Tinariwen - recenze Tassili

18. ledna 2012 v 21:43 | Robka |  Alba
V létě loňského roku jsem se v této rubrice zmínila o nejnovějším počinu tuaréžské skupiny Tinariwen, albu Tassili. Bylo to v době, kdy zbývalo do jeho vydání ještě zhruba měsíc, takže o desce samotné jsem toho moc napsat nemohla. To se ovšem změnilo o Vánocích, kdy jsem tohle album objevila pod stromečkem, takže se s vámi můžu podělit o dojmy z jeho poslechu.
Tinariwen, to je pro mě kapela, symbolizující svobodu a nezávislost. Hrdí "modří" páni pouště, děti slunce a větru, uznávající hvězdy a oblohu - to je jejich svébytný svět. Lidé jsou v těchto končinách zvyklí držet víc spolu a také milují hudbu. Ta jim pomáhala během mnoha povstání, kdy se snažili bránit své území Azawadu, překonávat strádání a dodávala jim sílu. Tinariwen se zrodili uprostřed těchto bojů - byla to šestice mladých hladových exulantů, kteří se zformovali už někdy kolem roku 1982 v jednom z uprchlických táborů. Zde se jim dostalo nejen zbraní a taktiky rebelie, ale také nové hudby - tradiční africké nástroje v jejich rukou vystřídaly skřípající elektrické kytary.
Tinariwen se stali symbolem revoluce, hráli všude, kde se dalo a stali se miláčky tuaréžské mládeže. Skrze špatně nahrané kazety jejich hudba pronikala dál na území celé Jižní Sahary. V devadesátých letech, kdy propuklo nové povstání, šli už Tinariwen do boje s kalašnikovy a kytarami na zádech. Když pak po několika letech utrpení přišel mír, stáhli se do Mali. Tam je našel anglický kytarista Justin Adams.
To všechno už je dnes známá věc - Adams v pouštním městečku Kidalu pomáhal Tinariwen nahrát první album Radio Tisdas Session. Kvůli přerušovaným dodávkám elektřiny se mohlo nahrávat pouze v noci - pro Adamse sice nebyl problém zajistit mobilní studio, ale nechtěl jejich příběh zbytečně přikrášlovat. Tinariwen se během jedenácti let od vydání tohoto prvního alba stali mezinárodně uznávanou skupinou, pravidelně se umisťující na vrcholu žebříčků word music. Prosluli svým syrovým blues, nepřibarvovaným umělým barvivem západního sentimentu - zpívají a hrají o tom, co je pro ně důležité: o svobodě, přátelství, o svém národu a jeho identitě. Zpívají ve svém jazyce tamashek a doplňují je ječivé ženské sbory - jak je v západní Africe obvyklé. Ženy zde také hrají na tradiční bubínky tendé a dokáží rozkmitat svůj jazyk do neuvěřitelné rychlosti, což dodává písním zvláštní atmosféru.
Teď už se pojďme zaposlouchat do Tassili - jde o album v diskografii Tinariwen trochu nezvyklé, ale přesto je poznáte na první poslech. Typicky naléhavé popěvky jsou doprovázeny převážně akustickými nástroji a jejich zvuk obohacuje řada hostů. Například Kyp Malone z TV On The Radio hraje na kytaru a zpívá ve skladbě Isswegh Attay (I drank some tea), nebo Dirty Dozen Brass Band , kteří zahráli skladbě Ya Messinagh (Oh, Lord).
Tinariwen získali rozhodně větší nadhled a pestrost zvuku. Album je celkově klidnější a tišší, než předchozí desky a chybí na něm ženské sbory a ostré kytarové riffy. Zato nabízí výlety do končin zatím neprobádaných - třeba v právě zmíněné skladbě Ya Messinagh se rozezní zvuk trumpet a saxofonů, což je počin v historii Tinariwen ojedinělý.
Ojedinělá je též kombinace zpěvu ve skladbě Tenere Taqhim Tossam (Jealous Desert), ve které se střidá angličtina a tamashek. Na konci písně můžete slyšet dešťové kapky, které se na Saharu snesly po pěti letech.
Za sebe musím říci, že mám ráda taková příjemná překvapení, jaké mi nadělilo Tassili. Myslím, že se jím Tinariwen opět posunuli trochu dál. Ukazují nám svou melancholickou a zadumanou poušť, která není vůbec jednotvárná. Mění se každým okamžikem, každým závanem větru. Přesně tak plynou jednotlivé songy a když se zaposloucháte do zastřeného hlasu hlavního kytaristy a zpěváka Ibrahim Ag Alhabiba a do jeho vybrnkávání v písni Tameyawt, ocitnete se pod hvězdnou oblohou uprostřed dun. Tassili je album, které dokáže vtáhnout do děje a donutit se zaposlouchat.
Jako příjemný bonus pak působí booklet alba, kde najdete všech dvanáct písní jak v jazyce tamashek, tak v anglickém překladu. Pomáhá pochopit, o čem Tuarégové zpívají - nepřekvapí, když zjiistíte, že v jejich slovníku se hojně vyskytuje slovo Tenere - poušť a Imidiwan - přítel. Nakonec, Tinariwen v překladu také znamená poušť. Jak jinak - Tuarégové svou poušť milují.
Playlist alba:
1. Imidiwan Ma Tenam (feat Nels Cline of Wilco)
2. Asuf D Alwa
3. Tenere Taqhim Tossam (feat Tunde Adebimpe & Kyp Malone of TV On The Radio)
4. Ya Messinagh
5. Walla Illa
6. Tameyawt
7. Imidiwan Win Sahara
8. Tamiditin Tan Ufrawan
9. Tiliaden Osamnat
10. Djeredjere
11. Iswegh Attay
12. Takest Tamidared


Tinariwen - Tassili (video k albu)
Isswegh Attay
Poseďte a dejte si šálek tuaréžského čaje
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama