Soukromí se má ctít - nebo snad ne?

29. ledna 2012 v 9:35 | Robka |  Píšu vám
Život slavných osobností bývá podroben snaze vědět všechno o každém jejich kroku. A taky snaze znát každou ženu (nebo muže), která(ý) se mihne po jejich boku. Bulvární deníky toho bývají plné - v našich končinách to nakonec můžeme také pozorovat. České celebrity se předhánějí ve zveřejňování svého milostného života, obzvlášť ty, o které by vzhledem k jejich "umění" už nikdo nezakopl.
Je mi jasné, že se tak neděje jen u nás, i v zahraničí existují bulvární deníky a zpěváci, kteří se pravidelně ocitají v centru jejich zájmu. Co se týče Roberta Planta, je jedním z těch, co si své soukromí bedlivě střeží. Líbilo se mi, když v dobách Led Zeppelin v jednom rozhovoru prohlásil, že by mohl pozvat na svou farmu novináře a předvést jim, jak dojí kozy - takhle se otevírají dveře ke slávě a jména Zeppelinů by se snadno dostala do tisku - ale oni to tak nikdy nechtěli. Za ně promlouvala jejich hudba a tak to má podle mě fungovat.
Ovšem dnes, v čase internetu, existuje spousta zaručených informací ze soukromého života i těch lidí, kteří si dávají pozor a snaží se chránit před přílišným zájmem médií. Tak jsem si třeba nedávno přečetla, že se spekuluje o svatbě Roberta Planta s Patty Griffin - samozřejmě informace není potvrzená, ale byli prý viděni jako dvě cukrující hrdličky a co víc - Robert měl někde Patty představit jako svou ženu. Robert Plant k tomu samozřejmě mlčí - i kdyby to byla pravda, co je komu po tom.
Na internetu najdete i stránky, kde se objevují další přítelkyně Roberta - samozřejmě ne všechny, ale najdete zde jména Tori Amos, Umy Thurman, Janis Joplin, či třeba Alannah Myles. Právě poslední jmenovaná měla být inspirací Roberta při psaní textu k songu 29 Palms.
Kanadská zpěvačka, autorka slavné písně Black Velvet a bezpochyby i krásná žena, byla skutečně Robertovou dobrou přítelkyní. Možná, že slova: "Je docela těžké slyšet v rádiu tvůj hlas, který mě táhne zpět k tobě" jsou opravdu věnovány Alannah. Ale není to nakonec jedno? Umělecké múzy by měly zůstat utajeny a pro nás by důležitá měla zůstávat hudba.
A co vy - myslíte si, že slavné osobnosti mají právo na soukromí? A nebo si myslíte, že jejich život je tak trochu veřejný?
Pište své názory do komentářů a já vám k tomu pustím 29 Palms.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 29. ledna 2012 v 11:22 | Reagovat

Na jednu stranu by se člověk rád o svých oblíbencích dozvěděl co nejvíc, ale když si představím, že by se mně někdo takhle nabourával do života, tak bych se asi zbláznila. Podle mě je lepší třeba nějaké interview, kde o sobě dotyčný řekne, co sám uzná za vhodné. Jak víš, tak mam moc(možná až moc :D) ráda Eddieho Veddera a ten slávu ze začátku hodně těžce nesl, tak jsem se nad tím zamýšlela i z jiné než ryze fanouškovské stránky. Podle mě to někteří novináři přehání, na soukromí má přece právo každý. Robert Plant to zase řekl po svém a zase tak, že se tomu nedá nic vytknout. :)

2 Robka Robka | Web | 29. ledna 2012 v 21:23 | Reagovat

[1]: Děkuji za názor. Jak říkáš, rádi bychom se dozvěděli co nejvíc a navíc to dneska díky knihám a internetu je čím dál snazší. Souhlasím s tím, že by se mělo dávat k dobru jen to, co by daný umělec chtěl o sobě zveřejnit. Je ale na druhou stranu fakt, že sláva je určitá daň za ztrátu soukromí.Je to zkrátka všechno o lidech - jak novinářích, kteří bývají kolikrát jako supi, tak těch, kteří jejich články čtou.

3 kiki kiki | 30. ledna 2012 v 11:43 | Reagovat

Ano, také tak nějak souhlasím s tím, že jsou to dvě strany mince. Ta ztráta soukromí je určitá daň kterou musí zaplatit, ale vždycky by to slídění mělo mít své meze, které by se neměli překračovat, i když se to děje. Vždycky jsem si na zeppelinech vážila i toho,že se nepodbízeli novinářům a dokázali si chránit své soukromé životy. Neříkám, že jsem si třeba nedávno někde uvěřejněný rozhovor s J. Wrightem, zeppelinovským roadiem a jeho názory se mi moc líbili, když říkal, že rozhodně nehodlá napsat knihu nebo něco podobného, že na to si příliš váží přátelství Jimmyho, Roberta a John Paula a rozhodně by ho neprodal za žádné peníze.Ráda si přečtu nějaké historky s nimi, když jsou zábavné, ale rozhodně nemohu říct, že bych prahla po tom vědět, kolik holek měli Jimmy nebo Robert, je to přeci jejich naprosto soukromá a intimní věc.

4 Robka Robka | Web | 30. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

[3]: Zábavné historky mají sloužit určitě jako koření, zpestřující tu hudební stránku. Někteří lidé bez toho koření hudbu berou jako méně stravitelnou. Nebo spíš - zajímají je víc historky typu, kdo se kde ožral, s jakou holkou skončil a kolik televizí vyhodili z oken, než to jak skládali písničky a jakou hudbu nakonec vytvořili. Abych pravdu řekla, když jsem kdysi poprvé otevřela knihu Schody do nebe od Richarda Colea, tak můj první dojem bylo znechucení. Taková pachuť bulváru. Daleko radši si přečtu třeba Příběh skupiny a její hudby - i když nejsem nějaký puritán a rozhodně netvrdím, že mě nezajímá nic z jejich soukromého života. Ale všeho s mírou.

5 Alexandra Alexandra | Web | 30. ledna 2012 v 21:45 | Reagovat

Díky za krásnou písničku k poslechu :-)
Víš, já si myslím, že pokud člověk jde uměleckým směrem, tak trochu by měl počítat s tím, že pokud se stane známým, že jeho soukromí bude tak trochu veřejné. Tím ale nemám na mysli to, že budou veřejně známy všechny detaily z jejich života a bude rozebírán dennodenně v bulvárním tisku!
Novináři by měli rozebírat životy celebrit a fotit trochu s mírou, a ne pořád nonstop!
Moc se mě líbí věta, jenž si napsala a souhlasím s ní: Umělecké múzy by měly zůstat utajeny a pro nás by důležitá měla zůstávat hudba. :-)
A kiki to taky dobře vystihla: Ráda si přečtu nějaké historky s nimi, když jsou zábavné, ale rozhodně nemohu říct, že bych prahla po tom vědět, kolik holek měli Jimmy nebo Robert, je to přeci jejich naprosto soukromá a intimní věc. Naprosto souhlasím :-)

6 Robka Robka | Web | 30. ledna 2012 v 21:52 | Reagovat

[5]:Ano, všeho s mírou. Ne jako se to děje u nás - otevřu v práci jistý nejmenovaný deník a kdo na mě nevybafne? No, myslím, že na šedesát procent Ivetka, na třicet Lucinka a na deset nějaká jiná blbka (celebrita) s podrobným popisem své nejnovější lásky a rozebráním toho, jak je to tentokrát ten pravý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama