Mighty Rearranger

12. května 2012 v 23:38 | Robka |  Pokus o recenze alb
Několikrát jsem se zde zmiňovala o jednom z nejlepších alb Roberta Planta a Strange Sensation Mighty Rearranger, ale musím s trochou zahanbení uznat, že jsem ho zatím opomenula ve svých obsáhlých recenzích. A protože mám chuť si dnes tuto skvělou desku po nějaké době zase vyposlechnout, zvu vás na takový malý, exoticky laděný výlet.
Je docela zvláštní probírat se materiálem z Mighty Rearranger a uvědomovat si přitom, že člověk, který tohle album nahrál, je bývalým zpěvákem Led Zeppelin. Tedy - bylo by to zvláštní, kdybyste netušili nic o tom, jak moc je Robert Plant zapáleným hudebním fanouškem. Je to muzikant, který neustále hledá nové cesty a nové přístupy, jak obohatit to, na čem vyrostl. Jak je od dob Zeppelinů vášnivým cestovatelem po světě, stejně tak to platí i pro jeho přístup k hudbě.
A obě tyto své vášně spojuje, což se projevuje i v práci na albech - a řekla bych, že nejvýrazněji právě na tomto. Navíc je to člověk nesmírně pracovitý, s tvůrčím přístupem a snahou vydolovat ze všech zúčastněných to nejlepší, co v nich vězí. Neustále postupuje vpřed, i když nezapomíná na svou minulost, a co je nejzajímavější - s postupujícími lety se pouští do stále odvážnějších projektů. A tato odvaha se vyplácí jen těm, kteří umí a vědí, jak na to.
V roce 2004, když se začalo s přípravou materiálu na Mighty Rearranger, pracovali Robert Plant a jeho kapela Strange Sensation na albu nejprve odděleně. Možná to bylo i proto, že Robertův otec byl těžce nemocný - během práce na albu bohužel zemřel, což byla jistě velká rána. Na druhou stranu nebyl čas na dlouhé truchlení, bylo třeba pokračovat v započatém díle. Robert Plant sbíral síly v Avebury ve Wiltshiru, kde četl poezii a čerpal inspiraci v Stonehenge, prehistorickém seskupení kamenů, co sloužily k obřadům při slunovratu.
Bylo to trochu jako v těch dávných dobách, kdy ještě coby Zeppelin hledal inspiraci daleko od hlučících davů velkoměst a neosobních hotelových pokojů. Tehdy byly vytvořeny jedny z jejich nejniternějších písní a i když v kontextu celého díla zůstávají právě tyto skladby ve stínu těch ryčnějších a dunivějších, mají v sobě hloubku a sílu oslňovat další a další generace posluchačů.
Bylo by jistě příliš krátkozraké neustále sledovat v Robertově tvorbě jen nitky, vedoucí k jeho bývalé kapele. Jistě - je to kus jeho života, ale písně, které najdeme v repertoáru alba Mighty Rearranger, se pouštějí do daleko odvážnějších experimentů. Nástroje, které si v rockové hudbě průměrný fanoušek jen stěží dovede představit, se staly jeho samozřejmou součástí. Zásluhu na tom mají samozřejmě skvělí muzikanti v čele s Justinem Adamsem, všestranným kouzelníkem, v jehož rukou ožívá třístrunná loutna tehardant, či rámový buben bendir, stejně jako elektrická kytara. Právě různorodost, kterou Robertovi poskytli jeho noví spoluhráči - mimo Adamse ještě bubeník Clive Deamer (Portishead, Van Morrison, Hawkwind), klávesák John Baggot (Massive Attack), baskytarista Billy Fuller (Fuzz Against Junk) a kytarista Skin Tyson (Cast) - přinesla osvěžení a nové nápady.
Když se podíváme na jejich životopisy, pochopíme, že Plant si zvolil skutečnou špičku. Nemohl udělat líp - jejich zkušenosti se promítly do tvorby aranží a chytře propojily Plantovu lásku k world music (k níž inklinoval už v Led Zeppelin, vzpomeňme třeba Kashmir, či Song Remains The Same) a africké hudbě s dravým progresivním rockem a novými zvukovými technologiemi. Výsledkem je album, které dokazuje, že Robert Plant není žádný zapšklý rocker, který se jen plácá v tom, co už jednou udělal. I když mu v době nahrávání alba bylo šestapadesát, energií by strčil do kapsy o polovinu mladší hudebníky. Dost ale keců, pojďme na ten slíbený výlet.


Africké bubínky a jednoduchý, ale chytlavý kytarový motiv (snad trochu parodující ZZ Top) nás uvedou do nálady alba. Another Tribe je song, který pojednává o domorodém kmeni a v jeho textu zazní i politické odkazy. Je to důrazná píseň, plná náladových vyhrávek, Plantův hlas v ní zní jistě, s lehkostí a vyrovnaností.
Shine It All Around je perfektně rozvrstvená skladba, která v sobě snoubí efektní bicí se zdvojeným vokálem. Svůdně zní kytarová hra, efektně přerušovaná mezihrami, v níž je na pozadí elektronických zvuků slyšet pouze zpěv. Tato singlová skladba je jistě předurčena k tomu, aby se stala jednou z nejoblíbenějších.
Další politická "agitka" Freedom Fries se zaměřuje na Američany, kteří kritizují Francii za to, že je nechce podporovat v rozporuplné válce v Iráku. Je to nemelodická píseň, která je založena převážně na silném rytmu.
Tin Pan Valley se vysmívá všem stárnoucím hvězdám, co se snížily k laciné parodii sama sebe a které se nedokáží odpoutat od minulosti. Začíná téměř šeptem a postupně graduje do neuvěřitelného finále, v němž kapela i Plant kvílí, jak o Božím soudu.
All The Kings Horses, překrásná balada, překypující něžností. To je území, které Robertovu hlasu velmi sluší. Jemně a s láskou přednesená akustická skladba vyvolává vzpomínky na staré časy.
The Enchanter (kouzelník), další z mých favoritů. Perfektně vystupňovaná záležitost, s chytlavým rytmem a měnící se atmosférou. Je to píseň, v níž se uplatňuje mnoho z moderních technologií a je obestřena tak trochu tajemnými a hypnotickými beatovými linkami.
Takamba byla pojmenována podle hudebního stylu, rozšířeného hlavně v Sahelské části Afriky. Je založen na zvuku ngoni, což je čtyřstrunná loutna ( v tuaréžské variantě třístrunný tehardant). Je to píseň snad nejzvláštnější z celé desky a svým zvukem naprosto vzdálená běžnému rockovému songu. Ozdobné kytarové vyhrávky v arabském stylu jí dodávají osobité kouzlo.
Dancing In Heaven je líbezně melodická akustická píseň, hraná ve středním tempu.
Somebody Knocking - máme co do činění s dalším atypickým songem. Opět jde o píseň, v jejímž rytmu si nezatleskáte a jejímž základem jsou kromě bluesově laděné kytary jednoduché africké bubínky.
Let The Four Wings Blow vzdává hold všem legendárním kapelám západního pobřeží, jimiž byl Robert Plant v mládí fascinován.
Mighty Rearranger je zajímavý song s proměnlivým aranžmá s pěkným bluesovým piánem v pozadí.
Celé album zdánlivě uzavírá Brother Ray, což je kratinký, ale svižný jam k poctě Raye Charlese, ale nenechme se mýlit. Po uplynutí několika vteřin se ozve majestátní zvuk zremixované Shine It All Around, která získala po tomto zásahu opravdu sílu. Do tajemných mixů zabalený Plantův hlas se lehce vznáší nad elektronickými výboji a zakončí tento kouzelný výlet, plný překvapení.
Album Mighty Rearranger vyšlo 25. dubna roku 2005 a o rok později bylo nominováno na dvě ceny Grammy - za Nejlepší rockový sólový zpěv v písni Shine It All Around a za Nejlepší hardrockovou skladbu Tin Pan Valley. Tento úspěch byl podpořen silným zájmem odborné i laické veřejnosti o nový Plantův počin a album se stalo jedním z jeho nejúspěšnějších sólových alb, vyšlých do té doby. Pro mě je tohle album esencí toho nejlepšího, co Robert Plant po roce 2000 nahrál. Vynikající deska, která si zaslouží nejvyšší hodnocení.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama