68. narozeniny kytarového čaroděje Jimmyho Page

9. ledna 2012 v 0:01 | Robka |  Jimmy Page
Dnes, 9. ledna 2012, se dožívá 68. let Jimmy Page, kytarista a zakladatel legendárních Led Zeppelin. Je s podivem, že se dožil tak krásného věku - jeho zdravotní stav byl už v dobách Led Zeppelin často na přetřesu kvůli užívání drog a křehké tělesné schránce. Richard Cole uvedl, že potom, co se dozvěděl za svého pobytu v italském vězení v září 1980 o skonu jednoho člena Zeppelinů, myslel si v první chvíli, že je to Jimmy. Leč čaroděj zůstal naživu....tehdy zemřel učedník John Bonham.

Jimmy Page je právem považován za jednoho z nejlepších kytaristů na světě - jeho živá hra byla spontánní a zároveň propracovaná. Dokázal vyjádřit v jedné písni několik různých nálad a přitom nenudit a ve studiu byl vždy puntičkářský profesionál, který pracoval do úpadu, jen aby výsledek byl naprosto špičkový. To se mu během dvanáctileté kariéry Led Zeppelin dařilo víc než dobře.
Jimmy je podepsán pod většinou skvělých nahrávek Zeppelinů - namátkou uveďme třeba Whole Lotta Love, Immigrant Song, Since I've Been Loving You, Black Dog, Stairway To Heaven, No Quarter, Achilles Last Stand, In The Evening...Ovšem s koncem Led Zeppelin jakoby v něm vyhasl elán a radost ze hry. Tehdy teprve 36ti letý kytarista se uzavřel před světem v pokojích svého domu a nebýt sousedské nabídky režiséra Winnera, aby zkomponoval hudbu pro druhé pokračování filmu Death Wish, kdoví, jestli by svět o něm ještě slyšel. Snad by to bylo jen pro vydání vzpomínkové Cody. Winner byl ovšem jeho hudbou nadšen a použil ji i pro třetí pokračování svého filmu.
To povzbudilo Jimmyho k tomu, aby roku 1984 založil kapelu The Firm s Paulem Rodgesem za mikrofonem. Superskupina vydala v průběhu několika let dvě alba: The Firm(1985) a Mean Business (1986). I přes částečný koncertní úspěch spojení není životaschopné a muzikanti se v roce 1986 rozcházejí. V té době Jimmy spolupracuje i s folkovým zpěvákem Roy Harperem, jehož věrným obdivovatelem byl od dob Led Zeppelin a nahrávají společné album Whatewer Happened To Jugula? (1985).


Asi každý si po vyslovení jména Jimmyho Page hned vybaví jeho protipól, zpěváka Roberta Planta. Ti dva byli jako světlo a stín, jako nebe a peklo, jako měsíc a slunce. Není divu, že se perfektně doplňovali a že i později se jejich hudební cesty spojily. Poprvé se tak oficiálně stalo na Robertově albu The Honneydrippers/Volume One, které vyšlo v roce 1984. Pak se oba staří bardové společně s Jonesym a Jasonem Bonhamem (syn zesnulého Bonhama) objevili na pódiu v Philadelphii, při dobročinné akci Live Aid v roce 1985. Na Robertově posledním albu z osmdesátých let - Now and Zen - si Jimmy rovněž zahrál ve dvou písních. No a v devadesátých letech se ti dva spojili k spolupráci na dvou výtečných deskách - No Quarter(1994) a Walking Into Clarksdale (1998). Ještě předtím mu Plant přátelsky oplatil hostování - zazpíval v jedné písni na Jimmyho sólovém albu Outrider, jež vyšlo v roce 1988.
Ano, možná se spojení dvou starých kámošů uskutečnilo i proto, že v roce 1993 si Jimmy nahrál album s Davidem Coverdalem, jehož "plantovštější než plantovský" způsob zpěvu a okázalá pódiová prezentace byly Robertovi trnem v oku. Ale ať už to bylo jak bylo, Jimmy Page v devadesátých letech vedle Roberta rozkvetl a podával neuvěřitelně přesvědčivé výkony. To se týká nejen živých skladeb z dob Zeppelinů, ale též nových písní z alba Walking Into Clarksdale. Podle mého toto album obsahuje některé nejlepší Jimmyho riffy této éry. Bohužel Robert postupem let vedle Jimmyho spíš chřadl a časem nabyl přesvědčení, že už toho bylo dost a že je načase se vrátit ke skromnějším koncertům a také ke svým sólovým projektům.
Jimmy Page se pak objevoval na veřejnosti jen sporadicky - v roce 2000 natáčí s Black Crowes živé album. V roce 2007 se koná koncert století v O2 Aréně - Led Zeppelin se tu na jeden večer spojili, aby uctili památku zakladatele jejich mateřské společnosti Atlantic. O koncert byl tak obrovský zájem, že se muselo přistoupit k losování vstupenek. Ke smůle většiny fanoušků se už nebude nikdy opakovat.
V roce 2008 produkoval Jimmy Page dokument It Might Get Loud, který mapoval historii elektrické kytary. Ve snímku se kromě něj objevili The Edge a Jack White. Jako host se objevil i na koncertě Jeffa Becka, kde si zahrál Immigrant Song...
V roce 2010 vydal Jimmy rozsáhlou autobiografii, která byla složena pouze z jeho okomentovaných fotografií z různých období. Některé z fotek přitom pořídil sám. No a v říjnu 2011 se na trhu objevila limitovaná edice soundtracku Death Wish II - v počtu tisíc kusů se v podobě vinylu dostala k nejvěrnějším (nebo také nejrychlejším) Pageovým fanouškům.

V průběhu všech těch uplynulých let samozřejmě Jimmy Page dával dohromady celý zeppelinovský archiv a podílel se na vydání několika remasterovaných výběrů, živáků a také jednoho skvělého DVD, které vyšlo v roce 2003 a obsahuje záznamy z některých nejlepších vystoupení Led Zeppelin.
***
Milý Jimmy, přejeme Ti k tvým narozeninám vše nejlepší, mnoho zdraví a máme také jedno přání : vydej už, prosím, nějaké skvělé album, které by nás přesvědčilo o tom, že kytarový mág Jimmy Page je stále ve formě. Ale i když se to nestane, stejně Ti budeme vděční za všechno, co už jsi pro nás udělal. Díky a máme Tě pořád rádi.
Něco o Jimmyho začátcích si můžete přečíst tady.


Dazed And Confused z Royal Albert Hall. Tehdy bylo Jimmymu šestadvacet....
***
Stairway To Heaven - jé, on mluví:-) instrumental
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. ledna 2012 v 8:28 | Reagovat

Dobrý...

2 kiki kiki | 9. ledna 2012 v 12:09 | Reagovat

Taky se samozřejmě připojuji ke gratulaci. Nikdy nezapomenu na ten pocit, jak jsem ho kdysi okouzleně sledovala při jeho dechberoucím solu v Dazed and Confused ve fimu The song remains the same. Samozřejmě, díky tátovi jsem znala desky Led Zeppelin nazpamět, ale vidět je takhle ve filmu, to byl zase trochu jiný zážitek, pamatuji si, že mi připadali tak trochu neskuteční, obzvláště tedy Robert- jako nějaký princ z pohádky a ty vlasy, říkala jsem si, že to snad ani není možné, aby měl někdo tolik vlasů. Při úryvku písně San Francisco mě doslova mrazilo (a mimochodem mrazí pořád). Jimmyho strašně ráda poslouchám na youtube na bootlezích z roku 1969, je v nich veškeré nadšení, síla i něžnost a hlavně neskutečný drajv a až sexuální energie, kterou se tak úžasně podařilo zachytit. Z Jimmyho akustické práce opravdu miluji jeho kytarový duet s Royem Harperem na albu Stormcock, skladba Same old rock - pro mě osobně opravdu strhující skladba, prostě nádhera.

3 Robka Robka | Web | 9. ledna 2012 v 18:11 | Reagovat

[2]: Ano to sólo v Dazed, to asi bylo klíčové pro víc fanoušků. Taky jsem z něj byla vedle a zírala jsem na obrazovku se spadlou sanicí. No a máš úplnou pravdu, že Zeppelini byli vždycky tak trochu neskuteční, nechápala jsem nikdy, jak se mohli sejít čtyři tak geniální lidé. Co se týče Jimmyho kytary, vždycky se mi hodně líbila jeho hra v Since I've Bee Loving You a taky jeho akustická kytara v Earls Court. Třeba v That's The Way, tam hrál božsky.

4 Michel Michel | 17. ledna 2012 v 19:53 | Reagovat

Já osobně si myslím, že spojením s D.Coverdalem, i když k němu můžou mít někteří výhrady, mu pomohlo vytvořit jedno z nejlepších alb Pageovi sólové éry.

5 Robka Robka | Web | 17. ledna 2012 v 20:02 | Reagovat

[4]: Určitě na to má každý svůj názor a někdo třeba výhrady. Je fakt, že některé skladby toho alba Coverdale-Page se povedly. A některé jsou tak trochu vykradení LZ. Já osobně mám k němu trochu ambivalentní vztah. Asi to bude tím, že moc nemusím Coverdala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama