John Bonham

31. května 2011 v 0:01 | Robka |  R. I. P.
John Henry Bonham (přáteli přezdívaný Bonzo, známý také jako Moby Dick) se narodil 31. května 1948 v Redditchi, asi dvacet kilometrů od Birminghamu. Právě dnes si tedy připomínáme 63. výročí jeho narození. Už od dětství tloukl do všeho, co připomínalo zvuk bicích - samozřejmě první na ráně byly máminy hrnce. První bubínek dostal od matky v deseti letech a v patnácti mu otec z bazaru opatřil kompletní bicí soupravu. To byl pro mladého Johna ten nejlepší dárek, jaký si mohl přát - zcela propadl kouzlu tohoto nástroje a brzy si už nedokázal představit bez hudby jediný den.
Bonham byl ve hře samoukem, nikdy nenavštěvoval hodiny a jeho inspirací byli přátelé bubeníci z Redditch a také jeho vzory - Gene Krupa a Buddy Richie. Když mu bylo okolo čtrnácti let, už příležitostně vystupoval s Blue Star Trio a v roce 1963 s Gery Levene & The Avengers.

Bonham navštěvoval Lodge Farm Secondary Modern School, kde si vysloužil od ředitele následující ohodnocení - "Skončí buď jako popelář, nebo jako milionář." Po opuštění školy pracoval pro otce jako tesařský učeň a mezitím si brousil muzikantské ostruhy v různých místních kapelách. V roce 1964 se připojil ke své první poloprofesionální kapele Terry Webb and the Spiders a přibližně ve stejnou dobu se také setkal se svou budoucí manželkou Pat Phillips. Hrál také se skupinou okolo zpěváka Nicka Jamese - Nick James Movement a s The Senators, kteří vydali v roce 1964 nepříliš úspěšný singl She's A Mod. V té době už bubnoval na plný úvazek. O dva roky později se připojil ke skupině A Way of Life, ale ta se brzy stala nefunkční. Kvůli nedostatku peněz a také z touhy být v kapele se přidal ke The Crawling King Snakes, které vedl Robert Plant. Po nějaké době se jejich cesty rozdělily - oba muzikanti zkoušeli štěstí v různých lokálních skupinách, aby se pak sešli opět při třetí sestavě Plantových Band of Joy. Skupina neměla štěstí - nahrála několik demo snímků, ale žádné album. V roce 1968 byli Band of Joy na turné po Velké Británii s Timem Rosem, kde zahajovali jeho koncerty a při další štaci si už Rose Bonhama zamluvil jako stálého hráče, což Bonzo uvítal jako pravidelný zdroj příjmů.
Ovšem karta osudu se začala obracet v létě roku 1968, kdy Jimmy Page po rozpadu The Yardbirds nutně sháněl spoluhráče. Šťastnou náhodou byl nasměrován na Roberta Planta a ten projevil dobrý vkus, když Pageovi navrhl na post bubeníka v nové kapele právě Bonhama. Bonzo už sice v té době neměl závazky k Timu Roseovi, ale bylo ho nesnadné zastihnout, protože vzal nějakou práci na turné Chrise Farlowa. Bombardovali ho telegramy a až jeden z nich ho zastihl v místní hospodě. Nakonec se Bonham nechal přemluvit - sice pro něj byly důležité pravidelné výdělky, jichž dosahoval, ale přece jen, Pageova skupina slibovala jiné perspektivy, alespoň výhledově. Navíc pro Bonhama bylo rozhodující, že Page už byl v té době respektovaný muzikant a Planta dobře znal - kývl tedy na jejich nabídku.
Netřeba už psát, že v té době se zrodila legenda - skupina Led Zeppelin 7. září roku 1968 odstartovala ještě coby New Yardbirds plánované miniturné po Skandinávii. O dvacet dní později už šli do studia a během devíti dnů nahráli album, které vyšlo počátkem ledna 1969 - samozřejmě už pod jménem Led Zeppelin.
Během prvního turné po USA hráli Led Zeppelin společně s Vanilla Fudge, jejichž bubeník Carmine Appice se s Bonhamem spřátelil. Také mu doporučil bicí značky Ludwig, na které sám hrál a přesvědčil majitele manufaktury, aby svolil k jednání s Bonhamem. Této značce bicích pak zůstal Bonham věrný po celou svou kariéru. Paličky, které používal, byly nejdelší a nejtěžší (vel. 2B), v bubenickém slangu takzvané "stromy".


Bonham byl nejen razantním hráčem s tvrdým stylem - jeho hra nepostrádala ani smysl pro dynamiku a střídání nálad. Nadto se také uplatnil
jako spoluautor a jeho vliv je znatelný v písních jako Out On The Tiles, When The Leeve Breaks, Rock and Roll, Kashmir, Ocean a mnoha dalších. V pozdější tvorbě Led Zeppelin Bonham předvedl, že má vztah i k funkovým a latinskoamerickým rytmům, jako například v písni Fool In The Rain.
Mezi slavná koncertní čísla patřil Moby Dick (dříve Pat's Delight, věnováno manželce Pat), trvající často až půl hodiny, během které Bonzo ukázal veškeré své umění - včetně bubnování holýma rukama. Jeho divoké nájezdy na bicí často vzbuzovaly otázky všetečných reportérů, kolik bubnů za turné prorazí, na což Bonham odpovídal prostě: "Žádný. Když do bubnu bodneš, blána se protrhne snadno, ale když necháš paličky padat, vypadá to, jako bys bubnoval silněji. Na virblu zůstala stejná blána při třech turné."*
Bonham si ale našel čas na nahrávání i s jinými umělci, než jen se svou mateřskou kapelou. V roce 1969 se objevil spolu s Jimmy Pagem a J. P. Jonesem na albu A Way of Life od kapely The Family Dog's. Bonzo a Jimmy si také zahráli v roce 1970 na albu Lord Sutch and Heavy Friends od Screaming Lord Such. Z pozdějších prací bych uvedla účast na sólovém albu jeho přítele Roye Wooda On The Road Again a v roce 1979 na albu Back To The Egg od Wings, kde si zahrál ve dvou písních.
Co se týče rodinného života, Bonham se oženil jako sedmnáctiletý s Pat Phillips. Pár měl dvě děti - syna Jasona, nar. 1966 a dceru Zoe, nar. 1975. Jeho matka Joan Bonham, která byla členkou seniorského uskupení The Zimmers, zemřela 10. února roku 2011 ve věku 81 let. Bonzo měl dva sourozence, bratra Micka, který zemřel v roce 2000 a sestru Deborah (nar. 7. 2. 1962), zpěvačku, kterou jsme měli možnost vidět na koncertě i v České republice. Ještě takovou zajímavostí je, že Bonzův bratranec Billy Bonham, hrál na klávesy mj. i u Terryho Reida.
Bohužel Bonhamův nezřízený životní styl si vybral dne 25. září 1980 svou daň. Po vypití 40 panáků vodky se slavný bubeník zadusil ve spánku vlastními zvratky, což znamenalo konec jedné legendy - Led Zeppelin se rozhodli bez svého přítele nepokračovat dále v činnosti. Bonham zemřel ve věku pouhých třiceti dvou let a je pohřben na hřbitově v Rushock ve Worcestershire. Jeho odkaz ovšem žije dál - mezi bubeníky, kteří uvádějí Bonza jako svůj vzor, je například Dave Grohl (Nirvana, Foo Fighters, Them Crooked Vultures), Roger Taylor (Queen), nebo Tony Thompson (hrál kromě jiných i s Robertem Plantem). Samozřejmě tento výčet je jen velmi skromný, John Bonham je považován za jednoho z nejinspirativnějších bubeníků historie a pravidelně se umisťuje na vrcholu různých seriózních průzkumů a anket. Adam Budofsky, redaktor z časopisu Modern Drummer o něm napsal: "Jestliže králem rock'n'rollu byl Elvis Presley, králem všech rockových bubeníků byl John Bonham." Myslím, že je to naprosto výstižné prohlášení.
Zdroj textu: informace čerpány z knihy Příběh skupiny a její hudby, tamtéž i * - zdroj citátu.

Led Zeppelin, Royal Albert Hall 1970, Bring It On Home - strhující dialog Pageovy kytary a Bonzových bicích
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 kiki kiki | 31. května 2011 v 10:38 | Reagovat

A představ si, že jsem si na něj taky dneska vzpomněla, nevím proč, ale to jeho datum narození si pamatuju, i když normálně moc na datumy nejsem a moc si je nepamatuju. Co dodat, snad jen doufám, že mu tam nahoře k těm jeho narozkám dají aspoň nějakou tu pintu piva a třebas se tam potkal i s tou svojí čipernou a vitální maminkou. Ale stejně bychom ho měli určitě všichni raději tady.

2 Robka Robka | Web | 31. května 2011 v 19:08 | Reagovat

[1]: Bonzo patří mezi ty šťastlivce, kteří ve skutečnosti nemůžou nikdy zemřít - zůstala tady po nich kupa skvělé muziky a to je něco, co nebude zapomenuto nikdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama