Březen 2013

Robert Plant v Austrálii

31. března 2013 v 9:27 | Robka |  Info
Jarní šňůra Roberta Planta a jeho kapely Sensational Space Shifters po australských městech se nese opět v duchu Led Zeppelin. Po jeho nedávné zmínce o tom, že na příští rok nemá žádné plány a následném jásotu fanoušků, kteří volají po reunionu (psala jsem zde) to může vyvolávat v jejich řadách závan vzrušující naděje. Jistě k ní přispívá i propagace Planta coby hlasu Led Zeppelin a jeho podobizna na barevných plakátech, na nichž je zachycen coby Golden God ze sedmdesátých let, celý dojem ještě umocňuje. Vrací se tedy Plant opět ke svým kořenům?

Do jisté míry by tomuto faktu nahrávala skutečnost, že během koncertů v Austrálii se kapela nezabývá hudbou z jeho posledních dvou alb Raising Sand a Band of Joy. Naopak, soustředí zcela svůj um a flexibilitu do přehlídky toho nejlepšího, co za dvanáct let vzniklo v dílně Zeppelinů a poskytuje prostor k pohrávání si s tímto materiálem.
Nápadité aranže s pestrou paletou zvuků překypují invencí - však v kapele má Plant jak odborníka na africkou hudbu kytaristu Justina Adamse, schopného zvukového "manipulátora" a klávesistu Johna Baggota a taktéž gambijského virtuose na housle ritti Juldeha Camaru, jenž písně koření v pravou chvíli jejich, v rockové hudbě vskutku netradičním, zvukem.

Je to tedy opět pořádný hudební kotrmelec od nedávných dob, kdy Robert Plant vystupoval s Band of Joy a musím říct, že vskutku svěží a vydařený. O Robertu Plantovi se nedá říct, že by se se bál pohrávat si s archivním materiálem. Hravost je naopak to, co jeho písním svědčí a lidé ji přijímají s radostí a nadšením. Koncerty se staronovou kapelou jsou dalším důkazem, že Robert Plant v hudbě nestárne - svěžest, přesvědčivost a špetka nezbytného humoru v jeho vystoupeních nás o tom bohatě přesvědčí. Jen škoda, že si tuto úžasnou kapelu nemůžeme vychutnat i na tuzemské půdě. Snad se to ještě poštěstí.

Podivín

30. března 2013 v 21:29 | Robka |  Téma týdne
Širokou ulicí se plahočil prostovlasý muž v prachem a špínou našedlém obleku. Pod paží svíral malý kufřík a něco si potichu mumlal pod vousy. Neuvěřitelně tuhé, nazrzlé vlasy, mu divoce trčely nad hrozivě huňatým a zamračeným obočím. Pod ním se doslova ztrácely jeho oči - byly zvláštně zapadlé v příliš hlubokých důlcích - ale při bližším pohledu dokázaly doslova propalovat temnými středy zorniček. Málokdo se do nich ovšem podíval, lidé se divouse báli a vždy, když se zjevil, svolávaly matky děti jako kvočny pod křídla.

Led Zeppelin - Going to California (BBC)

29. března 2013 v 21:11 | Robka |  Led Zeppelin audio
Going to California navozuje přátelskou atmosféru - působí tak "domácky", skoro jakoby ji muzikanti hráli jen pro vás. Svou dojemnou upřímností doslova odzbrojuje, zahřeje na duši a prosvětlí mysl, což je právě to, co všichni určitě potřebujeme. Strunami akustické kytary se probírá Jimmy Page, mandolinu má v rukou John Paul Jones a hlasem vládne Robert Plant. Verze pochází z dubna 1971 a vyšla na albu BBC Session v roce 1997. Původní skladbu najdete na čtvrtém, bezejmenném albu Led Zeppelin, vydaném v listopadu roku 1971. Tak hezký poslech!

Jak jsem byla výstřední

28. března 2013 v 21:30 | Robka |  Téma týdne
Samo slovo - výstřední - svým základem napovídá, že jde o někoho, kdo stojí stranou dění a je vyobcován ze středu kolektivu. Tedy určitě nic příjemného pro excentricky založenou bytost, která v touze po obdivu navlékne na sebe nejnovější ulítlý model z dílny ulítlého módního návrháře. Tito lidé si právě naopak přejí být středem pozornosti, tudíž o žádné výstřednosti nemůže být řeč.

Výstřední jaro

27. března 2013 v 19:51 | Robka |  Život ve verších a rýmech
Žádná zeleň osení,
ba ani žluť petrklíče,
tlačíme se k topení,
velebíme spotřebiče.

Na okenní tabule,
mráz si kreslí kvítek bílý,
místo ptačí fistule,
meluzína venku kvílí.

Sníh nám padá za límce,
pankáčům zas smáčí číro,
pláčeme při vzpomínce,
jak nám loni krásně bylo.

Nejradši bych zmáčkla reset,
pryč je moje v teplo víra,
venku běžně mínus deset,
to je letos běžná míra.

Kde je jarní svěží vánek,
kde jaro má svůj kabátek?
Po krk mám zimních radovánek,
a volám: Jaro, kde je tvůj začátek?

Tři s...Yat-Kha

24. března 2013 v 12:09 | Robka |  World music
Musím přiznat, že jsem hodně přemýšlela, jakou skupinu, či sólistu vám dnes představím - a nakonec jsem se rozhodla pro malý hudební výlet do Tuvy. Kdo z vás ví, kde Tuva leží? Prozradím, že je to malinká země na pomezí Ruska a Mongolska, která donedávna trpěla pod tvrdou rukou totalitního režimu.
Zakladatelem a vůdčí osobností kapely Yat-Kha je Albert Kuvezin, zpěvák a kytarista, který se řadil k četným obdivovatelům západních rockových skupin. Ovšem v době, kdy se o tuto hudbu zajímal, byla samozřejmě v zemi cenzura - proto nahrávky získával nelegálně od moskevských studentů, kteří je pašovali od námořníků, případně poslechem Hlasu Ameriky. Vlastně až s poslechem amerických bluesmanů se začal zajímat o své vlastní hudební kořeny - bifonní neboli alikvótní zpěv pastevců od Jeniseje.
Technika, zvaná koomei, je v Tuvě považována za šamanskou - při současném zpěvu dvou, tří až čtyř slyšitelných tónů, které napodobují přírodní zvuky, se člověk vciťuje kupříkladu do tekoucí vody, nebo padajících kamenů a tím, jak v sobě rozezvučí alikvótní tóny, se také vnitřně harmonizuje.
Albert Kuvezin prošel mnoha kapelami a žil několik let v Moskvě. Během pěrestrojky v osmdesátých letech se uchýlil do Sverdlovska, kde poznal fanouška elektronické hudby Ivana Sokolovského. Ti dva pak do sebe nechali narazit v plné rychlosti Kuvezinovo umění koomei s technem a nahráli raritní album Antropofagia, vydané už pod názvem Yat-Kha, ale dnes už nikdo neví, kde je mu konec.
Pravý průlom přišel v roce 1990 na festivalu Voice of Asia v kazašské Alma-Atě. Tam Kuvezin představil hudbu, snoubící v sobě tisícileté tradice a novodobou historii, a zviditelnil tak nevšední hudební kulturu bývalé země Sovětského svazu. Měl úspěch - Brian Eno, nadšen jeho nahrávkami, ocenil Kuvezina za výjimečný pěvecký výkon, z čehož prý byli na mrtvici zastánci tradičního pojetí.
Skupina Yat-Kha se zrodila v roce 1991 a o čtyři roky později vyšlo mnoha cenami ověnčené a v Helsinkách natočené album Yenisei Punk. To už Yat-Kha spolupracovali s Lu Edmondsem.
Zhenya Tkachov s šamanskými bubny a shanzi ( řekněme třístrunné banjo ), Alexej Saaia s morin huur ( druh dvoustrunného cella zdobený zvířecí lebkou ), igilem ( dvou nebo třístrunné housle ) a jeden z největších umělců koomei v Tuvě, zpěvák Aldyn-ool Seveka naplnili Kuvezinovy představy o sibiřském grunge drtícím tradiční hudbu. Pozornosti rockových fanoušků určitě neušla jejich sbírka rockových coverů z roku 2005, na níž najdete skladby Led Zeppelin i Iron Butterfly - ovšem se strunnými nástroji a zahalena do hávu koomei zní deska velmi netradičně.
Posledním počinem v diskografii, pod níž je podepsán Kuvezin coby sólista, je album Poets and Lighthouses z roku 2010, na němž se podílel opět Lu Edmonds. Jde o zhudebněné verše japonských a ruských básníků, zabalených do akustického zvuku a provázených Kuvezinovým hrdelním, emotivním a temně atmosférickým projevem. Skvělá deska, prolínající umně šamanské zpěvy a s citem naroubované rockové vlivy.
Nyní už se tedy podíváme na tři ukázky, které vám pomohou lépe pochopit, o čem že jsem to tu vlastně psala. Hezký poslech i zbytek neděle a užijte si to.

Mrtvá trať

23. března 2013 v 10:05 | Robka |  Téma týdne
Za ušpiněným okénkem se míhaly stromy, sem tam se objevila bezútěšná tvář vesnice - dřevěné domky, rozeseté porůznu v krajině, rozpadlé ploty beze stopy života. Neobdělaná pole teď v létě bujela plevelem, do města daleko, jak se ti lidé tady uživí? Snad alespoň jednou do týdne přijede pojízdná prodejna se základními potravinami a snad se za chatrnými plůtky schovávají alespoň slepice a kozy. Ivan si povzdychl a hlavu schoval do kabátu, visícího přímo nad jeho hlavou. Pohodlně se uvelebil, pokud se tomu tak dalo říci, a zavřel oči.
Po tolika letech se vrací zpět na sever. Vlak si zpíval v kolébavém rytmu kolejnic a pražců, ale byl to jiný zpěv, než tenkrát.

Životní pouť

22. března 2013 v 19:36 | Robka |  Život ve verších a rýmech
Jednou jsi nasedl do svého vlaku,
jízdenku vrazili ti do ruky.
Ještě voní v něm novota laku,
snad nepotkaj tě cestou výluky.

Za oknem krajina míhá se,
stromy kol tratě kynou v ústrety.
Jedeš ve vedru i v nečase,
koleje jsou už dávno vyjety.

Kdo asi před tebou seděl,
v sedadle kupé dvacet pět?
Bude to už mnoho neděl,
ne-li snad mnoho, mnoho let.

Jak rychle tehdy jel ten vlak?
A co lidé v něm, jacípak byli?
A stromy? Měly zelenější šat,
než se očím zvědavým zas skryly?

Otázky, na něž neznáš odpověď,
teď jsi tu sám a slyšíš kol klapání.
Za jízdu zaplatils hotově -
tvůj vlak dál krajinou života uhání.

Ovšem když ještě nebyly vlaky -
a to je má myšlenka prvotní -
lidé přec museli taky,
jít na svou dlouhou pouť životní...

Návraty

20. března 2013 v 20:31 | Robka |  Téma týdne
Bez dechu jsem dobíhala na perón, abych viděla jen prdel rychle se vzdalujícího vlaku. Zase pozdě, jako vždycky. Mačkám v ruce jízdenku a koušu se do rtu. Tohle už je kolikátý vlak, který mi ujel. A naskakovat za jízdy si fakt netroufám. Vím, že existují borci, kteří to zvládají s přehledem, a pak se o nich píše v novinách, ale já holt mám z kaskadérských kousků strach. Přecházím zpět do nádražní budovy, stěžovat si tu nemá smysl. Můžu nadávat leda sama sobě. Kdo říkal, že nádraží si můžu postěžovat, ten byl pěkně pitomej.

Vítězná skladba roku 1981?

17. března 2013 v 20:12 | Robka |  Hity let minulých
Milí přátelé ankety, jistě jste zaregistrovali otazník v nadpisu článku. Došlo totiž k patové situaci a vy mi teď musíte pomoci.

Výběr roku 1982

17. března 2013 v 11:33 | Robka |  Hity let minulých
Jsem zde s výživnou hudební nakládačkou z roku 1982, která mě stála mnoho šálků kávy a mnoho hodin poslechu a psaní - doufám tedy, že se vám bude líbit a naleznete v ní něco, co zalahodí vašim uším. Jdeme na to!
Předesílám, že výsledky minulého roku dodám, mějte strpení.

Není důležité kde, ale jak a proč

16. března 2013 v 9:20 | Robka |  Život ve verších a rýmech
Někdy je lepší jasno mít,
jak a s kým byste chtěli žít.
Sebekrásnější místo nejistí,
že nepotkáme se s závistí.

Taky je dobré vědět proč,
proč točí se náš kolotoč.
Nevidět jenom svoje kruhy,
vnímat i to, co cítí druhý.

Vlastní užitečnosti vědomí,
nenaruší vám soukromí.
Cítit se potřebný tam, kde žiji,
je plně ve vaší režii.

Bez toho život smysl ztrácí,
ať žijete v cizině, či jste domácí.
Každý z nás má možnost dokázat,
že nejen sám sebe má tak rád.

Já vím, to dnes moc in není,
zní to jak otřepané rčení.
Ale pocit, že jste tu co platní,
ten vůbec, vůbec není špatný.



Každý se rád vrací domů

15. března 2013 v 20:25 | Robka |  Téma týdne
Choulila jsem se zimou a sledovala ocelově šedou oblohu, z níž se lehounce snášely sněhové vločky. Pravidelné, šesticípé hvězdičky mi dopadaly na ruce a bundu; se zatajeným dechem jsem je sledovala a snažila se zastihnout jejich krátkou krásu - stačil pouhý dotek mé kůže a neskutečná nádhera se proměnila v kapičku vody. Z pozorování mě vyrušil pravidelný zvuk, jako když někdo vytrvale ťuká do dřeva. Konkuroval rachotu z nedalekého staveniště a docela se mu to dařilo - zvedla jsem hlavu a snažila se přijít na to, odkud přichází.

O hledání nejkrásnějšího místa

13. března 2013 v 19:46 | Robka |  Téma týdne
V jednom městě v blíže neurčeném čase žil velmi nespokojený mladík. Na všechno neustále nadával, práce ho štvala, nelíbila se mu ani čtvrť, ve které bydlel. A protože ho ve městě nic nedrželo, neměl rodinu ani pravé přátele, vzal si jednoho dne v zaměstnání dlouhou dovolenou a rozhodl se, že ji věnuje hledání toho nejkrásnějšího místa na světě.
Tato představa v něm na chvíli rozpustila všechny chmury - nakoupil cestovatelské příručky, mapy, opatřil si vybavení a hned příštího rána vyrazil na nádraží. Po chvíli váhání si vybral expresní vlak, jedoucí do dalekých krajů - bylo mu vcelku jedno, kam pojede, protože byl přesvědčen, že všude to bude lepší, než u nich ve městě.

Úsměv, prosím!

10. března 2013 v 20:17 | Robka |  Život ve verších a rýmech
Touto prostinkou rýmovačkou jsem chtěla připomenout, jak velkou moc má úsměv a smích vůbec. Někdy mi připadá, že se lidi na sebe pořád jen mračí a to nikomu na náladě nepřidá. Zkusme se proto víc usmívat a odezva na sebe nenechá dlouho čekat. Ne nadarmo se říká, že s úsměvem se zvládá vše lépe.