Liao I-wu : Hovory se spodinou

3. srpna 2013 v 21:23 | Robka |  Beletrie
Nevšední pohled na to, jak se žije na okraji společnosti, přináší kniha čínského básníka, hudebníka, prozaika a nezávislého žurnalisty Liao I-wua. V pětadvaceti autenticky zachycených rozhovorech se seznámíte s mnohdy bizarními a pohnutými osudy lidí, které osud a totalitní režim odsunul až kamsi na dno, kam oko běžného pozorovatele nedohlédne.
Pasáci, prostitutky, nezaměstnaní, žebráci, invalidé, zlodějíčci, svědkové kanibalismu i odsouzenci k smrti - tito všichni společně skládají dohromady mozaiku stěží uvěřitelných lidských tragédií, odehrávajících se na pozadí totalitního režimu.
Cílem této knihy nebylo vyvolat senzaci z utrpení, ale nabídnout čtenáři nezkreslený pohled na nedávnou čínskou historii. Autor přistupuje ke zpovídaným s respektem k jejich osobnosti, i když vnitřně s nimi vždy nesouhlasí. Snaží se pochopit, vcítit, nemoralizovat.


Liao I-Wu pochází z vesnice v hornaté oblasti na severozápadě provincie S'-čchuan. Narodil se roku 1958 v rodině "statkáře", tedy se špatným původem. Bylo to v době, kdy byla dokončena kolektivizace venkova a v důsledku politiky Velkého skoku krátce na to vypukl obrovský hladomor, jehož dopad byl zvláště v S'-čchuanu velice tíživý. Malý I-wu se málem stal jeho obětí a bylo jen zázrakem, že nezemřel.

O několik let později vypukla takzvaná Kulturní revoluce, která přinesla utrpení a smrt dalším milionům lidí. V prosinci 1978 Komunistická strana Číny nastolila nový kurs "otevírání se a reforem", reprezentovaný postavou Teng Siao-pchinga. Reformy přinesly hospodářský rozvoj a také pootevřely prostor pro debaty o dalším směrování politického systému. Debaty, probíhající částečně veřejně a částečně uvnitř strany vyvrcholily v roce 1989 dobře známým protestním hnutím na náměstí Tchien-an-men (neboli Nebeského klidu) v Pekingu, které skončilo v noci z 3. na 4. června masakrem armády proti bezbrannému obyvatelstvu.

Devadesátá léta byla ve znamení pronásledování sympatizantů jara 1989 a po počátečním váhání i dobou budování kapitalismu pod záštitou komunistické strany. V důsledku toho se částečně otevřela společnost - rozvolnil se systém státem kontrolovaných povolení k pobytu, upadala morálka povinných politických školení a masové politické kampaně vyšuměly do prázdna. O to důslednější se stala kontrola médií a nezávislých projevů všeho druhu, včetně umění.
Ve společnosti zavládl takzvaný "socialismus s čínskými specifickými rysy". Čínský kapitalismus se odvolává na revoluční tradice komunistického hnutí, vyznává kult racionality a hlásá mýtus pokrokovosti lidových mas. Mezi lidmi vznikají propastné rozdíly, přičemž na jedné straně se z mocenských pohlavárů stávají boháči a novodobí zbohatlíci rozmařile využívají všech atributů, které přináší nablýskaný svět popkultury a reklamy - na straně druhé pak společnost zcela přehlíží ty, kteří zůstali dole.

V novodobé historii se Čína prezentuje ve světě jako dynamická velmoc, ovšem duchovně a společensky rozdělená víc, než kdykoliv předtím. Protesty "těch dole" zesílily, a hlasy, volající po nápravě společnosti, se začaly formulovat do jasných požadavků, jako je Charta 08, inspirovaná československým opozičním hnutím z dob normalizace. Represe přitvrzují a nezávislé projevy jsou umlčovány.

Liao I-wu je spisovatelem, který píše o těchto historických souvislostech. To ovšem v žádném totalitním režimu není žádoucí, ocitl se tedy na seznamu zakázaných autorů. Pro svou činnost a sympatizaci s Chartou 08 byl čtyři roky vězněn a krutě fyzicky i psychicky mučen - dvakrát se pokusil o sebevraždu, psychicky se zhroutil a byl na pokraji šílenství. Otřesné výpovědi z čínského vězení si můžeme nakonec přečíst i v několika příbězích z této knihy - nejsou o nic méně lichotivé a popisují zrůdnost a brutalitu pro nás stěží pochopitelnou.
Po propuštění z vězení zažíval pouze obklíčenou samotu, přátelé se ho ze strachu z pronásledování zřekli, manželka se s ním rozvedla. S podlomeným zdravím a osobností byl život na svobodě pro něj samého skličující a nepochopitelný.
Začal pracovat jako námezdní dělník a pouliční muzikant, stal se štvanou zvěří. Poznával Čínu zezdola, poznával její nejchudší a nejubožejší obyvatele. Tomuto období vděčíme za knihu rozhovorů s odpadlíky všeho druhu, za Hovory se spodinou.

Při čtení příběhů vám bude naskakovat husí kůže, když si uvědomíte v jak nedávné době se staly a jak dokázal režim devastovat obyčejné lidi - nejen na těle, ale hlavně na duši. Mnozí protagonisté si nezískají vaši náklonnost - jsou obhroublí a odpudiví, někteří stateční a lidští, ale všichni mají společnou jednu věc. Každý z těchto lidí prožil kus historie, která by neměla být umlčena. Liao I-wu se o to přičinil a jeho citlivé vedení rozhovorů prozrazuje neuvěřitelné lidství a pochopení. Nechte se vtáhnout na cestu, která vás provede temnými zákoutími čínské společnosti. Po jejím absolvování už nikdy nebudete vidět svět černobíle. A opravdu na konci pocítíte hluboké otřesení a pohnutí, jak se píše v San Francisco Chronicle, citovaném na zadní straně obálky. Jsem velmi ráda, že jsem se ke knize dostala a budu ji šířit dál, protože je to jedna z těch, které si to zaslouží.

V textu byly použity informace z knihy. Zakoupit ji můžete kupříkladu zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 9. srpna 2013 v 13:12 | Reagovat

To vypadá jako pozoruhodná kniha.
Ale jsem poslední dobou poměrně skeptická ke všem  "bojovníkům za svobodu", dokonce i matka Tereza měla určitě dost chyb a rozhodně nebyla taková světice, za jakou ji média pokládají (jen můj názor, nic proti ní).
Ale život v této zemi musel být daleko krutější než kdekoliv jinde.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 8:45 | Reagovat

[1]: Žádný člověk není svatý a chyby máme všichni. A u tohoto autora mám dojem, že nejde ani tak o tu "mravní čistotu", ale spíš o poukazování na stav čínské společnosti. Spisovatel tu vlastně hraje jen roli zpovědníka, který klade otázky a neodsuzuje - hlavními pisateli a hrdiny knihy jsou samotní zpovídaní lidé. O to je to zajímavější pohled - jde o autentické výpovědi lidí, kteří něco zažili a teď o tom vypráví. Pohled na tuto společnost očima spodiny je podle mě šokující sondou  a poukazuje na věci, které bychom se jinak nikdy nedozvěděli.

3 Vendy Vendy | Web | 10. srpna 2013 v 21:30 | Reagovat

Co mě štve, že ta krutost je pořád. Byla ve středověku, je i dnes. Přesto že se učíme, procházíme dějinami, co se změnilo, nic. Jsme nepoučitelní, nepoučitelní, nepoučitelní.
Aspoń někteří. Ti, kteří mají moc...

4 Miloš Miloš | Web | 11. srpna 2013 v 23:35 | Reagovat

"Pasáci, prostitutky, nezaměstnaní, žebráci, invalidé, zlodějíčci, svědkové kanibalismu i odsouzenci k smrti"
- dost se divím, že v Číně, kde je tak silná cenzura, kniha mohla vůbec vyjít.

V Pekingu jsem na náměstí Tchien-an-men byl, resp. na chodníku, který je od hlavní plochy náměstí oddělen mnohaproudou silnicí. Na vnitřek náměstí není volný přístup, zřejmě proto, aby se neopakovaly někdejší demonstrace, jen v 5 ráno tam bývají jakési organizované přehlídky, které je možné pozorovat z chodníku nebo z autobusů projíždějících kolem.

5 Robka Robka | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 5:43 | Reagovat

[4]: Kniha vyšla v cenzurované podobě, ale přesto byla v Číně zakázána. Znovu byla vydána až v Německu, kde Liao I-wu žije v exilu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama