Mighty Rearranger v Ostravě

17. října 2010 v 21:24 | Robka |  Reportáže z koncertů
Před časem jsem tady zveřejňovala své zážitky z pražského koncertu Roberta Planta a přitom si uvědomila, že jsem tady vlastně ještě nenapsala, jaké to bylo na Colours. Asi by se slušelo mít zážitky z tohoto koncertu zaznamenané na těchto stránkách, které mají za cíl věnovat se hudbě a všemu kolem Roberta. Tak jestli máte chvilku času, můžete se na to podívat se mnou. Moje paměť sice bývá děravá, ale jisté věci si uchovává v čerstvém stavu hodně dlouho. Tento koncert k nim bezpochyby patří.
Počátkem roku 2006 jsem neměla ještě myšlenky na to, že bych se sháněla po lístcích na festival Colours. Měly jsme s dcerou totiž v plánu vyjet do Brna na Deep Purple, což byl náš společný dárek k narozeninám. U mě to bylo umocněno ještě tím, že v den, kdy se koncert konal, jsem fakt ty narozeniny měla.
Jestli jste někdy jeli z Ostravy do Brna na koncert a chtěli jste se vracet v noci domů, dáte mi zapravdu, že je to složitý úkol, takřka bojovka. Nejlepší spojení bylo vlakem na Prahu a přestoupit v České Třebové na přistavený rychlík do Ostravy. Naštěstí všechno proběhlo bez větších problémů, hlavní bylo, že jsme netrávily noc na brněnském nádraží, což už se nám taky jednou stalo a byla to chuťovka. Takže jsme dorazily domů trochu unavené, trochu zmrzlé, ale hlavně plné zážitků z koncertu.
Pár dní nato, byla to sobota, jsem měla puštěné rádio - stanice Hey Ostrava a tam moderátor pravil: "Na festival Colours of Ostrava přijede Robert Plant". Řekl to tak samozřejmě, jako by sděloval, že zítra bude pršet. Málem mě to porazilo. Úplně jsem se rozklepala, vzala mobil a volala dceři, která chudák zrovna byla na brigádě. Moje heslo těch dní bylo: "Jdeme všici!" Prachy neprachy, hned v pondělí, ještě z práce, jsem jela koupit lístky. Tehdy ještě byly levné, i když byl už konec února, stály pouhých 550,- korun. Začalo období těšení se. Myslím, že těch pár měsíců jsem byla značně mimo. Víc než obvykle, takže jsem jednou dokonce propálila horkým hrncem umakartovou desku na lince:-) A to byla nová. Teda, nevím, jestli to bylo zrovna kvůli tomu koncertu, ale já zrovna poslouchala cédéčko a na sporáku jsem něco vařila a ono to jaksi začalo hořet, no.
Pak přišel den D, kdy celý festival začínal. Bylo to ve čtvrtek, 20. 7. 2006 a my si to šinuli celá rodinka přes centrum Ostravy na Černou louku.
Byla jsem zvědavá, nejen na ten pro mě nejočekávanější koncert, ale samozřejmě i na všechno ostatní, co nás čekalo. Hned první den kromě českých Chinaski, kteří zafungovali jako uvítací výbor, mi utkvěl nejvíc v hlavě koncert finských Värttinä. Naučili jsme se finský refrén -
see-e-ee-linni-koi,
see-e-ee-laja
see-e-ee-linni-koi,
see-e-ee-laja
to bylo jednoduché, ale horší by bylo zazpívat celý text. Druhý den jsem trávila v práci a hned odpoledne jsme měli sraz opět na známém místě - Černé louce. Já si dala obligátní pivko a pak následoval koncert irských The Frames na hlavní scéně na hradě. Teda, na tom koncertě byl vlastně jen Jirka, který se odvážně prodral dopředu, já seděla opodál a jen se dívala. Já se vůbec tehdy moc nezapojovala, spíš jsem se držela v pozici nenápadného diváka a sbírala síly na neděli. Pak jsme byli na koncertě Michala Prokopa &Framus Five a to se mi zase moc líbilo. Chtěli jsme pak zůstat ještě na Sunshine, ale ti měli zpočátku nějaké problémy se zvukem a i potom mě to nějak zvlášť nenadchlo, tak jsme se sebrali a šli domů předčasně.
Sobota byla daleko nabitější - nejdřív jsme se ochladili sprškou z hadice, kterou nás počastovali pořadatelé, následoval koncert Anety Langerové, pak jsme shlédli Senses z Indie. Pak Gogoli, ti ještě nebyli takové hvězdy, takže se museli spokojit s odpoledním časem. Ale už tehdy dokázali svým úžasně energickým vystoupením vnést zmatek do srdcí i myslí diváků. Někde mezi nimi už se taky pohyboval Robert Plant, který přijel do Ostravy už v sobotu a navštívil některá sobotní vystoupení (viz foto Roberta s Gogol Bordello) Největší vrchol soboty byl koncert Salifa Keity. Keita byl dalším z těch, se kterými se Robert Plant chtěl osobně setkat. Koncert byl magický zážitek. Salif Keita je král africké hudby a vlastní jeden z nejpůsobivějších hlasů. Jeho koncert by se dal směle označit za jeden z vrcholných tohoto ročníku a moc ráda bych ho ještě viděla, třeba příští rok. Vzhledem k tomu, že jeho muzika se momentálně ubírá zase jinými směry, bylo by to určitě zajímavé.
No a pak už následoval jen poslední den. Bylo vražedné vedro, mimořádně horké léto nás pořádně trápilo. Parkoviště na hradě, které tvoří hradní hlavní scénu, bylo to nejhorší místo na trávení odpoledního horka. Ale což, chtěla jsem to vidět, a tak jsem trpěla. Abych řekla pravdu (a dneska se za to stydím) z těch nedělních koncertů nemám nic. Byly to pro mě vlastně jen takové předkapely, které tu zaujaly, tu nudily, ale hlavně jsem už se nemohla dočkat deváté hodiny.
Vzpomínám si, že při tom čekání jsem poslouchala hovory lidí, kteří taky stáli vpředu. Bylo tam pár kluků, evidentně fanoušků, kteří si četli Reflex, v němž vyšel velký článek o Plantovi. Pak tam bylo pár fanynek a fanoušků v tričkách Led Zeppelin, já to svoje nechala doma, protože mi připadalo trapné jít na jeho koncert v triku Led Zep. Pak pár čumilů a čumilek. Dvě takové čumilky si tam mlely něco o tom, že nejlepší skupina je Katapult. O Plantovi evidentně nevěděly nic, ale hlavně, že musely být vpředu. Pak tam byla spousta dalších lidí. Dohromady patnáct tisíc.
Úderem deváté hodiny to všechno začalo. Na pódiu se začali objevovat členové skupiny Strange Sensation a začali hrát, jako poslední se objevil Robert Plant. To už lidi samozřejmě šíleli. My jsme s Jirkou stáli vpředu a vidím to úplně jako teď. První song byl Win My Train Fare Home, to si pamatuju jasně, nemusím se ani dívat a zjišťovat, jestli je to pravda.
Hrál průřez svou tvorbou, kromě četného zastoupení pecek z alba Mighty Rearranger to byly i starší kousky, jako například nádherně zpomalená akustická 29 Palms, nebo dřevní blues skupiny Love 'Seven and Seven is'. Pak samozřejmě nechyběly songy Led Zeppelin v úpravě vskutku originální, jak je u něj zvykem. Velmi dobře - lépe než v Praze - vyzněl Black Dog, Babe I'm Gonna Leave You, Gallows Pole...pak nádhera Going To California, při které posluchači skoro ani nedýchali a jen viseli očima na pódiu, já tedy určitě. Musím říct, že Robert Plant byl na tomto koncertě v mimořádně dobré náladě, nešetřil pochvalami publika i celého festivalu a hýřil energií, která se v mocných vlnách valila z pódia přímo do publika. A to ji s nadšením přijímalo a vracelo zase zpátky. Bylo to prostě celé o výměně pozitivní energie, nádherných zážitků, životních příběhů. Závěrečné přídavky, to byla extáze. Whole Lotta Love, ten prastarý, sexem a energií nabitý hit, zde zahraný s příslovečným drajvem kapely, uzavřel celý příběh Roberta Planta na Colours 2006.
Po tomhle koncertu jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela, vážně. Tak velký dojem to ve mě zanechalo. Byl to pocit štěstí a zároveň smutku, že už to je pryč. Pocit štěstí ovšem převážil. Na tento koncert nikdy nezapomenu a jsem moc ráda, že jsem si ho tady prostřednictvím blogu mohla prožít znovu. Za zvuku písní Roberta Planta ... Tak díky.

Tohle není sice z Colours, ale jako připomínka fantastické atmosféry a koncertu určitě poslouží velmi dobře. Exit festival, Srbsko, 2007.
Babe I'm Gonna Leave You
***
Whole Lotta Love...taky už tady někde je, ale nemůžu odolat dát ji sem znovu. Kvalita zvuku sice není nejlepší, ale pro nás, co jsme tam byli, má tohle video cenu vzpomínek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 17. října 2010 v 21:44 | Reagovat

Docela mě mrzí,že letos mi Colours utekly.Snad mi to příští rok vyjde.Letošní festivalové léto bylo skvělé,doufám,že se bude opakovat i příští rok a produkce festivalů zase přichystají nějaká překvapení a hudební lahůdky.

2 Alexandra Alexandra | Web | 17. října 2010 v 22:08 | Reagovat

Krásně napsaný článek, shltla jsem to jedním dechem.
Babe Im gonna leave you miluju, Gallows pole a takové ty pomalejší věci nabyté energií mám děsně ráda, musely být na řivo úžasné.
Taky nesnáším to když už koncert končí, a ty ještě nechceš jít domů, a v oku máš radostí slzu. :)
PS: Taky si stříhám z novin ústřižky o kapelách a uschovávám si je.

3 Robka Robka | Web | 17. října 2010 v 22:14 | Reagovat

[2]: Díky. Pro mě to byla moc krásná vzpomínka, tak jsem se do toho vžila, že mám hned o sto procent lepší náladu.

4 Robka Robka | Web | 17. října 2010 v 22:41 | Reagovat

[1]: Ten koncert už se konal před čtyřmi lety:-) Ale příští rok by to možná mohlo vyjít a mohl by přijet znovu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama