Únor 2010

Hossam Ramzy

28. února 2010 v 19:47 | Robka |  Osobnosti World music
Pro dnešek jsem si vybrala k představení tohoto umělce. Je jím světově uznávaný hráč na tabla Hossam Ramzy. Je mi znám hlavně z účinkování ve skupině hudebníků, kteří doprovázeli Roberta a Jimmyho v devadesátých letech při turné a práci na albu No Quarter.
Jeho sólovou tvorbu jsem zatím neměla možnost sledovat (pokud pominu youtube), ale určitě to hodlám v budoucnu napravit.
Jediné informace na internetu o něm v češtině jsem našla v tomto článku Katariny Prokičové, která popsala pěkně a výstižně jeho kariéru, takže se v něm určitě dozvíte něco zajímavého. Další informace naleznete na - wikipedie
Čtěte dále v článku...

Goldfrapp - Yes Sir

27. února 2010 v 20:00 | Jirka |  Electronica
Goldfrapp - Yes Sir (live at Somerset House)

Dnešním malým průzkumem blogu jsem zjistil, že většina článků našich oblíbených interpretů pochází od Robky :-) A tak jsem se rozhodl, že sem dám svou nejoblíbenější skupinu: Goldfrapp. V minulosti jsem o ní už psal a to tady. V komentářích to mělo celkem dobré ohlasy, a tak jsem si řekl, že dnešní trošku jarní den zpestřím tímto nádherným živákem. Písnička se jmenuje Yes Sir, která ale jinak není původem od nich. Dívejte se až do konce ;-)
Hrozně se těším na jejich nové album Head First, které má vyjít koncem března tohoto roku. Tak to bylo zase něco ode mě....Ahoj ;-)

Robert Plant - My Sweet Lord - Abbey Road Studio

27. února 2010 v 15:00 | Robka |  Robert Plant & a další

My Sweet Lord - Abbey Road Studios 25. 2. 2010

Na to vám fakt doporučím kouknout. Je to dost příšerně udělaný cover, ale nejvíc legrační je tam Robert, který si evidentně neví rady s textem. A vůbec neví, kdy má zpívat:-) Takže se chytá jen v refrénu a pak ještě zvládne Aleluja, ale taky se někdy hned nechytne. Vypadá tam jako ztracený.
Už dlouho jsem se tak nezasmála :-)
Ale hlavní je, že to vystoupení vydělalo peníze na dost potřebný výzkum. Škoda, že nejsou k mání další videa z toho večera, zajímalo by mě, jestli to byla jen taková chvilková indispozice.
Tady jsem našla ještě jedno, vypadá to fakt na indispozici jen v té jedné písničce... ale ten sbor se mi tam nelíbí. Myslím, že by to vyznělo líp, kdyby zpíval sám s nějakým jednodušším doprovodem.

Víkendová píseň - Tinariwen - Imidiwan Afrik Tendam

27. února 2010 v 10:14 | Robka |  World music

Tinariwen- Imidiwan Afrik Tendam (Imidiwan 2009)

Tak se opět vracím ke svému oblíbenému albu od Tinariwen, které mám někde doma, jen ho najít. Je stejně zvláštní, že se mi občas nějaké cédéčko ztratí a jsou i takové, které jsem už nikdy nenašla. Doufám, že se to nebude týkat i tohoto.
Včera jsem tohle album poslouchala v mp3 (ještě, že jsem si ho tam stihla dát) a zkoušela jsem najít nějakou písničku na netu. Našla jsem tuhle úvodní z alba, která je moc pěkná. Hlavně se mi líbí jejich způsob hry na kytaru a taky kombinace mužských a ženských hlasů. Jestli si vzpomínáte, tak jsem tady už jednu moji nejoblíbenější pouštěla.

Nový projekt Rogera Daltreye a Jimmyho Page

26. února 2010 v 21:19 | Robka |  Jimmy Page sólo
Tak máme na obzoru další superskupinu! Roger Daltrey, zpěvák The Who, chce založit novou skupinu, která bude hrát blues. A má v plánu oslovit Jimmyho Page, aby mu hrál na kytaru. Prý jeho nápad vůbec není nereálný, Pete Townshend kvůli problémům se sluchem asi ukončí kariéru a případný návrat Led Zeppelin není vůbec možný. John Paul Jones se chystá na turné s kapelou Them Crooked Vultures a Robert Plant začal nahrávat své sólové album. A Jimmy momentálně nedělá nic. Takže uvidíme, co z toho bude.
Přitom před časem to vypadalo, že novým zpěvákem Led Zeppelin se stane Steven Tyler z Aerosmith. Ale po absolvování několika zkoušek se zjistilo, že vůbec nezná celou tvorbu Led Zeppelin a že ho k tomu vedla jen touha natočit s nimi úplně nové album.
Momentálně se Steven Tyler vrací ke své kapele Aerosmith a dokonce mají přijet 1. července do Prahy.

Robert na Abbey Road

26. února 2010 v 19:18 | Robka a Jirka |  Info
The Sound & Vision, včera, 25.února 2010 na Abbey Road, darovali 200 000 liber na benefiční organizaci pro výzkum rakoviny v Anglii (Cancer Research UK).
Robert Plant tuto událost zahájil s písní "Farmer In The City" od Scotta Walkera, s doprovodem London Oriana Choir. Dále pak pokračoval s "I Bid You Good Night" od kapely Incredible String. Nakonec si vystřihl "My Sweet Lord" s Beth Nielson Chapman, Newtonem Faulknerem a Davidem Grayem.
Pokud se chcete dozvědět více informací, navštivte stránku Tight But Loose.
-nebo-
Navštivte Cacncer Research UK , aby jste se dozvěděli více o výzkumu.


Song Remains the Same

25. února 2010 v 19:00 | Robka |  Led Zeppelin texty
Dnes tady dám svou oblíbenou písničku Song Remains the Same. Měla to být původně instrumentálka, která dostala pracovní název "The Overture" a později "The Campaign". Potom ale Robert dodal text a stala se z ní Song Remains the Same. Je úvodní skladbou na albu Houses of the Holy a myslím, že na rozjezd toho alba je perfektní, taková pozitivní.

I had a dream- crazy dream
Anything I wanted to know
Any place I needed to go

Hear my song- sing along
Any little song that you know
Everything that's small has to grow.

California sunlight, sweet Calcutta rain
Honolulu starbright- the song remains the same.

Sing out Hare Hare, dance the Hoochie Koo.
City lights are oh so bright, as we go sliding
sliding
sliding through.

český překlad:
Jen ta píseň se stále nemění

Měl jsem sen - bláznivý sen.
Cokoliv jsem chtěl znát.
Kamkoliv jsem se chtěl dát.

Slyš mou píseň - zpívej se mnou.
Znáš-li aspoň některou
Všichni malí jednou vyrostou.

Kalifornská záře, jemný Kalkatský déšť
Honolulská hvězdná záře, jen ta píseň se stále nemění

Zpívej Hare Hare, tanči Hoochie Koo
Světla města jsou tak jasná, jako my proklouzneme
proklouzneme
proklouzneme skrz.

Song Remains the Same - z alba Song Remains the Same

Tady to máte i s obrazem (z filmu, takže se můžete kouknout na Petera Granta v plné kráse:-)
asi od 2:47 to začíná. Ta scéna s mečem:-) A pak tam je ještě kousek Rain Song..líbí se mi, jak hasí oheň v jeskyni a pak, když shodí ten plášť.

Hoochie Coochie Man - accoustic

24. února 2010 v 18:20 | Robka |  90. léta

Robert Plant - Hoochie Coochie Man Accoustic 1993

Zjistila jsem, že když tady napíšu nějaký článek, jako třeba před časem o Nigelu Eatonovi a jeho niněře, tak zjistím, že na Colours of Ostrava přijede skupina, která taky hraje na niněru. A když jsem tady teď v neděli dávala Nigela Kennedyho, hned další den se na webu Colours objevila kapela, která hraje na housle. A dneska v noci se mi zdálo, že přijede Robert... Tak si říkám, že když tady budu dávat hodně jeho videí, tak se mi to třeba splní. Ale na Roberta asi moje "telepatie" nefunguje.
Robert v této skladbě hraje na kytaru, což u něj není příliš časté a vlastně je to dost škoda, protože on umí hrát moc dobře. Někdo dokonce říkal, že hraje líp, než Jimmy:-)

Pink Floyd - A Momentary Lapse of Reason

22. února 2010 v 17:23 | Robka |  Naši oblíbenci
Možná jste si mysleli, že to tady dneska už ukončím, ale nějak se to zase zvrtlo, takže až příště...určitě. A dneska mám narozky, tak budu slavit s Floydama, ale skoro jsem na ně zapomněla (na ty narozky), nebýt Jirky.
Na podzim roku 1985 Nick Mason prohlásil, že by rád zase dělal turné pod zástavou Pink Floyd. On a David Gilmour chtěli dát kapelu znovu dohromady - třeba bez Rogera Waterse, když to nešlo jinak. Nick Mason v té době vydal album "Profiles", které vyšlo moc dobře. Bohužel ne tak dobře se taky prodávalo. Jednu píseň na tomto albu - "Lie for Lie" nazpíval Gilmour. Ostatní skladby jsou příjemnou instrumentální syntézou. Znějí jako doprovod k dokumentárnímu filmu a u některých tomu tak doopravdy je. Ten film, o němž je řeč, se jmenoval "Life Could Be a Dream", režíroval ho Mike Shackleton a byl to dvaceti sedmi minutový profil Nicka Masona. Obsahuje záběry Nicka a jeho Porsche 956 z vytrvalostního závodu mistrovství světa v roce 1984 v kanadském Mosportu, pak představuje Masonova otce Billa, jak jede ve svém bentley z roku 1930. Tyto snímky doprovází hit skupiny Crew Cuts z roku 1954, "Sh-Boom" nově natočený tandemem Mason/Fenn, se zpěvem Erica Stewarta z 10cc. Vyvrcholením je "One of These Days" - pod názvem této skladby se skrývá desetiminutový sestřih z koncertu v Pompejích v roce 1972.
Kvůli propagaci alba "Profiles" podnikl Nick čtyřdenní bleskovou cestu kolem Británie, při níž osobně pilotoval dvoumotorové výkonné letadlo De Havilland Devon, které vlastnil společně s Davidem Gilmourem. Mezi mnoha věcmi, které měli tito bývalí a budoucí Floydi společné bylo i to, že oba chodili na lekce létání.
V roce 1985 byla také zorganizována největší rocková událost, televizní benefiční maraton Live Aid a na ní došlo také ke vzkříšení několika rozpadlých superskupin - mimo jiné též Led Zeppelin a The Who - ale ne Pink Floyd. Jediný, kdo na pódiu Floydy reprezentoval, byl Gilmour.
Dave v té době také spolupracoval s Pete Townshendem na jeho albu "White City". Objevila se na něm píseň, původně určená pro album "About Face","White City Fighting". Dave vůbec v té době spolupracoval s celou řadou různých umělců a projevoval zájem o nové slibné talenty. Koprodukoval debut alba skupiny Dream Academy s trojicí zpěváků v čele s Nickem Laird-Clowesem. Dream Academy také využila služeb některých veteránů z alba a turné "About Face" - basisty Guye Pratta, který bude brzy požádán, aby zaujal místo ve skupině Pink Floyd, jež bylo dříve vyhrazeno jistému Rogeru Watersovi.
Roger Waters v té době definitivně potvrdil svůj odchod z Pink Floyd...
Jeho prvním projektem po oficiálním odchodu ze skupiny byla hudba k filmu. Celovečerní film "When the Wind Blows" o slepé uličce, do které se svět dostal po zničující válce, je silně satirická politická karikatura, vycházející z románu Raymonda Briggse z roku 1982. Je to druh filmu, který dokáže hodinu a půl sledovat jen otrlý masochista.
Hudba k "When the Wind Blows" byla stejně jen jakousi zkouškou na Rogerův další velký projekt. Album "Radio K.A.O.S." nahrál se svou doprovodnou skupinou Bleeding Heart Band. Roger v něm ještě víc zesílil důraz na téma jaderného nebezpečí.

Gilmour se zatím soustředil na to, aby dokázal, že ho Waters potřebuje víc, než on (a Pink Floyd) potřebují Waterse. Proto nebyl proti, aby se k projektu "A Momentary Lapse of Reason" přibral tým talentovaných spolupracovníků, což byl podle některých kritiků důkaz, že noví Floyd jsou náhražka.
Jon Carin pomáhal kapele jako hráč syntezátor a na jedné ze zkoušek v Daveově domácím studiu najednou objevil úvodní sekvenci akordů. Pak přibyla slova, melodie a píseň dostala titul "Learning to Fly". A Carin byl pak přijemně překvapen, že ho Gilmour uvedl jako spoluautora.
Carin pak řekl: "Jak Dave přicházel do styku s různými lidmi, projevovaly se různé stránky jeho osobnosti. Písně Floydů jsou po odchodu Waterse z 99 procent Daveovy. "
Gilmourovým spoluautorem k textům písní "Learning to Fly", "On the Turning Away" a "Dogs of War" byl Anthony Moore. K textu "Learning to Fly" Davea inspirovaly lekce v létání - nebo přesněji "skutečnost, že Anthony několikrát seděl celé dopoledne sám a tvrdě pracoval a já jsem se ve studiu neukázal. Vždycky jsem někomu zavolal, aby vyřídil, že dnes nepřijdu, protože se učím létat!" Gilmour říká, že právě to byl impulz k "něčemu většímu", kde "učit se létat" představuje metaforu pro snahu člověka duchovně vzlétnout při pohledu na "letící oblohu". I přes veškeré Rogerovo rýpání do textu "A Momentary Lapse of Reason" dostalo se jen málokteré vícenásobně platinové desce z konce osmdesátých let víc poezie, než tomuto albu.
Uměleckým partnerem Gilmoura byl Bob Ezrin. Waters tvrdil, že Ezrin původně souhlasil, že bude pracovat na "K.A.O.S.", ale pak ho svedly větší finanční možnosti, což Waters označil za "floydovský podvod". Bob se nicméně vyjádřil, že ho zamrazilo z vyhlídky, že bude muset znovu čelit Rogerovým názorům a že Gilmour je mnohem ochotnější než Waters se přizpůsobit jeho potřebám, no prostě bylo "daleko snažší pro Davea i pro mě udělat svou verzi desky Pink Floyd".
Na začátku nemohl nikdo říct, jak ten projekt dopadne. Na veřejnosti Gilmour stále prohlašoval, že ty nahrávky mohou skončit na sólovém albu nebo být začátkem zcela nové kapely. Představitelé nahrávacích společností však sázeli na nové album Pink Floyd a byli na mrtvici z toho, co o rozpracovaném albu slyšeli. Připadalo jim, že to vůbec nezní jako Pink Floyd.
Co se týče účasti dalších členů Pink Floyd na tomto albu, Rick Wright hrál na varhany a piano Fender Rhodes a také nahrál několik vokálů, kterými posílil doprovod. Nebyl zde ovšem jako člen kapely, ale jako najatý hudebník, protože po nahrání alba "The Wall" byl ze skupiny vyloučen. Nick Mason se staral o zvukové efekty, bubnování na albu zastali dva externí hráči - Carmine Appice a Jim Keltner.
Tohle album je také prvním od Floyd, které bylo nahráno za pomoci digitální techniky, pouze baskytara a bicí byly nahrány analogově.Nahrávalo se od října 1986 do května 1987 a nahrávání předcházel soudní spor, který rozpoutal Roger Waters.
Argumentoval tím, že Pink Floyd už nemají z čeho tvořit a to by se mělo uznat, aby byla zachována integrita a pověst skupiny. Když Rogerovi právní zástupci zjistili, že existence partnerství nebyla ve skutečnosti nikdy písemně potvrzena - což znamenalo, že samotné rozpuštění nemohlo ovlivnit plány Gilmoura a jeho společníků - vrátili se k nejvyššímu soudu a požadovali objasnění v tom smyslu, že společnost Pink Floyd Music Ltd., která dosud existovala k prospěchu celé kapely, "musí jednat v jednomyslném souhlasu s přáním celé skupiny. Takové soudní rozhodnutí by dalo Watersovi pravomoc vetovat další používání názvu Pink Floyd. Přitom před časem Waters dal Gilmourovi a Masonovi svolení, aby si název ponechali.
Prostě se rozpoutala floydovská válka, při níž se obě strany očerňovaly. Roger tvrdil, že bez něj nic nedokážou, Dave zas, že Roger mu závidí a že je arogantní.
Gilmour k tomu ještě dodal, že je v jeho zájmu dál pokračovat, protože skupině obětoval dvacet let tvrdé dřiny a bylo by pro něj mnohem těžší budovat si sólovou dráhu.
Album Momentary Lapse of Reason vyšlo v roce 1987 a umístilo se na obou stranách Atlantiku na třetím místě v žebříčku prodejnosti. Je to dobré album, dobře znějící, klasicky "floydovské" s nápaditým obalem. Na něm byly ustlané nemocniční postele (celkem jich bylo 800), které byly přivezeny na pláž v jihozápadní Anglii.
Konec bude příště...
Learning To Fly(live)
On THe Turning Away
One Slip(live)

Nigel Kennedy

21. února 2010 v 18:29 | Robka |  Osobnosti World music

Dnes jsem se ve svém článku chtěla věnovat jednomu hodně zajímavému člověku, kterého jsem teď nedávno objevila díky jeho účinkování na albu Roberta Planta(Fate of Nations) a začala jsem poslouchat jeho nahrávky. Je to britský hráč na housle a violu Nigel Kennedy.
Narodil se 28. prosince 1956 v Brightonu.Jako houslový virtuos se poprvé projevil už v dětském věku, ze svého talentu však nevyrostl. V sedmi už byl žákem nejvýznamnějšího klasického houslisty dvacátého století Yehudi Menuhina; od šestnácti studoval na slavné Juilliard School v New York. S image punkera skvěle interpretoval jediný Beethovenův houslový koncert s Pařížským symfonickým orchestrem. Nigelovi hrdinové jsou starší kolegové Yehudi Menuhin a Isaac Stern, ale zároveň také jazzmani: klavírista Fats Waller a trumpetista Miles Davis. Legendární jazzový houslista Stéphane Grappelli, s nímž vystoupil v Carnegie Hall, Kennedyho přesvědčil, že jeho housle mohou znít jako lidský hlas. Nigel neuznává hranice v hudbě, žije klasickou hudbou, ale zabývá se zároveň intenzivně jazzem, přitom také popem a rockem. V 80. letech se dostal v roce 1989 i do Guinnessovy knihy rekordů, a to díky nahrávce Vivaldiho Čtvera ročních období, která se s dvěma miliony prodaných nosičů vyhoupla do čela hitparád jako nejprodávanější klasické album všech dob. A také mu přinesla respekt u odborné veřejnosti.
Své vlastní skladby z pomezí jazzu, funku, world music a vážné hudby nahrál na albu nazvaném Kafka a známé je též jeho album The Kennedy Experience, inspirované skladbami amerického rockového kytaristy Jimiho Hendrixe.

Na této fotce můžete vidět, že Nigel si s oblečením opravdu hlavu neláme. Zatímco hráči na klasické nástroje jsou většinou "nastrojení" v obleku s motýlkem, on vystupuje klidně v šortkách a tričku.

Kennedy tvrdí, že každý potřebuje trochu času být sám. "Tvoření muziky je společenská věc. Jste stále obklopený muzikanty, přáteli a publikem. To všechno je velmi intenzivní. A tak neustále hledám rovnováhu mezi samotou a společností. Proto většinu skladeb píšu v horách v Polsku," řekl v jednom rozhovoru. Právě v Polsku našel díky své druhé manželce Agnieszce další domov, o kterém říká, že mu dodává obrovskou energii. V místních jazzových klubech totiž hraje až do rána a osobně se setkává s publikem a místními jazzmany. Často vystupuje v Muniak Jazz Club v Krakově a v Muzyczna Owczarnia v obci Jaworni.
Vloni vystoupil na festivalu Devět bran, kde ho doprovázel polský kvartet Kroke, s nímž natočil album East meets East (Východ potkává Východ).

cover The Doors - Light My Fire

tady je ještě ukázka z alba East meets East
***
Nigel Kennedy a Purple Haze. Náhradní video ...

Placebo - Where is my mind (live)

20. února 2010 v 20:26 | Jirka |  Rock
Placebo - Where is my mind (live in Paris)

Původně jsem si myslel, že si pro vás tuhle písničku uschovám na víkend, ale ne. Nakonec jsem se rozhodl, že ji sem dám hned teď, protože tato skladba je jedna z mála, která je lepší, než originál. Je od Pixies, ale Placebo na ni s pozváním zpěváka z Pixies udělali nádherný cover živě, ve Francii (Paříži). Doufám, že se vám bude líbit, jako mě. Přeji vám příjemný poslech, hezké prožití zbytku večera a dobrou noc :-)

Víkendová píseň - Led Zeppelin - Heartbreaker

20. února 2010 v 11:08 | Robka |  Led Zeppelin audio

Led Zeppelin - Heartbreaker
Long Beach Arena 1972

Tento víkend jsem se rozhodla, že tady dám jednu ze svých oblíbených písní od Led Zeppelin. Včera jsem totiž oprášila album How The West Was Won a zase po delší době poslouchala tento skvělý živák. Někdy přemýšlím, jak je vůbec možné vymyslet něco tak geniálního. A pak to ještě takhle zahrát. Dokonalost!

Tall Cool One

17. února 2010 v 20:43 | Robka |  80. léta


Robert Plant & Strange Sensation - Tall Cool One

Už jsem se těšila, že vám tady pustím Little Hands a smázli nám to:-(
Takže jsem vybrala náhradu, která je neméně zajímavá, je to písnička z alba Now and Zen , ale tady to má úplně jiný zvuk. A musím říct, že u toho rozhodně neusnete. Pokud znáte originál, tak mi dáte určitě za pravdu. A teď mě napadá, že jsem viděla ještě jednu hezkou verzi, která je zas úplně jiná, tak si můžete vybrat, která se vám líbí víc.

Robert Plant - Tall Cool One (1988)

Tartit - Abacabok

16. února 2010 v 17:50 | Robka |  World music



Abacabok


Zítra budou Tartit v Praze a já u toho zase nebudu. Ani nevíte, jak bych ráda vyrazila na takový koncert. Ale problém je, s kým bych tam jela. Neznám ve svém okolí nikoho, koho by to zajímalo, a vůbec, koho by zajímalo cokoliv z toho, co poslouchám natolik, aby se mnou na koncert jel.
Takže mi nezbývá než doufat, že se třeba objeví na festivalu v Ostravě.
Včera v Čajovně na stanici Vltava pouštěli nějaké jejich písničky a zjistila jsem, že na Rádiu 1 v neděli od 11 do 13 hodin hrají taky world music a zrovna tuhle neděli jsem poslouchala a hráli je.
Poslouchat tuhle hudbu je zážitek, ale vidět je naživo by byl totální trans.
Tady je o nich nějaké info.



Pink Floyd - sólové projekty Gilmoura a Waterse - About Face a Pros and Cons of Hitch Hiking

15. února 2010 v 16:23 | Robka |  Naši oblíbenci
Dnes to bude tak trochu odbočení z řádné floydovské diskografie, rozhodla jsem se, že tady napíšu něco o sólových projektech obou hlavních tvůrců Pink Floyd.
Musím k tomu říct, že tohle období skupiny nemám ráda a hudba Floydů mě zajímá do alba The Wall, i když už vztahy mezi členy byly hodně napjaté a projevilo se to i na hudbě. A pak se mi líbí poslední album (Division Bell) - to už se ovšem všech členů netýká - ale k tomu se dostaneme až později. Dneska jsem měla původně v plánu seriál dokončit, ale nechtěla jsem vás připravit o tohle období, je docela zajímavé sledovat, jak si poradili, když zůstali sami. Síla Pink Floyd spočívala v jejich společné práci, a tak, když se začali sobě vzdalovat a Roger vystupoval čím dál víc autoritativně, šlo to všechno jaksi do háje.
K těmto dvěma albům bych ještě ráda podotkla, že jejich hodnocení na wikipedii je dost vysoké ( když se podíváte, tak Gilmourovo album má čtyři a půl hvězdičky a Rogerovo čtyři), ale v době jejich vydání získalo Gilmourovo album průměrné 3 a Watersovo dokonce jen jednu hvězdičku. Ale to není tak podstatné. Názor na to si každý může udělat sám. Kdybych si měla mezi těmito alby volit, které si radši poslechnu, určitě by zvítězil Gilmour.


V první polovině roku 1984 pracovali znesváření Floyd na svých sólových kariérách. V březnu vyšlo album "About Face" Davida Gilmoura a v květnu Watersovo "The Pros and Cons of Hitch Hiking" - každé z nich bylo předváděno na mezinárodním turné. V dubnu se znovu vynořil, i když z daleko menšími fanfárami, Richard Wright s polovinou své nové desky s názvem "Zee".
Odlehčená elektrofunková hudba "Zee" má jen málo společného s bývalou Rickovou skupinou.
Pečlivě propracované skladby alba "About Face" naproti tomu okázale předvádějí Gilmourovu hudební potenci. A každému, kdo pozorně poslouchá ten známý hlas a zvuky kytary, musí být jasné, že Roger Waters nebyl jedinou vůdčí osobností Pink Floyd. Nahrávky jako téměř gotická "Until We Sleep" a jakoby symfonická skladba "Let´s Get Metaphysical" zněly opravdu floydovštěji než cokoliv z alba "Final Cut". Uprostřed nahrávání v pařížském studiu Pathé Marconi si Dave dokonce přivedl Boba Ezrina jako koprodukčního. Mezi dalšími účastníky byl baskytarista Pino Palladino, hráč na klávesy Ian Kewley (oba ze skupiny Paula Younga), Gilmourův oblíbený bubeník Jeff Porcaro ze skupiny Toto a dvě legendární postavy - Steve Winwood (na klávesy) a Pete Townshend, který přispěl dvěma texty - k písním "Love on the Air" a "All Lovers Are Deranged" Zbývající texty na album si Dave napsal sám. Několik jeho písní se zabývalo úvahami o stárnutí a smrti. Skladba "Murder", adresovaná vrahovi Johna Lennona, vyjadřovala Gilmourovu lítost a rozhořčení na zabitím bývalého člena Beatles. Skladba "You Know I´m Right" je smutným otevřeným dopisem Rogerovi Watersovi. Přes všechnu ambicióznost nebyly Daveovy texty v albu "About Face" jeho silnou stránkou. Jinak výmluvný Gilmour nedokázal vtělit velkou představu nebo originální myšlenku do veršů, natož aby provokovala - jako to dělal Roger s Daveovou hudbou pro Floyd.
Gilmour v zájmu propagace svého nového alba poskytoval nejrůznějším sdělovacím prostředkům interview a dokonce se nabídl i MTV. Ti mu na oplátku zařazovali do vysílání singl "Blue Light", dokonce vyšel i jako disko-mix a čtenáři časopisu Amazing Pudding ho označili za vůbec nejhorší sólové floydovské číslo.
Dave Gilmour zahájil 31. dubna vystoupením v Dublinu patnáctitýdenní turné po deseti zemích - první, které kdy dělal sám jeden Floyd. Na tyhle koncerty si Dave musel sestavit úplně nový tým. Byli v něm baskytarista Micky Feat, Gregg Dechert na klávesy, Chris Slade (později hrál také ve skupině Firm Jimmyho Page) a Jodi Linscott na perkuse. Na saxofon hrál Raphael Ravenscroft (který dva roky předtím hostoval na prvním albu Roberta Planta a pak také na Rogerově sólovém albu) a na druhou kytaru Mick Ralphs. Hrál písně ze svého nového alba a jen dvě klasické skladby Pink Floyd - "Run Like Hell" a "Comfortably Numb". Z tohoto turné byl pořízen stanicí MTV dokument, který přenášela televize i rozhlas. Jenže toto turné nemělo valný úspěch, na některé koncerty se podařilo prodat jen nízký počet vstupenek a zahajovací koncerty v Kanadě byly zrušeny.Turné "About Face" skončilo 16. července 1984 a tentýž den zahajoval své turné Roger Waters ve Stockholmu.



Na Rogerově albu "Pros and Cons of Hitch Hiking" se převážně podíleli stejní hudebníci, jako na "The Final Cut". Jediný kdo chyběl, byl Nick Mason, jeho místo zaujal Andy Newmark, který ho vystrnadil z práce na albu Final Cut - a David Gilmour. A senzační tah byl propočítán tak, aby nikdo nelitoval Daveovy nepřítomnosti na "Pros and Cons". Na jeho místo nastoupil jeden z nejlepších hráčů na elektrickou kytaru v Anglii, Eric Clapton. K jeho účasti došlo díky přátelství manželek Rogera a Erica. Jeho manažer, kolegové a přátelé s tím nesouhlasili a dokazovali, že z hudebního hlediska nemá žádný smysl, aby člověk jeho jména účinkoval jako pomocná síla v takovém rádobyuměleckém představení, které bylo na hony vzdálené jeho bluesovému cítění. Ale Clapton trval na splnění svého závazku vůči Rogerovi. Tomu jejich spolupráce zas tak nesmyslná nepřipadala. Blues bylo nakonec jeho první hudební láskou. A v "Pros and Cons" vědomě zařazoval řadu černošských forem a stylů( nakolik to bylo přesvědčivé, je jiná otázka).
Claptonova virtuozita byla ovšem poněkud přibržděna Rogerovým rozhodnutím udělat všechny základní nahrávky kromě titulní dřív, než pozve Erica, aby předaboval svou kytaru a Dobro. A protože se "Pros and Cons" počítá k albům s nejvíce slovy v historii rokenrolu, ponechal Waters nástrojům sotva víc prostoru, než stačilo na dokreslení jeho vyčerpávajícího monologu.
Je to vyprávění o snech, které se vypravěči zdály po tu dobu, kdy album hrálo, tedy během čtyřiceti dvou podivných minut. Název první písně (nebo snu?) je "4.30am" a závěrečné "5.11am". V úvodním snu - který dokresluje přední strana obalu grafickou ilustrací nahé nymfy, která stopuje všechny přijíždějící řidiče - vezme náš osaměle cestující hrdina "vyhládlou" stopařku. V skladbě "4.33am" nás vypravěč informuje, že naše mladá lady už prudce oddechuje, aby už "pocítila sílu mého motoru". Přichází však "4.37 am", kdy jejich intimnosti neurvale přerušuje kastrovaný bláznivý arabský terorista, který se objevuje v nohách postele.
Náš hrdina a jeho "motor" nicméně zůstávají v průběhu série nedotčeni, včetně pobytu v přírodní komunitě a nepřátelského střetu s Yoko Ono. "V kontextu těchto snů," vysvětloval později Waters, "zvažuje podvědomí všechna pro a proti soužití s jednou ženou v rámci rodiny...v kontrastu s voláním divočiny, chcete-li". Nakonec láska a manželství vítězí, snílek se probudí v posteli vedle své ženy a velice se mu uleví.
Na albu byla vedle mimořádné laviny slov neobvyklá absence melodie. V rozpacích z tohoto díla byli i zatvrzelí příznivci Floyd. Některých posluchačů se dotkla zřejmá diskriminace pohlaví a ženské spolky dokonce organizovaly strhávání plakátů, které album propagovaly. Bylo to hlavně proto, že obraz mladé stopující nymfomanky vlastně propaguje znásilnění.
Recenze byly většinou nepřátelské. Dokonce i kritik z časopisu Rolling Stone, který předtím velmi cenil album "Final Cut" napsal, že nové Watersovo album je převedením jeho obvyklého mrzoutství do hudebních žvástů a melodie byste mohli spočítat na prstech packy Mickey Mouse. V tomto světle se jeví album Davida Gilmoura jako skvělé dílo.
Na turné Roger rozšířil svou kapelu také o svého spolužáka z cambridgerské střední školy Tima Renwicka. Tento bývalý kytarista skupiny Quiver byl nejbližším přítelem Davida Gilmoura, a proto přijal spolupráci s jeho rivalem s jistými rozpaky. Během příprav na turné se Timovi zdálo, že Roger je skutečně okouzlující člověk, když ovšem turné začalo, změnil Waters úplně osobnost - opět vstoupila na scénu jeho hádavost a touha všechno řídit. Jediný, kdo zachraňoval situaci, byl Clapton, který byl velmi uvolněný a spolupracovat s ním byla radost. Ale i Claptona brzy začala srážet strnulá choreografie představení , nedostatek kamarádství mezi hudebníky a dusná atmosféra, obklopující turné. Představení byla vyprodaná jen vzácně, někdy dokonce spekulanti, kteří přecenili zájem, museli prodávat vstupenky hluboko pod cenou.
Pokračování příště...
Roger Waters - Pros and Cons of Hitch Hiking 5.1am - videoklip
tuhle určitě budete všichni znát
Roger Waters - Pros and Cons of Hitch Hiking
David Gilmour - About Face - Let's Get Metaphysical
David Gilmour - Until We Sleep