat v době, kdy se kariéra skupiny měnila v dostihy. Někteří jeho přátelé připisují zhoršení jeho zdravotního stavu tlakům, kterým byl vystaven jako "hvězda" a taky postoji, který k němu zaujali někteří kolegové z Floyd. ZvláštˇNick a Roger vyvíjeli na Syda značný nátlak, aby se přizpůsobil jejich představě o tom, co by skupina měla dělat. Podle nich měla na koncertech hrát singly, které nejvíc letěly a to bylo něco, co Syd nechtěl. Nick s Rogerem byli hlavně velcí obchodníci a viděli, že tak by kapela mohla dosáhnout úspěchu.
Pak už to dospělo tak daleko, že mezi členy propukala konkurence, hádali se spolu. Neměli stejné názory na život, dělali si naschvály. Syd ztrácel sebekontrolu a stal se velmi nespolehlivým, ostatní na něj byli zlí.
Potom došlo k tomu, že Syd selhal při jednom z vystoupení, i když ho dovlekli na pódium, zůstal tam stát duchem nepřítomný a vůbec nebyl schopen hrát. Zbylí Floydi se snažili předvést aspoň polovinu vystoupení. Noviny jejich vystoupení okomentovaly:" Pink Floyd se sesypali!"
Počátkem roku 1968 začalo být jasné, že Syd z kapely odejde. Na jeho místo přišel, přinejmenším aby ho zastoupil, David Gilmour. Stalo se tak v březnu téhož roku.
V dubnu se Barrett "vrátil" zpět, aby natočil své sólové album . Jeho kvalita ovšem odpovídala stavu, ve kterém se nacházel. Jedna nahrávka se později dostala na sólové album Syda Barretta The Madcap Laughs(1970).Na některých skladbách na tomto albu Syda doprovázejí hráči z kapely Soft Machine. Když tohle album vyšlo, bylo vřele přijato, časopis Melody Maker ho označil za "pěkné album, plné bláznivin a šílenství", přesto neslavilo velký úspěch. Barrett začal plánovat sólovou nahrávku s Davidem Gilmourem. Druhé album, nazvané prostě "Barrett" vyšlo v listopadu 1970.
Pink Floyd bez Syda ztratili pro mnoho lidí své kouzlo, pro některé (jako například pro Davida Bowieho) přestali dokonce existovat. Hlavním článkem kapely se stal v té době Roger Waters. Jejich první věc v této sestavě s Gilmourem se jmenovala "It Would Be So Nice". Byl to nudný vstup do diskografie skupiny a důsledek ukvapené snahy udělat hit. B strana singlu "Julia Dream" svědčí o Watersově snaze napodobit Barretta.
28. června 1968 vychází album "Saucerful of Secrets". Tohle album je v podstatě všehochuť, na níž si kapela vyzkoušela své možnosti : od Barrettovy psychotické "Jugband Blues" až po dlouhé instrumentální skladby, které neměly se Sydem nic společného. Tohle album dokumentuje, že se Sydem odešla poezie - nedostatek, se kterým se kapela ke své cti vyrovnala nečekaně dobře.
Pokračování příště...
A Saucerful Of Secrets - Jugband Blues
A Saucerful Of Secrets - Remember a Day
Syd Barrett - The Madcap Laughs - Octopus

© plant.blog - Robka