Březen 2010

Robert Plant & Jimmy Page - Dancing Day

31. března 2010 v 18:49 | Robka |  Robert Plant & Jimmy Page

Robert Plant & Jimmy Page - Dancing Day

Dneska budem tančit, jelikož mnozí z vás zítra už budou užívat volna, tak si myslím, že je k tomu důvod. Nachystala jsem si písničku od Led Zeppelin, ovšem v provedení Roberta a Jimmyho z roku 1995. Na bicí hraje Michael Lee(zemřel 24. 11. 2008), na baskytaru Charlie Jones (manžel Robertovy dcery Carmen) a krátce (1:20) můžete vidět kytaristu Porla Thompsona (původně The Cure).
Ta písnička je taková rozverná a má moc hezký riff, který mě vždycky dobře naladí. Je vidět, že Roberta to moc baví zpívat a líbí se mi jeho taneční kreace:-) A někdy příště vám tady dám český překlad toho textu, který je moc legrační.

Your Time Is Gonna Come

30. března 2010 v 19:40 | Robka |  Led Zeppelin texty
Led Zeppelin - Your Time Is Gonna Come (album Led Zeppelin I)

Je tady další překlad z prvního alba a podle textu už snadno můžete uhodnout, kdo asi byl jeho autorem. Tato píseň má velmi krásný začátek, kdy John Paul Jones hraje na varhany a pak nástup s Robertovým přesným frázováním. Jimmy má ve studiu poprvé steel kytaru a jak později přiznává, je špatně naladěná, ale podle mě to vůbec není poznat.
Moc krásná písnička, co k tomu říct - prostě další malý klenot. Vůbec na všech písničkách, které Led Zeppelin nahráli - a zvlášť se to týká prvního alba - je cítit ta atmosféra nahrávání a emoce. Člověk se stává jaksi součástí té hudby. Já osobně se vždycky, když ho poslouchám, přenesu zpátky v čase a představuju si, jaké to bylo, když se nahrávalo. A schválně si zkuste tipnout, kdo ten text napsal. Já myslím, že to určitě budete vědět, nakonec máte na výběr jen ze dvou jmen, že jo:-)
A tady , když si pustíte písničku Chest Fever Gartha Hudsona a jeho The Band, zjistíte odkud vzal J.P.J. inspiraci na tu varhanní kompozici, aspoň se tak tvrdí v knize Kladivo Bohů.  Jejich album Music from Big Pink prý vyvolalo takovou senzaci, že Eric Clapton rozpustil Cream.



Lyin', cheatin', hurtin, that's all you seem to do.
Messin' around with every guy in town,
Puttin' me down for thinkin' of someone new.
Always the same, playin' your game,
Drive me insane, troubles gonna come to you,
One of these days and it won't be long,
You'll look for me, and, baby, I'll be gone.

Your Time Is Gonna Come
Your Time Is Gonna Come
Your Time Is Gonna Come
Your Time Is Gonna Come

Made up my mind to break you this time,
Won't be so fine, it's my turn to cry.
Do want you want, I won't take the brunt.
It's fadin' away, can't feel you anymore.
Don't care what you say 'cause I'm gone away to stay,
Gonna make you pay for this great big hole in my heart.
People talkin' all around,
Watch out woman, no longer is
The joke gonna be in my heart.

You been bad to me woman,
But it's coming back home to you.

Your Time Is Gonna Come
Your Time Is Gonna Come
Your Time Is Gonna Come
Your Time Is Gonna Come

překlad:
Tvůj čas přichází

Lhaní, podvádění, ubližování, to je všechno, co děláš.
Taháš se s každým chlapem ve městě,
zahazuješ mě kvůli potřebě něčeho nového.
Pořád to samé, hrajeme tvoji hru.
Přivádíš mě k šílenství,
problémy k tobě přichází každý den
a ten den za chvíli přijde.
Budeš mě hledat, ale já budu pryč.
Toto jediné ti musím říct , ženo, tvůj čas přichází.

Pobláznilas mě, abych to teď přerušil,
nebude to lehké,teď budu křičet.
Chtěj si co chceš, nebudu útočit.
Odkvétáš, nemůžu tě už cítit.
Nestarej se o to, co říkáš,
protože se chystám odejít.
Zaplať za tu velkou díru v mém srdci.
Lidé pořád dokola opakují to samé,
měj se na pozoru, ženo, už ne
Začíná to být vtipné.

Bylas pro mě špatná žena,
ale teď se ti to všechno vrací zpět.

Justin Adams & Robert Plant

29. března 2010 v 20:04 | Robka a Jirka |  Info
Justin a Robert

Justin Adams nedávno mluvil s Philippou Kennedy o jejím článku, který se objevil v novinách National (UAE). Adams hovořil o svém zapojení do projektu WOMAD a jeho blízkém vztahu s pouštní hudbou.  Také mluvil o spolupráci s Robertem:
Robert volal Justinovi a požádal ho o spolupráci. Bylo to jako blesk z čistého nebe. "Byl to pro mě šok. Byl jsem mile překvapen, když jsem zvedl telefon. Hledal kytaristu a někdo mu doporučil mě. Když hrajete s Robertem poprvé na zkouškách, je to trochu děsivé, protože byl jakoby součástí mého života.
"Je to skvělé," dodává Adams, "on je tak kreativní osoba a rád se baví a nestresuje se, ani co se týče hudby. Prohlásil, že to je o skupině lidí, kteří si vlezou do nějaké místnosti a jen tak hrají, dobře se baví a reagují spolu navzájem."
Oba pánové získali muzikální talent z příbuzných kolejí, Adams věří: "Myslím, že jsme se obrátili  opravdu dobrým směrem k dobré hudbě. Například já jsem ho vzal do Saharské pouště na festival a on mi ukázal deltu Mississippi."
Adams také poukázal na vystupování s Robertem v minulém roce:
"Tento rok bych měl v říjnu udělat koncert s Robertem, ale nikdy nevíš, co se až do poslední minuty stane," řekl.

Robert Plant in Abu Dhabi - Whole Lotta Love( + Sidi Mansour Ya Baba)
Zajímavý přístup k muzice, dokazuje to jen jejich široký muzikantský záběr

John Mayall

28. března 2010 v 19:44 | Robka |  Legendy

John Mayall


Možná jste si všimli, že letos do Česka přijede nebývale mnoho kvalitních umělců a skupin. Jedním z nich je i John Mayall, který bude mít u nás hned několik koncertů - začátkem června přijede do Ostravy, Žďáru nad Sázavou, Brna a Prahy. A já jsem se rozhodla, že pokud se mi to podaří finančně vyřešit (vstupenky nejsou drahé - 590,-Kč), určitě jeho koncert navštívím.
Tento letos 77. letý kytarista, zpěvák a hráč na klávesy a harmoniku je zakladatelem hudebního stylu nazvaného bluesrock. Jeho hudební kariéra trvá už přes 50 let a pro jeho tvorbu je nejdůležitější konec 60. let dvacátého století. V roce 1956 začal hrát blues v poloprofesionální skupině The Powerhouse Four, později v The Blues Syndicate. Po přesunu do Londýna zakládá John Mayall´s Bluesbreakers. Tato skupina byla líhní hudebních talentů. Zahráli si tu takoví hudebníci, jako například Eric Clapton a Jack Bruce z Cream, John McVie a Mick Fleedwood z Fleedwood Mac, Peter Green, Mick Taylor z Rolling Stones a řada dalších.
Koncem šedesátých let, po komerčním úspěchu v USA se Mayall přestěhoval do Los Angeles, kde se přidal k tamní bluesrockové i jazzové scéně. Roku 2005 byl vyznamenán Řádem britského impéria. Poznamenal k tomu:"Toto je nejdůležitější cena, kterou jsem kdy dostal. Nikdy jsem neměl žádný hit, nevyhrál jsem Grammy, ani nejsem v Rock´n´rollové síni slávy.

John Mayall v Praze - Room To Move (14. 7. 2008)
obdivuhodná energie...pokud to takhle umí rozparádit, klobouk dolů!

John Mayall - My Time After Awhile(1982 with Mick Taylor)


Led Zeppelin on the Starship 1973

28. března 2010 v 10:30 | Robka a Jirka |  Led Zeppelin videa

Led Zeppelin on the Starship 1973

Video je bohužel bez zvuku, ale i tak můžeme vidět skutečnou tvář Johna Paula Jonese a Roberta Planta. Ve skutečnosti totiž není John zas takový svatoušek. JE TO REBEL! Zatímco si Robert čte nějakou knihu, určitě velmi naučnou, John dělá výtržnosti a jí maso rukama. Sami se podívejte na tento unikátní záznam ze soukromí Led Zeppelin.
:-) :-) :-) :-)

Víkendová písnička - Atomic Rooster - Death Walks Behind You

27. března 2010 v 14:01 | Robka |  Rock
Atomic Rooster - Death Walks Behind You (Death Walks Behind You 1970)

S touto kapelou jsem se setkala poprvé při poslechu rádia Hey, kdy ještě vysílali  pořady o hudebních skupinách, které v historii něco znamenaly. Díl o Atomic Rooster jsem sledovala celkem pozorně a musím říct, že mě jejich hudba oslovila. A tak jsem se rozhodla, že tady od nich něco musím taky hodit. Zjistila jsem totiž, že oni jsou u nás celkem málo známí a to si vůbec nezaslouží, protože začátkem 70. let to byla kapela, která se svým zvukem a koncertním pojetím vyrovnala tehdejším rockovým hvězdám.
Mezi jejich členy byli například bubeník Carl Palmer (později člen Emerson Lake&Palmer) nebo Chris Farlowe, vynikající zpěvák, který také mimo jiné později zpíval na albu Outrider Jimmyho Page. Pokud se o nich chcete něco dozvědět, tak vám určitě doporučím navštívit tyto stránky.
Přeju vám pěkný poslech a nezapomeňte, že máme tento víkend zkrácený o jednu hodinu díky změně času na letní.

Červencové turné Roberta Planta

27. března 2010 v 13:19 | Jirka |  Vše o albu BoJ
Robert Plant se vydá na turné po Severní Americe v červenci 2010 do 12 měst. Další takovéto koncerty budou pokračovat i na podzim. Na turné Robert předvede materiál z jeho nového alba, které má vyjít koncem roku. Hlavními muzikanty, kteří hrají na albu, jsou: Patty Griffin, Darrell Scott, Byron House, Marco Giovino a Buddy Miller.

Červencové turné:

13 Memphis, TN - The Orpheum Theater
15 Little Rock, AR - Robinson Center Music Hall
16 Tulsa, OK - Brady Theater
18 Albuquerque, NM - Sandia Casino Amphitheater
20 Phoenix, AZ - Dodge Theater
21 Tucson, AZ - Anselmo Valencia Amphitheater
23 Dallas, TX Meyerson Symphony Hall
24 Houston, TX - Cynthia Woods Mitchell Pavilion
26 Austin, TX - Stubbs Waller Creek Amphitheater
28 Mobile, AL - The Saenger Theatre
30 Clearwater, FL - Ruth Eckerd Hall
31 Miami, FL - Bayfront Park Amphitheater

Tak už vím, proč nepřijede na Colours!

Steal Away

26. března 2010 v 20:19 | Robka |  PreZep
Robert Plant & Alexis Korner - Steal Away (1968)


Zase jedna hodně stará věc, je to ukázka spolupráce s Alexisem Kornerem. Je to čisté blues a líbí se mi hlavně, jak Robert na konci zpívá to stíííl bejbééé:-)

Reuniony a můj názor na ně

25. března 2010 v 18:08 | Robka |  Píšu vám
Takže dneska nakousnu další téma, které mě zajímá a zároveň děsně štve - reuniony skupin. Píšu to hlavně proto, že se v poslední době hodně mluvilo o reunionu Led Zeppelin, pak taky Queen a v neposlední řadě jsem se před pár dny dozvěděla, že k nám přijedou The Doors, teda pardon Robby Krieger a Roy Manzarek se svou doprovodnou skupinou (ovšem už bez Jima, samozřejmě). To, že nemůžou používat původní jméno kapely má na svědomí John Densmore(bubeník The Doors) a členové Jimovy rodiny, kteří proti používání tohoto jména protestovali u soudu a uspěli. Já to považuji za nesmyslné, pokračovat v něčem, co skončilo smrtí Jima Morrisona. Protože ať si říká kdo chce co chce, The Doors byli Jim, on byl duše skupiny a ta jednoho dne umřela. A to, co dělají pánové Robby a Roy mi připadá - sentimentální? nebo spíš vypočítavé. Dalším takovým učebnicovým příkladem jsou Queen. Ti se rozpadli po smrti Freddie Mercuryho v roce 1991, přesto v roce 2005 začali koncertovat s novým zpěvákem Paulem Rodgersem a dokonce s ním loni vydali nové album. Co se týká Led Zeppelin - tady už toho bylo řečeno hodně. Po jejich vzpomínkovém koncertě v roce 2007 se rozpoutalo doslova šílenství, aby se kapela dala dohromady. Miliony lidí se chtěly na koncert dostat. Kdyby šlo o koncert třeba Jimmyho Page a Roberta Planta, tak by zájem určitě nebyl v takové míře. Ale Led Zeppelin - to už je pojem! Spousta lidí to chce vidět na vlastní oči a chce aby to nebyl jen jeden koncert. A je jedno, že už tam není původní bubeník, kvůli jehož smrti se skupina rozpadla, možná by někteří skousli i to, že tam nebude zpívat Robert Plant, když ten to razantně odmítl a mnoho fanoušků ho za to proklínalo. To, jak se spekulovalo o tom, kdo nahradí Planta v Led Zeppelin, mě pobouřilo, ale zároveň i pobavilo. Nejhorší na tom je, že spekulace pořád ještě neustaly a někteří fanoušci vytrvale diskutují o tom, jak se mají dát zase dohromady. Jak prohlásil Plant v jednom rozhovoru - tyhle spekulace ukončí jen smrt.
Nejotřesnějším případem, kdy se skupina snažila udržet na hudební scéně za každou cenu, jsou INXS. Po tragickém úmrtí Michaela Hutchence v roce 1997 střídali zpěváky a dokonce v roce 2005 uspořádali v USA reality show, díky které se novým zpěvákem stal J. D. Fortune a vydali s ním album Switch (které ovšem mělo velmi nevalnou úroveň).
Takže to všechno shrnu, já nejsem rozhodně příznivcem reunionů. A to proto, že si myslím, že kapely, které tohle dělají, z velké většiny využívají sentimentality lidí, kteří touží po nějaké činnosti svých miláčků. A taky to podle mě svědčí - ne vždycky - o jisté neschopnosti těch hudebníků fungovat sólově nebo pod jinou skupinou. Nevím, každý na to má jiný názor, ale tohle je ten můj.

Mighty Rearranger

24. března 2010 v 18:39 | Robka |  Robert Plant & Strange Sensation
Robert Plant - Mighty Rearranger - Mighty Rearranger 2005


Poslední dobou si uvědomuju pořád víc, že na tomhle blogu bych měla co nejvíc dávat přednost právě Robertovi a jeho písničkám. A zrovna dneska jsem si říkala, že tady musím dát něco z jeho (podle mě) nejlepšího alba, jednoho z těch, které mám nejraději.
Už jsem tady psala mockrát, jak jsem byla na koncertě v Praze, měsíc před vydáním tohoto alba a jak jsem potom byla šťastná, když jsem si ho sehnala a doma pořád poslouchala...
Prostě - mám k tomuhle albu vztah, protože za prvé je to Robertovo autorské album a za druhé viděla jsem písničky z něj naživo a to se nezapomíná. O Mighty Rearrangerovi se mi jednou zdálo, že jsem se o něm bavila s dcerou Roberta a ta říkala, že je to její nejoblíbenější písnička(nevím, kde jsem to zas sebrala:-)) Jinak pokud jste to ještě neslyšeli - to album - tak vám ho určitě doporučím, je hodně dobré.
Hodnocení - 10/10

Nobody's Fault But Mine

23. března 2010 v 19:26 | Robka |  Led Zeppelin texty

Led Zeppelin - Nobody's Fault But Mine


Uvědomila jsem si, že písničky z tohoto alba jsou tak trochu opomíjené, vůbec celá Presence je vždycky tak trochu stranou zájmu fanoušků. Možná je to dáno tím, jak málo skladeb z něj hráli Zeppelini na koncertech - vlastně vím jistě o dvou, které hráli určitě, byla to Achilles Last Stand a Nobody's Fault But Mine. Bylo to dáno tím, že nahrávání alba probíhalo v době rekonvalescence Roberta Planta po jeho nehodě 4. 8. 1975. Začalo se nahrávat počátkem roku 1976 a bylo to druhé nejrychleji nahrané album Led Zeppelin - nahráli ho za necelé 3 týdny (první bylo Led Zeppelin I). Robert v době nahrávání byl na vozíku a mohl zkoušet chodit jen s hůlkou. Z toho důvodu také s tímto albem nevyjeli hned na turné, to bylo odloženo až na duben 1977.
Na tomto albu se v textech i hudbě odrážely emoce, bolest a osamění, v této písničce jde o portrét člověka, hledajícího vykoupení svých hříchů... je to velmi silná píseň a já ji tady dávám živě z Knebworthu 1979.


Ah, ah, ah ...

Oh, nobody's fault but mine
Nobody's fault but mine, yeah
Trying to save my soul to light
Oh, it's nobody's fault but mine

Devil he told me to roll
The devil he told me to roll
How to roll the line tonight
Nobody's fault but mine

Ah, ah, ah ...

Somebody show me the (gun? door? gong?)
Somebody show me the ding dong ding dong
I will get down rolling tonight ?????????
Oh, it's nobody's fault but mine

That monkey on my back
The m-m-m-m-monkey on my back, back, back
Gonna change my ways tonight
Nobody's fault but mine

Překlad:
Je to jen moje vina

Ah, ah, ah,
Oh, je to jen moje vina,
je to jen moje vina, yeah.
Pokouším se zachránit mou duši dobru.
Oh, je to jen moje vina.

Ďábel mi řekl, abych tam šel,
Ďábel mi řekl, abych tam šel.
Jakým směrem se mám dnes večer vydat.
Je to jen moje vina.
ah, ah, ah...

Někdo mi ukázal zbraň? dveře? gong?
Někdo mi ukázal zvon (bim bam)
Dostanu se dnes večer dolů???
Oh, je to jen moje vina.

Jako břímě na mých zádech
b-b-b-břímě na mých zádech,zádech, zádech...
Dnes večer se chystám změnit mou cestu.
Je to jen moje vina...

Maceo Parker - Come by and See

22. března 2010 v 19:28 | Robka |  Nezařazené

Maceo Parker - Come by and See (Made by Maceo 2003)

Pozitivní písnička, dneska jsem ji poslouchala po ránu a fakt mě probrala a naladila. A zašla bych znovu na jeho koncert, ten loňský byl úžasný!

Yat-Kha aneb punkrock z Tuvy

21. března 2010 v 15:22 | Robka |  Osobnosti World music
Yat-Kha

Dovolím si vám dnes představit další zajímavou kapelu, která pochází z Tuvy, což je malinká zemička na hranici Ruska a Mongolska, kam donedávna nepronikla ani myš. Jmenují se Yat-Kha a jejich začátky v době totalitního režimu nebyly vůbec jednoduché - soudruhům se nelíbila jejich hudba, ve které byly viditelné západní vlivy - tehdy samozřejmě v Rusku neexistovala rocková scéna a k nahrávkám se členové kapely dostávali přes moskevské studenty, kteří je pašovali od námořníků, nebo poslechem Hlasu Ameriky. To byla jejich škola. A jejich zpěvák a kytarista Albert Kuvezin byl obdivovatelem Led Zeppelin a Jimiho Hendrixe.
Dneska si už těžko představíme neskutečnou cenzuru, které byla kapela vystavena - nakonec samozřejmě nedostali povolení k tomu, aby mohli hrát. To jim ovšem nebránilo v tom, že zanedlouho to bude právě rebelský rock, díky němuž svět v širší míře objeví úchvatný vokální projev koomei - bifonní neboli alikvótní zpěv pastevců od Jeniseje.
"V Tuvě je khoomei považován za původní šamanskou techniku. Současným zpěvem dvou, tří až čtyř slyšitelných tónů, který napodobuje zvuky okolního světa bohatého na vyšší harmonické tóny, se člověk snaží vcítit do tekoucí vody, svištícího větru či padající skály. Rozezvučováním alikvótních tónů se člověk také vnitřně harmonizuje a léčí. A ačkoliv ženy nemají khoomei zpívat, protože v Tuvě předpokládají, že vede k neplodnosti, mezi všemi muži dávají přednost právě mužům tuto techniku ovládajícím. Barva jejich hlasu jim totiž připadá svůdná", napsal ve své studii khoomei Dr. Martin Kučera.
Albert Kuvezin se vlastně o svoje vlastní hudební kořeny začal zajímat až po poslechu amerických bluesmanů, kdy zjistil jistou spřízněnost s domácím folklorem. Prošel spoustou kapel a žil i několik let v Moskvě. Jeho cesta 'objevování bohatství vlastního dvorku' proto probíhala už ve formě konfrontace tajemného bifonického zpěvu a zvukově nevšedních nástrojů pastevců z altajské tajgy se západním rockem.
Tuva
Tuva
Tuva
Díky tomu, že jsem psala tento článek, jsem se dozvěděla, kde vlastně Tuva je. Před dvěma lety jsem byla na koncertě tuvijského hudebníka Gendose a od té doby jsem po Tuvě pátrala. Věděla jsem jen to, že je v Asii. Tak teď to konečně vím, ale je tam krásně, že?


V tradiční tuvijské skupině Huun-Huur-Tu, se kterou natočil album 60 Horses in My Heard, si sice na rock musel nechat zajít chuť, za to se s ní dostal až do studia Franka Zappy v San Diegu, který i na dálku těsně před svou smrtí neomylně zavětřil závan čehosi neprozkoumaného, šamansky fascinujícího. Perestrojka v osmdesátých letech minulého století Kuvezina zahnala z Kyzylu do Sverdlovska, kde poznal fanouška elektronické hudby Ivana Sokolovského. Ti dva pak do sebe nechali v plné rychlosti narazit Kuvezinovo umění koomei s technem; sice spolu natočili raritní album Antropofagia vydané už pod názvem Yat-Kha / tradiční pastevecká citera /, ale dnes už nikdo neví, kde je mu konec. Na festivalu Voice Of Asia uspořádaném v roce 1990 v kazachšské Alma Atě, ale Albert Kuvezin už představil novodobé pojetí koomei osamoceně.
Šlo o první oficiální mezinárodní zviditelnění nevšedních asijských hudebních kultur bývalých zemí Sovětského Svazu, na které se jako včely na med slétli producenti ze všech koutů světa : ve festivalové porotě vedle sebe potom zasedli zástupci rodícího se ruského showbussinesu, proslulý americký producent Joe Boyd, manažér Billy Braga Peter Jenner a pozván byl rovněž Brian Eno. Ten místo sebe vyslal manželku a to s důležitým úkolem : předat cenu za výjimečný pěvecký výkon rockerovi Albertu Kuvezinovi, z jehož nahrávek zůstal údajně paf. Na zastánce tradičního pojetí z takové nominace prý šly mrákoty a nechtěli o tom ani slyšet, ovšem Eno trval na svém a svého cíle dosáhl.
Lu Edmonds (který měl co do činění s kapelami jako je Damned, P.I.L. či Mekons) byl Kuvezinem a Yat-Kha také nadšen a natočil s nimi v Helsinkách fantastickou a mnoha cenami ověnčenou desku Yenisei Punk.
Zhenya Tkachov s šamanskými bubny a shanzi ( řekněme třístrunné banjo ), Alexej Saaia s morin huur ( druh dvoustrunného cella zdobený zvířecí lebkou ), igilem ( dvou nebo třístrunné housle ) a jeden z největších umělců koomei v Tuvě, zpěvák Aldyn-ool Seveka naplnili Kuvezinovy představy o sibiřském grunge drtícím tradiční hudbu. Tisícileté nástroje a písně, bifonní duo, exotické zjevy muzikantů a Kuvezinova punkrocková elektrická kytara na albu, natož při koncertech způsobily mezi evropskými posluchači doslova pozdvižení. Ty věci znalé navíc odrovnaly s dávkou štiplavého humoru Kuvezinem pojmuté budovatelské písně Stalinovy éry.


Yat-Kha - Come Along
Yat-Kha - Sodom i Gomora
Tohle si fakt poslechněte, určitě budete i něčemu rozumět - je to přímo příběh z Bible
Tady je cover na píseň Iron Butterfly - In A Gadda Da Vida
Udělali i cover na písničku When The Levee Breaks


Robertovy děti a vnuci

21. března 2010 v 12:21 | Jirka |  Fotky
Karak
V následujícím článku můžete shlédnout fotky členů Robertovy rodiny. Třeba jste některé už viděli, ale i tak doufám, že se vám budou líbit.

Víkendová písnička - Gogol Bordello - Not a Crime

20. března 2010 v 13:00 | Robka |  Nezařazené
Tak jsem se dočetla, že dneska, v 18 hodin 32 minut začne jaro. To je dobrá zpráva, ne? A počasí tomuto ročnímu období už chválabohu taky odpovídá. No a když už se nám tak hezky oteplilo a sluníčko šíří pozitivní vibrace, budu i já pozitivnější ve výběru písničky.
No, on ten dnešní výběr je trochu ovlivněn včerejškem. Ale tentokrát to není proto, že bych sledovala Soul Deep(pokud jste se někdo dívali, tak poreferujte, aspoň ve zkratce). Já jsem totiž včera byla v hospodě. To koukáte, co? Kolegyně vymyslela, že půjdem na pivo a dopadlo to tak, že šla ona, já a náš řidič. Chudák si s náma dvěma užil. Chtěly jsme po něm totiž, aby nám lichotil (to bylo ale už po nějakém tom pivu) a on si nevymyslel nic lepšího, než to, že nás přirovnával k ženským představitelkám seriálu Dallas.
Tak jsme to potom vzdaly (my jsme mu ale předtím lichotily, jak je úžasný, inteligentní, má svaly atd) a v jednu ráno jsme si všichni tři šli do pekárny koupit chleba. V životě jsem nejedla tak dobrý, úplně horký, čerstvě vytažený z pece , snědli jsme ho skoro celý (co snědli, my ho sežrali). Zůstala mi v ruce ohryzaná patka, s kterou jsem jela domů a budila pozdvižení u spolucestujících v tramvaji:-).
Dneska jsem se vzbudila kupodivu brzo a v dobré náladě. A přemýšlela jsem, jakou teda písničku vyberu. Nejdřív jsem si pustila Simona a Garfunkela, ale to mi připadalo strašně unylé, tak jsem sáhla po svých oblíbencích Gogol Bordello. Říkala jsem si, že po té včerejší hospodě budou oni to pravé.
Pokud je ještě neznáte, tak vám doporučuju se aspoň zběžně seznámit s jejich tvorbou a jestli se vám naskytne možnost jít na koncert, tak vám zaručuju, že takový nářez jste ještě nezažili. Oni se vám proženou hlavou jako uragán a zanechají po sobě jen spoušť. Já jsem měla to štěstí je vidět dvakrát, poprvé v roce 2006 - to bylo na Colours a protože jsem je ještě neznala, tak jsem trochu zaváhala a koncert sledovala zpovzdálí. V roce 2008 tu byli podruhé a to už jsem byla chytřejší, jejich hudbu jsem měla naposlouchanou a věděla jsem, co můžu čekat. Bylo to šílenství. Oni se prostě s ničím nepářou. Já jsem si na dnešek vybrala jednu ze svých hodně oblíbených písniček, chtěla jsem, aby to bylo naživo, je to z nějaké show, ale i tak si myslím, že si o nich uděláte obrázek a uvidíte, že jsem zas tak moc nekecala.
Gogol Bordello - Not a Crime
A pokud by vás to zajímalo, tak Jirka o nich psal už tady

A nedá mi to, protože vím, že sami byste si to asi nevyhledali a ukážu vám, jak to vypadalo na Colours 2008. Určitě si všimnete, že tam strašně pršelo, ale vůbec to nikomu nevadilo. Já tam taky někde skáču se sáčkem na hlavě:-)
Gogoli na Colours 2008 - Harlem in Tuscany