Prosinec 2010

Silvestrovské plky a přání do Nového roku

31. prosince 2010 v 21:18 | Robka |  Píšu vám
Čas je neúprosný. Běží si podle svého rozvrhu a neohlíží se moc na naše přání. Tak jsem se dočkali opět posledního dne v roce - Silvestra.
Nemám v lásce hromadné slavení - u televize s hromadou jídla a pití, tak to celkem úspěšně bojkotuju. Kdyby bylo po mém, klidně bych si v deset šla lehnout, nebo bych šla už teď a vzala si do postele knihu a pustila si k tomu nějakou hezkou hudbu. Jenže to moc nejde, u nás na sídlišti je teď válečná atmosféra. Když jsem před chvíli vylezla na balkón a kolem hlavy mi proletěla petarda, tak jsem uznala, že bude líp vůbec nevystrkovat nos. Ty rány petard a ohňostrojů pronikají i přes naše nová plastová supertěsnící okna. Pes už byl posledních několik dnů pološílený, dnes jsem se rozhodla k radikálnímu řešení - dala jsem mu prášky na spaní. Vyprosila jsem jich pár od jednoho našeho důchodce, původně jsem chtěla jen jeden, ale pán mi jich dal asi pět. Doma jsem dala psovi půl a s radostí čekala, jaký bude klid. Omyl, po chvíli mi Jirka přinesl ukázat kus vyhryzaného umakartu z bytového jádra, které se pejsek rozhodl demolovat. Tak jsem mu dala druhou půlku. Pes nejevil známky toho, že by se chtěl zklidnit. Po další hodině a půl, kdy jsem už nevěděla, co s ním, jsem přikročila k poslednímu kroku. Dala jsem mu druhý prášek. Jsou slabé, naštěstí, ale přece jen mám strach, co to s ním udělá. Nespí, čumí, ale je klid. Vypadá to, že snad ten Silvestr přežije a nebude se o něj pokoušet o půlnoci infarkt jako loni, kdy jsem myslela, že je to jeho poslední hodinka.
Dneska mě překvapili koledníci. Představte si, že před chvílí zaklepali u dveří dva snědí chlapci a po mém otevření na mě spustili něco o pastýřích. Nějak jsem to nepochopila, koleda koleda Štěpáne už snad byla a Tři králové teprve budou. Tak nevím. Zavřela jsem dveře a slyšela, jak se tam ti dva chlapci perou, až jeden spadl přímo na naše dveře. S nezdarem pak odešli - ani sousedi neprojevili solidaritu a nic jim nedali. Asi si chtěli dát trochu do nosu, a když to nevyšlo, tak si dali aspoň do rypáku.
Je tu tedy veselo až milo. Jak říkám, nemám moc ráda to slavení posledního dne - nechápu, co by se mělo slavit. Nic nového nás zítra nečeká, jen datum v kalendáři nám bude připomínat, že něco je jinak. A taky nějaké ty změny proběhnou, kupříkladu maminky, které porodí dítě po půlnoci, budou sice v televizních zprávách, ale zároveň už nedostanou porodné. V posledních dnech byl prý v nemocnicích nával.
Docela se toho Nového roku bojím. Hlavně z hlediska financí, nejsme na tom zrovna nejlíp a teď se to má ještě zhoršit. Budu se muset moc snažit, abych to nějak zvládla. A kdoví, jestli ta snaha pomůže.
Do Nového roku si hodně lidí dává předsevzetí. Nikdy jsem to nedělala, protože je to zbytečné. Předsevzetí jsou na nic. Nový rok je jen záminka. Pokud budu chtít něco ve svém životě změnit, určitě nebudu čekat na Silvestrovskou půlnoc, abych to mohla slavnostně před svědky odříkat za cinkotu skleniček.
Do Nového roku si všichni přejeme. Dnes jsem v práci všem svým klientům přála hlavně hodně zdraví, protože to je to, co jim vesměs schází a čeho si nejvíc váží. Člověk si přeje hodně zdraví a pokud zdravý je, nějak si to neuvědomuje. Jde mu to jedním uchem tam a druhým ven. Ale jakmile se mu zdraví nedostává, hned je mu jasné, že to je to, na čem v životě nejvíc záleží.
Tak bych vám všem přála, aby jste v příštím roce byli zdraví. Taky aby se vám povedlo všechno, co si umanete. Aby jste měli i tu příslovečnou kapku štěstí. Aby jste zvládli všechno, co vás čeká.
Abyste měli fůru hezkých zážitků, ze kterých budete čerpat v horších chvílích.
Pro sebe mám jedno skromné přání - jeden koncert, který doufám proběhne. A taky inspiraci k psaní na blog a to, aby se vám tady líbilo a rádi jste se sem vraceli.
Tak ať je ten příští rok dobrý a ať se nám vše daří. A pokud slavíte, tak nezapomeňte na Míru, ať vám není zítra špatně.
Led Zeppelin - Whole Lotta Love - Earls Court 1975

Silvestrovská oslava ve smogu

30. prosince 2010 v 21:59 | Robka |  Píšu vám
Rok se s rokem sejde, už zítra vypukne silvestrovská oslava. Pro hodně lidí příležitost k tomu, jak se zase jednou "zlískat". U nás v Ostravě je tradice se "zlískat" kdykoliv. Lucie, když přijede z Prahy - většinou v noci - vždycky líčí zážitky z noční tramvaje, vezoucí lidi ze Stodolní. Ostrava je město, kde se prostě chlastá. Co jiného by se tady taky dalo dělat, než makat a chlastat.
A zase nám hrozí smogová krize. To jsem vám ještě neřekla, že den před Štědrým dnem byla u nás vyhlášena Akce smog, což znamenalo, že ve veřejných dopravních prostředcích je jízda zdarma. Tato akce byla kvitována Ostravany s povděkem, i když ti, kteří jsou zvyklí pohybovat se po městě autem, na ni zvysoka kašlali. A lidi s měsíčníkem byli naštvaní a žádali náhradu, kterou samozřejmě nedostali. Ale spousta dalších si libovala, jak je ten smog fajn, že ušetřili před Vánoci pár korun při jízdě do Kauflandu.
Je dobře, že nám pánové radní ukázali, jak se dá nepříznivé situace využít ke zlepšení nálady. Ovšem jim zřejmě smog udělal trochu vítr ve financích - těch pár dní, kdy Ostravě hrozilo, že se zadusí, stálo kolem dvaceti miliónů. Ale oni si stejně ty peníze zase vyberou - od příštího roku se chystá další zdražení jízdného. Takže těch pár dnů, kdy bude doprava zdarma, zaplatíme všichni.
Stejně si myslím, že tento velkorysý krok neřeší problém, který s ovzduším máme. Lidi, kteří jsou zvyklí na auto, totiž stejně do socky nesednou. Tudíž budou svými výfukovými plyny přispívat k už tak úděsné situaci. Ale ten zakopaný pes není jen v automobilové dopravě - ta je přece v každém městě a nikde se nepotýkají s tak velkými problémy. Spíš by se měli řešit hlavní znečišťovatelé ovzduší, ke kterým patří Mittal a další spousta továren, které v kombinaci s auty vytvářejí neuvěřitelně zdravé prostředí v našem městě. Ostrava byla vždycky špinavá a zaprášená - sama si dobře pamatuji doby, kdy jsem chodila na procházky s dcerou v kočárku a ten bylo třeba pokaždé utřít, protože byl černý. Plíce jsem ovšem dítěti neutřela a nikdo o žádném smogu a prachu v ovzduší ani nemukl.
Dnes se o tom veřejně mluví, ale nic se stále neděje. Už je potvrzeno, že lidé v Ostravě a okolí se dožívají v průměru asi o osm měsíců méně, než lidé v jiných oblastech. O dalších zdravotních problémech nemluvě. A městští radní se rozhodli, že budou za tuhle situaci se smogem žalovat stát. Ten totiž není schopný hlídat dodržování zákonů na ochranu životního prostředí.
Není pořád metr na ty, kteří tuto situaci způsobují. A pozastavení výroby v podnicích by zase způsobilo, že by se začalo propouštět, což by způsobilo zvýšení už tak vysoké nezaměstnanosti. Jediné řešení je donutit podniky, aby opravdu nezamořovaly ovzduší a kontrolovat to. A v prvé řadě je donutit k modernizaci zastaralých provozů.
Zatím to nevypadá, že by se něco řešilo. Tož se pudem zliskat na Stodolni, tramvajka bude zdarma - možna. Ještě že tu mame taky fajny fenomen, za kerym jezdi turisti z cele republiky. Ale ti, kteří by měli přijet a podívat se, jak tu fajně žijem, těm se nějak nechce. Co kdyby se jim po návštěvě Ostravy změnila DNA.
Ale jedno řešení jsem četla - chtějí nás prodat. Co s námi, mutanty.
Tak veselého Silvestra a smogu a chlastu zdar!

The Window - B-Side of Most High

29. prosince 2010 v 20:08 | Robka |  Robert Plant & Jimmy Page
Podařil se mi husarský kousek, našla jsem písničku, o níž jsem vůbec dodneška nevěděla. Co to je??
Kytarová práce napovídá, že jde o kousek z alba Walking Into Clarksdale. Ale nevyšel na něm, je to B strana singlu Most High. A singly z téhle doby jsem nějak nesledovala. Protože, jak se přiznám bez mučení, i když mám doma velkou sbírku alb Roberta Planta, dá se říct, že mám skoro všechno, co bylo vydáno, tak Walking je jediné album, k jehož originálu jsem se ještě nedokopala. A i kdybych se k němu dokopala - už vím, co si mám příště přát - tak bych stejně nepřišla na tuhle věc.
Každopádně, musela jsem si ten song přehrát několikrát po sobě.
Při poslechu si chtě nechtě vybavuji Portishead - má to podobnou ponurou atmosféru, která se hodí do špatného počasí a zpěv, to je výkon akrobata na visutém laně. Velmi zajímavý a originální kousek, který dokazuje široký rozsah tvorby obou protagonistů. A poslechnout si to už tradičně musíte přímo na Youtube. Enjoy!

Alba roku 2010 - ukončení

28. prosince 2010 v 20:27 | Robka |  Výběry
Když jsem tady dávala alba roku 2010, uvědomila jsem si, jak omezený výběr máme, tedy co do informací a toho, co se k nám dostane. Je velká škoda, že neexistuje nějaký nezaujatý hudební časopis, který by věnoval prostor třeba méně známým interpretům nejen z našich končin, ale i ze zahraničí. Asi by se ale nevyplatilo něco takového dělat a prodávat, protože hudba přece - jak je známo - je určena širší veřejnosti k tomu, aby ji konzumovala a sdílela s ostatními a ne aby nad ní přemýšlela a hledala nějaké nezajímavé a méně známé nebo dokonce neznámé skupiny.
Tento problém se netýká jen naší republiky, je to celosvětový fenomén. Stačí se podívat na popularitu skupin a zpěváků na Youtube podle sledovanosti jednotlivých videí. Když zkusíte zadat do vyhledávače třeba J B, budete ohromeni, jakou popularitu (i negativní) si vysloužil člověk, který vůbec nic neumí. Nebo třeba taková L G. Když porovnáte sledovanost jejích videí s videi Madonny, vyjde z toho Madonna jako chudá příbuzná.
Nedávno jsem slyšela jednoho hudebního publicistu říkat, že dnes k tomu, aby se člověk stal slavným, nemusí vůbec nic umět. Možná je to spíš na obtíž. Důležité je být ve správný čas na správném místě, mít kolem sebe ty správné lidi, co mají prachy a pak už jen stačí dobře vypadat a je to. Co se týče posluchačů - vyplatí se být povrchní a nesnažit se nad ničím přemýšlet. Stačí jen brát to, co se nabízí. 
Je dost smutné, jakým směrem se ubírá budoucnost hudby. Dříve bylo potřeba talent k tomu, aby člověk prorazil, samozřejmě, peníze byly třeba vždy, ale dnes většinou převažují. Muzikanti se museli hodně snažit, aby zaujali - je pravda, že dříve nebyl hudební trh zahlcen takovou spoustou skupin a že už tehdy zákonitě hodně z nich zapadlo z nedostatku zájmu. 
Ne všechno, co vznikalo kdysi, je kvalitní a dobré, to netvrdím, ale dnes je to dobré nějak méně vidět.
Když jsem tedy vybírala alba roku 2010, vzala jsem si k ruce časopisy a internetové stránky, jenže záhy jsem zjistila, že hodně alb se nenachází ani v časopisech, ani na wikipedii. Bylo tedy třeba zkusit pátrat ještě jinde. A docela se to vyplatilo. Objevila jsem ještě pár alb, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení. A možná by vás některé z nich zajímaly, tak tady dám ukázky.

When I Was A Child

27. prosince 2010 v 19:41 | Robka |  Robert Plant & Jimmy Page
Znáte takový ten pocit, kdy vám nějaká písnička přesně padne do nálady? Nebo kdy přesně tuhle písničku potřebujete k životu, protože to je prostě pro vás v danou chvíli to pravé?
Poslouchám Walking Into Clarksdale. To album je nádhera, na kterou si člověk musí udělat čas a pohodu. Je tak citlivé a plné krásných melodií. Je škoda, že ho zrovna moc lidí nezná. Nebo možná, že je to lepší - aspoň má člověk pocit důvěrna a jisté spřízněnosti s těmi, pro které tahle hudba taky něco znamená.
Je to už tak dávno, co tohle album vyšlo. Už je to dlouhých dvanáct let. Dnes jsem objevila na internetu článek o koncertu Roberta Planta a Jimmyho Page v Praze právě v roce 1998. Sice podle něj k novým písním z alba Walking nesahali příliš často, ale mou hodně oblíbenou When I Was A Child hráli. Je to jeden z příkladů muzikantského citu, který tyhle dva pány spojoval. Kytara a hlas Led Zeppelin, tak se jim říkalo. Nemám tohle pojmenování moc ráda, ale zvlášť u Jimmyho platí, že když něco udělal s Robertem, bylo to většinou velmi dobré. Zrovna jako písnička, kterou už jsem tady vzpomněla. Jo a zkuste si to poslechnout se zavřenýma očima. Ale bohužel vás musím poslat na Youtube. Fakt si tam zajděte.

Už je po všem

25. prosince 2010 v 20:09 | Robka |  Píšu vám
Vánoce, Vánoce... jak jste je prožili? U nás to bylo nějak divné. Letos mi to připadalo všechno rychle pryč, ani jsem se nestačila otočit a je po nich. Vlastně ne, ještě zítra máme svátek, pak už je konec. Kvůli těm třem dnům se blblo a jako každý rok se nakupovalo, vařilo a sháněly se dárky.
Moc jich nebylo - Jirka dostal od bráchy přehrávač DVD, což byl hlavní náš dárek, pak ještě pár drobností a nějaké oblečení. Lucii jsem koupila peněženku, sobě nic. Vlastně ano - lístky na Colours. Už je mám doma ale měsíc, takže pod stromkem nebyly.
Tak mi bylo letos nějak smutno. Nevím, proč jsem vždycky tak naměkko.
Pořád dokola si pouštím jedno video Steva Winwooda a Erica Claptona - Can't Find My Way Home. Jestli to neznáte, tak se koukněte. A mějte se.


Vánoční přání

24. prosince 2010 v 12:42 | Robka |  Píšu vám
Všem, kteří k nám chodí pravidelně, i těm, kteří jsou tady náhodou, přeji krásně strávené Vánoce, hodně zdraví a štěstí, dobré lidi kolem sebe a splněná přání nejen dnes pod stromečkem. A když už nemáme bílé Vánoce, tak vám posílám alespoň sněhuláka.
Mějte se hezky a jestli se vám chce, pusťte si video pod perexem.

Cestování s No Quarter

22. prosince 2010 v 22:16 | Robka |  Pokus o recenze alb
Asi ještě trochu dlužím blogu nějakou vlastní zmínku o albu No Quarter a o následném DVD. Pro člověka, který je odkojený Zeppeliny a pak se mu najednou dostane do ruky a do uší tohle album - podotýkám album, protože k DVD jsem se dostala z pochopitelných důvodů později - to bude možná zpočátku mírný šok.
To obsahuje sice 10 klasických písní Led Zeppelin ze čtrnácti, ale už v úvodu je jasné, že nepůjde o otrocké kopie původních hitů. Rozjíždí se s Nobody's Fault But Mine se zvukem niněry a bubnů na úvod. Pak následuje Thank You, která nás přenese studia, kde se odehrává podstatná část tohoto koncertu pro málopočetné, ale o to nadšenější publikum. Další píseň - No Quarter - je zasazena opět do jiné scenérie, což poznáme i na albu. Je zvýrazněná echem, umocňujícím její atmosféru, ale mnohem líp, než na desce, vyniká právě na DVD, kde můžeme vidět záběry ze skotské vysočiny. 
Marocké píšťaly a bubínky nás uvedou do další, skvělé nahrávky Friends. To je skladba, která si zrovna říká o takovéto zpracování, orientální kabát jí sluší. Řekla bych, že je to jedna z nejlepších na desce - její atmosféru kromě bubínků a píšťal podtrhuje ještě smyčcový orchestr. Po pomalém a plynulém úvodu graduje do neuvěřitelně našlapané smršti s fascinujícím vokálem, který dosahuje nebeských výšek.
Najednou se octneme na marockém tržišti - mezi obchodníky s kořením a kejklíři si rozestavili svůj stánek Jimmy a Robert a zahráli naprosto skvělou pecku Yallah. Jimmy provádí kouzla s kytarovým kombem, do kterého hraje rytmický hypnotický podklad. Robert mu zdatně sekunduje svým atmosférickým zpěvem a do toho všeho ještě slyšíme cvrkot tržiště, pokřik a tleskání fanoušků, což celé nahrávce dodává neuvěřitelnou šťávu.

Zimně laděné písničky

21. prosince 2010 v 21:33 | Robka |  Výběry
Oficiálně dnes začala vláda paní Zimy. Sice nás už měsíc přesvědčuje o tom, jaká umí být, ale dnes se ujala svého kralování. Tak mě napadlo zase oprášit nějaké zimní songy, které se budou hezky poslouchat.

Záha(haha)dná skupina - díl šestnáctý

20. prosince 2010 v 20:13 | Robka |  Pro zajímavost
Ahoj. Možná si najdete chvilku na hádanku, kterou jsem si na vás nachystala. Minule jsem tady dávala Buddyho Millera a kupodivu, nebo možná není divu, nikdo ho neuhodl. To se stalo úplně poprvé a tak trochu mi to signalizovalo něco o tom, že to bylo hodně těžké a třeba vás to ani moc nebavilo odhalovat. 
Když tedy budou ty svátky pohody, radosti, klidu a dárků, tak bych měla být taky hodná a dát tady něco známějšího. Dobrá tedy, dost jsem nad tím přemýšlela, ale vlastně pořád jsem ještě nepřišla na to, jak to napíšu. Bude to taková improvizace. 
...
Tihle kluci se dali dohromady v létě roku 1968. Založil je bývalý basák jedné slavné britské kapely, která se bohužel kvůli drogám a neshodám v tvorbě rozpadla. No, on v té slavné kapele sice původně hrál na baskytaru, ale pak se chopil kytary a tak už to zůstalo. Dokonce jednu dobu v té původní kapele byli kytaristé dva. 
Takže po rozpadu téhle slavné kapely to bylo docela složité - zůstali dva původní členové, měli ještě nějaké závazky na koncertech a najednou byl problém, jak to udělat, aby je splnili. Přece jen, ve dvou by určitě hrát nemohli. No a tak ten kytarista si řekl, že by bylo dobré, kdyby poskládal novou skupinu a vyjeli na to turné. 
Jak si usmyslel, tak taky udělal. Jednoho krásného letního dne (teda, nevím, jestli zrovna nepršelo),  tomuhle našemu kytaristovi zavolal nějaký chlápek, se kterým se už viděl na pár sessions. Byl to shodou okolností velmi schopný baskytarista, klávesák a taky člověk, na kterého bylo v každém ohledu spolehnutí. Náš kytarista si po tomto telefonátu slíbil, že to s ním určitě zkusí, protože takový člověk - to je pro kapelu úplná výhra. Zatím si ho nechal v záloze, ale pořád jim ještě někdo chyběl. Co takhle zpěvák? Jednoho měl zakladatel nové kapely v merku, ale ten bohužel (nebo spíš bohudík) neměl čas. Ale zase byl natolik ochotný, že za sebe doporučil náhradu. Ten náhradník byl prý takový vesnický balík s dlouhými vlasy, který zatím hledal své místo na slunci a neustále zkoušel prorazit ve světě hudby s bezvýznamnou kapelou (ovšem dnes už proslavenou názvem jednoho alba, které je pojmenované po ní, jak se nyní z gustem zdůrazňuje v různých recenzích).
Tehdy to nebylo tak jednoduché, jako dneska, kdy se stačí zúčastnit nějaké blbé soutěže, přezpívat nějaký hit a jsou z vás hvězdy. On ten kluk se fakt snažil, i celá jeho kapela, ale pořád se jim nevedlo. 
Když se na něj byl kytarista ještě s dalšími potencionálními členy té budoucí kapely podívat, hodně se mu zalíbil. Teda, ne že by se do něj přímo zamiloval - ale dost se podivil, že takový člověk ještě neprorazil. A tak že prý to s ním zkusí - hlavně, aby to nebyl nějaký namyšlenec, nebo asociál, který kapelu rozloží během krátké doby, strachoval se. No a tak si pro jistotu ještě s ním domluvil schůzku, na které už bylo jasné, že tenhle kluk bude v kapele zpívat. 
A jak už to v pohádkách bývá, ten zpěvák měl dalšího schopného kámoše, který se velmi zdatně věnoval bubnům. Což bylo to podstatné, co ještě chybělo doplnit. Ale kámoš se nechal dost dlouho ukecávat, než to místo přijal. Nakonec se to povedlo.
Mezitím ten původní člen kapely odešel a na jeho místo byl dosazen spolehlivý telefonista - baskytarista a všeuměl, kterému říkali Jonesy. No a tady bychom mohli ukončit pohádkové vyprávění a jen pro pořádek doplnit, že tahle kapela vydala během svého působení osm řadových alb, z nichž všechny jsou dodnes velmi ceněné a udělala revoluci na tehdejší rockové scéně.
Takže je to jasné... No a komu ne, ten to pozná z ukázek.
P. S. Nemáte chuť na vánoční punč?

Album roku 2010 - Band of Joy (House of Cards)

19. prosince 2010 v 15:46 | Robka |  Robert Plant & Band of Joy
V seznamu letošních alb nesmí chybět to jediné a nejpodstatnější. To, na které jsem čekala vlastně celou dobu, co mám tenhle blog, to kterému jsem věřila, že bude dobré, to které přišlo a nezklamalo mě. To, které mi dalo radost a naději, to které pro mě bylo jedním z nejhezčích dárků, který se nedá měřit penězi. To, u kterého můžu smutnit i se usmívat...trochu patetické řeči, ale já mám dnes nějak rozcitlivělou náladu.
A víte, co mě potěšilo? Kromě toho, že Band of Joy možná dostane nějakou Grammy, je to taky jedno z nejlépe hodnocených alb letošního roku. Sice se tyhle věci musí brát s rezervou - taky záleží na tom, kdo vyrábí žebříčky těch nejlepších alb, ale v tomto případě s ním ráda souhlasím. Když jsem se teď prohrabovala různými nahrávkami, které jsem dávala na blog, našla jsem mezi nimi hodně hezkých věcí, které mě potěšily, ale asi ani jedna mi nepřinesla to, co si hýčkám při poslechu Band of Joy. Nejedná se jen o to, že je to album hudebně dokonalé - ať si říkají ti, kteří mají radši "tvrdou muziku", co chtějí. Je to taky proto, že Robert Plant jako jeden z mála rockerů má odvahu dělat hudbu po svém. Nedělá jen to, co by se od něj čekalo, umí překvapit a to se cení. Je to zkrátka jedna z důstojných Person v dnešní hudbě. Ať se mu daří dělat takhle skvělou muziku ještě hodně dlouho!

Alba roku 2010 - 4. díl

17. prosince 2010 v 12:23 | Robka |  Výběry
Zdravím. Takhle nějak si představuju předvánoční pohodu - posezení s hromadou hudebních časopisů u ruky a s muzikou v uších - nádhera. Snad se vám něco z dnešní pětky bude zamlouvat.

Alba roku 2010 - 3. díl

16. prosince 2010 v 10:39 | Robka |  Výběry
Mám dnes v plánu ukázat vám několik dalších desek, které byly vydány letos. Je hodně zajímavé se jimi prohrabovat a hledat zajímavosti a taky mě to přesvědčuje o tom, že i dnes se vydává dobrá hudba, že snad to pořád s muzikou není tak špatné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dobrá alba vycházejí i teď, jen je třeba více hledat v tom nepřehledném mišmaši, kde bývají často upřednostňována právě alba módní, ale nic nesdělující. Nebo možná sdělující něco, čemu nerozumím. Takže se dneska podíváme na další pětici desek, kterou jsem vylovila. Nehledejte žádnou souvislost mezi nimi, ani se nedivte, že budou rozdílné. Nechci tady dávat jen ty notoricky známé desky, které se objevují skoro na všech webech v letošních seznamech. Chtěla jsem kromě těch známějších vytáhnout i ty, které jsou třeba taky dobré, jen si jich všímá méně lidí. V tom je právě kouzlo muziky, že si vybere každý, i ten, kdo nepropadne jen tomu, co mu předkládá reklama, rádio a žebříčky hitparád.

Robert Plant Miami 2010

15. prosince 2010 v 10:36 | Robka |  Robert Plant & Band of Joy
Dneska mám potřebu se tady vykecat a zrovna jsem si vybrala k tomuto účelu středeční článek o Robertu Plantovi. Poslední dobou nemyslím na nic jiného, než jestli přijede opravdu na Colours 2011, což vypadá teď, kdy do začátku festivalu zbývá ještě sedm měsíců, dost blbě. Ale mi je to jedno. Došlo to tak daleko, že denně kontroluji všechny zdroje, kde by se mohla objevit nějaká zpráva - takže chodím pořád na stránky Colours, na oficiálky Roberta Planta, kontroluju data turné, jestli se náhodou už neobjeví nové a tak.
No což, každý máme něco. Ty, kteří mě znají, už to nepřekvapí. Ale ono se mi o tom už i zdá! Nejen o tom, že Robert Plant přijede, ale dokonce se mi v noci na dnešek zdálo i o Johnu Paulovi. Vypadal v tom snu úplně přesně, jako v sedmdesátých letech na koncertě v Madison Square Garden. Zvláštní je, že jsem se bavila jen s ním a s Robertem, který tam byl taky, ne. Pak jsem si to dávala do souvislosti s Grammy ... no prostě úplné nesmysly. Vůbec si toho nevšímejte.
Tak si radši dáme nějakou muziku od Roberta. Bude to směska pěti písní z koncertu v Miami z letošního roku - Gallows Pole, Rich Woman, Satan Your Kingdom Must Come Down, Central-Two-O-Nines a Rock and Roll.
Jsou to písničky původně ze čtyř různých desek, ze tří různých období a jak to zní hezky provázaně. Teď jsem sledovala koncert Band of Joy z BBC a fakt - mě už to nepřekvapuje - Robert Plant si umí vybírat muzikanty! Jsou naprosto dokonalí, všichni. Tak se pak nedivte, že už tolik chci to vidět taky naživo.

Pokud vás neodradí délka, přeji hezký poslech.

Alba roku 2010 - 2. díl

14. prosince 2010 v 9:30 | Robka |  Výběry
Už minule jsem předesílala, že nemám tušení, jak rozsáhlý tento seriál bude. Kromě mi známých alb, o kterých vím, jsem si vzala k ruce časopisy a také velkého pomocníka - internet, abych vám mohla přinést ty nejzajímavější novinky z letošního roku. Snad mezi nimi najdete i něco, co vás třeba zaujme a o čem jste nevěděli. Přeji vám pěkný a objevů plný poslech.