John Paul Jones slaví šestašedesát

3. ledna 2012 v 22:10 | Robka |  Led Zeppelin Info
Asi pro jeho nenápadnost a střízlivé vystupování na pódiu je tento skvělý muzikant v historii kapely Led Zeppelin tak trochu na druhé koleji. Jeho uzavřená povaha netoužila po záři reflektorů, tu klidně přenechal Jimmymu Pageovi a Robertu Plantovi. Byl rád, že může být součástí nejskvělejší kapely historie a spolu s bubeníkem Johnem Bonhamem tvořil pevný pilíř jejich hudby - pevný a až nepochopitelně soudržný na to, jak ti dva kluci byli rozdílní. Bonham byl nespoutaný živel a John Paul rozvážný intelektuál, oddaný manžel a otec tří dcer.
Narodil se coby John Baldwin 3. ledna 1946 v anglickém Sidcupu, v hrabství Kent. Už jako malý špunt s tatínkem, varietním umělcem, objížděl štace. Otec hrál na piáno a tak byla volba prvního Johnova nástroje jasná - v šesti letech se začal učit hrát na klavír. Ve třinácti letech si prosadil kontrabas, přes skeptické poznámky svého otce, že base odzvonilo. Přesvědčil otce teprve tím, že si dokázal sehnat s basou kšeft.
První kapelu John založil ještě v internátní škole Chris College. Ve hře byl ovlivněn jazzovými kontrabasisty, jako byli Charles Mingus a Scott LaFaro, kteří hráli s Billem Evansem. Jeho snem bylo prosadit kontrabas v rockové hudbě, jako to udělal Mingus v jazzu.
Šestnáctiletý John Baldwin založil kapelu, která hrála na amerických vojenských základnách, rozmístěných na jihu Anglie. Následující rok (1962) nechal školy a získal první hudební angažmá u Jeta Harrise a Tonyho Meehanema z The Shadows. Tam se poprvé setkal s Jimmym Pagem - a společně se podíleli na velkém singlovém hitu "Diamonds". John Baldwin se chopil baskytary a na rytmickou kytaru jim hrál jeden z nejlepších jazzových kytaristů v Anglii, John McLaughlin. Slibná spolupráce trvala osmnáct měsíců, zároveň se Baldwin stává vyhledávným studiovým hráčem. V roce 1964 končí éra Johna Baldwina - právě osmnáctiletý muzikant si mění jméno na John Paul Jones. Tento pseudonym mu vymyslel kamarád Andrew Loog Oldham (v šedesátých letech manažer The Rolling Stones).
Pod novým jménem mu ve stejném roce vychází první sólový singl - instrumentální nahrávka "Baja". Na B-staně byla skladba "A Foggy Day In Vietnam a produkce se ujal Oldham.
V roce 1965 už pověst schopného studiového hráče vystřelila Jonese ke spolupráci s interprety, jako byli Tom Jones, Dusty Springfield, Donovan, Rolling Stones, Jeff Beck, Terry Reid ale i Jimmy Page, který měl rovněž velmi dobré hudební renomé. Nahrával také s Herman's Hermits, jejichž nahrávku coby schopný aranžér dokázal prosadit do čela žebříčků prodejnosti.
Přišel ovšem čas, kdy už měl vší té studiové dřiny po krk. Prostě vyhořel a práce mu nepřinášela radost a uspokojení. V té době cítil, že potřebuje vypadnout z dusných a svazujících studií a přidat se k nějaké kapele. Měl štěstí - zrovna v té době vyšel v Discu inzerát Jimmyho Page, který hledal pro svou nově vznikající skupinu spoluhráče.
Psal se rok 1968 a Jimmy Page měl za sebou pohřeb "svých" Yardbirds, slavné kapely šedesátých let. Rozpadli se pro neustálé rozepře v hudební oblasti a také pro přílišnou náklonnost zpěváka Keitha Relfa k alkoholu. Nakonec 7. července roku 1968 odehráli svůj poslední koncert v Lutonu a z bývalé legendy zůstali odhodlaní pokračovat jen dva muzikanti - Jimmy Page a Chris Dreja. Postupně se ukázalo, že ani pro Chrise není cesta k nové kapele tím správným řešením a ještě formující se novou sestavu opustil.
Jimmy Page si při sestavování nové skupiny nejprve vzpomněl na svého studiového kolegu Johna Paula Jonese. Tento muzikant byl nejen vynikající a prověřený aranžér, ale ovládal kromě baskytary i klávesové nástroje, což byla pro Jimmyho výhra. Bude tedy schopen přecházet ve studiu mezi těmito nástroji. Nebylo moc hráčů, které Jimmy znal a kteří by byli takto všestranní a přitom by byli věkově přijatelní.
John Paul byl tedy jedním z prvních nastoupivších muzikantů do nových Yardbirds. Dalšími byli samozřejmě Robert Plant a John Henry Bonham, dva kamarádi z Midlands, kteří byli i přes své mládí a nezkušenost pro Page skvělou volbou, jak se později ukázalo. První zkouška se konala v malé, dusné zkušebně v suterénu na Gerard Street a tam všichni zjistili, že přeskočila jiskra. Chemie mezi muzikanty působila jako zázračný elixír a tehdy se zrodili Led Zeppelin.
První album nahráli za pouhých třicet hodin a kromě Roberta Planta (měl závazky u CBS), se na něm podíleli všichni ostatní členové. Je pravdou, že se jedná převážně o přepracované coverveze - což se sebevědomím ne vždy přiznali v bookletu alba, ale i tak jejich syrová energická hudební nálož po mnoha letech vyvolává mrazení v zádech. Snad se v hudbě vykrystalizovalo všechno to nadšení a atmosféra z nahrávání a přetavilo se do černého kotouče.
John Paul Jones se od tohoto prvního alba podílel na tvorbě aranží a přicházel s novými nápady - je spoluautorem například otevíráku Good Times Bad Times, nebo Communication Breakdown. Během dvanáctileté kariéry Led Zeppelin se stal neoddělitelným spoluautorem spousty písní - za všechny jmenujme No Quarter z alba Houses of The Holy (1973), Trampled Underfoot (Physical Graffiti, 1975), nebo Black Dog (Led Zeppelin IV 1971). Nejvíc se vliv Johna Paula Jonese projevil v poslední nahrávce skupiny z roku 1979 - In Through The Out Door. Tehdy se ujal vedení ve studiu spolu se zpěvákem Robertem Plantem, protože zbytek kapely jel v drogách. Podepsán je na šesti ze sedmi skladeb.
Bohužel po nahrání tohoto alba a absolvování koncertů na festivalu v Knebworthu a později na evropské šňůře se v září 1980 stala tragická událost - bubeník John Henry Bonham se po předchozí bujaré pijatice v domě Jimmyho Page udusil vlastními zvratky. Nastal soumrak Bohů...
Led Zeppelin byli vždy čtyři muzikanti, kteří si rozuměli i mimo pódium a proto nepřicházelo v úvahu, že by mohli pokračovat v činnosti s někým jiným za zády. John Paul Jones tvořil s Bonhamem spolehlivé těleso - ti dva si opravdu notovali, i když byli tak rozdílní. Byl konec - v prosinci 1980 vyšlo v tisku oficiální prohlášení, které bylo podpořeno i manažerem Peterem Grantem.
Po rozpadu Zeppelinů se vždy tichý John Paul uchýlil do svého domácího studia, které si zbudoval v Devonshire v bývalé nedělní škole. Zde, obklopen nástroji a nejrůznějšími mašinkami, tvořil muziku pro radost a do šuplíku. Možná tak byl nejšťastnější - po dvanácti letech šňůr a turné se mohl věnovat kromě muziky také své rodině, kterou nade vše miloval. Přibližně někdy v té době, v roce 1982 se objevila na pultech obchodů poslední oficiální nahrávka Led Zeppelin - labutí píseň, album Coda.
Na pódiu se v první polovině osmdesátých let Jonesy objevil zřídka - s Robertem Plantem si zajamoval v roce 1983 a pak také hrál se svými bývalými spoluhráči s Led Zeppelin na charitativní akci Live Aid v roce 1985. Tehdy se mnoho hovořilo o znovusjednocení kapely, ale k tomu nedošlo.
John Paul Jones se stal také skladatelem filmové hudby. V roce 1984 natočil soundtrack pro film Scream For Help, který sice propadl, ale hudba byla minimálně zajímavá. Byl také producentem a spolupracoval s kapelami, jako R. E. M., The Mission, Foo Fighters, Heart, Cindererella a dalšími.
V roce 1994 produkoval a zčásti napsal výtečné album Diamandy GalásThe Sporting Life. Jeho skladby a nápaditá hra získala další rozměr na nesmírně vydadařeném turné, které s Galás absolvoval. Co se týče sólové práce, nahrál Jonesy dvě alba. V roce 1999 to byla experimentální a instrumentální Zooma, o dva roky později The Thunderthief, na kterém obsluhoval skoro všechny nástroje( kromě bicích) a dokonce se pustil i do zpěvu. Povzbuzen úspěchen dal dohromady kapelu a předváděl své dílko naživo - jak v doma, tak i v Americe a Japonsku.
V roce 2004 podnikl turné se skupinou Mutual Admiration Society, kterou dále tvořili členové kapely Nickel Creek a Glen Phillips z Toad The Wet Sprocket. V roce 2007 - zároveň s vydáním nového CD Led Zep Mothership (s remasterovanými starými hity kapely) - se Zeppelini objevili s Bonhamovým synem Jasonem v londýnské O2 Aréně na koncertě století. Zahráli na počest zakladatele mateřského vydavatelství Atlantic, šéfa Ahmeta Erteguna a na jejich vystoupení se sjelo dvacet tisíc fanoušků z celého světa, vybraných pečlivým losováním z mnohonásobně vyššího počtu původních zájemců. Koncert se vydařil - ovšem fanoušci na oficiální živý záznam zatím čekají marně. Jakož i na znovuspojení kapely - proti tomu ostře vystoupil zpěvák Robert Plant, který nechtěl pokračovat v pohodlně vyjetých kolejích.
Po tomto počinu se hudebníci vrátili ke svým projektům - Robert Plant zpět na turné s Alison Krauss s níž v tom roce vydal fantasticky úspěšné album Raising Sand, ověnčené v roce 2009 pěti Grammy. Jones se v roce 2009 připojil k superskupině Them Crooked Vultures, s nimiž vydal úspěšnou stejnojmennou desku. V roce 2011 s ní vyhráli Grammy v kategorii Nejlepší rocková performace. Ve skupině s ním hraje Dave Grohl (ex Nirvana, Foo Fighters) a Josh Homme(Queens of The Stone Age). Jedním z posledních překvapení, které Jones svým příznivcům přichystal, byla jeho účast na albu bluesmana Seasicka Steva You Can't Teach and Old Dog New Tricks.
Je tedy vidět, že Jonesy nezahálí a i když by podle svých slov byl rád, aby se skupina Led Zeppelin vrátila na koncertní pódia, je stále činný a jeho hudební počiny jsou stále na výši. Do důchodu se zatím určitě ještě nechystá.
Zdroje textu - Kladivo Bohů - Stephen Davis
Led Zeppelin - Když po Zemi kráčeli obři - Mick Wall

John Paul Jones -Tidal (Zooma)
***
Them Crooked Vultures - Elephant
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Madrak Madrak | Web | 4. ledna 2012 v 15:02 | Reagovat

Je to sice nevýrazná, ale zajímavá osoba. Dozvěděl jsem se tu spoustu věcí co jsem o něm nevěděl! Každopádně mu přeji vše nejlepší.

2 kiki kiki | 5. ledna 2012 v 14:17 | Reagovat

Tak na narozeniny J. P. Jonese jsem také vzpomněla, což je dost vzácnost, protože i když mám různá data narození těch muzikantů jež mám obzvlášť ráda zapsaná v notýsku (jedna moje kamarádka mi řekla, že jsem správně švihlá, proč si tam píšu narozeniny nějakých potrhlých vlasatých muzikantů)tak na ně pravidelně zapomínám. Pamatuju si na jednoho tátova kamaráda, který vždycky v září zapaluje svíčku za Bonza - jeho největšího bubenického hrdinu. No, ale tentokrát jsem si na J. P. Jonese vzpomněla. Tak co ještě říct jiného než Hodně štěstí a zdraví Jonesy!!! A nesmíme zapomenou ani na Jimmyho - 9. ledna!

3 Robka Robka | Web | 5. ledna 2012 v 19:16 | Reagovat

[2]: Ano, mám to podobně, některé muzikanty mám v paměti jako členy rodiny. Na Jimmyho určitě nezapomenem - ten k nim patří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama