Srpen 2010

Zajímavé hudební příběhy - Emmanuel Jal

31. srpna 2010 v 19:09 | Robka |  Osobnosti World music
Chtěla bych se tady na blogu věnovat hudebním příběhům, které mě oslovily. Jak už jsem psala, včera jsem si četla v knize Když píseň tluče křídly do oken a ta je takovými příběhy nabitá. Napadlo mě, že by vás některé z nich třeba mohly zajímat, a tak jsem si řekla, že ty nejzajímavější se vám pokusím zprostředkovat.
Na úvod bych chtěla říct, že člověk, o kterém bych chtěla dnes mluvit a jehož příběh na mě zvlášť silně zapůsobil, se věnuje žánru zvanému hip-hop. Teď doufám, že většina z vás nepřestane číst. Taky nemám v lásce ty rapující tlusté chlapíky, ověšené zlatem a obklopené houfem polonahých děvenek. Ale věřte tomu, že tento člověk s nimi má pramálo společného.
Jmenuje se Emmanuel Jal a narodil se v Súdánu za doby válečného konfliktu s centrální vládou. Rok svého narození si nepamatuje, byl násilím oderván od rodiny v době, kdy u nás děti začínají chodit do školy. Jeho matka zemřela, otec se musel ukrývat, jejich vesnice byla vypálena a Emmanuela, stejně jako tisíce dalších dětí, odvlekli do Etiopie. Řekli jim, že tam budou chodit do školy, ale místo toho jim oblékli vojenské mundúry a cvičili je ve střelbě ze samopalu. Učili je, že nesmí plakat, protože jinak by netrefili nepřítele. Emmanuel šel do války, bylo mu osm a byl šťastný, že může pomstít svou rodinu.
Na vysvětlenou - problém Súdánu je v tom, že zde ve společném státě žijí kulturně a historicky odlišné komunity lidí - Arabové a černoši. Dva navzájem nenávidící se světy, které se díky britské koloniální politice ocitly pod jednou vlajkou. Jižní Súdán byl téměř čtyřicet let (od roku 1956) v konfliktu s centrální vládou a v roce 1998 byl doražen hladomorem, což přišlo severnímu Súdánu vhod - hlad je totiž nejlevnější způsob, jak zabít lidi. Za doby tohoto konfliktu zde zemřelo nejvíc lidí od dob druhé světové války - jejich počet je dva miliony. Na konci této apokalypsy mělo být ovládnutí jihosúdánských ropných zásob.
Emmanuel se tedy jako malé dítě, absolutně nechápající, co je to smrt, nechápající to, že je sám potravou pro kulomet, stal vojákem první linie. Když se ho později novináři ptali, kolik lidí zabil, odpověděl: "Záleží na tom? Při sledování, jestli nepříteli z hlavy vytekl mozek, není na počítání čas, ale třeba ještě mladší kluci si mysleli, že ti mrtví pouze spí."
Po pěti letech ve válce už toho měl dost. Společně s mnoha dalšími dětmi z ní utekl. Ušli společně stovky kilometrů zaminovaným územím, měli hlad, pili vlastní moč a pronásledovala je divoká zvěř. Někteří jedli těla svých mrtvých kamarádů... Ze čtyř stovek uprchlíků došlo do tábora OSN v súdánském městě Waat pouze šestnáct. Tady Emmanuela poprvé v životě potkalo štěstí, ujala se ho mladá humanitární pracovnice Emma McCune. Ta ho začala pomalinku připravovat pro normální život, naučila ho anglicky, držela ho v náručí, když se v noci budil hrůzou ze snů. Vztahy mezi nimi zpočátku nebyly idylické, protože Emmanuel postrádal vlivem prožitého traumatu cit.
Za nějaký čas ale Emma zemřela a z Emmanuela se stal bezdomovec. V té době se dostal do gospelového sboru jednoho katolického kostela v Nairobi a byl rozhodnut se věnovat hip-hopu. Bylo to něco jako psychoterapie z prožitých hrůz.
Hip-hop je sice původem z Bronxu, ale je to pravda jen napůl - v Jižním Súdánu má rap také dávnou tradici, zejména u žen, a když Emmanuel uslyšel první hip-hopové nahrávky, netušil, že pochází z Ameriky, natolik mu připadaly známé.
Rapoval svahilsky, anglicky, arabsky,súdánskými jazyky dinka a nuer. Ve skladbě Gua(Mír) zpívá: Už se nemohu dočkat dne, kdy kolem sebe neucítím strach, neuvidím slzy, neuslyším žádný pláč a skončí rasismus. Tehdy se můj národ vrátí domů, do Súdánu."
Tato píseň se objevila v roce 2005 na jeho prvním, vlastním nákladem vydaném, stejnojmenném albu. Ještě ten rok se usídlil v Londýně, kde se hned na začátek uvedl slavnou hádkou s Bobem Geldofem, organizátorem pompézní akce Live 8 na pomoc Africe. Emmanuela znechutilo, že na koncertech nevystupují téměř žádní hudebníci z Afriky (s výjimkou Youssou N'Dour). A když se dozvěděl, že rozhodující je podle Geldofa úspěch a prodej desek, to aby Madonna, Paul McCartney, Elton John nebo U2 nalákali publikum a sponzory, řval ještě víc. "Afričané jsou připraveni do toho jít s vámi, přece se nás to týká nejvíc. A vy nás zase, podobně jako všechny zásadní problémy, odstrkujete stranou. Není divu, že setrvává stav, kdy vlastně jdeme proti sobě. Vaše vzletné řeči nepotřebujeme."
Na to mu Geldof odpověděl, že až prodá čtyři milióny cédéček, tak má přijít. Na tuto hádku reagovali rozhořčeně Peter Gabriel a Damon Albarn (zpěvák Blur) a uspořádali v jihoanglickém Cornwallu koncert Africa Calling. Tady se Emmanuel setkal s Tinariwen, Geoffreyem Oreymou, Daara J a dalšími africkými hudebníky, s nimiž život taky mockrát zametl.
V té době vydal Emmanuel nové album Ceasefire (Zastavte palbu), které překvapivě natočil s muslimským zpěvákem, básníkem, skladatelem a hráčem na arabskou loutnu oud Abdelem Gadirem Salimem. Na této spolupráci je dobře vidět, že hudba boří hranice nenávistných vztahů mezi jednotlivými národy a náboženstvími.
V roce 2008, těsně před promítáním svého životopisného filmu War Child vystoupil Emmanuel Jal před narvaný sál festivalu Berlinale a pronesl svou řeč: "Jsem válečné dítě a napadá mě, jestli jsem vlastně nepřežil z jediného důvodu: abych vám mohl vypravovat svůj příběh." Na albu War Child (2008) pak charakterizuje stav věcí, důsledky kolonizace a drancování: "Znásilňujete Afriku jako děvku. Použijete a zahodíte. Afrika není vaše kurva."
Emmanuel prošel údolím smrti a nepotřebuje hrát pouliční gangsterské divadlo, jako ho s oblibou předvádí američtí rapeři. Hodně toho prožil a vlastně toho i hodně skrývá, touží zapomenout.

Tento příběh dokazuje sílu hudby, kterou Emmanuel Jal dělá. Není to žádná přetvářka, ale opravdovost. Byla bych ráda, kdybyste se nad ním aspoň zamysleli a uvědomili si, že to, co někdy můžeme považovat za neštěstí a hrůzy, může být malicherné proti tomu, co zažívali a zažívají tito lidé.
V textu byly použity informace z knihy Jiřího Moravčíka Když píseň tluče křídly do oken.

Emmanuel Jal - Vagina (War Child, 2008)
Trailer War Child

Tinariwen - Chet Boghassa

30. srpna 2010 v 22:31 | Robka |  World music
Dnes si dáme jeden tuarežský song od skupiny Tinariwen. Zase jsem se začetla do knihy od Jiřího Moravčíka Když píseň tluče křídly do oken, a objevila jsem tam spoustu zajímavých příběhů. Ten o Tinariwen už jsem vám zčásti popsala tady.
Název Tinariwen zčásti pochází z tenere - což je pro Tuaregy typické pojmenování pouště. Je také zajímavé, že zatímco jejich ženy na rozdíl od muslimských chodí odhalené, muži nosí závoj zvaný tagelmust, který umožňuje z tváře spatřit jen oči. Dělají to jednak z úcty před ostatními, aby neviděli ústa a vousy - zvlášť ženy a pak se také chrání tímto závojem před pískem a sluncem pouště - nakonec tyto záběry můžete vidět i ve videu. 
Tinariwen - Chet Boghassa - album Amassakoul (2004)

Ramble On - z pořadu Na Kloboučku

29. srpna 2010 v 13:29 | Robka |  Česká scéna
Musím se s vámi podělit o jedno video. Jde o coververzi písně Ramble On v provedení skvělých českých muzikantů - Miroslav Pavlíček, Radim Hladík, Standa Jelínek a Tadeáš Věrčák hrají na kytaru, Jiří Veselý na baskytaru, Jiří Zelenka na bicí a zpívá Dan Bárta - myslím, že to zazpíval fakt úžasně! 
Tomuhle říkám důstojné provedení této skvělé písničky - mimochodem zrovna třeba na téhle skladbě je dobře vidět, jak se střídají ty hlasitější a tiché pasáže. Je to jedna z mých nejoblíbenějších písní od Led Zeppelin a před těmito pány, kteří ji tady hrají, smekám. Porovnejte si to schválně s příšerným coverem od Red Hot Chili Peppers ( už jsem to tu dávala, pouštět jen na vlastní riziko poškození sluchu zde) ,tady bych to střídání světla a stínu vůbec nepostřehla. 
Tak si užijte parádní verzi z pořadu Na Kloboučku. No a ještě jedna malá technická - když si to vezmete, tady jsou kytaristé tři a Jimmy Page to dokázal zahrát sám.

Robert Plant - interview o hudbě (česky)

29. srpna 2010 v 9:15 | Robka |  Rozhovory
Podívejme se, co k tématu týdne říká odborník. Dávám tady jedno video, ve kterém můžete slyšet, co si o hudební scéně myslí Robert Plant (pokud nevíte, kdo to je, klikněte na odkaz). Velmi se mi líbí jeho prohlášení o Heavy metalu. Přirovnání k monstru, které by mělo být lékařsky sledováno, je víc než trefné.
A s názorem, že dnes je v hudbě hodně sraček, nelze, než souhlasit.
Je to sice už trochu starší interview, ale myslím, že v souvislosti s tím, co Robert Plant v muzice dělal a dělá, je vidět, že své názory nemění a pokračuje v objevování a tvoření zajímavých věcí. Důkazem toho je jeho nové album, které vyjde za pár dní.
Tak si to poslechněte.
Praha 1993

Money

28. srpna 2010 v 19:29 | Robka |  Led Zeppelin videa
Hledala jsem video od Led Zeppelin, co mi doporučila Kiki (z Tokia z roku 1971, mělo by to být tohle) a narazila jsem na svou oblíbenou koncertní písničku z roku 1980, Money (That's What I Want).
Je to stará skladba z šedesátých let, kterou hráli Led Zeppelin společně s Philem Carsonem z firmy Atlantic - ten hrál na baskytaru. Záznam pochází z Frankfurtu nad Mohanem z 30. června roku 1980, takže je jasné, že je to jeden z jejich posledních koncertů.
Mimochodem, letos 25. září uplyne přesně třicet let od smrti Johna Bonhama a slyšela jsem, že jeho syn Jason se chystá zahrát si se svým otcem duet skladby Moby Dick. Více o tom se dozvíte tady.


Led Zeppelin - Money (That's What I Want) live
energická skladba!
a dáme si ještě originál:
Barrett Strong (1959) - Money

Záhadná skupina - díl šestý

28. srpna 2010 v 15:07 | Robka |  Pro zajímavost
Občas se mi stane, že někde uslyším strašně známou písničku a úplně mi vypadne jméno skupiny, která ji hrála. V pátek jsem v práci náhodou slyšela v rádiu jednu takovou věc a až dneska mi došlo, kdo to vlastně byl.  A tak mě napadlo, že vám tuto skupinu dám do hádanky. 
...
V minulém díle jsme měli americké The Doors, dnes se podíváme do Británie roku 1963. Tehdy vznikla v Londýně skupina pod původním názvem The Ravens. Založili ji bratři Ray(autor, zpěvák, doprovodný kytarista) a Dave Daviesovi(sólový kytarista, příležitostný autor a zpěvák) a sestavu doplnili Peter Quaife(baskytara) a Mick Avory(bicí).
První singl "Long Tall Sally" propadl a až náhodně přebuzený zesilovač Dave Daviese dal vzniknout tvrdému kytarovému riffu a hitu číslo jedna - You Really Got Me, která vyšla na jejich debutovém albu v roce 1964. 
Je takovou zajímavostí, že při nahrávání tohoto alba vypomáhal svou hrou na doprovodnou kytaru také Jimmy Page, což ovšem později vyvolalo fámy, že zkreslené akordy v nahrávce vymyslel on. Nápadně podobný riff se potom stal základem řady dalších jejich skladeb - například All Day And Of The Night a Till The End Of The Day.
Na jejich komerčním úspěchu měl podíl i americký producent Shel Talmy, který je tlačil spíš k hardrockovému modelu a na první album jim vnutil dvě ze svých nepříliš povedených skladeb. 
Ray Davies se však brzy začal prosazovat jako autor původních nápaditých hitů s osobitými texty (Well Respected Man, Set Me Free, Dedicated Follower Of Fashion a Sunny Afternoon), což mělo za následek odchod Talmyho. 
Skupina si dále produkuje své nahrávky sama, odklání se od tvrdších skladeb a snaží se o propracovanější kompozice. Psychedelickým hnutím roku 1967 nebyli příliš ovlivněni a snad i právě proto jejich tituly postupně mizely z vrcholů singlových hitparád. Nahrávka Waterloo Sunset z přelomového alba Something Else z roku 1967 i singly Autumn Almanac a Days však dodnes dokazují kvalitu a originalitu Daviesova autorského rukopisu.
Ještě v šedesátých letech napsal Ray Davies hudbu k filmu The Virgin Soldiers, jeho bratr natočil v roce 1967 hit Death of Clown, který vyšel v USA pod hlavičkou skupiny. Jako doprovodná zpěvačka se na nahrávce objevuje první manželka Ray Daviese Rasa, která zpívá doprovodné vokály i na celém albu Something Else.
V roce 1970 se skupina vrátila do čela singlových hitparád kontroverzní, ale velmi zdařillou skladbou Lola, jejíž text pojednává o transvestitismu. 
Sedmdesátá léta znamenala bohužel definitivní konec někdejší slávy a časté personální změny v obsazení. Rayovy snahy vytvořit hudbu k filmu (Percy), rockovou operu či muzikál (Preservation, Soap Opera) se nesetkaly s přízní posluchačů, ačkoliv si řada písní stále udržuje originální melodiku i velmi svérázné texty. Velkým hitem se v roce 1983 stala píseň Come Dancing. 
Skupina existovala do roku 1996, kdy se rozpadla. Bratři Ray a Dave vystupovali pak sólově. 

Hledání hudebních pokladů

27. srpna 2010 v 18:49 | Robka |  Téma týdne
Po dlouhém váhání jsem se rozhodla napsat ještě jeden článek na téma týdne. Docela mě mrzí, jak se tohoto úkolu zhostila většina pisatelů - při projíždění článků jsem občas trpěla. Vypadá to, že někteří tady berou téma týdne jen jako prostředek ke zvýšení návštěvnosti a stačí jim napsat jednu větu.
Jsem velký fanoušek muziky. Nebudu vám tady vypisovat své oblíbené kapely, protože si myslím, že to nikoho až tak nezajímá. Nakonec, kdo má zájem to zjistit, stačí si projet tento blog. Ve článku jsem se chtěla zamyslet nad kvalitou hudby všeobecně a nad tím, jak si počínáme při jejím výběru.
Berme celou hudební scénu jako nádobu plnou smetí a harampádí, ve které je ukryta hrst diamantů. Bylo to tak vždycky, jen ten kyblíček býval dříve menší, tudíž i smetí bylo míň. Kdo chtěl najít diamant, prohrábl se kyblíkem a vytáhl si ho. Jak šel čas a produkce hudby rostla, rostl i náš kyblík. Za chvíli z něj byl pořádný soudek. Samozřejmě přibývalo v něm cenností, ale i toho bordelu. Už bylo čím dál těžší se jím prohrabávat a vytahovat na světlo ty kvalitní a dobré věci.
Spoustě lidí dnes stačí do toho soudku jen nakouknout. Spokojí se s tím, co se jim nabízí jako první. Bývají to většinou nejnovější hudební bezcennosti, které jsou propagovány masově a je tak pohodlné jim podlehnout.
Samozřejmě i dnes se produkuje kvalitní hudba. Ta je ale roztroušena mezi horou smetí. A pro ty, kterým stačí vidět jen povrch, není zajímavé ji hledat. Nakonec by se při tom mohli ještě ušpinit.
Ti, kteří rádi hledají v soudku hudby, určitě najdou nějaký poklad i dneska. A když ho objeví, můžou mít při tom výraz podobný, jako má klaun na obrázku v našem záhlaví.

Jeden test na téma Robert Plant

26. srpna 2010 v 20:50 | Robka |  Pro zajímavost
Poslední dobou jsem tady pořád psala o různé muzice a věnovala jsem jí hodně prostoru a už mi nějak nezbyl čas na to, abych taky udělala nějaký článek o Robertovi. Dneska jsem měla takový nápad, že bych ho zašifrovala do "Záhad", ale zjistila jsem, že to prostě nejde:-) 
Nakonec to dopadlo tak - udělala jsem test znalostí o něm. Pokud budete mít správně pět odpovědí, tak je to hezký výsledek. 
Robert Plant

1. - Robert Plant nahrál na jedno ze svých alb písničku, která se jmenuje jako jedna z těchto skupin. Je to:
a) Nive inch Nails
b) Nirvana
c) No Doubt

2. - One More Cup of Coffee z alba Dreamland je původem od
a) Boba Dylana
b) Tima Hardina
c) Joni Mitchel

3.  - Jak se jmenovali bubeníci, kteří se účstnili nahrávání prvního sólového alba Pictures at Eleven?
a) Cozy Powel a Phil Collins
b) Phil Collins a Barriemore Barlow
c) Chris Blackwell a Chris Hughes

4. - Jak se jmenuje zatím poslední album Roberta Planta?
a) Mighty Rearranger
b) Raising Sand
c) Dreamland

5 - Kterému z těchto muzikantů údajně Robert ukradl harmoniku?
a) Muddy Watersovi
b) Sonny Boy Williamsonovi
c) Bobu Dylanovi

6 - Pod jakou přezdívkou je Robert Plant známý?
a) Mister Cool
b) Led Wallet
c) Percy

7. - Jak se jmenoval festival v Mali, kterého se Robert zúčastnil v roce 2003?
a) Festival in The Desert
b) Popular Art festival

8. - Ve kterém roce vystoupil naposledy v ČR
a) 2006
b) 2007
c) 2009

9. - Singl z nového alba Band of Joy Angel Dance je původem od skupiny 
a) Low
b)  Moby Grape
c) Los Lobos

10. - Jak se jmenuje zpěvačka, která zpívá s Plantem na albu Band of Joy?
a) Alison Krauss
b) Patti Griffin

All the King's Horses

25. srpna 2010 v 22:18 | Robka |  Robert Plant & Band of Joy
Jak jsem minule říkala, objevilo se teď poslední dobou na internetu hodně dosud nedostupných věcí od Roberta a já mám tu čest, že vám můžu jednu z nich představit. Je to All the King's Horses z alba Mighty Rearranger z roku 2005. Tato krásná akustická balada je jedna z mých zamilovaných. A dáme si ji hezky naživo.
edit. 16. 1. 2011 - Původní verzi nám Youtube smazalo, takže jako náhradu si tu můžete pustit video z koncertu Roberta Planta s Band of Joy ze září 2010.

Hudební test

25. srpna 2010 v 20:22 | Robka |  Pro zajímavost
Napadlo mě vytvořit takový malý test, jak jste na tom se znalostmi z hudební historie. Pokud máte čas a náladu, můžete si to vyzkoušet. Správné odpovědi najdete dole. A budu ráda, když mi napíšete, jak jste uspěli. Berte to jako zpestření k tématu týdne.

Gibson


A - Která z těchto skupin byla založena dřív?
a) Aerosmith
b) AC/DC

B - Který z těchto filmů nebyl o kapele The Beatles?
a) Help!
b) Hard Day's Night
c) Blow Up

C - Kdo z těchto kytaristů založil skupinu Cream?
a) Jeff Beck
b) Eric Clapton
c) Jimi Hendrix

D - Ve kterém roce vyšlo první album skupiny The Doors?
a) 1967
b) 1966
c)  1968

F - Skupina Fleetwood Mac byla pojmenována podle jednoho jejího člena. Byl to:
a) bubeník
b) kytarista

G - Od které skupiny pochází píseň Good Times Bad Times?
a) Deep Purple
b) Led Zeppelin
c) Black Sabbath

H - Kdo režíroval filmový muzikál Hair?
a) Miloš Forman
b) Richard Lester

I - Jak se jmenuje zpěvák skupiny Iron Maiden?
a) Rob Halford
b) Bruce Dickinson
c) Steve Harris

J - Odkud pochází skupina Jefferson Airplane?
a) Evropa
b) USA
c) Austrálie

K - Jednou z nejznámějších písní Led Zeppelin je Kashmir. Na kterém albu vyšla?
a) Houses of The Holy
b) Physical Graffiti
c) Presence

L -  Leadbelly nahrál píseň Where Did You Sleep Last Night. Která skupina tuto nahrávku proslavila?
a) Nirvana
b) Soundgarden
c) Clash

M - Pink Floyd nahráli na album The Dark Side of The Moon skladbu s názvem
a) Monkey
b) Money
c) Meddle

Historie hudby

24. srpna 2010 v 23:10 | Robka |  Pro zajímavost
Něco k tématu - dělala jsem takový graf vývoje populární hudby. Možná není úplně kompletní, ale jsou zde uvedeny téměř všechny důležité skupiny a interpreti, kteří ovlivnili hudební historii. 
V této souvislosti bych chtěla říct, že mám pocit, že hudba je to nejdůležitější umění. Dokáže vyjádřit mnohem víc, než třeba film, na který se párkrát podíváte a pak už vás nebaví. Dobrá hudba nikdy neomrzí a člověk, který ji umí poslouchat, v ní pokaždé najde něco nového.
Pro lepší orientaci klikněte na větší obrázek. 
history of music

Záhadná skupina - díl pátý

23. srpna 2010 v 20:02 | Robka |  Pro zajímavost
Připravila jsem si pro vás další skupinu, kterou budeme hádat. Minule jsme tady měli Roye Harpera. A Habala i Šárka hádaly správně. Ale může to zkusit kdokoli, budu jen ráda.
Takže pozor, jdeme na to.
autobus
Vznikli v roce 1965 v Los Angeles. Zakládajícími členy byli zpěvák a hráč na klávesy. Skupinu nazvali podle verše Williama Blakea "Kdyby byly dveře vnímání očištěny, všechno by se člověku zjevilo ve své nekonečné podstatě". Oba muzikanti v té době brali spoustu psychedelických prášků, takže měli v hlavách dveře vnímání otevřené a viděli muziku jako způsob, jak se stát v určitém smyslu poslem nové víry v sebe. To byla jejich myšlenka. 
Do skupiny přišli ještě kytarista a bubeník z Psychedelic Rangers. Jejich koncertní kariéra začala v klubu Whiskey a Go Go, odkud byli však po několika měsících vyhozeni, poté co zahráli na pódiu píseň s kontroverzním textem The End. Ovšem ještě, než se tak stalo, navštívil jejich koncert Jac Holzman z vydavatelství Elektra. Nabídl jim smlouvu a oni ji podepsali. Zakrátko také vydali své první album. Neslo název skupiny a vyšlo 4. 1. 1967.
Další album vyšlo v říjnu 1967 a jmenovalo se "Strange Days". Stejně jako předchozí, i tohle zaznamenalo velký úspěch a skupina vystoupila v televizní show Eda Sullivana, kde hráli píseň "Light My Fire". Sullivan si přál, aby upravili její text, ale nakonec zpěvák zazpíval původní text, ve kterém je řeč o tom, jak se sjet drogami, a tak dostali pro příště zákaz vystupování v tomto pořadu. 
K nahrání třetího alba v roce 1968 byl přizván basák ze skupiny Clear Light Doug Lubahn. Tohle album provázely problémy s nedostatkem materiálu a také s neustálou opilostí zpěváka, který tak nebyl schopen podávat obvyklé výkony. Po vydání absolvovali evropské turné a problémy zpěváka s alkoholem se vyhrocovaly. Často býval na pódiu opilý, dokonce mělo dojít i k obnažení, což se sice neprokázalo, ale zpěvák byl přesto za své chování souzen.
V letech 1969 - 1971 vyšla ještě tři alba, každý rok jedno. K rozpadu došlo po smrti zpěváka, který proslul nejen svým charismatem a talentem k psaní skvělých textů, ale také bohužel i konzumací drog a alkoholu. To se mu stalo osudné a tak v červenci roku 1971 umírá. 
Bez zpěváka vydali zbylí muzikanti ještě tři alba, avšak už bez velkého úspěchu. 
V roce 1991 natočil o této skupině film režisér Oliver Stone a v roce 1993 byli uvedeni do Rock'n'rollové síně slávy. Kytarista a klávesák této kapely nedávno odehráli koncert v Praze. 
Myslím, že informací už máte dost na to, abyste uhodli, o jakou kapelu jde. 
Zdroj ilustračního obrázku zde.

Jeff Buckley - Calling You

22. srpna 2010 v 20:49 | Robka |  Folk rock
Jeff Buckley





Jednou takovou mojí vlastností, která není moc dobrá, je netrpělivost. Právě díky ní tady musím dát ještě jednu písničku.
Bude to od Jeffa Buckleyho Calling You. Pokud jste ho neslyšeli, tak to určitě napravte. Pokud už jste ho slyšeli, víte, o čem mluvím.
Jeff byl synem zpěváka jménem Tim Buckley. To byl člověk, o kterém jsem tady psala článek. Stejně jako jeho otec zemřel velmi mladý, utopil se v řece. Stalo se tak 29. května 1997.
Za svůj život vydal pouze jediné studiové album Grace. Potom více než dva roky strávil na turné po celém světě. Z té doby také pochází tři posmrtně vydaná živá alba a jedno DVD. Pokud se chcete dozvědět víc, pak se podívejte tady. Jisté je, že Jeff Buckley byl zpěvákem s jedním z nejlepších hlasů, jaký jsem kdy slyšela. 



Led Zeppelin - Legenda Led Zeppelin

22. srpna 2010 v 15:49 | Robka |  Hudební
Muzeum v knize
Skupina Led Zeppelin je i třicet let po svém rozpadu jednou z nejdiskutovanějších - hlavně co se týče jejich případného reunionu. Ten se ale už neuskuteční, jak potvrdil i Robert Plant ve svém nedávném rozhovoru pro hudební časopis Mojo. Ani jeho důrazné prohlášení, které vetuje návrat kapely na světová pódia neumlčí fanoušky, kteří budou neustále sepisovat petice a žádat o znovuobnovení Led Zeppelin. Jak řekl před pár lety Robert Plant, tyto spekulace umlčí jen smrt. 
O tom, jak je skupina slavná a informace o ní jsou žádané, svědčí to, že vychází další kniha o Led Zeppelin.
Jen loni vyšly hned tři - nejprve to bylo Kladivo Bohů, potom podle mě jedna z vůbec nejlepších knih Příběh skupiny a její hudby a nakonec obrazová publikace předního fotografa Led Zeppelin Neala Prestona. Všechny tři se už nacházejí v mé knihovně. 
Letos v srpnu vychází další velmi výpravná publikace s názvem Legenda Led Zeppelin. Už podle toho můžete tušit, o jaký typ knihy půjde - obsahuje kopie vzácných dokumentů, jako jsou útržky vstupenek, letáky, programy koncertů, plakáty a podobně. Knihu napsal novinář Melody Makeru Chris Welch, který se skupinou vedl řadu rozhovorů a byl také přímým svědkem celé scény 70. let. Zní to velmi lákavě, moci vzít do ruky tyto upomínkové předměty, prohlédnout si programy z koncertů, přenést se duchem do doby největší slávy této kapely. Připomíná mi to trochu krabicový box o The Doors, který máme doma. Vím, že jako skalní fanoušek Led Zeppelin budu určitě přemýšlet o koupi. Zatím pouze přemýšlet - protože tuším, že co se týče informací mi nepřinese nic převratného, co už bych předtím nečetla. Mít ale doma kousek historie své oblíbené kapely je lákavé. 
Detail knihy máte zde
Obrázek zkopírován tamtéž.
Omlouvám se za původně chybně uvedený název knihy. 

Kashmir - Irvine 1995

22. srpna 2010 v 9:15 | Robka |  Robert Plant & Jimmy Page
Robert a Jimmy
Všimla jsem si, že posledních pár článků jsem zase neoriginálně začínala slovy: dnes vám pustím, a tak podobně... Taky se vám stává, že nevíte, jak máte začít psát článek, aby to nebylo pořád stejné?
No nic, tak budu neoriginální, co se dá dělat. A možná zase budu originální v tom, co tady pustím.
Včera jsem oprášila naši starou vodní dýmku, nacpala ji jahodovým tabákem a pustila si k tomu DVD No Quarter. Inspirovalo mě to k hledání nějakých videí na Youtube, kde by byly písničky právě z tohoto období. A našla jsem jedno nové, kde hrají Robert a Jimmy píseň Kashmir.
Je z roku 1995. Sice tady na blogu už je nějaká podobná verze Kashmiru, ale pokaždé je ta písnička něčím zvláštní - tady se mi třeba líbí houslové sólo. A fascinuje mě zpěv Roberta a jeho taneční kreace s mikrofonem. Kvůli tomu si ji moc ráda pouštím. A zapomněla bych na kytaru Jimmyho.

Ta písnička je jako stvořená pro letní ráno.
Náhradní video za původní smazané z Glastonbury 1995
Tohle je ze stejného roku, z koncertu v Irvine, California, 3. 10. 1995