Leden 2014

Zimomřivá

30. ledna 2014 v 18:22 | Robka |  Život ve verších a rýmech
A tak to vypadá, když trávím větší část dne na mrazu...

Za límec zima leze mi,
je přítulná jak blecha,
a její dotek studený,
nikdy mě nevynechá.

Tinariwen vydají své další album Emmaar v únoru 2014

27. ledna 2014 v 22:11 | Robka |  Alba
Poušť je jedno z nejrozporuplnějších míst na zemi. Je územím zmaru, strádání i místem vhodným k rozjímání a ztišení. Je územím nikoho, při putování rozlehlými písečnými pláněmi často nepotkáte ani živáčka, zároveň skrývá svá dávná tajemství o životě lidí. Poušť je místem, kde se setkává Slunce se Zemí, místem, na němž si při světle hvězd uvědomíte svou vlastní malost a bezvýznamnost. Člověk je tu jako zrnko písku...

Saharská poušť je domovem tuaréžské kapely Tinariwen, jejichž hypnotická a elektrizující hudba odráží realitu původu této šestice muzikantů. Právě letos 11. února vychází další jejich album s názvem Emmaar, necelé tři roky od vydání poslední veleúspěšné desky Tassilli. Zatímco Tassilli bylo zaznamenáno v alžírské poušti za účasti renomovaných světových hudebníků (Nels Cline, Kyp Malone, Dirty Dozen Brass Band), při nahrávání Emmaar se Tinariwen uchýlili na jinou poušť. Vzhledem k politické nestabilitě vlastní země album vznikalo v Kalifornii v poušti Joshua Tree.


Tři týdny společného pobytu v nově zbudovaném studiu přineslo jedenáct zbrusu nových písní, z nichž můžeme zatím slyšet skladbu Toumast Tincha a následující Chaghaybou. Ruční bubny a meandrující kytara v zadumaném, atmosférickém otevíráku alba slibují opět zajímavý hudební prožitek. Chaghaybou je rytmická, živá píseň s vrstvenými bubínky a úsečným kytarovým zvukem.

Kromě zakládajících členů skupiny (Ibrahim Ag Alhabib, Abdallah Ag Alhousseyni a Alhassane Ag Touhami) hraje na albu i mladší generace tuaréžských hudebníků, která na poslechu původních Tinariwen vyrostla a do kapely přišla během roku 1990 (multi-instrumentalista Eyadou Ag Leche, kytarista Elaga Ag Hamid a bubeník Said Ag Ayad).

Zajímavostí jsou opět hostující hudebníci, tentokrát kytarista z řad Red Hot Chilli Peppers Josh Klinghoffer, z newyorské rockové party Chavez kytarista a zpěvák Matt Sweeney, nashvillský houslista Fats Kaplin a básník Saul Williams. Emmaar (mix provedl Vance Powell) určitě opět naplní pověst Tinariwen jako jedné z nejlepších kapel dnešních dnů. Už se ho nemohu dočkat.

Óda na ruce

25. ledna 2014 v 11:39 | Robka |  Výběry
V hudbě téma rukou najdeme často, vždyť ona mnohokrát ulehčovala těžkou práci a pomáhala najít společný rytmus. Vzpomeňme kupříkladu na černošské blues, zpívané při práci na plantážích. "Pleskání", nahrazující zvuk bubnů, jejichž používání bylo mnohde černým otrokům zakázáno, provázelo tanec, zvaný "juba" - jednou rukou se plesklo do pravého ramene, druhou do levého, podupáváním nohou se udával rytmus a přitom se zpívalo.

"Ring shout", černošský posvátný tanec, při němž se věřící pohybovali v kruhu, pochází z první poloviny osmnáctého století a provází ho tleskání dlaní a podupávání. Podpatky, bušící do dřevěné podlahy kostela, vytvářely rezonující zvuk, podobný bicím nástrojům. Rytmus měli zkrátka Afričané v krvi a dokázali ho využít nejen při tanci a zpěvu, ale také během různých rituálů i v obyčejném všedním životě. Hra na prázdné plechovky, barely či lahve byla v životě černého venkovského obyvatelstva běžná a ceněn byl především ten hudebník, který dokázal provizorní buben "rozmluvit", tedy sladit jeho rytmus s frázemi skladby.

Tělo a duše jsou během hudební produkce v souladu - a to jak u hudebníků, tak u posluchačů. Během poslechu nás hudba nutí tleskat, tančit, poskakovat, nebo rytmicky zvedat ruce nad hlavu. Ruce hudebníků jsou zase obdivovány pro schopnost vyloudit z nástroje ten správný zvuk, někdy ne nepodobný lidskému hlasu. Co třeba takový bottleneck - tedy původně hrdlo láhve nasazené na prstu, nebo nůž mačkající struny, vydávající poté kvílivý a naříkavý zvuk. Bottleneck je také africký "vynález" a původně vychází z hudebního luku o jedné struně. Tento nástroj přežil údajně hlavně mezi černými dětmi, které si přiloukly ke stěně kus měkkého drátu a hrály na něj kamínkem, nebo prázdnou lahvičkou od pilulek. Dnes je slide vyráběno převážně z oceli a jeho používáním lze při hře na kytaru vytvořit plynulý přechod mezi tóny.

I v dnešní technické době je hudba záležitostí rukou, úst a srdce. Zatím... doufám, že i přes automatizaci, které se nevyhnula ani hudební scéna, nevymizí muzikanti, pro něž budou tyto tři atributy důležité. Hudba je přece otázkou citu.
Vyrazíme si dnes na takový malý výlet, který věnuji oslavě lidských rukou - rukou tvořivých, struny probírajících, hladivých i razantně udávajích rytmus. Hezký poslech!
Informace z knihy Opravdové blues, Robert Palmer, nakladatelství Argo a Dokořán 2006

Jako v pohádce...

23. ledna 2014 v 22:06 | Robka |  Téma týdne
V pohádkách je všechno černobílé a jednoduché. I láska. Většinou jde o to, že nějaký sličný, udatný a moudrý mládenec získá srdce překrásné dívky a jsou pak spolu šťastni až do smrti. Dál už nás text informuje jen velmi vlažně o tom, že po svatbě se páru narodila kupa dětí (samozřejmě s vynikajícím genofondem) a žili, dokud neumřeli. Ale začněme od začátku...

Tamikrest - Imanin bas zihoun

21. ledna 2014 v 21:41 | Robka |  World music
O generaci mladší odnož tuaréžských hudebníků, vycházejících z větve proslavených Tinariwen - skupina Tamikrest - boduje se svým třetím albem Chatma (2013) v evropských žebříčcích world music. Skupina z Kidalu, města ležícího v kraji Adrar des Ifoghas, vznikla v roce 2006 a její jméno znamená v jazyce tamashek spojení, uzel.

Malá noční hudba

19. ledna 2014 v 8:24 | Robka |  Život ve verších a rýmech
Když utichá zpěv ptačí,
na město tma se snáší
a v zákoutí pod pavlačí
lampa stíny hrdě plaší,

Krocení nočního narušitele

18. ledna 2014 v 9:46 | Robka |  Téma týdne
Ještě před pár lety jsem pravidelně před usínáním prováděla jeden tajemný rituál: nejprve jsem vytáhla dlouhý smeták na tyči, prošťárala s ním prostor pod postelí, a pak už jen přivřít dveře, vklouznout co nejrychleji pod peřinu, přikrýt se až po hlavu a pevně zavřít oči. A čekat na příchod nočního narušitele.

Písně roku 1990

12. ledna 2014 v 16:20 | Robka |  Hity let minulých
Milí přátelé, letos se poprvé setkáváme u naší hudební ankety, která bude po celý rok zaměřena na devadesátá léta. Tato doba, některým známá rozmachem elektronické taneční scény, jiným zase díky po povrchu lehce klouzajícímu popíku a ještě dalším jako zviditelnění do té doby nepříliš známé world music, je hudebně ještě víc nepřehledná než nechvalně proslulé osmdesátky.
Připočtěme k tomu stárnoucí rockové hvězdy, snažící se zalíbit VŠEM a kvanta nových kapel, z nichž jen zlomek stojí za řeč a dostaneme bohatou nabídku, z níž si může vybrat opravdu každý. Populární hudba se stala už dávno konzumním produktem, bohužel. Pomalu se začal stírat generační rozdíl mezi posluchači a nebýt krátkodobé grungeové rebelie, skoro bychom zapomněli, že hudba je především vyjádřením originality a názorové rozdílnosti.

Jimmy Page sedmdesátiletý

9. ledna 2014 v 23:49 | Robka |  Led Zeppelin Info
James Patrick Page slaví 9. ledna 2014 významné životní jubileum - dožívá se právě sedmdesáti let. Kytarista The Yardbirds, Led Zeppelin a The Firm, sólista, skladatel, producent, sběratel, vyznavač okultních věd, hudební inovátor a tvůrčí perfekcionista si určitě zaslouží samostatný článek.
Tak jako jeho pozdější kolega z Led Zeppelin John Paul Jones i Jimmy začínal svou kariéru ještě jako chlapec. Ve čtrnácti letech se s pár kamarády objevil v televizní soutěži talentů, kde hráli skifflovou píseň Mama Don't Allow No Skiffle a taky Cotton Fields od Leadbellyho. Moderátor se poté Jimmyho zeptal, čím by chtěl být, až vyroste. Jimmyho odpověď byla "biologem výzkumníkem", což se naštěstí nepotvrdilo, protože by svět přišel o jednoho z nejvýznamějších kytaristů všech dob.

Jimmy Page začínal jako mnoho chlapců té doby jako samouk, později nějaký čas chodil na hodiny kytary do Kingstonu nad Temží. Okouzlení vibratem způsobilo jeho zájem o Jamese Burtona a mladíkovi přestala stačit stará španělka s ocelovými strunami. Koupil si tedy kytaru značky Hoffman Senator s elektrickým snímačem a později levnou kytaru Grazioso, kopii klasického rokenrolového nástroje, slavného Fendera Stratocastera.
V šestnácti letech už Jimmy vystupoval s mnoha kapelami. Když mu bylo sedmnáct, unikl o fous vojenské službě a potkal uhlazeného zpěváka a manažera Neila Christiana, který mu nabídl angažmá ve své kapele.
S jeho Crusaders pak projezdil celou jižní Anglii, jenže tento nápor křehkého mládence začal zmáhat. Jednou zkolaboval v šatně a s hraním byl pro tuto chvíli ámen - Jimmy se vrátil na výtvarnou školu k malování, které bylo dalším jeho koníčkem. Jakmile to ale jeho zdravotní stav dovolil, vrátil se zpět ke své milované kytaře.

Psí chochologie

7. ledna 2014 v 21:17 | Robka |  Téma týdne
Je známo, že zvířata dokážou být dobrými psychology. Tato vlastnost je pozorována zejména u psů, kteří po boku člověka žijí už celé věky a za tu dobu se víc než dokonale přizpůsobili jeho životnímu stylu. V některých případech to ovšem vypadá, že člověk se dokonale přizpůsobuje životnímu stylu těchto chlupatých tvorů, jak si následně ukážeme v článku.

Psi, jak všichni víme, jsou povětšinou zvěř osrstěná, pokud nepočítáme napřiklad peruánské naháče a podobné bezsrsté mutace. Jejich srst má na lidskou psychiku blahodárný vliv - člověku dělá dobře kontakt s jejím měkkým povrchem a teplem, které vydává. Chlupy ale plní ještě jednu funkci, která ochraňuje psího majitele. Je to takzvaná funkce chocholů.

Hej, mistře basu (4. část)

5. ledna 2014 v 10:26 | Robka |  Výběry
Další díl mého soukromého projektu o významných baskytaristech se dnes bude zabývat nedávným oslavencem Johnem Paulem Jonesem (* 3. 1. 1946). Tento muzikant se proslavil především jako basák, ovšem je třeba připomenout, že hrál výborně také na klávesy a piano, mandolínu, koto, pedal steel kytaru, autoharfu, ukulele, cello, syntezátor, varhany... a začínal rovnou s kontrabasem. Tedy multiinstrumentalista každým coulem. Není divu, že si právě tohoto hudebníka Jimmy Page vybral do právě vznikajících Led Zeppelin - Jonesy byl totiž nejen schopným aranžérem a hráčem, s nímž už měl Jimmy zkušenosti, ale předností bylo také jeho mládí. Nebylo totiž mnoho takových mladíků, kteří by věkem zapadli do složení skupiny a zároveň byli hudebně tak dobří.

Inspirace na téma Zvíře

4. ledna 2014 v 10:30 | Robka |  Česká scéna
Člověk by neřekl, co v mysli napáchá jediné slovo. Když jsem si přečetla první zadání nové hudební rubriky v Autorském klubu, které nabádalo blogery k zasílání hudebních skladeb souvisejících nějak se zvířecí tematikou, moje mysl začala šrotovat na plné obrátky. Jde-li o hudbu, jsem ve svém živlu.
Ale trochu se stydím, že jsem se zachovala jako sobec. Rubrika je přece pro všechny, ne jen pro mě. Musím se krotit v posílání nápadů, aby prostor mohli dostat i ostatní. Příště už to budu vědět, slibuji. A tak ty ostatní věci, co mě napadnou, budu cpát alespoň tady.

Zadání tedy znělo Zvíře a mou hlavou proběhla řádka skladeb z českých luhů a hájů. Podruhé jsem se zastyděla za svou prvotní ignoraci k českým písním a chutě se vydala hledat své oblíbence na Youtube.
Zvířecí téma je v českých písních dost často využíváno. Nakonec - najdeme i pár skupin, které si nějaké to zvířátko neváhaly dát do názvu. Namátkou mě napadá Žlutý pes, Brontosauři, Škwor, Sto Zvířat, Surikhata...

Ale daleko víc je těch skladeb, v nichž vystupuje hrdina z říše zvířat. Jistě znáte tu známou od Wanastovek - jmenuje se Nahá a účinkují v ní hlemýžď, motýl, moucha, ryba, doga, kočička, kobylka, had i broučci s lucernou. To je přímo celá zoologická zahrada. My se ale dnes podíváme na písně, v nichž nejde ani tak o množství jako spíš o kvalitu a jistotu dobré hudby. Snad vám alespoň jedna padne do noty a třeba vás inspiruje k dalšímu hledání těch svých "zvířecích" songů. Hezký poslech!

Vítězný song osmdesátých let

2. ledna 2014 v 22:02 | Robka |  Hity let minulých
Zdravím u výsledků celoroční ankety o nejlepší skladbu osmdesátých let. Přiznávám, že vlažné výsledky hlasování mě poněkud zaskočily. Sešlo se totiž pouhých 72 hlasů, což je na poměry ankety velmi málo - když to porovnáme s loňským skóre 1269 hlasů, jistě uznáte, že je to sakra rozdíl. A jak to tedy dopadlo?
Poslední se umístil Robert Palmer a Addicted To Love. Pouhé dva hlasy.
O předposlední místo se dělí s třemi hlasy Robert Plant s Rockin' At Midnight a R.E.M. s The One I Love.
Dále tu máme výbornou skladbu Ozzyho Osbourna Diary of A Madman. Získala od vás pět hlasů.
O jeden hlas víc má R.J. Dio s písní Holy Diver.
The Cure a Lullaby dostali sedm hlasů.
A teď fanfáry pro první tři místa:
3. Judas Priest - Breaking The Law - deset hlasů
2. Robert Plant - Moonlight In Samosa - jedenáct hlasů
1. Robert Plant - Ship of Fools - devatenáct hlasů

Ano, Robert Plant se umístil hned na dvou předních příčkách - jednak je to způsobeno tím, že na tyto stránky zavítají především jeho fanoušci, a pak i mou fascinací, s níž tvořím články a vehemencí, s jakou cpu tyto skladby do výběru. Ale když ony jsou vážně dobré! Dáme si tedy vítěze a za zhruba dva týdny budeme pokračovat na naší hudební pouti, tentokrát po devadesátých letech. Hezký poslech!