Prosinec 2013

Cesta Robert Planta do Mali - part 8

31. prosince 2013 v 12:04 | Robka |  DVD, dokumenty
Neznám lepší způsob jak se rozloučit se starým rokem. Pouštím si osmý díl malijského dokumentu Roberta Planta, Justina Adamse a Skina Tysona s kouzelnými záběry z jejich společného tripu, usmívám se, kochám a v koutku duše mi sídlí velká radost a těšení na červenec 2014.
Je legrační pozorovat v dokumentu ty unavené ale šťastné tváře při jejich putování pro nás nehostinnou, chudou krajinou. Lidé jsou však kolikrát zajímavější než přírodní krásy. Malijští lidé vypadají přívětivě a daleko víc se usmívají, než třeba my. Uvědomili jste si někdy, že v zemích, kde mají mnohem míň důvodů k úsměvu, jsou lidé pozitivněji naladěni, než my, žijící v dostatku? Úsměv nic nestojí a přece dokáže mnoho. Je škoda, že u nás se lidé na sebe buď mračí, nebo si druhých nevšímají.
Zkuste se smát, zkuste to, i když si budete připadat nepatřičně. Usmívejte se na druhé, třeba jim zvednete náladu a váš úsměv bude pro ně malým dárkem, hřejícím je celý den.
Trochu jsem odbočila od tématu - ale vše důležité už bylo vyřčeno v upoutávkách k předchozím dílům a já prostřednictvím tohoto článku chci poděkovat. Děkuji vám, milým návštěvníkům, za přízeň v roce 2013, díky všem. Prožijte poslední den tohoto roku co nejlépe a nashledanou v roce 2014!

Související články:

Rodinné tradice

29. prosince 2013 v 9:50 | Robka |  Píšu vám
Vánoce jsou obdobím, kdy si nejvíc za celý rok uvědomujeme sounáležitost s rodinou a také zjišťujeme, jak moc nás ovlivňují tradice. Samozřejmě hlavně to na člověka padne tehdy, když zakládá nové hnízdo a dochází k prvnímu střetu tradic s partnerem a jeho rodinou. To se pak řeší otázky kupříkladu jakou polévku si uvaříme ke štědrovečení večeři - rybí, nebo hrachovou?, kdo dělá lepší salát, jestli moje či partnerova maminka, zda si dát kapra vysmaženého v trojobalu, či snad lososa nebo kuřecí řízek.
Samozřejmě Vánoce nejsou jen o jídle. Ale přiznejme si to - tradiční večeře je v mnoha rodinách nedotknutelná a každá rodina má pro tuto příležitost své letité a po generace děděné recepty, jak co nejlépe potěšit chuťové buňky svých členů.

Hudební ohlédnutí za rokem 2013

25. prosince 2013 v 22:56 | Robka |  Výběry
Rok 2013 pomalu končí a je čas na malé hudební okénko, ohlédnutí za vydanými alby a výběr toho, co bych vám k poslechu doporučila. Vzhledem k mé fascinaci world music se ve výběru obírám převážně deskami vydanými na tomto hudebním poli, což asi ne každý ocení, ale zase na druhou stranu - alespoň se o nich dozvíte a třeba vám i něco padne do noty. Alba nejsou seřazena podle obliby ani podle významu, řazení je náhodné. Přeji hezký poslech a také samozřejmě i krásné prožití svátečních dnů.

Štědrý den u nás

24. prosince 2013 v 9:34 | Robka |  Naše fotky a výtvory
Poslední dny před Vánoci jsem strávila převážně v kuchyni, kde jsem dotvářela finální podobu cukrovinek a perníků a pekla nezbytnou vánočku. Dalo by se říct, že je to pro mě zábava, protože mě těší, když se dílo povede a v bytě to hezky voní a na talíři pak chutná. No a na stromečku zdobí, samozřejmě.
Letos jsme opět s Jirkou došli společně pro vánoční jedličku, vybrali jsme si takovou sympatickou a souměrnou. Od dětství jsem zvyklá na živý strom, i když tedy co si pamatuji, mívali jsme většinou smrček a táta ho pokaždé vylepšoval větvemi, zasazenými do navrtaných otvorů v kmeni. Stromky, které se tehdy daly sehnat, byly většinou strašné metly. Ale nám dětem to nevadilo. Na stromečku visela kolekce, kterou rodiče dostali z ROH (nejhezčí byly duté figurky), skleněné baňky a panáčci z perliček, jej to byla krása! Sice ta krása nevydržela déle, než do prvního dne nového roku, ale co. Důležité bylo, že o Štědrém večeru u svátečního stolu seděla celá rodina i s babičkou a nakonec se zazvonilo na starý kravský zvonec, který ohlašoval příchod Ježíška.

Šňůry, dráty, zástrčky

18. prosince 2013 v 22:23 | Robka |  Téma týdne
Téma týdne nahrává sentimentálním příběhům o mezilidských vztazích, i rozhodla jsem se to vzít za trochu jiný konec lana a představím vám své představy o podobě vztahů.

Děvčátko a starý muž

14. prosince 2013 v 11:26 | Robka |  Píšu vám
Každý den rozbíjel svůj malý krámek na nároží. Kabát, který pamatoval lepší časy, byl jeho věrným společníkem stejně jako šedivý, chundelatý pes, ležící mu u nohou. Jeho tvář, ošlehaná větrem a zarostlá našedlým vousem, se vždy usmívala na kolemjdoucí. Usmívala se upřímně, když se někdo zastavil a koupil si maličkost jen tak pro radost. Stařec už patřil ke koloritu města stejně, jako dlažební kostky na náměstí, jako tramvaje, projíždějící nedalekou hlavní třídou.

Celý starcův majetek představoval dřevěný vozík, který v létě sladce voněl čerstvě natrhanými květy, v zimě zase lákal na svěží zeleň jehličí. Občas se někdo zastavil, aby s ním podebatoval o tom, jak jde život a on se nikdy nespletl, když upracovanýma rukama vracel nazpět drobné. Nezapomněl přidat vlídné slovo a i když se jeho ústa usmívala, ve vyhaslých očích sídlil stín smutku.

Robert Plant přiveze do Ostravy Sensational Space Shifters

11. prosince 2013 v 21:43 | Robka |  Info
Jedním z prvních potvrzených jmen příštího ročníku letního festivalu Colours of Ostrava je Robert Plant se svou staronovou formací Sensational Space Shifters. Tato zpráva dnes prolétla médii a určitě je dalším důvodem, proč ostravský hudební svátek navštívit.

Otis Redding, 9. 9. 1941 - 10. 12. 1967

10. prosince 2013 v 21:32 | Robka |  R. I. P.
Krátkou vzpomínkou dnes uctíme památku Otise Reddinga, zpěváka s hlasem překypujícím emocemi, něžného i rozervaného soulového velikána. Ironií osudu těsně před zahájením hvězdné kariéry vinou špatného počasí havarovalo letadlo, jímž Redding cestoval na koncert a jeho tělo se našlo dva dny poté v jezeře Monona. Je tomu právě 46 let, co nás tento inspirativní umělec opustil. Bylo mu pouhých šestadvacet let.

Cesta Roberta Planta do Mali - part 5

9. prosince 2013 v 22:37 | Robka |  DVD, dokumenty
Shodou okolností jsem tento víkend po delší době oprášila DVD Festival in the Desert - ke sledování jsem zlákala dceru, pro niž to byla zároveň i lekce francouzštiny. Naštěstí jsem ji nemusela vůbec přemlouvat, obě nás totiž spojuje láska k africké hudbě, nebo tedy přesněji řečeno k hudbě afrických etnik. Atmosféra této události je sice obrazem nepřenosná, ale i tak si vytvoříte představu, jak to asi na takové akci v poušti vypadá. Všechno je mnohem přirozenější a méně svázané, než jsme zvyklí z festivalů u nás - účinkující se setkávají s diváky, všude vládne čilý ruch a trochu zmatek a kolem dokola jen písek, velbloudi a v noci světlo hvězd a záře malých i větších ohňů. Když to sleduji, vzpomínám se slzou v oku na Taragalte a moc toužím se tam někdy vrátit. A nebo ještě lépe odjet na některý z příštích ročníků tohoto velkého festivalu na konci světa - tedy v Timbuktu.

Ale zpět k dnešnímu videopříspěvku. Toulání Roberta Planta ve vodách world music má své kořeny už v době Led Zeppelin - nakonec nemusíme chodit daleko, stačí si poslechnout kupříkladu takový Kashmir (jehož text Robert psal při cestě po jižním Maroku), nebo Friends ze třetího alba (skladbu, kterou Robert a Jimmy znovu nahrávali v roce 1972 v Indii s místními muzikanty, řízenými jedním z nejuznávanějších indických hudebníků jménem Vijay Ragav Rao. Bohužel její verze oficiálně nikdy nevyšla, ale dostala se na pirátské kopie - je ovšem možné, že ji Jimmy Page jednou zařadí do některé z reedic zeppelinovských alb.)


Roberta Planta zkrátka tyto hudební končiny vždy přitahovaly a je proto přirozené, že se k nim na své sólové dráze pravidelně vracel. Když začal spolupracovat s Justinem Adamsem, jenž na této hudbě takříkajíc vyrostl a jehož role producenta sehrála významnou úlohu v životě hudebníků skupiny Tinariwen, spojily se jejich talenty a vzájemně dali život hudbě, v níž se prolínají vlivy blues, rokenrolu, folku i novodobé elektroniky, stejně jako sound a nástroje typické pro africkou hudbu.

Festival v poušti Plant v jednom rozhovoru komentoval jako : "Fenomenální, ohromné místo, ale je dobré si uvědomit, kde to vlastně ve skutečnosti jsme. Spotřebovává se tu příliš mnoho paliv a Mali je velmi chudá země. Obávám se, že politický oportunismus zdaleka převažuje jakékoliv naše muzikantské aktivity." Neil Daniels; Robert Plant, Led Zeppelin, Jimmy Page a léta sólové kariéry, strana 208

Ze tří koncertů, které v Mali Plant s přáteli odehrál během tří dnů konání festivalu v lednu 2003, máme možnost vidět jen malý kousek - necelou skladbu Win My Train Fare Home (if ever get lucky), která v sobě spojuje "něco z Arthura Cudrupa, Roberta Johnsona a Johna Lee Hookera" a připomíná, že blues od Mississipi a to malijské má společné kořeny. Dále se podíváme na ukázku z vystoupení Takamba Super Onze a jejich skladbu Super 11, v níž si můžeme potvrdit, že africká hudba je přímo propojena s tancem a je založena především na specifické rytmice. Hezký poslech!


Jim Morrison by dnes oslavil sedmdesátiny

8. prosince 2013 v 20:39 | Robka |  R. I. P.
Dovede si někdo z vás představit, že by dnes Jim Morrison byl čerstvým sedmdesátníkem? Že by následoval svého vrstevníka Micka Jaggera a stal se váženým umělcem i osobou, která pro slávu udělá cokoliv? Já ne. Nepatřím ani mezi ty, kteří nevěří, že tehdy v Paříži Jim ukončil svou nedlouhou, ale naplněnou životní pouť. Jim Morrison je už hezkou řádku let po smrti, ovšem jeho odkaz žije dál - v myslích fanoušků, v hudbě, v Jimových verších i knihách, které o něm byly napsány.

Je mnoho umělců, kteří vytvořili nezapomenutelné dílo a na něž dodnes vzpomínáme. Ale Jim Morrison byl něčím víc. Byl už za svého života modlou, mladistvým Dionýsem, jehož hezká tvář orámovaná kučeravými vlasy odrážela dvě podoby jeho osobnosti. Dokázal být laskavý a soucitný, stejně tak nekompromisní a tvrdý. Byl rebelem v pravém slova smyslu, sestřeloval nemilosrdně pokrytectví, přetvářku a nesnášel sebestředné autoritářství. Uměl hrát roli vulgárního primitiva (což dělal rád) a vzápětí překvapil svou uhlazeností, vzděláním i zdvořilostí.


Jim Morison byl především básník - a také herec. Jeho pódiová prezentace během doorsovských koncertů, nadání ovládat dav a strhnout ho sebou na jeden velký trip, to byla schopnost, která Morrisona pasovala na přirozeného vůdce a frontmana The Doors. Jít na The Doors znamenalo vydat se do neprobádaných hudebních končin a zároveň se zúčastnit smyslného divadelního vystoupení. Jimova oscilace na hranici života a smrti fanoušky děsila i přitahovala, ovšem problém byl, že on to myslel vážně. Nebyl předurčen k stárnutí, měl zůstat věčně oním mladým Dionýsem. To se mu splnilo.


Možná bychom v jeho smrti mohli vidět tragédii zmařeného života, ale věřím tomu, že Jim to tak chtěl. Celý svůj krátký život spěl ke smrti mílovými kroky a vydal ze sebe za těch sedmadvacet let vše, co kdy chtěl světu sdělit.
Jime, doufám, že je ti tam nahoře fajn a že slavíš v dobré společnosti. Tak všechno nejlepší k Tvým nedožitým sedmdesátinám!

Související článek: ctyricet-let-od-smrti-jima-morrisona




Vůně Adventu

8. prosince 2013 v 10:48 | Robka |  Téma týdne
Předvánoční období se u nás doma nese ve znamení nejrůznějších vůní, linoucích se z kuchyně. Nejprve je to med, kakao, skořice a další tajemné přísady v perníkovém těstě, později se přidají mleté ořechy, madle, vanilka a máslo, které se v lahodných chutích prolínají v cukroví. A ještě později je to rum, čokoláda a džem v náplních.

Letos jsem chtěla mít první adventní neděli připraven perníkový betlém, ale jelikož jsem nakonec pekla betlémy dva - jeden pro mamku, druhý pro sebe - nepovedlo se mi je dokončit včas. Strávila jsem několik hodin zdobením figurek i složitou stavbou a nakonec se dílo podařilo - v pátek mi na stole trůnily dva krásné betlémy a několik kousků perníčků.
***

Cesta Roberta Planta do Mali - leden 2003, part 3 a 4

3. prosince 2013 v 23:08 | Robka |  DVD, dokumenty
Další díly dokumentu ze zákulisí i pódia festivalu v poušti - tentokrát se podíváme na to, jak si Logan užíval roli modela při uvazování tradičního tuaréžského šátku, dále bude na programu kratičké jamování při večerním táboráku s Ali Farkou Touré, proslulým otcem blues od řeky Niger, vynikajícím kytaristou a hlavně velkým patriotem. Tento skromný velký muž, který se celý život kromě hudby věnoval i farmaření a hlavně záchraně zemědělské půdy před postupující pouští, zemřel v roce 2006. Následuje část vystoupení skupiny Tidawt.

Ve čtvrté části si poslechneme Takambu, poté kousek Win My Train Fare Home a hlavně tuaréžskou Whole Lotta Love. Působivé záběry na zdánlivě jednotvárnou pouštní scenérii doplňuje všechno to lidské hemžení - při sledování vás chvílemi může přepadnout pocit, že jste se ocitli v úplně jiné době. Spontánní prožitek ze společně sdílené hudby je provázen zpěvem za zvuku ngoni, ladnými ženskými pohyby, a také jejich typickým halekáním, které vzniká rychlým kmitáním jazyka.

Související články:

Hej, mistře basu! (3. část)

1. prosince 2013 v 23:26 | Robka |  Výběry
Když jsem nedávno přemýšlela o tom, kteří baskytaristé by v mém seriálu neměli chybět, vytáhla jsem si jedno černé album s nápisem Truth to Power. Zasvěcení určitě tuší, o kom bude řeč. Ano, dnes si představíme jednoho z žáků Milese Davise, pátého člena Rolling Stones, sympatického a stále dobře naladěného chlapíka Darryla Jonese.

Darryl Jones se narodil 11. prosince 1961 (zanedlouho tedy oslaví dvaapadesátiny) v Chicagu a vyrůstal odmala ovlivněný hudbou. Jako chlapec se učil hrát na bicí, později se ale díky kamarádovi ze sousedství dostal k baskytaře - koupil si tedy kopii beatlovského Hofnera a začal se učit. Od této chvíle věděl, co v životě chce dělat. K tomu musím dodat, že závidím těmto muzikantům to, že se většinou ve velmi mladém věku umí rozhodnout. Ale hudba, to je asi osud a komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Darrylu Jonesovi ovšem dáno bylo, a tak pokračoval ve svém hudebním vzdělávání na Chicago Vocational High School a mezitím se stačil prosazovat na místní scéně.

Díky tomu, že jedním z jeho spoluhráčů byl Milesův synovec, získal Jones místo baskytaristy u něj ve skupině. Psal se rok 1983 a mladičký, tehdy dvaadvacetiletý hráč už stál na pódiích vedle muzikantů jako je Mike Stern, John Scofield a Bill Evans. U Milese Davise strávil čtyři roky a za tu dobu se kromě podílu na dvou albech naučil hlavně fungovat tak, jak náročný kapelník vyžadoval a hlavně - být na pódiu každičkou minutu přítomen v souladu se všemi ostatními muzikanty. Prý se stávalo, že po koncertě volal Darrylovi Davis k ránu na pokoj, aby mu sdělil své připomínky.

V roce 1989 se Jones vrátil do Chicaga, založil vlastní kapelu, ovšem ta neměla dlouhého trvání. V té době už měl slušné renomé a stal se vyhledávaným hráčem, po jehož službách se pídila spousta slavných hudebníků - jel turné s Herbie Hancockem, Ericem Claptonem, Peterem Gabrielem i Madonnou. K tomu se také podílel na nahrávání desek - s Ericem Claptonem to byl Journeyman, s Andy Summersem Charming Snakes, Philipem Baileym Inside Out. Toužil také po herecké kariéře, ovšem do toho zasáhl osud.
V roce 1993 byl pozván Keithem Richardsem na konkurz na uprázdněné místo po Billu Wymanovi. V podstatě bylo jasno hned - a Jones se stal neoficiálním pátým členem skupiny, i když je vlastně jen zaměstnancem a nemá žádný podíl z koncertních turné.

Mimo koncertování a nahrávání se Stouny se Jones angažoval i v mnoha dalších projektech. Pracoval pro umělce různých stylů - přes jazz, blues, rock i pop. Mezi poslední počiny patří hraní v kapele Stone Raiders, s níž vydal v úvodu článku zmiňované album Truth to Power (vynikající, lahůdková záležitost!) a nejnověji ho můžeme slyšet na albu 3 Brave Souls, kde s ním hraje John Beasley (klávesy) a Ndugu Chancler (bicí), všichni mimochodem absolventi školy Milese Davise.

Album s kořeny ve funky a jazzu vyšlo vloni a je velice dobrou ukázkou muzikantského umu a souhry všech zúčastněných. Darryl Jones na nahrávkách často sahá i po mikrofonu a jeho znělý, melodický hlas vás přesvědčí, že kromě baskytary je i velice zdatným vokalistou.

Vítězná skladba roku 1989 a je tu finále

1. prosince 2013 v 10:03 | Robka |  Hity let minulých
Krásnou první adventní a zároveň první prosincovou neděli, milí přátelé. Dnes mám příjemnou povinnost seznámit vás nejen s tím, jak dopadlo hlasování o nejlepší skladbu posledního roku osmdesátých let, ale také si v nové anketě připomeneme ty nejlepší (lépe řečeno ty, jimž jste dali nejvíc hlasů) kousky za celou osmou dekádu.