Leden 2011

Alexis Korner

31. ledna 2011 v 15:30 | Robka |  Inspirace a vlivy
Významný anglický bluesman, zvaný též "otec britského blues", Alexis Korner, se narodil v roce 1928 v Paříži. Od svých jedenácti let žil v Londýně.
V 50. letech působil v různých skifflových a jazzových skupinách. Zároveň je inspirován chicagským blues. V roce 1961 spoluzakládá skupinu Blues Incorporated. V ní se do poloviny 60. let vystřídala řada budoucích muzikantských es, například Jack Bruce, Charlie Watts, Dick Hecksall-Smith, Mick Jagger. Velkou zásluhu měl pak Korner na zformování skupiny Rolling Stones.
Korner se v 60. letech stává hlavním popularizátorem blues a R&B v Británii. V roce 1967 zakládá skupinu Free At Last, ve které působí Cliff Burton a Marsha Hunt.
Ve stejném roce se Korner setkal v Londýně s Plantem a později s ním nahrával. Na albu Bootleg Him, které vyšlo v roce 1972 byly zaznamenány dvě skladby, nahrané s Robertem Plantem - Operator a Steel Away. Obě tyto písničky vyšly také na Musically Rich…and Famous, dvoualbové kompilaci Kornerovy hudby. Bohužel se Plantovi nepodařilo album s Kornerem dokončit, kvůli jeho brzkému nástupu k Led Zeppelin.
Na spolupráci s ním vzpomíná: "Kdysi jsem spal v jeho bytě v Queensway. "Dobrou noc, Roberte," říkával. "Budete muset spát na gauči, mimochodem je to stejný gauč, na kterém tady spával Muddy Watters, když tu zůstával. A teď si nevzpomínám, jestli jsme vyměnili záchodovou mísu od dob, kdy tady býval Buddy Guy." To bylo báječné, já byl jen kluk z Wolverhamptonu, víš?"
V letech 1969 - 1970 má Korner skupinu New Church, poté hraje se studiovou skupinou CCS, vesměs bigbandové úpravy R&B skladeb. Jejich verze písně Whole Lotta Love od Led Zeppelin se dokonce stává hitem. V roce 1972 zakládá skupinu Snape. V sedmdesátých letech pracuje i pro televizi a rádio BBC. Celoživotní náruživý kuřák Korner v lednu 1984 umírá na rakovinu plic.
Zdroje textu: Osobnosti, Manicnirvana.com

Hity roku 1962

30. ledna 2011 v 16:09 | Robka |  Hity let minulých
Rok 1962 se představuje a v něm se událo hned několik zajímavých věcí. V tomto roce se stal Brian Epstein manažerem Beatles a na místo Pete Besta nastupuje Ringo Starr, formují se Rolling Stones a Bob Dylan debutuje se stejnojmenným albem. Z dalších to byl Eric Clapton, který svou kariéru zahájil v témže roce, jsou položeny základy skupiny The Yardbirds s Anthony Top Tophamem jako kytaristou. Syd Barrett hraje na elektrickou kytaru ve skupině Geoff Mott and the Mottoes, svou pěveckou dráhu zahájila Joni Mitchell. Své první album vydávají The Crickets, se kterými dříve hrál Buddy Holly. Úspěch zaznamenal jejich singl Don't Ever Change, který později (v roce 1963) nahráli The Beatles.
V tomto roce také The Beatles pouštějí do světa svůj první singl Love me Do, který napsal John Lennon a Paul McCartney a ten se umístil na 17 místě anglického singlového žebříčku, což je veliký úspěch.
Abychom se nepohybovali jen na anglické a americké scéně, stojí za zmínku, že v roce 1962 položila základní kámen také maďarská Omega. A nemějte mi za zlé, že se pro tentokrát vyhnu ukázkám z české hudby. V některém z příštích dílů se k nim určitě vrátím.
Rok 1962 je hudebně bohatý, i když z žánrů převládá jazz a swing, začínají se formovat rockové skupiny, které později výrazným způsobem změní celou hudební scénu. Půjdeme se podívat na některé zajímavé ukázky z tohoto období. Mějte hezký poslech.


Steve Lukather - All's Well That Ends Well

29. ledna 2011 v 21:51 | Robka |  Alba
Nezvykle dlouho mi trvalo odhodlat se zase k psaní. Nezvykle na mé poměry. Už jsem tady psala, že pořád spím, tak bych to mohla použít jako výmluvu. A taky jsem strašně líná.
Na muziku si ale vždycky ráda najdu čas. Aktuálně v mých uších zní album Steva Lukathera, na jehož koncert se s Jirkou chystáme. Podle toho, co slyší ucho mé, to bude paráda.
Dívala jsem se po nějakých recenzích na All's Well That Ends Well (což je název alba) a našla jsem je jen na zahraničních webech. Ne, že bych byla tak závislá na tom, co řekne kritika, ale přece jen si ráda přečtu jejich mínění. A případně srovnám i více recenzí s tím, jaké pocity z toho mám sama.
Občas se stává, že se v některých věcech s recenzentem shodnu. A tohle album se mi líbí - je melodické, je to kus poctivě udělané muziky. Jsou v něm silné emoce, vynikající zvuk, vynikající kytara - však je taky pan Lukather jedním z nejlepších hráčů posledního desetiletí. Jeho zvuk přechází plynule z jednoho stylu do druhého, dokáže vyjádřit svou hrou tolik nálad, jeho kytara "zpívá", jak s oblibou prohlašuji.
Do alba nás uvede meditativní melodie úvodního opusu Darkness in My World, následuje sekaný riff v On My Way Home. Na desce jsem si už našla své favority - Don't Say It's Over a Flash In The Pan.
Ta první je nádherná melancholická balada s emotivními vokály, ze které můžeme cítit skutečný smutek, druhá zase tak trochu svým riffem připomíná Hendrixe. A perfektní jsou ty efekty v závěru.
Trochu sporé hodnocení, ale myslím, že nejlepší je stejně si tohle výborné album poslechnout. Škoda jen, že písniček je pouze devět, hrozně rychle to skončí. Těším se, až to uslyším naživo.
Ještě než vám tady dám něco k poslechu z alba, chtěla bych vám ukázat jeden článek, který jsem objevila na stránkách Muzikus.cz, je zde. Najdete v něm exkluzivní rozhovor s Lukatherem a členy jeho skupiny, který byl pořízen při jejich koncertu v Praze v roce 2009.
Pro dnešek se loučím, doufám, že jsem někoho z vás třeba navnadila k poslechu. Ahoj.

Band of Joy - Somewhere Trouble Don't Go

26. ledna 2011 v 20:59 | Robka |  Robert Plant & Band of Joy
Na dnešek jsem si nachystala jeden záznam z koncertu, který proběhl tento měsíc, přesně 18. ledna v New Yorku. Je tak trošku netradiční, ale jen z toho pohledu, že jsme zvyklí vidět Roberta Planta v hlavní roli a tady se odsunul do role doprovodu. V kapele Band of Joy jsou totiž čtyři muzikanti (včetně Roberta Planta) velmi schopní zpěváci, samozřejmě je nechci srovnávat s Plantem, bylo by to, jak srovnávat jablka s hruškami. Ale je sympatické, že každý z těchto čtyř zpěváků přispívá na koncertech něčím svým, nebo něčím, co převzal za své. Není to tedy tak, že Robert Plant je ta hlavní hvězda a oni jen pouhý doprovod. S klidem si to vymění a Robert si stoupne dozadu s harmonikou a nechá Buddyho Millera, aby ovládl pódium.
Teď nevím, jestli jsem to četla v recenzi k tomuto koncertu, že Robert Plant už nemá manýry toho zlatého božstva, ale že je to úplně obyčejný chlápek, co je v pohodě. Určitě je v pohodě, ale přece jen, vidět ho naživo na koncertě, rozklepou se mi kolena (jakože už se mi dvakrát rozklepaly) z toho, že vidím živoucí legendu, která je chodící encyklopedií hudby a která má pořád tak zásadní vliv na hudební dění.
V dnešním videu uvidíte v hlavní roli Buddyho Millera, skvělého kytaristu, který prezentuje píseň "Somewhere Trouble Don't Go", původně pocházející od Mirandy Lambert. Zdatně mu sekunduje Patty Griffin a v pozadí to Robert rozjede se svou harmonikou.

Terry Reid

24. ledna 2011 v 18:39 | Robka |  Inspirace a vlivy
Britský zpěvák a kytarista Terry Reid se narodil 13. 11. 1949 v Huntingdonu. V patnácti letech opustil školu a zpíval a hrál v místní skupině Redbeats, kde ho objevil bubeník Pete Jay ze skupiny Jaywalkers. Jaye fascinoval velký hlasový rozsah Terryho a získal tedy mladíka do své skupiny.
Jaywalkers hráli v roce 1966 jako předkapela Rolling Stones na jejich koncertě v Royal Albert Hall.
Na tomto koncertě se Reid seznámil se zpěvákem Hollies Grahamem Nashem, který je nasměroval k vydavatelství Columbia Records, se kterým pak Jaywalkers podepsali smlouvu a kde nahráli svůj první singl The Hant Don't Fit The Glove/This Time. Vydán byl v roce 1967 a představoval typickou soulovou nahrávku 60. let.
Terry Reid
Jaywalkers se poté rozešli a Reidovým producentem se stal Mickie Most. První singl, který pod jeho taktovkou v roce 1968 nahrál - Better by Far - byl možná oblíbenou písní pro rádia, ale album "Bang Bang, You're Terry Reid" nebylo komerčně vůbec úspěšné.
V roce 1968 ho oslovil Jimmy Page, kytarista právě rozpadlých The Yardbirds, kterému se líbil jeho projev a uvažoval o něm jako o zpěváku do své nově vznikající skupiny (Led Zeppelin). Ovšem ke smůle (hlavně tedy pro Terryho Reida), závazky k Mickie Mostovi neumožňovaly tohle spojení. Ale Terry Reid si vzpomněl na Roberta Planta, se kterým se znal a doporučil ho místo sebe. A zbytek je už historie...
Je zajímavé, že o rok později se Reidovi naskytla další možnost, jak zakotvit coby zpěvák ve slavné kapele. Ritchie Blackmore z Deep Purple ho chtěl získat jako náhradu za odešlého Roda Evanse. Ale bohužel, Mickie Most mu překazil i tuto příležitost a tak se zpěvákem Deep Purple stal Ian Gillan.
V roce 1969 vyšlo Reidovi druhé album "Terry Reid" ( v USA nazvané More Over Terry Reid). To zůstává nejvyzrálejším albem, které mapuje jeho chraplavý, oduševnělý hlas a intenzivní hru na kytaru.
Koncem roku 1969 dochází ke střetu zájmů Mickieho Mosta a Terryho Reida, což nakonec vyústí v rozchod. Po vypršení smlouvy Reid v USA zakládá novou kapelu, ve které figurují hudebníci David Lindley a Tim Davis. Bohužel se jim ale nepovedlo přenést sílu živých vystoupení i do studia. V roce 1973 vychází album "River", které zcela zapadlo.
Další alba vydaná v sedmdesátých letech stihl podobný osud. Terry Reid se pak věnoval práci na session a hrál v řadě alb umělců, jako byli Jackson Browne, Bonnie Raitt a Don Henley. V devadesátých letech vyšlo jeho poslední sólové album The Driver (1991).
V roce 2005 se tři z jeho písní objevily ve filmu "The Devil's Reject" režiséra Roba Zombie. V současnosti Terry Reid žije v Kalifornii a jen sporadicky vystupuje.
Teď by se nabízela otázka, proč ho vlastně uvádím jako inspiraci Roberta Planta - nemělo by to snad být obráceně? Terry má velkou zásluhu na tom, že Robert Plant dostal příležitost v Led Zeppelin. Ať už ho doporučil Pageovi sám, nebo to udělal někdo jiný - Alexis Korner například - díky jeho odmítnutí dostal Robert Plant příležitost ukázat, co v něm vězí. Co se týče Terryho, myslím, že měl nehoráznou smůlu. Nikdy se mu nepodařilo se svým výrazným hlasem a talentem prorazit mezi špičky tehdejší hudební scény a zůstal jednou z nejvíc opomíjených legend.
Je tedy načase připomenout tohoto dávného kamaráda Roberta Planta a poslechnout si něco z jeho kvalitních písní.

Hity roku 1961

22. ledna 2011 v 23:02 | Robka |  Hity let minulých
Podíváme se dneska do roku 1961 a připomeneme si hvězdy tehdejší hudební scény. Dneska jsem se pořádně prohrabala v hudebních archivech na internetu a vybrala jsem, doufám, docela zajímavé kousky. A ještě stojí za zmínku, že rok 1961 je také rokem, kdy byl natočen americký hudební film West Side Story s hudbou Leonarda Bernsteina.

Ostrava Jazz Night 2011

20. ledna 2011 v 21:39 | Robka |  Akce
V rozmezí 24. února až 10. května se v Ostravě uskuteční festival klubových koncertů Ostrava Jazz Night. Letos hostí tak výjimečné a u nás oblíbené umělce, jako jsou Richard Bona a Maceo Parker.
Sérii šesti koncertů zahájí v ostravském klubu Fabric Steve Lukather, který se proslavil s rockovou kapelou Toto, vzniklou v roce 1977. Skupina se rozpadla v roce 2008, ale loni se dali opět dohromady, aby podpořili basistu Toto Mika Porcara v jeho boji se sklerózou.
Steve Lukather vydal celkem šest sólových alb, z nichž poslední - All's Well That Ends Well - představí premiérově ostravskému publiku.
Vstupenky na koncert jsou už v prodeji za cenu 400,- Kč a rezervovat si je můžete zde. Kromě toho jsou k dispozici V.I.P. vstupenky za 99 Euro s dárkem, setkání se Stevem a možností se zúčastnit zvukové zkoušky.

You Can't Buy My Love

20. ledna 2011 v 21:30 | Robka |  Videoklipy
Nové oficiální video s písní You Can't But My Love z alba Band of Joy.
Cover, původní autoři Billy Babineaux & Bobby Babineaux.

Womad 2009 - Black Girl

19. ledna 2011 v 20:33 | Robka |  Robert Plant & a další
Vždycky, když vybírám video k článku na středu, mám dilema, co k tomu napsat. Mám pocit, že tady opakuju pořád dokola ty samé věty a že neumím svoje pocity a názory zformulovat lépe.
Něco vám povím - teď jsem si četla v novém čísle měsíčníku Lidé a Země takový malý článeček o tom, že hudba má blahodárný vliv i na kvalitu potravin. Banány, které "poslouchaly" Mozarta, prý mají sladší chuť a saké je jemnější, nebo tak nějak... Je to zajímavé zjištění, možná banány umí lépe poslouchat, než někteří lidi. Nebo je to tou klasikou? Každopádně je pravda, že lidi, kteří poslouchají třeba právě klasiku, asi nebudou v Kauflandu okrádat stařenky a rozbíjet cihlami skleněné výplně v zastávkách. A ti, kteří budou poslouchat cokoli, co má duši, taky asi nejsou potencionální vrahové a násilníci. Hudba má velkou moc - umí nás ovlivnit, utěšit, povzbudit, uzdravit, uklidnit nebo naopak nakopnout, prostě je toho moc, co dokáže s našimi emocemi.
Zrovna tento týden jsem měla takový dost špatný den - den Blbec, všechno se to na mě sepsulo a já byla vytočená a děsně naštvaná. Zuřila jsem.... a pak jsem si pouštěla staré písničky z roku 1960, ke kterým jsem psala článek a úplně jsem zapomněla, že mám nějaký problém. Zkrátka jsem se tou hudbou krásně uklidnila.
No vidíte, třeba jedna moje známá by mi řekla - "Co to je za vykopávky?" a k Plantovi: " Zas posloucháš toho starého?". No jo, poslouchat ty "staré" není in a cool, jak se dnes říká - a ony se mi ty slovíčka ani neoznačily jako chyba, takže to už jsou české výrazy:-)
A já nechci být in ani cool, chci jen poslouchat to, co se mi líbí a kašlu na to, že o Plantovi říká ta moje známá - a nejen ona - že už je starý. Podstatné je, že jeho hudba není stará - má sice kořeny v minulosti, ale listy jsou mladé. Listy jako písně...
Chtěla bych je vidět na vlastní oči, ale zatím mi zbývá jen poslech cédéček, koukání na koncerty, moje středeční výlevy a videa z Youtube. Jedno si tu dneska dáme, přirovnání starého stromu na jaře se k němu určitě hodí.
Robert Plant & Justin Adams, Juldeh Camara - Black Girl, Womad 2009. A myslím, že neříkám žádnou novinku, když prozradím, že tento song není původně od Nirvany, ale napsal ho Leadbelly ve čtyřicátých letech minulého století.

Zuzana Navarová - Andělská

18. ledna 2011 v 22:23 | Robka |  Česká scéna
Tahle písnička má tak nádhernou duši. Obávám se, že dneska se už nenajde moc těch, kdo by psali tak poetické a krásné texty jako Zuzana Navarová. 
Tahle část se mi obzvlášť líbí:
Tak podej, podej mi ještě ten kalich,
to víno.. co s nocí se měnívá na líh.
Snad na dně se perlama zaleskne,
pak vyměním veselé za teskné písně...

a pak hoře se skutálí do jedné básně,
ta báseň se vsákne a na zemi zasněží.
A po prvnim slunci a s první tmou,
ta kometa zamíří nad Letnou.

zatím... počítám nebe, pusy co nedostanu
miluju tebe a pak usnu a vstanu a tak...

Čím déle to poslouchám, tím víc mě to dojímá... Jestli je nějaké nebe, tak Zuzana je tam jedním z andělů.


Zuzana Navarová - Andělská

Americké turné 2011 - duben

18. ledna 2011 v 21:40 | Robka |  Info
Tento článek má čistě informativní charakter, vím, že bych to tu nemusela dávat, ale z historického hlediska to tu prostě bude. Jenom osobní poznámka - už mě štve číst data amerického turné, začínám pochybovat o tom, že do léta se přemístí do Evropy. Nějak se mu v USA zalíbilo, po prčic.

8. dubna - Louisville, KY - The Palace
9. dubna - Chicago, IL - The Auditorium Theatre
11. dubna - Milwaukee, WI - The Riverside Ballroom
12. dubna - Minneapolis - The State Theatre
15. dubna- Hollywood, FL - Hard Rock Live Arena
17. dubna - Vancouver, BC - The Queen Elizabeth Theater
19. dubna - Portland, OR - The Schnitzer
20. dubna - Seattle, WA - The Paramount
22. dubna - Berkeley, CA - The Greek
23. dubna - Los Angeles, CA - The Greek
25. dubna - Santa Barbara, CA - The Santa Barbara Bowl
27. dubna - Denver, CO - The Fillmore
29. dubna - New Orleans Jazz & Heritage Festival, Fair Grounds Race Course
Červen - Telluride Bluegrass Festival, Colorado (TBA)


Hity roku 1960

17. ledna 2011 v 22:21 | Robka |  Hity let minulých
Napadlo mě udělat si tady malou exkurzi do starých časů, do let šedesátých a sedmdesátých a připomenout si zásadní písně té doby. Protože jsem se chtěla tomuto tématu věnovat trochu důkladněji, budu dělat ke každému roku zvláštní článek, kde bude přehlídka těch nejzajímavějších písní (samozřejmě ne všech, spíš se budu řídit svým vkusem a taky samozřejmě tím, které písně v té době bodovaly). Dnes tedy startujeme s rokem 1960. A abychom nediskriminovali českou scénu, budu se snažit přidávat vždy alespoň jednu českou píseň. Tak doufám, že si najdete svého favorita. Hezký a nostalgický poslech.

Bert Jansch

16. ledna 2011 v 21:15 | Robka |  Inspirace a vlivy
Připomeneme si dnes jednoho významného folkového muzikanta, jehož hra inspirovala nejen Jimmyho Page v skládání písní pro Led Zeppelin, ale i současnou tvorbu Roberta Planta. Tímto hudebníkem je skotský kytarista, skladatel a zpěvák Bert Jansch.
Bert Jansch se narodil 3. listopadu 1943 v Glasgow. Je znám jako inovativní hráč s kořeny ve folkové hudbě. V době svého dospívání dostal akustickou kytaru a začal navštěvovat folkový klub Howff v Edinburghu, kde jeho rodina později žila. Zde se setkal s Archie Fischerem, který mu dával kytarové lekce a seznámil ho s hudbou bluesových a folkových velikánů, jako byli Big Bill Broonzy, Pete Seger a Brownie McGhee.
Bert Jansch
V polovině 60. let se Jansch přestěhoval do Londýna, kde byl v té době rostoucí zájem o folkovou hudbu. Debutové album, nazvané Bert Jansch nahrál v kuchyni svého bytu na jediný mikrofon a kytaru na kotoučový magnetofon. Album bylo produkováno Billem Leaderem a vydáno labelem Transatlantic Records v roce 1965 a prodalo se ho 150 000 kopií. Nejznámější písní z tohoto alba se stala "Needle of Death", která byla inspirována smrtí jeho přítele Bucka Pollyho po předávkování heroinem.
Další dvě alba následovala rychle po sobě - v roce 1965 "It Don't Bother me" a o rok později "Jack Orion", které obsahovalo nahrávku Blackwater Side. Motiv této písně si vypůjčil Jimmy Page na první album Led Zeppelin, kde ji nahrál pod názvem Black Mountain Side s doprovodem Virama Jasani na tabla. Ovšem je pravdou, že Blackwater Side není tak úplně původní věc od Jansche, sám přiznal, že ji nejprve slyšel v podání zpěvačky Anne Briggsové.* Později k tomu řekl: "Anne Briggsové říkali revivalová zpěvačka, byla absolutně senzační. Ty písně byly tak staré, ale jejím zpěvem oživly. Pamatuji si, že jsem se od Anne naučil "Blackwater Side" tak, že jsem hrál na kytaru přesně to, co zpívala, a pak jsem k tomu přidal nějaké vhodné riffy. Vlastně jsem použil něco z doprovodu k "Blackwater Side" i pro pár folkových písní." (Guitar Player, červenec 1977)*
Aby historka kolem písně Blackwater Side byla úplná, je třeba si ještě vyslechnout, co k tomu řekla sama Anne Briggs. Ta v interview v roce 2003 řekla, že vůbec neví, kdo je to Jimmy Page a že jen jednou slyšela jejich nahrávku "Black Mountain Side". Okamžitě si uvědomila, kde ji získali. Sama řekla, od koho se píseň naučila: *"Byl to Bert Lloyd, tehdy báječný sběratel folkových písní, nyní již nežije. Od něj jsem se píseň naučila, ale neměla jsem doprovod. Ten jsem se zas naučila od kamaráda Stana Ellisona. To Stan vytvořil doprovod, který jsem nahrála, byl úplně jiný, než Janschova verze." Briggsová dále vyprávěla, že ji napadlo, jestli Led Zeppelin vydělali hodně peněz, mohli by dát nějaké Lloydově vdově a snad i Stanu Ellisonovi, sama nepožadovala nic. Nepovažovala se za autorku.* Folková tradice je založena na principu vypůjčování, ovšem problém nastal v době, kdy kromě potěšení ze zpěvu vstoupily do hry peníze.
Takže je vidět, že autorství písně Blackwater Side je velmi sporné a určitě je v něm krásně vidět ten princip vypůjčování a ovlivňování, který mezi muzikanty fungoval. K doplnění je třeba ještě říct, že podání Jimmyho Page je propracované a dostává tuto jednoduchou folkovou melodii do úplně jiných dimenzí, zejména pokud jde o východní směry, kterými se píseň ubírá.
***
Jansch se v roce 1966 setkal v Londýně s Johnem Renbournem, dalším výborným hráčem na akustickou kytaru a spolu nahráli album Bert and John. V roce 1967 založili skupinu Pentangle, díky které se Jansch na nějaký čas vzdal své sólové kariéry. Ale nicméně nahrál na chalupě v Sussexu materiál pro své další sólové album Rosemary Lane (1971).
Pentangle
Skupina Pentangle debutovala se svým eponymním albem v roce 1968. Druhé dvojalbum Sweet Child tvoří částečně živé nahrávky z vystoupení v Royal Festival Hall v roce 1968. Na něm už je vidět eklektický přístup skupiny a rostoucí schopnosti Jansche jako textaře. Největší komerční úspěch zaznamenali v roce 1969 s albem Basket of Light díky hitu "Light Flight", který se stal populární pro jeho využití v britském seriálu Take Three Girls.
V roce 1970 vydala skupina čtvrté album, nazvané Cruel Sister. Na tomto albu se objevila balada Jack Orion z Janschovy desky z roku 1966, která je zde rozšířena na více než osmnáct minut.
Po vydání tohoto alba už následoval spíš úpadek a na Nový rok 1973 Bert Jansch skupinu opustil.
Po krátké pauze se vrátil k nahrávání a v roce 1977 dal dohromady novou sestavu hudebníků: Mike Piggot, Rod Clements a Pick Withers a společně vydali album A Rare Conundrum. Pak založili kapelu Conundrum s přispěním Martina Jenkinse (housle) a Nigela Smitha (basa). Skupina vyjela na půlroční turné po Austrálii, Japonsku a Spojených Státech. Po turné se rozešli a Jansch nahrával ve Státech album Heartbreak s Albertem Lee.
Bert Jansch založil také obchod Bert Jansch's Guitar Shop ve Fulhamu, ale neměl obchodní úspěch a po dvou letech byl uzavřen.
Sólová kariéra Jansche zahrnuje 23 studiových alb, kromě těch, které nahrál s Pentangle. Mimo to obsahuje též živá alba a kompilace. Byl několikrát oceněn za přínos hudbě, v roce 2007 obdržel čestný doktorát hudby od Edinburgh Napier University, jako uznání za jeho významný přínos britskému hudebnímu průmyslu. Jako je Jimi Hendrix králem elektrické kytary, Bert Jansch je zase akustickým mágem. Jeho hra ovlivnila mnoho kytaristů slavných jmen, mimo Jimmyho Page to byl Mike Oldfield, Paul Simon, Nick Drake, Donovan, z mladších jmen to je třeba i Noel Gallagher, Jarvis Cocker a Johny Marr.
Co se týče Roberta Planta, býval velkým obdivovatelem Jansche už v dobách raných Band of Joy. Nyní se stylem hudby vrací k tomuto svému dávnému idolu.
Pokud se zaposloucháte do úžasných nahrávek tohoto muzikanta, mimoděk se vám možná připomene Bob Dylan, nebo Nick Drake. Zkuste si tedy poslechnout pár ukázek, věřím tomu, že určitě budete hledat další a jeho hudba vás uchvátí natolik, že se k ní budete vracet.

Text, ohraničený hvězdičkou, je citován z knihy Keitha Shadwicka Příběh skupiny a její hudby, strana 78 -79.

Tous En Scéne 1969

15. ledna 2011 v 21:34 | Robka |  Led Zeppelin videa
Případným zbloudilcům jsem dnes chtěla pustit jedno video. Jen mě tak napadlo, že dneska by lidi dali nevímco za to, kdyby mohli vidět koncert skupiny Led Zeppelin, ale v takovém roce 1969 evidentně publikum vůbec netušilo, že se před jejich očima píšou rockové dějiny. Zrovna příkladem je tenhle záznam z televizní šou z Francie roku 1969. Kapela to tam rozbalí a oni přitom sedí na zadku a přežvykují. Jeden chlapec si dokonce v druhé minutě zacpal uši! Francouzské publikum bylo celkově poněkud zvláštního složení, hlavně tedy pokud se jedná o věk. No jo, televizní šou určitě nebyly tím pravým místem pro předvedení živelných Led Zeppelin, takže se není čemu divit, že po pár takových zkušenostech manažer Grant rozhodl, že se budou vyhýbat těmto akcím jako čert kříži.
Takže dnešní video je jednou z mála možností, kde můžeme vidět, jak hráli Zeppelini naživo v této době. Robertův hlas je tak silný, že by mohl přední řady klidně smést z židlí. Pokud jste to už neviděli, tak se koukněte a užívejte. Dobrou noc.
P. S. A ještě jsem zapomněla dodat, že tohle najdete v bonusech DVD Led Zeppelin, hned na tom prvním úplně na konci.


Led Zeppelin - Tous En Scéne 1969 - Communication Breakdown, Dazed and Confused

Nominace na Brit Awards

14. ledna 2011 v 18:27 | Robka |  Info
Robert Plant byl nominován v Brit Awards jako nejlepší sólový umělec. Spolu s ním byli v této kategorii nominováni: Mark Ronson, Paul Weller, Plan B a Tinie Tempah. Udílení cen se bude konat 15. února v londýnské O2 Aréně. 
K tomuto bych si dovolila napsat komentář: Sice mě potěšilo, že Robert Plant získal nominaci a že se mu dostává i této oficiální pocty, ovšem vůbec se mi nelíbí seznam nominovaných a to nejen v této kategorii. Jestliže v tomto seznamu figuruje jako mezinárodní objev roku Justin Bieber, ztrácí pro mě jakoukoli hodnotu. Chápu, že se jedná o popularitu a odbyt desek, což bezpochyby ten mladíček má... ale uznejte... Doufám v to, že ceny získají ti, kteří si je zaslouží za hudbu, kterou tvoří, ne za to, že si umí učesat patku přes oko.