Něco o Sametu...

17. listopadu 2010 v 10:49 | Robka |  Píšu vám
A máme tu jedenadvacáté výročí Sametu. Myslím tím sametové, neboli něžné revoluce, listopadového převratu bez násilí, výročí, kdy pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Výročí, kdy se studenti v pražských ulicích vydali na pochod, aby si připomněli 50. výročí krvavého zásahu nacistů proti vysokoškolákům, kdy o život přišel student Jan Opletal. Tato akce byla komunisty nakonec povolena, protože probíhala pod záštitou SSM (socialistického svazu mládeže).
Z původně poklidné manifestace se ovšem v jejím průběhu stala stávka studentů proti komunistickému režimu. Za provolávání protikomunistických hesel se demonstrující studenti dostali až na Národní třídu, kde byli zadrženi kordonem ozbrojených policajtů. Pak nastala ta známá situace, kdy dívky zastrkovaly květiny za štíty příslušníků pohotovostního pluku. Za provolávání hesel "máme holé ruce", pak byla demonstrace rozháněna obušky a lidé v zoufalé snaze utéct se dostávali do tzv. únikových uliček, kde byli surově biti. Celkem bylo zraněno téměř 600 lidí. Dokonce se objevila i falešná zpráva o smrti studenta Martina Šmída, kterého měli policisté ubít.
Sametovou revoluci jsem prožívala asi jako většina lidí, kteří nežili v Praze, doma u televize. Náznaky toho, že se něco děje, už byly patrné už delší dobu, takže 17. listopad byl jen logickým vyústěním politické situace v tehdejším Československu a nejen v něm, podobné události se děly v celém východním bloku. Komunistický režim zkrátka skomíral a blížila se doba, kdy bude definitivně poražen.
Jak už jsem říkala, situaci jsem sledovala, ba přímo hltala, doma u televize. Bydlela jsem tehdy už sama s dcerkou, které ještě nebyly dva roky - vlastně přesně na den jí byl rok a tři čtvrtě. Díky tomu, že televize byla u nás v té době zapnutá snad od rána do noci se to zvídavé dítko naučilo hesla, která demonstranti provolávali na pozdějších shromážděních - jako třeba Svoboda, Pravda, Ať žije Havel a velmi rádo si v kočárku tato hesla pobroukávalo.
Pamatuju si na tu atmosféru listopadových dní, nejen na samotný obraz demonstrace na Národní třídě, ale na pozdější přenosy, kde už nebyli jen studenti, ale lidé z celé republiky. Najednou to vypadalo, že náš pevný režim se hroutí, že snad konečně lidé dosáhnou svobody. Byla v tom tehdy velká naděje na lepší časy, na dobu, kdy odejdou všichni zprofanovaní političtí pohlaváři, na dobu, kdy budeme svobodně vyjadřovat své názory, budeme svobodně cestovat. Byla v tom velká euforie a lidé měli k sobě nějak blízko, chovali se k sobě ohleduplně, všichni najednou táhli za jeden provaz. Byla to prostě doba nadějí a slibů, jak se všechno postupně obrátí k lepšímu. Koncem prosince byl prezidentem zvolen Václav Havel a já si přesně vzpomínám na jeho první novoroční projev. Se slzami v očích jsme poslouchali, jak naše země nevzkvétá, i když nás o opaku přesvědčoval minulý režim každý rok. Pak si taky dobře vzpomínám na prohlášení Václava Klause, coby předsedy Občanského fóra, který nám říkal, že nás čeká sedm hubených let, kdy si budeme muset utahovat opasky - tohle heslo o utahování opasků jsme ovšem v průběhu těch 21 let slyšeli ještě nesčetněkrát.
Dnes tedy uplynulo 21 let od sametové revoluce a dá se říct, že mnohé se změnilo. Je to ale změna vždy k lepšímu? Za tu dobu se objevila spousta chytráků, kteří rozkradli, co se dalo, tuneláři nám vyhloubili tunely, ve kterých zmizela nenávratně spousta peněz, mnoho podniků se ocitlo v rukách cizinců, některé byly zavřeny. Všude vládne korupce, vláda slibuje před každými volbami zlepšení, ale jen se ocitne u koryt, všechno je zapomenuto. Spousta lidí zůstala bez práce, jejich rodiny živoří na pokraji životního minima (mimochodem směšného), další hromada lidí přijde o práci v nejbližší době, domácnosti se zadlužují, ceny se zvyšují a tak dále.
Mě čeká taky neradostná doba, protože se mě osobně dotkne jedno z protikrizových opatření vlády - přijdu o deset procent ze svého platu. Možná by někteří z vás řekli, že je správné, aby se platy ve státní správě snížily. Ano, ale myslím, že by to nemělo být celoplošné. Jsem toho názoru, že jinak bude vypadat dopad tohoto opatření u člověka, jehož průměrný plat je teď kolem třiceti tisíc a jinak u člověka jako jsem já, který zdaleka nedosahuje na celostátní průměr. A ani nemá šanci, že na něj někdy dosáhne.
Jen té práce nám přibude. Za méně peněz více práce, to je heslo. Jelikož se moje zaměstnání týká péče o staré lidi a v tomto oboru nás čeká po novém roce spousta novinek, jako třeba snížení dávek tzv, příspěvku na péči u osob s nejnižším stupněm závislosti ( na pomoci, ne na alkoholu) z původních 2000,- Kč na 800,-. A s tím, že se bude hlídat, jak je tento příspěvek využíván. Bude to znamenat, že spousta těchto lidí se uchýlí k naší pomoci, aby snáze mohli dokázat, že pomoc skutečně potřebují. A další spousta úředníků bude potřeba na to, aby se to hlídalo.
Práce budu mít skutečně dost. Jen ocenění za ni se mi sníží. No ale zase tu práci aspoň mám a nehrozí, že bych o ni měla přijít. Tak třikrát hurááá...
Nechci nostalgicky vzpomínat na doby, kdy každý měl práci a tak dále. Ale nelíbí se mi ani ten dnešní pohled - buď rád, že vůbec můžeš dělat, a hlavně si nestěžuj. Drž hubu a krok, to platilo kdysi taky a v mnohém ohledu to platí i dneska.
Nějak se nám ten samet vydřel za těch 21 let, už se v něm objevují i první díry. A taky se nám nějak ušpinil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 o´sharková o´sharková | Web | 17. listopadu 2010 v 12:57 | Reagovat

Obdivuju všechny,kdo tam tehdy byli a kdo se vůbec odvážili kdy komunistům odporovat. (kupředu levá,tám kde se napře síla v jedén ráz,tam se pohne svět)..děti odvážných rodičů by si jich měly víc vážit.
Teda Lucka se naučila dobrá slova :))
jen je škoda,že je tolik zlodějů,procházků,krejčířů,pitrů a podobných,kvůli kterým se děje to co se dneska děje. a peníze mizí v nenávratnu.

2 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 13:38 | Reagovat

Sice je trochu potrhaný a ušmudlaný a já jsem moc rád,že ty události v roce 89 proběhly.Sice jsme si to asi všichni při cinkání klíčema představovali trochu jinak,ale i tak jsem rád.Ono nic není dokonalé a bez chyby.Ale jsem rád alespoň za to málo co nám listopad 89 přinesl a snažím si to užívat každý den.

3 Robka Robka | Web | 17. listopadu 2010 v 19:51 | Reagovat

[1]: V jednotě je síla... ti studenti byli velká síla i když měli holé ruce. Odvaha to určitě byla, nemohli vědět, jak to dopadne.
Jo, Lucka se naučila dobré hlášky a taky si velmi oblíbila hudbu paní Kubišové. Dokonce jsme jí k druhým narozeninám museli přehrávat její desku.

[2]: určitě nám listopad přinesl dobré věci, jinak bychom třeba nemohli o tomhle psát tak, jak nás napadne a nemohli přitom poslouchat muziku, jaká nás napadne. To špatné, co se děje, není dílem listopadu, ale lidí, kteří tahají za nitky v tomhle státě.

4 Hynek Hynek | 18. listopadu 2010 v 13:14 | Reagovat

Ono to nebylo úplně tak nevinné, jak se může zdát. Komunistickému režimu už tehda dost teklo do bot, přeci jenom podpora z Ruska už nebyla téměř žádná (vlastně od doby, kdy přišel k moci Gorbačov). Mezi studenty se objevilo dost provokatérů, kteří dav zmanipulovali na stávku proti režimu. Všechno bylo domluvené, bylo žádoucí, aby to proběhlo. A i ten zásah policie byl jen tak na oko, aby si lidé mysleli, že ten komunistický odpor zlomili a že si svobodu vybojovali sami.
Ono tomu nasvědčuje i to, že v ostatních zemích proběhly převraty ve velmi podobnou dobu a prakticky všude v Evropě byl už rok 90 rokem svobody. Náhoda? Nemyslím.
Myslím, že ranná 90. léta jsou hlavní příčinou  toho, že se dnes máme tak špatně. Klausova "neviditelná ruka trhu" a neslavná kupónová privatizace. Přitom ze zahraničí nabízelo pomoc spousta odborníku. Mezi nimi i Jan Švejnar. Jejich návrhy byly ovšem smeteny ze stolu.

5 Robka Robka | Web | 18. listopadu 2010 v 17:10 | Reagovat

[4]: No ano, dneska je samozřejmě jasné, že to nebylo tak spontánní a nevinné, jak se zdálo. Ale tehdy jsem tomu věřili a radovali se, že jsme porazili totalitní režim. A když se na to podíváme dnes, komunistická strana si dále vesele funguje, spousta kovaných komunistů nalezla zase do jiných stran, zlo v mnoha případech zůstalo nepotrestáno a tak dál.
Je toho hodně, nad čím bychom se mohli zamyslet, ale účelem mého článku bylo vzpomenout na to, jak jsme to tehdy prožívali v kontrastu s tím, jak se nám mnohým žije dneska.

6 Hynek Hynek | 18. listopadu 2010 v 20:06 | Reagovat

Já vím, tehdy obyčejný člověk nevěděl a ta radost byla spontánní.
Já si ale víc vážím komunistů, kteří zůstali ve straně, než těch bývalých co nalezli do jiných stran a dneska jsou z nich třeba velcí pravičáci. Já bych klidně pravici volil, kdyby se chovala rozumně. Takhle tu máme jen jakousi pseudopravici, pro kterou reformy znamenají jen škrty a ožebračování obyčejných lidí.

7 Robka Robka | Web | 18. listopadu 2010 v 20:08 | Reagovat

[6]: Radši se tu nebudeme pouštět do politických debat, myslím, že tohle je téma na hoodně dlouho.

8 habala habala | Web | 18. listopadu 2010 v 21:26 | Reagovat

Držim palce, abys to s tím sníženým platem dál zvládala.
Taky jsem ráda, že to tenkrát proběhlo, a taky obdivuju všechny, kteří se toho účastnili, ať už přímo v Praze, nebo jen myšlenkama doma u televizí. A taky tvou dceru obdivuju. :)
Problém je, že se všichni radovali z padlýho komunismu, ale nikdo se nezeptal, jestli novej režim bude fungovat.
[7]: Teď se mi vybavila citace z jednoho Cimrmanovskýho filmu: ,,Když jsi na něco krátkej, musíš si z toho dělat aspoň srandu. To platí o smrti i o politice." (Bo tak ňák.)

9 Robka Robka | Web | 18. listopadu 2010 v 21:36 | Reagovat

[8]: Jo, díky, snad to zvládnu. A když ne, tak se tomu zasměju, nebo si seženu druhé zaměstnání a padnu na hubu:-))
Jo a máš pravdu, nikdo nevěděl, jak to vlastně bude fungovat. Vypadá to, že naši politici to neví dodnes. A nejen oni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama