Led Zeppelin II po 44. letech

22. října 2013 v 0:10 | Robka |  Info
Už v minulém článku jsem psala o tom, že říjen je měsíc plodný co se týče alb Led Zeppelin - dnes tedy slaví narozeniny Hnědá Vzducholoď. Regulérně nejtvrdší album kapely, nahrané v průběhu druhého amerického turné, je oslavou rockové hudby a i přes tradičně nepříznivé dobové kritiky patří dodnes k nejlepším rockovým albům historie. Oproti eponymnímu debutu, na němž Plant nemohl kvůli závazkům s CBS figurovat jako spoluautor, zde je už patrný jeho autorský přínos - z devíti skladeb na desce je podepsán pod osmi.



Jeho hlas je dalším nástrojem, je rovnocenným partnerem zkušenějšího Page, s nímž souzní - nesoupeří spolu o posluchačovu pozornost, ale vzájemně se doplňují. Fenomenální Plantův hlasový rozsah je patrný především v titulní skladbě, nesmrtelné Whole Lotta Love. Psychedelické improvizace ve střední části jsou výsledkem experimentování se zvukem - technik Eddie Kramer s Jimmym Pagem prý mačkali ve studiu všechny knoflíky, co jim přišly pod ruku - a výsledkem je doslova orgastická smršť, doprovázená Plantovým neodolatelným kvílením a vzdycháním.

Téma lásky a sexu, to je hlavní náplní desky. Vzpomeňme kupříkladu na verš, vypůjčený od Roberta Johnsona - zmáčkni můj citrón, až mi poteče šťáva po noze, použitý v bluesové skladbě Lemon song. Na albu je ovšem i cituplná, jímavá Thank You, věnovaná Plantově manželce Maureen, i fantastická, Tolkiena oslavující Ramble On. Ta je také jakousi předzvěstí stylu, k němuž se Zeppelini přiklonili na další desce. A pokud si chcete nechat zlomit srdce, pusťte si Hertbreaker s Jimmyho neodolatelným riffem.
Album vznikalo takříkajíc za pochodu, texty byly psány na hotelových pokojích a nahrávalo se všude možně. Dalo by se říct, že co píseň, to jiné studio - bylo to náročné hlavně pro Jimmyho, který mezi koncerty pracoval na mixech a doslova lítal z jednoho města do druhého, aby se mu podařilo dosáhnout alespoň částečné shody zvuku. Výsledkem této hektické práce je album, které se stalo historickým milníkem.

Když se podíváme na koncertní záznamy z té doby, vidíme hudebně vyzrálou čtveřici mladých muzikantů, kteří takřka dýchají ve společném rytmu. Jejich schopnost improvizací je obdivuhodná a téměř vyvolává pocit, jako by hudba vznikala na pódiu přímo před našima očima. Sebevědomí kapely v té době se zvyšovalo i přes nepřízeň tisku, kterému nevonělo jejich bluesové zaměření, a fanouškovská obec se rozrůstala. Vzducholoď zkrátka vzlétla...


What Is And What Should Never Bee
***
Whole Lotta Love
***
Bring It On Home
***
Všechny záběry pocházejí z koncertu v Royal Albert Hall z 9. 1. 1970
První fotografie je z knihy Legenda Led Zeppelin.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 17. listopadu 2013 v 0:02 | Reagovat

Jsem rád, že v dnešním době ještě někdo poslouchá zeppelini :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama