Tichá Hrůza...aneb Halloween v Holihavenu

28. října 2010 v 14:59 | Robka |  Beletrie
Když tak koukám na články k tématu Halloween, tak se mi chce trochu smát a trochu brečet. Zase to někteří pochopili jako výbornou příležitost k zviditelnění a zvýšení návštěvnosti. Těšila jsem se, že si něco přečtu, ale dočkala jsem se vesměs jen zkopírovaných článků z wikipedie. 
Abych to řekla hned zkraje, neslavím Halloween. Není to prostě náš svátek, nemám nic proti vyřezávání dýní a koledování (i když, popravdě, to se mi moc nelíbí), ale tahle tradice není naše, tak proč kolem toho dělat takový humbuk. Chápu, že pro mladé je to příležitost k pobavení. I když, co je veselého na Halloweenu? Pro mě tohle slovo spíš asociuje nějaký horor nebo tajemno. Svět mrtvých se spojí se světem živých - to přece není žádná legrace. 
Vzpomněla jsem si opět na jednu knihu, respektive povídku, která se svou tematikou váže k Halloweenu. Možná ne tak docela, ale pro mě je to prostě halloweenská povídka. Napsal ji Robert Aickman a jmenuje se Vyzvánění
Pojednává o tom, že do jednoho přístavního, značně ponurého města v Anglii přijel novomanželský pár na svou svatební cestu. Byl to pár značně nesourodý - starší usedlý muž a jeho o mnoho let mladší krásná žena. Ospalé přístavní městečko Holihaven bylo v tuto roční dobu - byl konec října - skoro pusté. Muž předem zamluvil hotel, kde se měli ubytovat. Divné bylo to, že ve městě nepotkali ani živáčka. A ještě divnější bylo, že hned po příjezdu začaly v městě vyzvánět zvony. 
V hotelu U zvonu je přivítala majitelka v podroušeném stavu a jejich důvěru neměl vzbudit ani fakt, že jsou takřka jedinými hosty. Výjimkou byl pouze starý kapitán, který k hotelu patřil jako inventář. Po ubytování mladá paní projevila zájem podívat se k moři. I když vyzvánění zvonů neustávalo, zatím je to neznepokojovalo. 
Při hledání moře se tak trochu ztratili a místo vodní hladiny je čekaly jen chaluhy, bahno a podivný zápach. Radši se tedy odebrali zpět do hotelu. Při večeři se seznámili se starým kapitánem. Kapitán muži důvěrně sdělil, že by bylo dobré místo okamžitě opustit. Dnešní večer je totiž svátkem, kdy mrtví vstávají ze svých hrobů. Nejsou nebezpeční, jen ...
Muž neuposlechl, zřejmě ze strachu, aby neznepokojil svou krásnou choť. Ovšem čím víc se blížil večer, tím víc sílil zvuk zvonů, což začínalo být pro oba nepříjemné. Zalezli tedy do svého pokoje, rozhodnuti věnovat se sami sobě, jak se na svatební cestě sluší a patří. 
Úderem...hodiny zvuk zvonů pozvolna slábl až utichl docela. Místo, aby ho to uklidnilo, muž začal být čím dál víc nervózní. Věděl, že se něco stane. A po chvíli už slyšel hlas, který vyvolával mrtvé na tento svět. Za chvíli se ulice začaly plnit lidmi. Hluk pozvolna sílil. Zápach bahna také. Většina mrtvých totiž přicházela z moře. V tom přístavním městě se každý rok utopilo mnoho lidí... 
Mrtví zaplnili ulice, zplna hrdla zpívali a skandovali. V přízemí hotelu se ozvaly hromové rány a dveře byly vyraženy silou těl. Dav vklopýtal do staré budovy a celou ji zaplnil hlukem a zápachem. Nakonec vnikl do pokoje novomanželů a i když muž se snažil ženu ubránit, dav ji strhl do svých spárů a dal se s ní do tance. 
Muž byl zcela ochromen a když po nějaké době hluk utichl a dav se dal na ústup, hledal svou ženu. Našel ji v přízemí hotelu. 
V jejím chování bylo něco podivného. Jakoby zažila něco, s čím se svému muži nikdy nemůže svěřit. Když pak opouštěli město a projížděli kolem pozemku, na kterém právě vyrůstal nový městský hřbitov a hrobníci s rýči na něm usilovně pracovali, zahlédl muž v ženině výrazu něco tak zvláštního, s čím se u ní ještě nesetkal. 
***
Tohle je velice stručně popsaný děj povídky. Pokud máte rádi tajemné příběhy, určitě sáhněte po knize, ve které se skrývá. Jmenuje se Tichá Hrůza a najdete tu takové skvosty, jako třeba mistrně vystavěnou povídku Ptáci od Daphne du Mauriera, nebo Zástup od Raye Bradburyho, případně Specialitu šéfkuchaře od Stanleye Ellina (před delším časem byla tato povídka dokonce ztvárněna coby televizní inscenace). Kniha pro ponuré podzimní období jak stvořená. A můžete si ke čtení zapálit svíčku ve vydlabané dýni:-) Fantazii se meze nekladou. Tak hezké zážitky přeji. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 28. října 2010 v 16:57 | Reagovat

Díky za tip,kniha vypadá zajímavě.Bojim se rád a tuhle knihu neznám a co jsi popsala vypadá zajímavě.Poptám se v knihovně.

2 Robka Robka | Web | 28. října 2010 v 16:59 | Reagovat

[1]: Myslím, že teď nedávno vyšlo třetí vydání. Mám doma ještě to první z roku 1967. Určitě doporučuju, je to skvělé čtení.

3 Hynek Hynek | 29. října 2010 v 9:57 | Reagovat

Na tu knížku si vzpomínám,ale jestli jsem z ní něco četl si už nepamatuju.

4 kiki kiki | 29. října 2010 v 11:32 | Reagovat

Pamatuju si tu knížku a mám ji doma, zrovna asi tak před třemi měsíci jsem ji četla, takže tu povídku mám ještě v živé paměti. Jinak co se týče hororů, i když v té značně uvolněnější formě bych doporučovala 100 nejlepších hororů od Miroslava Švandrlíka, je to soubor humorných hororových povídek s Nepraktovými ilustracemi, takže kdo nezná, rozhodně doporučuji.

5 Robka Robka | Web | 29. října 2010 v 15:21 | Reagovat

[3]: Můžu ti ji půjčit.

[4]: Neznám a zkusím sehnat. Díky za tip.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama