Podivín

30. března 2013 v 21:29 | Robka |  Téma týdne
Širokou ulicí se plahočil prostovlasý muž v prachem a špínou našedlém obleku. Pod paží svíral malý kufřík a něco si potichu mumlal pod vousy. Neuvěřitelně tuhé, nazrzlé vlasy, mu divoce trčely nad hrozivě huňatým a zamračeným obočím. Pod ním se doslova ztrácely jeho oči - byly zvláštně zapadlé v příliš hlubokých důlcích - ale při bližším pohledu dokázaly doslova propalovat temnými středy zorniček. Málokdo se do nich ovšem podíval, lidé se divouse báli a vždy, když se zjevil, svolávaly matky děti jako kvočny pod křídla.


Větší chlapci však střet s mužem považovali za zkoušku hrdinství a pro tuto příležitost měli vždy po kapsách zásoby oblázků různých velikostí.
"Kam se vlečeš, Zrzoune?" pořvávali na něj s bujným sebevědomím nepostižitelného mládí. V houfu byli silnější, než onen muž a jejich dobře mířené střely zasahovaly Zrzounova záda. Smích chlapců se nesl zaprášenou ulicí ještě dlouho poté, co Zrzoun zmizel za rohem a jeho kletby na adresu umouněných hochů doznívaly v postranní uličce jako ozvěna.

Lidé ho vídali při ranním rozbřesku, jak se žene se svým skromným nákladem někam do polí. Sladce to tam vonělo chlebem a zlatavé klasy se jemně kymácely v lehkém, svěžím vánku. Vypadaly, jako by mu kynuly na pozdrav a muž kráčel pěšinkou mezi nimi a naslouchal zpěvu ptáků. Jeho pronikavý pohled dokázal vidět, co ostatním zůstávalo skryto - když se mu zdálo, že našel místo, kde by mohl pracovat, položil si na zem svůj malý kufřík a vytáhl z něj příruční malířský stojan. Rychlé črty tužkou prozrazovaly trochu neotesanou ruku - nebylo v nich nic vzletně krásného a líbivého. Zachycovaly okamžik, kdy byly zrozeny, živoucí a zmrtvělý v nekonečném běhu života.

Nad poli zatřepetal křídly skřivan, jeho hlas vytrhl malíře z práce. Pozvedl hlavu, zrudlý obličej se zadíval přímo do slunce. Bylo právě poledne a hlas zvonu z kostelní věže svolával lidi k obědu. Rozložil na zemi své kresby a kritickým okem je prohlížel. Ne... tohle nebude dost dobré. Ani dost málo dobré k tomu, aby je mohl prodat. Jedna figura představovala ženu, sehnutou pod příliš těžkou nůší, na druhé byl hrubými, neučesanými tahy načrtnut lán, rozvlněný větrem a v pozadí se černala postava žence s kosou. Musí to zkoušet znovu a znovu. Rozhlédl se po krajině. Zlatavé obilí ostře kontrastovalo s kobaltovou modří čisté oblohy, na pozadí hýřily stromy svou bezstarostnou zelení. Znovu pohlédl na kresby a usmál se. Odráželo se v nich světlo, které tolik chybělo jeho předchozím skicám. Sebral je pod paži a chvátal k městu. Zítra se sem vrátí a pokusí se zachytit barevnost krajiny.

Cítil zvláštní nervozitu, když pomyslel na barvy. Zvláště žluť v něm vyvolávala chvění - k tomu, aby ji zachytil ve správném odstínu, musel se cítit právě tahle.
Dlouhým, chvatným krokem prošel uličkou hanby, cítil, jak ho zpoza zatažených žaluzií pozorují pohoršené ženské oči. Vešel do své podkrovní místnosti, z níž si udělal ateliér. Jen málokdy ho v něm navštívila nějaká žena - většinou maloval stařeny, sedící na zápraží svých domků, nebo dělnice, spěchající do práce. Na modely neměl peníze; apanáž, kterou mu posílal bratr, vystačila tak akorát na barvy a trochu jídla. Občas se postavil k zrcadlu a maloval svou tvář. Jeho život se vyznačoval chaosem a vnitřní rozervaností - měl pramálo společného s obyčejnými lidmi. Ti jedli, spali a pracovali s pravidelnou rutinou - zatímco on často zapomínal, že už pár dnů nevzal do úst nic než kus suchého chleba a spánek k němu přicházel pouze ve chvílích největšího vyčerpání.

S horečnatým výrazem štvance, poháněného neukojitelnou touhou, se vydával znovu a znovu malovat. Jeho díla plnila ateliér, kritika krčila rameny nad podivnou rozervaností, vtisknutou do plátna štětcem, smočeným v divokých barvách. Propadal se do stále větší beznaděje, vnitřní hlas mu našeptával, že by měl skoncovat s tímto zbytečným životem. V očích obyčejných lidí byl pouze podivínem, bláznem, co si nedokázal vydělat na živobytí, šílencem, který se zdál být příliš nebezpečný, než aby mohl chodit svobodně mezi počestnými občany. Jednoho dne dostoupilo šílenství vrcholu a onen muž se octl - snad vlastní rukou, snad s cizí pomocí - na druhém břehu.

Uplynulo mnoho let od chvíle, kdy vydechl naposledy. Obrazy, plné rozháraných barev a tvarů, se nyní vystavují ve světových galeriích, uchovány pod nánosem ochranného laku a pečlivě zabezpečeny proti krádeži. Život toho podivného muže s pronikavýma očima v hrubé, neotesané tváři, zůstává zakonzervován právě v nich. Byly vykoupeny příliš velkou lidskou bolestí a osaměním - tak jako díla mnoha jiných umělců.

Není náhoda, že jsem si zrovna dnes vzpomněla na tohoto člověka. Právě dnes totiž uplynulo 160 let od jeho narození v Zundertu. Pokud někdo ví, kým jsem se nechala inspirovat při psaní, může mi to napsat do komentářů.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Argonna Argonna | Web | 30. března 2013 v 23:13 | Reagovat

Vincent Van Gogh, vsak?. Fakt skvely clanok.

2 MAKY.OREL MAKY.OREL | E-mail | Web | 30. března 2013 v 23:32 | Reagovat

[1]: Taky bych řekla, jestli tipuje má intuice správně. Víc než originální námět n psaní.

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 31. března 2013 v 0:09 | Reagovat

Velice trefné, má to pohlcující atmosféru. Druhý takový článek se nenajde=)

4 ann-ihilation ann-ihilation | 31. března 2013 v 9:59 | Reagovat

Smekám před takhle originálním nápadem, celé vyprávění jsem četla se zatajeným dechem. Jeho obrazy mám neskutečně ráda, tak mě potěšilo, že sis na něj takhle vzpomněla a ještě jsi vykreslila jeho osobnost. Byl to chudák, že neměl pořádně co do huby a teď je jedním z nejuznávanějších umělců vůbec. Vždycky si říkám, že v tomhle je jistá tvůrčí opravdovost - opravdu malování miloval a věnoval se mu, ač z toho nebohatl. Teď vidím v galeriích mazanice, za které současní "umělci" dostávají desetitisíce a je to k ničemu. :)

5 Pukína Pukína | E-mail | Web | 31. března 2013 v 13:28 | Reagovat

Wau...Většinou delší články nečtu moc ráda(což už víš). Ale u tohoto mě mrzelo, že už je konec. Četla bych dál a dál příběh malíře, "stála" vedle něj a sledovala, jak pod jeho štětcem vznikají zázraky. Možná kýčovitý komentář, ale opravdu se mi to moc líbí, je to úžasně napsané:)

6 Robka Robka | E-mail | Web | 31. března 2013 v 14:26 | Reagovat

[1]: Ano, je to Vincent. A děkuji.:-)

[2]: Tobě též.

[3]: Vlastně tu atmosféru při psaní sama vnímám, až se stávám její součástí. Baví mě takhle psát, člověk si přitom může aspoň uvolnit fantazii a trochu jí popustit uzdu.

[4]: No, já na něj usilovně myslela a když jsem se pak podívala do knížky, zjistila jsem, že má zrovna výročí. Tudíž to byl nějaký pokyn shůry, abych o něm napsala.
Jinak máš pravdu - k malování je opravdu třeba láska, odhodlání a prožitek. Možná je to trochu nespravedlivé, ale nejkrásnější věci lidé tvoří v době, kdy jsou nejméně šťastní. Vincenta je mi líto, myslím, že to musel být obdivuhodný člověk s dobrým srdcem a neobvyklým pohledem na svět. Génius.

[5]: Mohla jsem se trochu víc rozepsat, ale vím, že moc dlouhé články čte málo lidí.:-) Jsem ráda, že se ti mé povídání líbilo.

7 Bohous z ocelového domu Bohous z ocelového domu | E-mail | 31. března 2013 v 18:57 | Reagovat

Čao robečko nevím jestli vidělas film o Vincentovi - bylo to něco co se nedá říct jinak jak nebeského,tvůj článek čtu teť v neděli,taktéž něco,úžasného díky a zítra-hodně vůně-proutí a vody ať si pořád plnná elánu a můžeme od tebe čekat další skvělé články.Bohouš z ocelového domu.

8 Robka Robka | E-mail | Web | 31. března 2013 v 20:01 | Reagovat

[7]: Film jsem neviděla, četla jsem jen knihu Žízeň po životě. Na film bych se ráda koukla, zkusím se po něm podívat.
A díky za komentář i přání, taky přeji krásné, zasněžené Velikovánoce.:-)

9 valin valin | Web | 1. dubna 2013 v 13:35 | Reagovat

Moc krásně napsané, je to, jako bys ho znala osobně..

10 Miloš Miloš | Web | 1. dubna 2013 v 22:00 | Reagovat

Že jde o Vicenta van Gogha, jsem poznal po pár větách. Mám jeho literárně podaný životopis Žízeň po životě od Irvinga Stonea i  realističtější od Henriho Perruchota, byl jsem v jeho muzeu v Amsterdamu, viděl velkou kolekci obrazů v d'Orsay, jednotlivá díla v dalších galeriích (mimochodem velmi pěkný obraz z Kramářovy sbírky vlastní i Národní galerie v Praze) i světové výstavy ve Vídni a Budapešti.
Jeho obrazy obdivuji a tvé podání jeho zvláštní povahy a malířské posedlosti také.

11 Robka Robka | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 22:04 | Reagovat

[10]: Žízeň po životě je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Druhou tebou uvedenou neznám, ještě tolik toho neznám, že nevím, jestli to někdy stihnu.:-)
Ale ten přímý kontakt s obrazy je stejně nepřenosný, muselo být krásné vidět je "naživo".

12 Vendy Vendy | Web | 1. dubna 2013 v 23:58 | Reagovat

Poznala jsem. A při tvém psaní jsem viděla v duchu obrazy, které namaloval, i obraz, který jsem si namalovala v myšlenkách - jak maluje pole a krajinu, viděla jsem tu oblohu a zeleň stromů. A zlato zralých klasů.
Zajímavé, že když jsem byla mladší, jeho obrazy se mi nelíbily. S postupem času se můj názor měnil...
Moc se mi líbil tvůj styl povídky. Kousek života zachycený trochu jinak než v klasickém životopise.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 20:23 | Reagovat

Budu se opakovat, ale moc hezky napsané

14 Bev Bev | E-mail | Web | 4. dubna 2013 v 6:02 | Reagovat

I mně se to moc líbilo. Jak povídka tak  povídání pod ní. I já mám strach, že nestihnu všechno co mě zajímá a stejně tak při psaní (dají-li se mé pokusy tak nazvat) vidím příběh jako film.
Krásně pojaté téma, výborně napsané.
Malíře jsem poznala. :)

15 Robka Robka | E-mail | Web | 4. dubna 2013 v 21:23 | Reagovat

[12]: Díky. Jsem ráda, že se ti to líbilo a že se mi povedlo vyvolat tu představu. Já Vincenta mám ráda od mládí, vždycky mě fascinovaly jeho obrazy a hlavně tedy jeho život.

[13]: Tobě též díky.

[14]: Díky za krásná slova.

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 14:30 | Reagovat

Jsem kulturní barbar a nevzdělanec a proto jsem si ráda přečetla komentáře, abych se dozvěděla víc. Povídání se mi moc líbí, je poutavé a asi patřím k jedněm z mála, které delší články vůbec nevadí (a proto s nima také sama otravuje :-D) a klidně bych uvítala ještě delší :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama