Listopad 2012

Galerie marockých koček

30. listopadu 2012 v 21:50 | Robka |  Naše fotky a výtvory
Poněkud zavádějící titulek by mohl slibovat přehlídku místních krasavic, ovšem zcela prozaicky je článek věnován milovníkům těch čtyřnohých. Dělala jsem trochu pořádek ve fotkách a sešla se mi v nich pěkná sestava koček ze všech míst, která jsme navštívily.

Zápisky z toulek po Maroku (část 8, Marrakéš a výlet do údolí Ourika)

29. listopadu 2012 v 23:37 | Robka |  Cestujeme
Návratem do Marrakéše a následným třídenním pobytem v tomto pohádkovém městě naše cestování končilo. Ale za ty tři dny se událo ještě několik drobných příhod, které stojí za zmínku, takže dnes naposledy otevíráte článek s názvem Zápisky z toulek po Maroku.

Jedenáct otázek od Ježurky

27. listopadu 2012 v 22:43 | Robka |  Píšu vám
Před pár dny mě oslovila blogerka Ježurka, abych se zúčastnila jejího projektu Jedenáct. Chvilku jsem váhala, jestli se to pro mě hodí, ale nakonec jsem se s odpověďmi nějak poprala. Říkám si, že je to zase možnost, jak vám dovolit nahlédnout mi do svědomí.

Zápisky z toulek po Maroku (část 7., cesta do Marrakéše)

25. listopadu 2012 v 22:33 | Robka |  Cestujeme
Poslední ráno v poušti se slunce zase vyspalo do růžova. Bohužel se opět balíme, vedeme marný boj s pískem ve spacácích i ve věcech. V noci totiž vítr neustával, takže jsme se ráno probudily zcela zasypány jemným popraškem a věřím tomu, že kdybychom tu ležely delší čas, stala by se z nás pěkná duna.

Tento den se měla vyřešit i otázka našeho odjezdu, zůstávající od včerejšího večera stále otevřená. Původně jsme měly jet taxíkem přímo do Marrakéše, což by sice bylo malinko dražší, zato pohodlné. Jenže z toho sešlo - a my se to dozvěděly na poslední chvíli. Nakonec jsme byly ale rády, že to tak dopadlo.

Zápisky z toulek po Maroku (část 6. Taragalte, neděle 11. 11. 2012)

24. listopadu 2012 v 13:50 | Robka |  Cestujeme
Po náročném dni jsem spala jako dudek, ovšem ráno mě vzbudila Lucie, které nebylo dobře. Její choulostivý žaludek nevydržel zřejmě nápor zdejšího jídla, nebo jí prostě jen něco nesedlo.
No tak to bychom měly, napadlo mě. Lucie byla opravdu celá zelená a hned si vytáhla své věrné souputníky - živočišné uhlí, Imodium a Smectu, aby potíže zahnala. Na snídani se mnou sice šla, ale dala si jen šálek sladkého čaje.
Dopolední program tedy musela vynechat, zůstala ležet ve stanu a já vyrazila zatím s ostatními sázet stromky. Předtím však ještě přišly děti, které si nesly knihy s nomádským příběhem a usadily se s nimi pod stříškou, kde vznikla jakási malá škola.

Zápisky z toulek po Maroku (část 5. Taragalte, sobota 10. 11.)

23. listopadu 2012 v 9:44 | Robka |  Cestujeme
Jakmile se poprvé ocitnete na Sahaře, zajisté propadnete jejímu kouzlu a zvláštnímu pocitu, který se vás zmocní při pohledu na nekonečné pláně.
Poušť je krásná - Sahara zina, jak by vám vysvětlili zdejší beduíni. Ovšem Sahara znamená i zmar krajiny - postupuje neuvěřitelně rychle, každých sedm let se její rozloha rozšíří o jeden kilometr.
Když se podíváte na obzor, kde se stýká země s nebem, kde je pánem jen vítr a tu a tam skromně se tyčící palmy a akácie se cudně vlní v jeho rytmu, budete si připadat jako v jiném světě. I my, vykouknuvše ze stanu po propršené noci, sledovaly nebe a toužebně si přály, aby už žádný déšť nebyl. A přání se nám splnilo - obloha byla jako vymetená a vlhký písek už místy pomalu usychal.

Sbalily jsme si spacáky, abychom v nich večer neměly pískoviště, a vydaly se do hlavního tábora k snídani. Hlavní bivak sloužil zároveň jako ubytování pro umělce, takže jsme v podstatě snídaly, obědvaly i večeřely ve společnosti hudebních "hvězd". Zde to ale byli úplně obyčejní lidé, jako my. A tak jsme například až do posledního večera nevěděly, že dredatý kluk temné pleti se zářivě bílými zuby je muzikantem z kapely Samby Tourého a že sám Samba je ten legrační černoch, co chodí s talířem na hlavě a kuchařkám u okýnka zpívá cherry cherry lady.

Vítězný song roku 1979 a jdeme do finále!

22. listopadu 2012 v 20:28 | Robka |  Hity let minulých
Jak se rok 2012 nachyluje ke konci, pomalu se blíží čas, kdy budeme znát jméno vítěze naší ankety o nejlepší skladbu sedmdesátých let. Deset měsíců jsem pro vás vybírala ty nejlepší kousky a nyní si ukážeme, jak dopadlo poslední hlasovací kolo, rok 1979.
Dost velký šok mi způsobil počet hlasů - přišlo jich neuvěřitelných 1688! Chápete to někdo? Já moc ne. Ale to je fuk, hlasy tu prostě jsou, takže máme vítěze. Souboj byl vyrovnaný, ale přece jen s rozdílem jednoho bodu zvítězili The Clash. Jsem za ně ráda, je fajn, že máme v posledním kole i punkovou kapelu.
Dnes se tedy obejdeme bez velkých štráchů a koláčů sledovanosti. První místo : The Clash a London Calling (176 hlasů), druhé místo: The Cure a Boys Don't Cry (175 hlasů) a místo třetí: Scorpions a Holiday spolu s AC/DC a jejich cestou do pekel (obé 174 hlasy). Pokud vás to zajímá, tak nejhůře dopadli The Police (Walking on the Moon) a Pink Floyd (Comfortably Numb), ty mají svorně "pouhých" 161 hlasů.
Takže, vzhůru do hlasování v posledním kole! A abyste se nenudili, než sem vložím celou anketu, nabídnu vám k poslechu třeba...(co by to asi tak mohlo být), třeba Led Zeppelin a All My Love. Abyste ovšem neřekli, dám vám ji zde jako raritní verzi ze stockholmského studia. Dobré zažití!

Zápisky z toulek po Maroku (část 4., cesta do M'Hamidu el Ghizlane a Sahara)

22. listopadu 2012 v 9:32 | Robka |  Cestujeme
Devátý listopad v Zagoře začínal balením. Prohlédly jsme důkladně pokoj, jestli jsme něco nezapomněly a před devátou sešly do recepce. Mohammed nám s úsměvem sdělil, že můžeme s minibusem počítat, jen jsme musely ještě nějakou dobu čekat. Mezitím se dalo do lehkého deště a Mohammed, do té doby sedící s námi venku, prohlásil, že se jde schovat. My se mu smály a říkaly, že u nás prší často a že těch pár kapek nic není, ale on přece trval na svém a od dveří restaurace nás lákal dovnitř. Když se po chvíli rozpršelo důkladně, využily jsme s povděkem jeho nabídky a šly si sednout do útulné místnosti, kde podél zdi stály pohovky, obložené polštáři.

Zápisky z toulek po Maroku (část 3. Zagora)

21. listopadu 2012 v 9:08 | Robka |  Cestujeme
V podstatě každý z těchto článků začíná cestováním - minule jsem vám vyprávěla, čím vším můžete po Maroku jet, jak to zhruba vypadá v autobusech a taxících a jaké je to na nádražích. Dnes vám povím něco o naší cestě na jih a také něco o zdejší krajině.

Z Essaouiry jsme se vypravily hned po ránu na nádraží - po cestě jsme spatřily malé autobusy, vyhrávající dětskou melodii, z čehož jsme správně usoudily, že se jedná o přepravu dětí do školy. Ovšem ne všechny děti autobusem jezdí - většina jich chodí pěšky a ve vzdálenějších oblastech na kole. Před školní budovou, obehnanou zdí, pak můžete spatřit stovky kol.

Zápisky z toulek po Maroku (část 2. Essaouira)

20. listopadu 2012 v 10:00 | Robka |  Cestujeme
Rozloučily jsme se tedy prozatím s Marrakéší, sbalily objemné bágly a vyrazily směr autobusové nádraží. Jak už jsme den předtím zjistily, na gare routiere jede z centra Marrakéše více autobusů - ovšem hned řidič prvního z nich nám buď nerozuměl, či snad nechtěl rozumět, a tak jsme čekaly na další spoj. Náhoda nám do cesty poslala ochotného mladíka, který nás nasměroval do správné linky a při loučení ještě popřál šťastnou cestu.

Zápisky z toulek po Maroku (část 1.Marrakéš)

19. listopadu 2012 v 9:50 | Robka |  Cestujeme
Maroko bylo vždy tajným snem mých nesplněných cestovatelských tužeb - už od dob, kdy jsem sledovala se zatajeným dechem DVD Unledded, na němž na náměstí Djemma El Fna v Marrakéši vystupovali Robert Plant a Jimmy Page. Moje láska k world music způsobila i to, že se mé hudební choutky velmi často obracely do těchto exotických končin a vše završila má dcera Lucie, která tuto zemi před třemi lety navštívila. Tehdy ovšem velice dobrodružně - s přítelem procestovali stopem celou Evropu, aby se pak nalodili v Algecirasu na trajekt, jež je převezl Gibraltarem až do marockého přístavu Tanger. Na zážitek z noci, strávené v přístavu za neustálého obtěžování místních tlup "dětí", dodnes nerada vzpomíná - byl to zajisté nerozum přistát u břehů neznámé země uprostřed noci bez jakýchkoli znalostí místních zvyklostí a poměrů. Ale jak sama říká, tento nepříjemný prvotní dojem si pak Maroko vylepšilo svou krásnou krajinou, půvabnými městy s tržišti nejrůznějších vůní a barev a nakonec i úchvatným dojmem z pouště, odkud si odvezli zážitek z lezení na největší dunu na světě v Erg Chebbi.

Letos se tedy naplnily mé touhy - má hodná dcera se rozhodla splnit sen nám oběma, už v zimě zakoupila letenky do Marrakéše a zajistila naši účast na festivalu Taragalte. Zabila tedy dvě mouchy jednou ranou, mé hudební i cestovatelské srdce zaplesalo a už se nemohlo dočkat chvíle, kdy se odpoutá od všední reality a vznese se do neznáma. Kdo je tedy zvědav, jak naše marocké dobrodružství probíhalo, nechť čte dále...

Mala ochutnavka z Taragaltu

13. listopadu 2012 v 21:37 | Robka |  Akce

Posilam pozdravy ze slunecne, ale uz ponekud chladne Marrakese! Vcera jsme se s Lucii vratily z tridenniho festivalu Taragalt, ktery se uz ctvrty rok kona v pousti nedaleko mestecka M hamid El Ghizlane. Popisovani dojmu a zazitku si necham az na doma; verte, ze jich je moc a moc, ale chtela jsem vam alespon obrazove zprostredkovat atmosferu tohoto uzasneho, pratelskeho a na nase pomery maleho, takrka rodinneho festivalu. Atmosfera Sahary vas pohlti uz sama o sobe, clovek si uvedomuje vic nez jinde, ze je sam takovym malym zrnkem pisku. Hvezdy a nebe jsou tu bliz, ticho v noci, kdy jen vitr svisti po pisecnych dunach, vas ukoleba a uvede do zvlastniho klidu a miru. Je to misto, kde muzete v klidu premyslet, divat se na nekonecne plane pisku a snit.
Takze pokud chcete, podivejte se na kratke video s hudbou z festivalu : nejen hudba byla programem, bylo to hlavne o setkani, ktera uz treba nikdy nezaziju, o lidech, ktere mozna uz neuvidim, ale budu mit v srdci naporad. Hezky zazitek a poslech a tesim se, az napisu vic.

Zdravim z Essaouiry

6. listopadu 2012 v 20:27 | Robka |  Píšu vám
Mame se, zijeme, videly jsme ocean, je tu slunce, teplo, krasne. Zitra jedeme do Zagory a odtamtud uz na festival, tak nam drzte palce, cesta bude narocna. Mejte se a pustte si Tinariwen; dnes zrovna je na trzisti pousteli ve stanku s hudbou a ja si chtela jit s panem prodavacem popovidat, ale bohuzel neumim francouzsky. Skoda, do priste musim trenovat, nebo sebou vzit Yves.

Loučení

1. listopadu 2012 v 21:29 | Robka |  Píšu vám
Tak zatím čau a mějte se,
jak chcete, hlavně ne špatně.
Zítra mě letadlo vynese
až k mrakům, snad zvládnu to zdatně.

Zítra odlétám na svou vysněnou dovolenou do Maroka, loučím se tedy prozatím s vámi i se svým blogem a doufám, že během těch čtrnácti dnů, co tu nebudu, nic neprovedete! Držte mi palce, ať všechno vyjde a po návratu (cca 17. listopadu) se můžete těšit na mou reportáž. Tak tedy - vzhůru za dobrodružstvím!
Robert Plant & Jimmy Page - The Truth Explodes (Marrakéš)

Koncert Legendy - Vladimír Mišík v Ostravě

1. listopadu 2012 v 20:53 | Robka |  Akce
Zcela zaplněný ostravský klub Parník se včera večer nedočkavě těšil na vzpomínkový koncert Vladimíra Mišíka, kapely ETC a hostů, konaný na počest čtyřicátého výročí vydání legendárního alba Kuře v hodinkách. Jelikož se počítám mezi příznivce Mišíkovy hudby a obdivovatele této nádherné desky, nesměla jsem na koncertě chybět.
Na místo jsme dorazily s kolegyní Dankou v dostatečném předstihu, vědomy si toho, že klub je malý a i přes víc než hodinovou časovou rezervu už před Parníkem stál hlouček lidí. Letmý pohled naznačil, že se bude jednat opravdu o vzpomínkový koncert - věkový průměr návštěvníků byl totiž kolem pětačtyřiceti let. Pár mladších ročníků se dalo také vystopovat - většinou to byli ti, kterým rodiče chtěli ukázat, jak vypadá poctivý český bigbít s kvalitními texty.


Začátek byl naplánován na osmou hodinu a opravdu celkem přesně se jeviště zaplnilo muzikanty z ETC. Na stoličku uprostřed usedl hlavní aktér večera - prošedivělý chlapík v brýlích, které si mezi písněmi naučeným pohybem tiskl k nosu, chlapík, jemuž se přezdívá Legenda : Vladimír Mišík.
První polovina koncertu byla věnována písním, které nahrál s ETC a bylo vidět, že publikum se vrátilo do dětství, připomnělo si, jaké to je, když se kouří konopí, zatančilo si šmajdák i ploužáky, zamyslelo se na sladkostí svého života a zasnilo při Variaci na renesanční téma. Atmosféra byla výborná od prvních tónů a kapela vynikající - kytary obstarávali Petr "Kulich" Pokorný a Pavel Skála, za bicími seděl Jiří Zelenka v červeném tričku s nápisem "Bubeník je skvělý", basák Jiří Veselý mu sekundoval a elektrické housle obstarával Vladimír Pavlíček. Poté pan Mišík pozval na pódium mladého zpěváka a klávesáka Pavla Boháče, který odzpíval (mimochodem velmi dobře) písně Doteky a Taxůvku jsme chytli, a pak se přesunul ke klávesám.

Druhá půle už byla plně v režii Kuřete. Na pódium nastoupili mistři - rtuťovitý basák Vláďa Kulhánek a pan Pavel Fořt s kytarou. Flétnu i saxofon střídavě třímal v rukou Rostislav Fraš a začalo se od známého intra. Vynikající kapela odehrála lahůdkový set, počínající intrem z alba Kuře v hodinkách, přes vřele přijatou titulní skladbu, hranou s obrovským nasazením, došlo i na oblíbené lyrické skladby Já a dým, Chvíle chvil a Rám příštích obrazů, Jenom láska ví kam a Pár století. Skvělý večer završila skladba z repertoáru Rolling Stones, při které kapela řádila jako zamlada.

Jedinečný večer! Kuře v hodinkách považuji za jedno z průlomových alb českého bigbítu a slyšet ho naživo byl pro mě obrovský zážitek. Je vidět, že pánové i přes svůj pokročilý věk umí a hraní je baví - nově přetransformované Flamengo, doplněné Pavlem Skálou z ETC a bohužel bez Ivana Khunta, Jana Kubíka a bubenické legendy Jaroslava Erno Šedivého, prostě stojí za to slyšet!
P. S. Omlouvám se za kvalitu fota, pochází z mého mobilu. V tom frmolu, co teď mám, jsem si nabíjela baterky do foťáku naopak.