Pink Floyd - alba More a Ummagumma

28. prosince 2009 v 17:00 | Robka |  Naši oblíbenci
(zleva: Nick Mason, Syd Barrett, Roger Waters, Rick Wright, dole David Gilmour)


Toho dne, kdy vyšel "Saucerful", byli Pink Floyd hlavním bodem prvního rokenrolového koncertu v londýnském Hyde Parku.
Triumf Floyd na tomto koncertě znamenal hodně pro obnovení její pozice - hlavně proto, že kapele bez Barretta byla předpovídána krátká budoucnost.
Ještě k dokreslení významu tohoto koncertu - diskžokej John Peel o něm prohlásil, že byl nádherný, že to byl vůbec nejkrásnější koncert, který kdy viděl. Dlužno dodat, že jen málo lidí na světě navštívilo víc koncertů, než právě on.
Floydi se mohli také pochlubit nejlepším a nejnovějším zvukovým systémem v oblasti rokenrolu. Nejlegendárnější vybavení skupiny - kvadrafonický "azimutový koordinátor" - proměnil hudbu v trojrozměrný zážitek zvukových efektů. Dosáhli tím toho, že i ten nejposlednější divák měl pocit, že je "uprostřed představení".
Obratem (podle jejich názoru) od vznešenosti ke směšnosti bylo koncem roku 1968 opětné zařazení druhořadé Rogerovy písně "Point Me at the Sky", která víc než jen trochu připomínala "Lucy in the Sky with Diamonds" od Beatles. Tato náhodně vzniklá B-strana však přežila jako floydovské klasické dílko a stala se dalším milníkem na cestě za charakteristickým zvukem skupiny.
Po "Point Me at the Sky" (byl to komerční propadák) Pink Floyd jednoduše ignorovali trh desek se 45 otáčkami, aby se stali skupinou alb, což bylo v té době něco neslýchaného. Už nikdy nenatočí singl. V Británii už z žádné desky nebyl vydán singl. Až o jedenáct let později "Another Brick in the Wall".
Začátkem roku 1969 byli Floyd pozváni, aby složili a natočili hudbu k nízkorozpočtovému francouzskému filmu "More", který režíroval Barbet Schroeder. Gilmour popisuje zkušenost Pink Floyd s "More" a podobnými projekty jako práci na objednávku. Nahrávka filmové hudby k "More" kupodivu obsahuje víc písní než náladových instrumentálních skladeb, jako u některých běžných alb Floyd. Většinou jsou to lehké akustické balady Rogera Waterse, které se příjemně poslouchají, i když vokály(po odchodu Syda Barretta) nebyly zrovna silnou stránkou skupiny.
Pokud Pink Floyd podle Gilmoura vzali "More" proto, že chtěli proniknout do velkého filmu, pak jim Antonioniho nabídka musela zpočátku připadat jako vyslyšení jejich modliteb. Jeho film "Blow Up" z roku 1966 získal mezinárodní uznání za evokaci swingujícího Londýna. Tento italský režisér se rozhodla podobně posloužit i kalifornské revoluci mladých filmem "Zabriskie Point". Když vyslechl některé anarchistické pasáže z "Careful with That Axe, Eugene", rozhodl se pozvat Floydy k sobě do Říma.
Floydi pak trávili měsíc v hotelu a Antonioni poslouchal, co hráli - stále nebyl spokojený. Nakonec došel k závěru, že pro film o dobrodružství mladých povstalců ze Západního pobřeží potřebuje "američtější hudbu". Režisér nahradil nahrávkami Grateful Dead a Youngbloods - plus "Tennesse Waltz" Pattiho Page a jedno bluesové číslo Rolling Stones - všechno až na tři věci, kterými se tehdy podíleli Floyd. Ke všemu byla jednou z nich nevýrazná imitace country. Antonioni mezitím odmítl lyrickou klavírní skladbu Ricka Wrighta, která později získala oblibu jako "Us and Them" v albu "Dark Side of the Moon".
Začátkem roku 1970 byli Floydi intenzivně zapojeni do příprav k natáčení plánované série psychedelických kreslených příběhů s názvem Rollo. Duchovním otcem seriálu byl Alan Aldrige. Ale Rollo neměl spatřit světlo světa. Aldrige nedokázal zajistit potřebné finanční zázemí, které tento ambiciózní projekt vyžadoval.
V rozmezí zhruba jednoho roku se vynořila ještě třetí příležitost Floyd nahrát hudbu k filmu (a na album). Tentokrát to byl Roger Waters, který pomáhal svému příteli Ronu Geesinovi při filmové adaptaci knihy The Body. Je to populární biologická čítanka, která objasňuje třeba jak rychle rostou vlasy, kolik čtverečních stop kůže je na průměrném dospělém jedinci(odpověď je dvacet), atd..Hudba k filmu The Body byla v podstatě hotová začátkem roku 1970 a vyšla jako Watersův sólový projekt ( i když se na desce podíleli i další členové Pink Floyd).
Teď ale zpět k dalším deskám,další nahrávkou skupiny bylo dvojalbum Ummagumma (říjen 1969). První desku tvoří živé nahrávky z koncertů konaných v roce 1969, druhá deska je studiový experiment, kde každý člen sólově nahrál půlku gramofonové desky jako sólový projekt . Ačkoliv album vyšlo v této podobě, původně bylo plánováno pouze jako čistě avantgardní směs zvuků z "nalezených" nástrojů. Potíže při nahrávání a nedostatek v organizaci skupiny vedly k tomu, že tento projekt ztroskotal. Slovo "ummagumma" v názvu znamená v cambridgeském slangu "soulož" a odráží postoj kapely v době, kdy byli její členové frustrovaní z neustálé práce ve studiu. Koncertní disk alba Ummagumma obsahuje skladby z nejslavnější psychedelické éry a právě kvůli této části ocenili kritici toto album pozitivněji než předešlá dvě. Komerčně bylo toto album nejoblíbenějším počinem Pink Floyd do té doby (5. místo v britské hitparádě a 74. v USA).
Pokračování příště...
Pink Floyd - Cymbaline (album More)
Tohle album mám moc ráda.
Pink Floyd - Careful With that Axe, Eugene (album Ummagumma)

Pink Floyd - Set the Controls for the Heart of the Sun (live at Pompeii)( z alba Ummagumma)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 o´sharková o´sharková | Web | 28. prosince 2009 v 20:34 | Reagovat

Sakra,asi si jdu stáhnout More. :)

2 Robka Robka | Web | 28. prosince 2009 v 20:43 | Reagovat

Tak to doporučuju, je to fakt dobré album, sice je hodně psychedelické(jako většina těch věcí od Floydů), ale hezky se to poslouchá

3 Habala Habala | Web | 29. prosince 2009 v 10:38 | Reagovat

Jo, More je dobrý.
Zabriskie Point je i film, jo? Hu..

4 Robka Robka | Web | 29. prosince 2009 v 14:21 | Reagovat

Je to film, ale bohužel jsem ho neviděla:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama