Můj osudový Osud národů

30. října 2010 v 18:24 | Robka |  Pokus o recenze alb
Přichází na řadu něco z hlavního tématu těchto stránek a tím není nic jiného, než Robert Plant. Ano, je opět zde. Dnes bychom se mohli ohlédnout za jedním z jeho nejlepších alb z devadesátých let - Fate of Nations.
Po předchozím výbušném a drsněji znějícím albu Manic Nirvana z roku 1990 působilo vydání Fate of Nations v roce 1993 jako chladivý deštík z nebe. Jako oáza v Plantově milované poušti.
Album čerpalo mnoho z lidové hudby, z mystických kořenů kapel 60. let, jako Fairport Convection, Traffic a další. Dalo by se označit za návrat do minulosti a obrat k více akustickému zvuku a přirozeně znějícím nástrojům.
Jednou z podstatných stránek alba je jeho ekologická orientace. Napohled je asi nejvíc patrná na obalu, který znázorňuje děti sledující Zemi, jak proniká do vesmíru. Uvnitř je zase znázorněno zamyšlení nad katastrofálním stavem přírody a radioaktivním znečištěním, nad lesy, které jsou ničeny kyselými dešti, nad válkami, které přináší spoustu krveprolití.
Robert Plant k tomu řekl: " Byl jsem znechucený propagandou kolem války v Perském zálivu. Těch detailních informací o smrti bylo mnoho a bylo to velmi skličující."
Hudba na albu symbolizuje návrat ke kořenům, oproštění od "syntetického" zvuku kláves a přiklonění se opět k nástrojům lidovým - jako je mandolina, akustická kytara, viola, niněra. Co se týče hlasu Roberta, myslím, že nikdy předtím nezněl poetičtěji, než tady. Je to lyrické album plné příběhů a ani si neumím si představit, že by těmto písním dodal někdo jiný tolik naléhavosti, citu a emocí. Jeho hlas je na albu ten nejdůležitější nástroj.

Hned první píseň Calling to You začíná hypnotickou kytarou a divokou hrou na violu v podání Nigela Kennedyho. Robertův zpěv v této písni byl nominován na cenu Grammy za nejlepší mužský vokál.


V Down To The Sea zní indické bubínky a dudy, které jí zase dodávají atmosféru irských a keltských příběhů.


Come Into my Life začíná sugestivními zvuky bubnů a perkusí. Velmi intimní zpěv je zde nádherně zkombinován s vokálem Maire Brennan, irské zpěvačky. Linie kytar se navzájem prolínají v krásné symbióze - hrají zde rovnou tři kytaristé. Krom toho můžete zaslechnout i niněru Nigela Eatona.


I Believe - Jedna z mých nejoblíbenějších. Smutek nad úmrtím milovaného syna se v ní prolíná s pokorou a snad je i jistou prosbou o odpuštění. Přečtěte si překlad textu.
A ještě taková zajímavost - doprovodné vokály zpívá Steve French - gospelový zpěvák, Julian Taylor - kanadský rockový zpěvák a Kevin Scott McMichael - kytarista.


29 Palms byla pojmenována po písečném městě v kalifornské poušti. Její rozlehlost a krása Roberta vždy velmi lákaly. Na kytaru zde hraje kromě Kevina McMichaela i Doug Boyle. A byl to také jeden ze singlů. Myslím, že je na to jako stvořený. Chytlavá melodie v kombinaci s výborným zpěvem.



Memory Song (Hello Hello) - vzpomínková píseň má zvláštní zhuštěný riff, který se opakuje.


If A were a Carpenter - akustická kytara a smyčce, nad tím vším emocemi prostoupený zpěv - nádhera! A je to jediná písnička na desce, u níž nefiguruje Plant jako autor. Pochází od Tima Hardina.


Promised Land - tohle je jedna z těch tvrdších věcí. Robert si v ní zahrál na kytaru. A je to docela šťavnatá píseň, co se týče textu.


The Greatest Gift - balada plná procítěného zpěvu, nevím, co bych mohla dodat, snad jen kousek textu: Podívej se do mých očí, uvidíš své srdce, budu zpět...
Doprovodný vokál zpívá John Flynn.


Great Spirit - ekohippie hymna, to je myslím asi nejvýstižnější výraz pro tuto píseň. Zpívá v ní o katastrofálním stavu naší země. Je to takový středobod celé desky a taky jedna z nejhezčích písniček. Doprovodný zpěv obstaral kromě Roberta i Phil Johnstone.


Network News vlastně pokračuje v myšlence Great Spirit, jde o silně protiválečně zaměřenou píseň (jedná se o válku v Perském zálivu) a také o kritiku neustálé propagandy těchto zvěrstev. Píseň ukončuje celé album.


Colours of a Shade je skladba, která vyšla na albu jen v Británii. Jinak byla v roce 2006 zařazena na remasterovaném vydání alba v bonusech.
***
Pestrá paleta muzikantů, zasněná atmosféra, melodičnost a vynikající vokály řadí Fate of Nations stále mezi nejvíc ceněná alba Roberta Planta. Doporučuji!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 30. října 2010 v 19:05 | Reagovat

Tak s tímhle jsi se mi naprosto trefila do noty,už je mi jasné co si pustím dnes před usnutím.Díky a krásný večer.Dnes jsem si navíc dopol udělal radost a v levných knihách jsem se rozšoupl a za celých 39 kaček koupil dvojdisc MC 5.Paráda.

2 Robka Robka | Web | 30. října 2010 v 19:18 | Reagovat

[1]: Tak to jsem ráda. MC 5 - to může být zajímavá muzika, už jsem se na ně dívala. Jinak díky za přání hezkého večera, asi to půjde dost ztuha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama