Svědkové minulosti

29. dubna 2012 v 9:30 | Robka |  Život ve verších a rýmech
Stojí tu tiše a nehnutě, snad trochu pyšná a okázalá,
obálku lesklou nastavuje příchozím den co den.
Tiskařská čerň stránek jejích ještě nezvětrala,
barvy jsou jásavé, příběh tajemný, jako sen.

Chvěje se touhou po doteku teplé dlaně,
co jen tak letmo po hřbetě ji pohladila.
"Vem si mě, člověče," - volá beze slov a marně,
"vždyť chvíle tvé bych řádky svými zpříjemnila."

Čas běží, lesk vyprchal a prach napadal jí do očí,
vzdala se myšlenky, že si pro ni někdo přijde.
Že ji vezme do rukou, stránky její otočí,
teď, po letech, to už těžko někdy vyjde.

Však lidé říkají, že je třeba nevzdávat se naděje,
dokud ji máme, ještě se neumírá.
I tento příběh jednou kohosi u srdce zahřeje.
A člověk už útlou knihu ve svých rukou svírá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Detail of nature Detail of nature | Web | 29. dubna 2012 v 9:56 | Reagovat

Bezva článek.

2 FirLy FirLy | Web | 29. dubna 2012 v 16:33 | Reagovat

Krásne ;)Prvá myšlienka, ktorú to vo mne vyvolalo, patrila knihám, ktoré upadajú do zabudnutia - ktoré sa stávajú minulosťou, pretože ľudia na ne nemajú čas.

3 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 19:01 | Reagovat

Já se přiznám, knih mám sice hodně, ale čtu strašně málo.

4 Robka Robka | Web | 29. dubna 2012 v 20:08 | Reagovat

[2]: Díky, Jsem ráda, že tě příběh zapomenutých knih oslovil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama