Hudba coby součást lidské historie

25. dubna 2012 v 21:13 | Robka |  Téma týdne
V mém dnešním zamyšlení jsem se chtěla věnovat otázkám, které jsou pro mě dost důležité: Co pro lidi vlastně hudba znamenala a znamená? A jakou úlohu měla a má v životě člověka?
Vím, že spousta "starších" posluchačů se ráda vrací v muzice do dřívějších let - tehdy byla víc vnímána jako živý organismus, který měl hmatatelnou podobu černých kotoučů, anebo později originálních kompaktů. Jejich poslech pak byl téměř posvátnou činností až rituálem a skupiny podobně smýšlejících a hudebně zaměřených fanoušků vytvářely jakousi novou víru, v níž na místo Boha dosazovaly kytaristy, zpěváky a bubeníky obdivovaných kapel. Je zajímavé, že hudba byla pro moderního mladého člověka stavěna často na úroveň náboženství. Vždyť si jen vzpomeňme, jakou revoluci v tomto směru rozpoutali třeba The Beatles - davy pološílených dětí, které si v extázi trhaly vlasy jen proto, že mohly být na chvíli v blízkosti svých idolů. Tady vlastně nešlo ani o to, jak a co skupina hraje, šlo spíš o davovou hysterii a možnost zúčastnit se společné "mše", kterou byl jejich koncert. Ale vnímání hudby a sounáležitosti se skupinou není jen doménou moderní doby... tyto pocity jsou staré jako lidstvo samo.


V životě pravěkého člověka hudba určitě zaujímala čestné místo. Byla součástí slavnostních rituálů, právě tak jako její doprovodná činnost - tanec. Stejně jako malířství a sochařství je hudba jedním z nejstarších umění na Zemi. Z prehistorie existuje nespočet nálezů nejen jeskynních maleb zvířat a lidí, sošek, představujících kořist, nebo sloužících k uctívání, ale i pradávných hudebních nástrojů. Byly jimi opracované úlomky kostí s uměle vytvořenými dírkami, které jsou doloženy už z období mladšího paleolitu. Stejně tak se dají v nálezech z této doby najít různá hliněná chřestítka a později i keramické bubny.
Hudba lidem sloužila k upevnění vztahů v tlupě a také k potvrzení jejich síly. Rituální tance a zpěvy provázely lovce, chystající se vyrazit za kořistí a také válečníky, bránící své území před vetřelci. Byla to důležitá součást jejich života, protože pomocí jednoduchých rytmů a melodií se bojovníci naladili na 'stejnou vlnu' a získali lepší synchronizaci, což jim později mohlo přinést úspěch.
Válečníci a lovci, kteří byli hudebně a pohybově nadanější, než jejich kolegové, měli také všeobecně větší úspěch u něžného pohlaví. Umění udržet rytmus, hbitě se pohybovat a zpívat bylo vnímáno jako záruka, že daný člověk je schopný, vitální a zdravý. Proto byl také předpoklad, že i jeho potomstvo bude životaschopné a pro společenství se stane posilou, ne přítěží. Nadání k vymýšlení textů a melodií bylo zase zárukou skvělé inteligence. Tady určitě hudba zafungovala jako součást přirozeného výběru.

Do dnešních dnů si uchovaly přírodní (zdráhám se použít slovo primitivní, protože v mnohém bychom se od nich mohli učit) národy hudbu a tanec jako součást své kultury a dějin. A vlastně nejen přírodní národy - vždyť i my máme lidové písně, které leccos vypovídají o naší historii a o tom, jak u nás lidé dříve žili. Ale v případě těch národů, které jsem měla na mysli, se hudba stala součástí legend. Neměli vlastní písmo a tak jedinými nosiči, na kterých se uchovávaly jejich dějiny a vzpomínky, byly písně.
Ty vyprávěly bohaté a poetické příběhy o lidech, zvířatech i o vzniku světa, tak, jak si ho hudebníci představovali. Byly to mýty, z nichž některé se uchovávají jako cenné poklady v textech a melodiích těchto zapomenutých kultur dodnes a občas se jim podaří proniknout i k našim uším. Hudba těchto národů se nazývá dnes moderně world music a její představitelé se snaží udržet své tradice a předat je dál - i do našeho světa, plného technických vymožeností a odlidštěné kultury. Do světa, který pomalu přestává vnímat krásy přírody a souznění s ní.

Geoffrey Gurrumul , nevidomý Aboriginec z ostrova Elcho na severu Austrálie, zpívá tradiční tisícileté legendy svého národa.

Moderní hudba je zaměřena převážně na mladé lidi a proto se také věnuje tématům, která jsou jim blízká. V naší západní kultuře je to především láska, co bývá motivem mnoha písní. A jak jde doba kupředu, je třeba přitvrdit - otevřená sexualita se tedy demonstruje i v odvážných videoklipech. V těch se to jen hemží spoře oděnými zpěvačkami, smyslně se kroutícími do rytmu a zpěváky, dávajícími na odiv své materiální bohatství množstvím zlatých řetězů na krku a přítomností několika aut. Mnohdy bývají tyto klipy především více či méně skrytou reklamou na různé zboží a působí tak na mladé lidi i na jejich touhu co nejvíc se podobat svým idolům.
Potřeba ztotožnění u mladých je důležitá. Mají také silnou potřebu své ztotožnění sdílet s ostatními. Dříve se tak dělo při společném poslechu desek a kazet, dnes k tomuto sdílení hudby poslouží Facebook a tlačítko To se mi líbí. Pokrok jde kupředu a nelze ho zastavit, to samozřejmě. Ale v případě hudby, dnes propagované a útočící na naše smysly z médií, je tento pokrok spíš smutnou připomínkou toho, že lidem stačí k uspokojení jejich hudebních choutek opravdu málo. Tytam jsou doby, kdy se cenila originalita a schopnost tvořit zajímavé melodie i texty - dnes se písně podobají jako vejce vejci. Samozřejmě, kdo chce, najde výbornou hudbu i dnes. Jen je škoda, že ta je spíš Popelkou a nedostává se jí takové pozornosti posluchačů, jakou by si zasloužila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 kiki kiki | 27. dubna 2012 v 9:25 | Reagovat

Ano, taky mi dnešní písně prostě připadají všechny stejné, prostě si nemůžu pomoct, přiznám se, že obzvlášť jsem alergická na ženské vokály. Já nevím, ale přijde mi to tak strašně "ukňourané", zdá se mi že v tom není ani špetka upřímnosti. Když člověk slyšel Janis Joplin, nebo třeba Sandy Denny z F. Convention, člověk má pocit, že zpívají s naprostou prostotou a přitom tak obrovskou silou, že jim to jde přímo ze srdce.

2 Robka Robka | Web | 27. dubna 2012 v 13:57 | Reagovat

[1]: No jo, my ženské radši posloucháme chlapy:-) Taky mám radši, když zpívá chlap, ale musím přiznat, že poslední dobou jsem našla celkem dost zpěvaček, které mám ráda. Jasně, ty ikony jako Janis a Sandy, ty se poslouchají samy. Ale i dneska existují holky, co mají hlas a nejsou to jen věšáky na módní hadry.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama