Červenec 2010

Poznáš song, i když je naruby? Hádej!

31. července 2010 v 11:09 | Robka |  Pro zajímavost
K tématu dnešního článku jsem se inspirovala jednou soutěží, která před pár lety probíhala každý všední den na rádiu Hey. Princip spočíval v tom, že moderátor vždy v určitou ranní hodinu pustil kousek pozpátku hraného riffu písničky a lidé hádali, co je to za skladbu. Každý den hádal pouze jeden člověk, pokud uhodl hned napoprvé, získal sto korun. Pokud neuhodl, další den se při hádání částka zvýšila o sto korun a tak dále. Bylo to dost zajímavé, někdy výherce získal i přes dva tisíce. Přiznám se, že jsem to taky zkoušela, ale bohužel se mi to nepovedlo. 
Dnes jsem tedy pro vás vymyslela takovou obdobu této soutěže, jen s tím rozdílem, že to není soutěž, ale hádanka. A budete to mít jednodušší, protože uslyšíte buď celou písničku, hranou pozpátku, nebo její podstatnou část i se zpěvem. Vybrala jsem písničky, které jsou hodně známé a můžu napovědět, že o každé z těch kapel, od kterých pochází, jsem se tady na blogu už aspoň zmínila a je tady od každé z nich určitě nejméně jedna písnička. Tak se do toho pusťte, ať víte, jak na tom jste. Budu ráda, pokud mi napíšete do komentářů, jestli jste uspěli.  Přeji příjemnou zábavu.

1.

2.

3.

4. 

5.

Ale nepodváděj...:-)

Alice & Dan Bárta - Klidná

30. července 2010 v 19:40 | Robka |  Česká scéna
Dan Bárta začínal s kapelou Tom Sawyer v Plzni. Výrazný posun ale přišel až se skupinou Alice. Ta se skamarádila s Lucií, kapelou
Davida Kollera, který jí pomohl s první deskou Yeah. Alice natočila celkem tři desky. Kromě Yeah, která vyšla v roce 1991, to byla v roce 1992 Ústa Hromů a v roce 1995 Alice. Právě z této posledně jmenované desky si dnes pustíme jeden song.
Je to písnička s krásnou melodií a úžasným textem, už moc dlouho jsem ji tu chtěla dát. Tak si ji vychutnejte... 
O Danu Bártovi si více můžete přečíst zde.
Alice - Klidná



Robert Plant & Band of Joy (promo video)

29. července 2010 v 20:20 | Robka |  Info
Možná, že už vás budu trochu otravovat tím, jak tady teď budu pořád mluvit - nebo spíš psát - o nové desce Band of Joy. Když tak mi promiňte, ale mě opravdu štve, že třeba v našich médiích se nejspíš žádné propagace nedočkáme. Zase to dopadne tak, že o vydání tohoto alba v obchodech s muzikou nebudou nic vědět a budou mě přesvědčovat o tom, že Plant nic nevydal - to se mi stalo před třemi lety, když vyšel Raising Sand. Prodávající z jednoho, jinak všemožnými alby dobře zásobeného obchodu, mi řekl, že žádná nová deska není. A více pozornosti se jí začalo věnovat, až když získala pět cen Grammy.
V rámci "propagace" tohoto nového alba tady dám promo video, na kterém je komentář Roberta a úryvky některých písní. Po poslechu jsme se shodli, že na tomto albu se Robert nějak dotkl všech bodů své kariéry. Dalo by se říct, že se vrací hodně zpět do minulosti.  
Je to vidět i na výběru písní, opět jsou to coververze, ale nemyslím si, že by to bylo proto, že Robert Plant nemá nápady. Spíš chtěl vzdát hold těm skladbám a autorům, kteří nějak ovlivnili celou jeho kariéru. 
Robert Plant & Band of Joy (promo)
Mými velkými favority jsou You Can't Buy my Love, Falling in Love Again, která jakoby vypadla z The Honneydrippers, Monkey - ta je tajemná, Harms Swift Way- pohodička, mimochodem, všimněte si těch brýlí... No mám pocit, že tam bude dobré všechno.

Singl Angel Dance

28. července 2010 v 20:27 | Robka |  Info
Dnes to bude trochu slavnostní. Právě vyšel singl z nového alba Roberta Planta Band Of Joy a ten singl, jak jste si už možná všimli v sloupci menu přímo pod anketou, má název Angel Dance.
Je to píseň původem od kapely Los Lobos, která s Plantem vystupovala 29. června 2010 v Chicagu, jak můžete vidět tady. Pochází z jejich osmého studiového alba z roku 1990 a to album se jmenuje The Neighborhood.
Možná proto, že už jsem tuhle písničku slyšela z koncertu Roberta Planta v Memphisu, mám takový pocit něčeho důvěrně známého. Jirka o ní prohlásil, že je to typická "plantovka".
Na své album si Robert Plant vybral věci méně známé, jak bývá u něj zvykem. Ale propůjčil jim svým zpěvem a hudbou, kterou hrají jeho kolegové, novou tvář.

Angel Dance - Robert Plant & Band of Joy
***
Los Lobos - Angel Dance

Mike Bloomfield & Al Kooper - Dear Mr Fantasy

27. července 2010 v 18:43 | Robka |  Blues
Zítra by oslavil 66. narozeniny bluesový kytarista (a hráč na klávesy) Mike Bloomfield. Už jsem o něm psala tady. Pustím vám dneska písničku, která je původem od skupiny Traffic a jmenuje se Dear Mr. Fantasy. To je zas shodou okolností skladba, která mohla být inspirací pro Led Zeppelin při skládání písně Your Time Gonna Come, aspoň teda já tam ten základní motiv slyším. 
Ale tato verze od Mike Bloomfielda a Al Koopera se mi líbí ještě víc, než originál od Traffic. Hezky do ní zapadá na klávesy zahraný part z Hey Jude a taky kytarové sólo je moc pěkné. Je to taková vzpomínka na staré časy. Jen je škoda, že se nemůžeme podívat na video přímo z toho koncertu. 
Mezi komentáři mě zaujal jeden, který popisuje, že měl tu čest vidět Mika Bloomfielda v roce 1971 v Oaklandu a San Franciscu. Šťastný to člověk!

The Zimmers - My Generation (The Who)

25. července 2010 v 10:50 | Robka |  Nezařazené
Dnes poruším svou zásadu nedávat tady už žádný článek, protože jsem narazila na něco šíleného. Víte, jak jsem se tady zmiňovala o mamince Johna Bonhama? Tak jsem zkoumala, co tahle dáma v letech vlastně dělá a zjistila jsem, že je členkou skupiny The Zimmers. To není jen tak ledajaká skupina, její věkový průměr může být tak kolem osmdesáti a to, jak pojali slavnou píseň od The Who My Generation, to mě teda fakt dostalo. 
Je vidět, že starší generace se taky umí bavit a odvázat. A to je moc fajn. Kdyby byli takoví naši důchodci, tak je budu milovat. No, pro mě je to vlastně taková příprava na návrat do práce. Podívejte se na video a užijte si to! Upozorňuji, že nejlepší je konec!!!

The Zimmers

Led Zeppelin - How The West Was Won

25. července 2010 v 8:26 | Robka |  Led Zeppelin diskografie
Zaměřím se dnes na třetí oficiální živé album Led Zeppelin, kolekci tří alb, které vyšly pod příznačným názvem How The West Was Won (Jak byl dobyt Západ).
Je to vlastně taková satisfakce za nepříliš povedené The Song Remains The Same. Jimmy Page měl v úmyslu vydat tohle koncertní album už koncem 70. let, nakonec si na něj posluchači museli počkat ještě čtvrt století.
Tato kolekce, na níž je záznam z koncertů z Fora a Long Beach Areny v Los Angeles, pořízený v červnu 1972, se objevila na pultech v květnu 2003.
Dnes můžeme s jistotou potvrdit, že záznam podává opravdu dokonalé svědectví o tom, jakou hudbu kapela hrála svým fanouškům na vrcholu popularity, jak asi vypadaly jejich koncerty, které se nikdy neopakovaly a byly naprosto jedinečné. Jimmy Page komentoval toto trojalbum jednoznačně: "Tohle jsou Led Zeppelin ve své nejlepší formě." Myslím, že není třeba o tom ani na chvíli zapochybovat. Tak jestli chcete, můžeme se do něj zaposlouchat společně.


zdroj fotky


Disk 1:

1. LA Drone (Page/Jones) 0:14* - úvod...předehra, jak chcete...

2. Immigrant Song (Page/Plant) 3:42* - Hutný zvuk a výtečný Robertův zpěv, tak by se dal jednoduše vyjádřit první dojem z této písně. Dala jsem si tu práci, abych srovnala verzi z BBC Session s touto z Long Beach Arena. Samozřejmě vítězně z něj vychází tato. Je zahraná se sebevědomím bohů, Jimmyho kytarové sólo přímo hýří invencí a Bonhamovy bicí mají dunivou údernost, která je podepřena Jonesovou skvělou basou. Zvuk z tohoto vystoupení byl použit na DVD z roku 2003 a je synchronizován z filmovým záznamem ze Sydney.


3. Heartbreaker (Page/Plant/Jones/Bonham) 7:25* - Brilantní Heartbreaker poskytuje Jimmymu spoustu prostoru, aby předvedl jedno ze svých nejšťastnějších sól, plné nápadů a překvapení. Pak už se přidají Bonzo a Jonesy a společně nás provedou neuvěřitelně dokonalou a divokou jízdou.

4. Black Dog (Page/Plant/Jones) 5:41** - Tak tady je myslím dostatečně vidět rozdíl mezi tímto provedením z L. A. Fora a tím, co bylo použito z koncertu v Madison Square Garden do filmu The Song Remains The Same. Tento song je gejzírem energie, tryskajícím z celé kapely. Robertův hlas je ve skvělé formě, zní svěže, sebevědomě a Jimmyho sólo je opět překvapivé a velmi dobře provedené. Za povšimnutí také stojí výrazná rytmická sekce.


5. Over the Hills and Far Away (Page/Plant) 5:08** - Ochutnávka z Houses of The Holy. Oproti studiové verzi, na které jsou použity tři kytary, si Page tady vystačí s jednou. A zvlášť fantasticky zní tato píseň, když se do ní po kytarovém úvodu vloží Bonzo a inspiruje tak Roberta ke skvělému vokálu. Je provedená s lehkostí, nádherně barevná - to je slovo, které mě vždycky napadá při poslechu.


6. Since I've Been Loving You (Page/Plant/Jones) 8:02* - Klasická koncertní záležitost, která mě nikdy nepřestane bavit. A pokaždé mě inspiruje k poslechu různých verzí, protože tohle je opravdu taková píseň, která byla zvlášť oblíbenou součástí koncertních setů Led Zeppelin a nikdy jsem neslyšela, že by se jim nepovedla. Je lahůdka pro uši, poslouchat, jak si pohrávají se světlem a stínem v uvolněných bluesových pasážích. A co se týče zpěvu, je to vášeň...


7. Stairway to Heaven (Page/Plant) 9:38* - Tato slavná balada také nabízí spoustu srovnávání, třeba v minulém díle, když jsme tu měli BBC Session, jsem o ní napsala, že je dojemná a nevinná. Tady je zahraná s naprostým sebevědomím, v druhé polovině bych řekla až s mírnou dávkou agrese. Začátek je nádherný duet kytary a mellotronu a pokračuje i poté, co se přidá Robert se zpěvem. Nástup Jimmyho sóla zaznamená zrychlení a nárůst dramatičnosti.
Co k tomu dodat - takhle vám už ji dneska NIKDO nezahraje. Úžasné.

8. Going to California (Page/Plant) 5:37* - Sluncem zalitá Californie, opět nádherně vřelá a plná citu. Přispívá k tomu hlavně Robertův naříkavý zpěv a akustická kytara Jimmyho (Jones hraje na elektrickou). A krásně jim to ladí. Schválně zkuste chvilku poslouchat jen Jonese, jak jeho kytara zpívá s Robertem...

9. That's the Way (Page/Plant) 5:54* - Další kousek z akustického bloku. Tohle jsou právě takové ty věci, které ukazují, že Led Zeppelin umí dokonale vyjádřit i nejniternější pocity hudbou.
Krásně zní mandolina, podbarvená Jimmyho hrou na akustiku a zpěv Roberta je procítěný, tak, jak to písnička vyžaduje. Takhle si představuji pomalou akustickou píseň, bez zbytečného patosu a okázalosti, prostou a přirozenou.

10. Bron-Yr-Aur Stomp (Page/Plant/Jones) 4:55* - Hravá a veselá Bron- Yr-Aur-Stomp mi vždycky vykouzlí dobrou náladu. Je to takový venkovský taneček na ukončení tohoto prvního alba.


Disk 2:
1. Dazed and Confused (Page) 25:25** (medley contains Walter's Walk, The Crunge) - Směle provedená Dazed rozhodně ani chvíli nenudí. Je zde spousta prostoru pro improvizace, třeba hodně zajímavé to je v 4:08, pak 5:13, 5:47 nastupuje smyčec - v 7:50 mi to připadá tak trochu východní, jako nějaká indická hudba, 8:33 zase jako hluboký nářek, po 9 minutě je temná nálada ještě podbarvena Robertovým zpěvem beze slov, prostě celé to předlouhé sólo Jimmyho smyčce má v sobě tolik zajímavého a tolik objevného...
Na Dazed je zajímavé se podívat z historického pohledu jejího vývoje od roku 1968, v každém období byla hrána trochu jinak a tady se myslím opět mimořádně povedla. Moc hezky tam vyzní vložené Walter's Walk (vyšla až na Codě, ale vznikla při nahrávání alba Houses of The Holy, tedy právě v roce 1972), 15:38 - The Crunge, taky nová věcička z Houses a jak se sem hodí, co?
Myslím, že tato verze Dazed vysoce přesahuje provedení z Madison Square Garden, i když to samozřejmě má taky spoustu nádherných okamžiků, jenže tady bych řekla, že je to plynulejší a fakt udržuje celou dobu pozornost. A ten konec...ah. A mám chuť pustit si ji znova.
* A jedna taková perlička - tady si můžete přečíst článek o krádeži této slavné skladby, které se měl dopustit Jimmy Page, když ji upravil na motivy folkového zpěváka Jake Holmese.

2. What Is and What Should Never Be (Page/Plant) 4:41* - Začátek této písně jde ve stopách soulu a jazzu, což se na studiové verzi neprojevilo naplno a střídavě se mění nálada s burácivou zeppelinovskou hrou. Toto provedení mi připadá o hodně tvrdší než na albu a perfektní je tam konec, to si schválně poslechněte.

3. Dancing Days (Page/Plant) 3:42* - Jedna z novinek. Výborně zahraná skladba s perfektními figurami kytary, naživo zkrátka lahůdka.

4. Moby Dick (Bonham/Jones/Page) 19:20** - Téměř dvacetiminutový Moby Dick to je vzrušující Bonzovo sólo, ve kterém se dovedně střídají dramatické a tišší pasáže a dovedou fanoušky uvést pořádně do varu. V celé té hře je spousta zajímavých momentů. Bonzo je plným právem považován za jednoho z nejlepších bubeníků světa a to nejen kvůli této skladbě...

zdroj fotky


Disk 3:



Tohle je původní verze, kterou hráli v L A Foru (i s Heartbreak Hotel) ( album Burn Like A Candle.)

1. Whole Lotta Love (Page/Plant/Jones/Bonham/Dixon) Medley contains: Boogie Chillun 2:17 (John Lee Hooker, Bernard Besman), Let's Have a Party 1:52 (Jerry Leiber),
Hello Marylou 1:08,(Gene Pitney), Going Down Slow 8:19 (James B Oden) celkový čas 23:08** - Nejlepší ze všech živých verzí, co kdy byly vydány na desce, bezkonkurenční. Začátek šlape jako hodinky, po úvodu přichází na řadu medley, na začátku Boogie Chillun jmenuje Robert Johna Lee Hookera, od něhož tato píseň pochází. Celé medley je příjemně osvěžující, s atmosférou původního boogie, swingu a rockabilly. V Marylou uslyšíme na konci zpívat "well", než přijde střih a začne další píseň Going Down Slow. Právě po Marylou měla přijít píseň "Heartbreak Hotel"(kterou ve Foru hráli), ovšem jejímu zařazení na desku zřejmě zabránila otázka autorských práv. Going je skladba s Jimmyho mistrným sólem, jeho hra je naprosto strhující. A po tomto medley se kapela vrací k původnímu motivu - začíná Robert zpěvem bez doprovodu, postupně se přidá Bonzo a ostatní a dovedou tuto skladbu a hlavně diváky do extáze.


2. Rock and Roll (Page/Plant/Jones/Bonham) 3:56*- Je poslední přídavek z koncertu v Long Beach. Je to nadupaná skladba, se spoustou energie a fantastickými vokály Roberta, který je evidentně ve vynikající formě - což se nedalo říct právě o té samé písni z MSG z roku 1973. Skvělé zakončení koncertu, uvolněnost a radost čiší z této výborně zahrané skladby.


3. The Ocean (Page/Plant/Jones/Bonham) 4:21** Tady to máte i s řevem fanoušků ( album Burn Like A Candle.) - Tohle je zas pro změnu jeden z přídavků v L.A. Foru. Song pro všechny fandy... pro tuhle mám velkou slabost. Výborný vokál, fantastické provedení, co říct víc...


4. Bring It On Home (Willie Dixon) 9:30** - Druhý z přídavků (celkem jich ve Foru odehráli sedm).
Typický koncertní souboj Jimmyho kytary a Bonzových bicích, který dokázal fandy vždycky přivést do varu. 5:40, to je koncert . Perfektní ukončení večera, věřím, že se nikomu nechtělo domů, mi by se taky nechtělo...

** - LA Forum
* - Long Beach Arena

Celkové hodnocení: Jak už vyplývá z této nadšené "recenze", tohle album si zaslouží ne jen deset, ale nejmíň jedenáct bodů.
Pokud vás to neuspokojilo a chcete si přečíst recenzi odbornou, pak prosím klikněte sem.
A ještě jedna osobní poznámka: moc mě bavilo dělat tyhle články a teď mi to bude chybět. Snad z nich bylo cítit, jak moc pro mě znamená hudba Led Zeppelin a snad i vám přinesly něco nového. A děkuji za to, že jste to četli a komentovali.

zdroj fotky

Originally released as Atlantic 83587 on May 27, 2003
Originally recording at LA Forum and Long Beach Arena by Eddie Kramer
Engineered and mixed at SARM West Studios, London by Kevin Shirley
Sound assistant: Drew Griffiths
Produced by Jimmy Page
***
Kopírování zakázáno © plant.blog.cz

Satan You Kingdom Must Come Down

24. července 2010 v 16:59 | Robka |  Robert Plant & Band of Joy
Po zhodnocení stavu mých financí došlo k jakémusi vystřízlivění z euforie posledních dnů. Tak moc jsem chtěla jet na koncert do Berlína, že už moc nechybělo, abych si koupila lístek. Ale přece jen, cena 100 euro znamená nějaké dva a půl tisíce a to mě vrátilo do reality všednosti. Asi budu muset sklapnout a doufat, že příští rok to snad vyjde u nás. A pořád tady je ještě malinkatá jiskřička, že se to nějak povede...jenže, Jirka by taky rád na koncert a to do Prahy na své oblíbence Goldfrapp. Sám ale jet nechce a mi se jejich poslední deska vůbec nelíbí, takže bych to považovala za vyhozené peníze. Goldfrapp tedy padají a Robert - no zase by mi přišlo nefér vůči Jirkovi, že jedu sama, pro dva bych peníze dohromady nedala ani náhodou.
Tak už to chodí, nemůžeme mít všechno... Myslím, že tohle určitě všichni dobře znáte.
Pro dnešek jsem tedy zvolila jednu z písní z nového Robertova alba, o kterém tady teď budu mluvit často, na to se připravte... Video pochází z koncertu v Little Rock a písnička se jmenuje Satan Your Kingdom Must Come Down. Má takovou zvláštní temnou atmosféru, jakoby to byl nějaký rituální obřad. V komentářích někdo napsal, že je to velmi smyslné a já mu dávám za pravdu. A na konci videa se ještě můžete podívat, jak Robert hraje na valchu.

A na závěr jeden vzkaz pro všechny, kteří se k nám zítra chystají kvůli článku o albu How The West Was Won - doporučuji si tohle album vzít sebou. Tak se na vás budu těšit a čau.

Další data Evropského turné Roberta Planta

23. července 2010 v 22:00 | Robka |  Info
Další, nejnověji zveřejněná data Evropského turné:

Říjen
14. 10. - SWEDEN, STOCKHOLM - ANNEXT
16. 10.- NORWAY,  OSLO - SENTRUM SCENE
17. 10. - DENMARK,  COPENHAGEN - FALKONER
19. 10. - GERMANY, BERLIN - TEMPODROM (že by?)
21. 10. - FRANCE, PARIS - PALAIS DE SPORTS
24. 10. - BELGIUM, BRUSSELS - CIRQUE ROYAL

Listopad:
1. 11.  -  IRELAND, DUBLIN - OLYMPIA

Exkluzivní rozhovor s Robertem Plantem pro MOJO

23. července 2010 v 21:46 | Robka a Jirka |  Info
Robert Plant vyjádřil opět svou neochotu k návratu Led Zeppelin. Místo toho se radši soustředil na své sólové projekty v duchu Grammy oceněného Raising Sandu. 
Plant řekl pro hudební časopis Mojo, jehož číslo bude v prodeji příští týden: "Udělali jsme to jednou. A byl to opravdu nejlepší koncert Led Zeppelin od roku 1975. Ale samozřejmě to nebyli Led Zeppelin. Na to nezapomeňte."
Plant tvrdí, že Zeppelini si bez účasti Johna Bonhama, který zemřel v roce 1980, zcela nezaslouží tento název, ale uznává, že " v případě, že bychom se my tři dali dohromady pod názvem Page&Jones&Plant, už by to nemělo ten dřívější šmrnc."
Odhaluje také scénu ze zákulisí O2 Areny, kde mu matka Johna Bonhama řekla: "Ty ses vůbec nezměnil. Pořád se škrábeš na koulích."
MojoRoberta se zmocnil neklid, když ho vypátral Keith Cameron, který dělá rozhovory pro časopis MOJO. Je to redaktor, který s Plantem zabrousil do 60tých let do Stourbridge a hovořil s ním o scéně zvané beat (o skupinách s Perry Foster's Delta Blues Band a Black Snake Moan), mluvili také o stylu West Coast a o formování Robertova typicky kvílivého zpěvu, jeho image svůdného účesu... Tehdy se zrodil domýšlivý frontman Led Zeppelin.
Robert prozradil :"Bonzo mi říkával dost kategoricky: "Ty nejsi tak zkur...ě dobrý. Běž ven a koukej se sebou něco udělat." A měl většinou pravdu, poznal jsem to na našich záznamech.

Robert Plant vstupuje do nové éry s Band of Joy, kapelou pojmenovanou po původní formaci s Johnem Bonhamem. Teď uvádí country-folk-rockově přearanžované písně zahrnující  House Of Cards od Richarda Thompsona, tradicionál Satan Your Kingdom Must Come Down a dvě věci od  Minnesota Mormons Low: Monkey a  Silver Rider.  Buddy Miller, Parry Griffin, Byron House, Marco Giovino a Darrell Scott z Nashvilu mu přitom pomáhají.


Překlad © plant.blog.cz

Robert Plant a jeho koncert v Memphisu (13. 7. 2010)

21. července 2010 v 17:20 | Robka |  Reportáže z koncertů
Ahoooj, zdravím z Memphisu! Odskočila jsem si na koncert:-) Skoro je to tak, mám totiž čerstvě stažený koncert Roberta Planta a můžu vám říct, je to bomba! Čím víc to poslouchám, tím hlubší obdiv chovám k tomuto pánovi, úžasnému muzikantovi, který pořád dokazuje, jak bohaté jsou jeho hudební zkušenosti, jak hluboká je studnice nápadů, ze které čerpá. Co píseň, to příjemné překvapení. Žádná z těch starých věcí, ať už se to týká písní Led Zeppelin, nebo Robertových starších věcí, nezní tak, jak byste mohli třeba čekat. Vkusně přepracovaná aranžmá, takže zapadají do momentálního zaměření skupiny, hezky sladěný zpěv ve sborech, nebo v duetu s Patti Griffin. Úžasně objevné, pestré, žánrově se pohybující v oblasti bluegrassu, country, blues i rockabilly, možná místy i gospelových zpěvů. Překvapivé nové písně z alba Band of Joy, které už se brzy objeví na trhu. Nadšení diváků, které je tak velké, že chvílemi řvu a tleskám s nimi! Nejlepší je to před přídavky, nechává na sebe asi tři minuty čekat a lidi řvou tak (obzvlášť jedna fanynka přímo ohlušujícím způsobem a to nemá ani mikrofon:-)), že mi leze mráz po zádech. Kéž bych tam tak mohla být!!!
Pokud máte zájem slyšet opravdu kvalitní koncert, vřele doporučuji.
No a když jsme už u toho, dáme si malou ochutnávku. Bude to takový průřez, kde budete moci sledovat i obraz, protože všechna ostatní videa z tohoto koncertu mají obraz zdálky a nevidíte nic. Tak doufám, že se vám to bude líbit...

Robert Plant & Band Of Joy 13. červenec 2010 Memphis
úryvky písní, jak jdou za sebou - Please Read The Letter, Misty Mountain Hop, Monkey, Rich Woman, All The Kings Horses (nádherná věc), Houses of The Holy, Harms Swift Way, Gallows Pole, Rock and Roll, Goodnight. Enjoy:-)

Robert Plant and Band of Joy, Memphis
setlist:

U každé písně máte napsáno, z kterého alba a roku pochází.
1. Down To The Sea (Fate of Nations 1993)
2. Angel Dance (Band Of Joy 2010)
3. Please Read The Letter ( Walking into Clarksdale 1998, Raising Sand 2007, je na obou)
4. House of Card (Band of Joy 2010)
5. Misty Mountain Hop (Led Zeppelin, IV album 1971)
6. Monkey (Band Of Joy 2010)
7. Oh What A Beautiful City Wader In The Water In My Time of Dying Medley
8. Rich Woman (Raising Sand 2007)
9. Gone Gone Gone (Raising Sand 2007)
10. All The Kings Horses (Mighty Rearranger 2005)
11. Nobody's Fault But Mine (Led Zeppelin, Presence 1976)
12. Satan Your Kingdom Must Go (Band of Joy 2010)
13. Central Two O Nine (Band of Joy 2010)
14. Houses of The Holy ( Led Zeppelin, Physical Graffiti, 1975)
15. Tall Cool One (Now and Zen, 1988)
16. Harms Swift Way (Band of Joy 2010)
17. Gallows Pole (Led Zeppelin III, 1970)
přídavky:
18. Thank You (Led Zeppelin II, 1969)
19. Rock and Roll (Led Zeppelin IV, 1971)
20. Goodnight - v gospelové úpravě...

Našich pět TOP

20. července 2010 v 14:21 | Robka a Jirka
Na závěr naší reportáže by se hodilo dát sem svých pět nejlepších koncertů z letošních Colours. Takže to bude takový TOP. 
***
1. Afro Celt Sound System
                                                         Mojave - album Anatomic (2005)

***
2. Iarla O'Lionaird
  
Iarla Ó Lionáird - Táimse im' Chodladh - The Highland Sessions 1 - BBC 2005

***
3. Valravn
                                                Koder  På Snor - album Koder  På Snor (2009)

***
4. Thierry Arpino
Thierry Arpino (klub Parník, Ostrava - COO 2010)

***
5. Regina Spektor
Samson - album Begin To Hope (2006)
***
 Pořadí má každý z nás trochu jiné. 


Fotografie z Colours 2010

20. července 2010 v 11:33 | Robka
Ještě pár fotek, které jsem nepřiřadila k žádnému článku. Tak se mrkněte:-)
mapka
Zlata
naše náramky
Robka se nechtěla fotit
Lidi se koupou.
velké prádlo
prostředí malé scény Indies Scope
lid se paří
na mých vlasech je poznat, že krize trvá už nějak dlouho
Jirka dělá v reklamě
VODA!!!
tribuny
coloursovský autobusek
je krásný
děcko tančí na MIG 21
a jedééém
tohle má být Iggy Pop, ve skutečnosti je ještě ošklivější
nakresleno v tramvaji cestou domů, autoři: Robka a Jirka rovným dílem...

Deník z Colours of Ostrava 2010

20. července 2010 v 10:48
logo

Bylo to fajne, no ni?

1. DEN

2. DEN

3. DEN

4. DEN

_________________________

TOP 5

FOTKY !!!



Colours of Ostrava 2010 - den čtvrtý

20. července 2010 v 10:00 | Robka
Den čtvrtý, neděle 18. července 2010
Kupodivu jsme se s Jirkou shodli, že letos nejsme vůbec unavení. Je už čtvrtý den, moc jsme toho nenaspali, hlavně teda já určitě ne, a únava nikde. 
Tento den máme v plánu takový volnější program. Chceme jít na sto procent do kostela, protože tam bude zpívat Iarla O'Lionáird z Afro Celt Sound System. Zpívá starobylé irské balady v duchu hudební tradice sean nós - to je zapomenutý způsob osamoceného zpěvu bez jakéhokoliv doprovodu, určeného pouze pro okruh vyvolených. Písně pochází z pohanských dob a jsou velmi osobní, hluboce svázané s tradicí lidové poezie a často i historicky a místopisně spojené s určitými oblastmi. Charismatický Iarla pochází z Irska z malé vesničky Cúil Aodha a odmala vyhrával v Irsku snad všechny hudební soutěže. Tak tenhle člověk mě zasáhl. 
A opět čekání před kostelem, i dnes prší, sice drobně, ale vytrvale. Teprve dnes nám došlo, jak včera lilo, když jsme byli na Afro Celtech, vůbec jsme to nevnímali. Jo a když jsme u toho - Afro Celt Sound System prohlásili, že ostravský koncert byl jejich nejlepší za posledních patnáct let. 
Opět se potkáváme se starými známými. Kromě naší Pražačky je tu i Pavla, Lucčina kamarádka, tak si sdělujeme dojmy. 
Konečně nás vpustili. Připadám si jako v ráji. Nemůžu popsat, jak moc krásné to bylo, protože to neumím. Úplně jsem se tomu oddala a je to úžasně očistné. Tento koncert považuji za další vrchol festivalu, pro mě určitě. 


Iarla O'Lionaird - kostelní scéna - naše video
Iarla
Iarla
já se do něj úplně zamilovala
Iarla
...
Iarla

Jdeme na hrad, kde má večer vystoupit Regina Spektor, na kterou se moc těšíme. Mezitím už toho moc nestihneme. Viděli jsme kousek koncertu MIG 21, a pak už se snažíme dostat někde dopředu, protože po Regině vystoupí Iggy Pop, na kterého už spousta lidí čeká. Bylo to skoro stejné jako loni, před koncertem Nohavici - lidi se nehnou z místa a tlačí se co nejvíc k zábranám. Stojíme s Jirkou asi ve třetí řadě, před námi jsou samí dvoumetroví synci, což mě naštvalo... Říkala jsem si, že jestli čekají na Iggyho, mohli by nás pustit před sebe, protože my po koncertě Reginy odejdeme z kotle. Jsem z toho trochu otrávená, přece jen pořád prší a silně se ochladilo.
Regina přichází na čas. Je celá v černém a moc toho nenamluví. Vlastně neřekne skoro nic a hned usedá ke klavíru. Koncert je vlastně takový smuteční, protože Regině před nedávnem umřel čelista. V tomto duchu se vlastně celý koncert nese.
Došlo i k takové trochu kuriózní situaci - uprostřed jedné písně přestane hrát a prohlásí "sir, please get out off the stage", nevím, kvůli komu to bylo. 
Líbilo se mi to, ale po pravdě, za jeden z vrcholů tento koncert nepovažuji. Regině by spíš slušel nějaký klub. Zpívá krásně čistě, písničky jsou nádherné a všechny je známe, ale atmosféra je trochu studená. 
Regina Spektor
Regina Spektor

Po koncertě odcházíme z kotle sednout si nahoru na tribunu, abychom měli dobrý výhled. Ale rozpršelo se už hodně, i přes pláštěnky jsme promoklí. A je nám hrozná kosa. Ale říkáme si, že je škoda teď odejít. 
A teď už přichází Zlata a uvede posledního interpreta - Iggyho a Stooges.
Iggy to pořádně rozjede. Líbilo se mi, když vzal na pódium dvanáct lidí z první řady a nechal je tam tančit celou písničku. Ale jinak mě to moc nebere. Tento druh hudby mi nic neříká. Odcházíme proto dřív, ale ve velmi dobré náladě, kterou jsme si s Jirkou vyrobili sami. Řehtáme se pořád, jak dva cvoci. Je nám ale zima čím dál víc a tak se už těšíme na čaj a teplo domova. 
Pohled z tribuny na koncert Iggyho Popa
S kapkami deště to má tu správnou atmosféru
Vidíte tu nápis Gogol Bordello? Super Taranta!

No ale to bude ten zásadní problém. Lucie totiž odjížděla do Prahy až po našem odchodu na Colours a já jí nechala v zámku klíč, kterým měla zamknout byt a nechat mi ho ve schránce. Po příchodu domů zjišťujeme, že klíč vězí v zámku zevnitř a domů se jen tak nedostaneme. Ke všemu ještě Jirka nemá kredit v mobilu a já mobil mám doma. Je skoro půl jedné v noci. Šla jsem zaklepat na souseda. Mám štěstí, jeho žena je ještě vzhůru, dívala se prý na horor. Vzbudila manžela a ten se chudák dvě hodiny trápí s našimi dveřmi. Jsou jako nedobytná pevnost. Voláme hasiče. Je půl třetí a hasiči jsou nasraní, že musí vyjet kvůli takové prkotině. Dveře povolí během minuty. Hasiči mi říkají, že mám štěstí - kdybych je volala o půl hodiny později, mám to za 1000,- Takhle je to grátis. 
Tak končí letošní Colours.... bylo to moc krásné a těšíme se na příští ročník. A hlavně děkujeme pořadatelům za skvělý výběr kapel a výbornou atmosféru festivalu. Tak zase příští rok!!!!!