Černá hvězdo nad hlavou...

30. května 2014 v 20:33 | Robka |  Téma týdne
Jarek Nohavica v jedné své skladbě zpívá o městě mezi městy, hořkém svém štěstí a o tom, že když Pánbůh rozdával všecku krásu, Ostrava stála vzadu. Taková černá ovce v republice, o níž se mluvilo jen v souvislosti s rekordy horníků, kteří plnili plán rubání na stodvacet procent a jejichž mourem olemované oči by jim dnes záviděl kdekterý "emař".

"Emaři" bydleli na ubytovnách s rudou hvězdou nad branou a nápisem "Socialisticky pracovat, socialisticky žít" a domů si kromě vydělaných peněz vozili deputátní příděl uhlí a možná i kapavku. Takový socialistický emař se totiž po šichtě potřeboval trochu odreagovat a uvolnit, kteroužto ozdravnou kúru nejprve započal v hospodě "Na společenstvu" u čepované dvanáctky za pět pade a zakončil hned vedle v prvorepublikové kavárně Elektra. Chlapci v černých polobotkách a s typickými očními linkami byli nepřehlédnutelní a jejich štědře otevřená dlaň vábila paničky na lovu; paničky, které si chtěly trochu povyrazit a vydělat nějakou tu korunku. Často jejich šikovné prstíky vytáhly peněženku ze svátečních kalhot nic netušícího a alkoholem zmoženého havíře a už ji stěhovaly do své kabelky.

Ovzduší Ostravy bývalo v těch letech syté jak gulášová polívka a "vonělo" kilometry daleko. Černý popílek pokrýval stejnoměrnou vrstvou nejen domy, auta a travnaté plochy, ale i naše plíce. Vdechujíc ten hutný vzduch, věděla jsem vždy, že jsem doma. Mnohokrát jsem na prázdninách u babičky v čistém jihočeském městečku trpěla akutním nedostatkem smogu a během návratu jsem se v autobuse probouzela pravidelně třicet kilometrů před svým rodištěm. Ach, ten pohled, když jsme vjížděli na nádraží vedle dýmajících vysokopecních věží! A co teprve, když člověk nastoupil do tramvaje a uslyšel tu známou, milou ostravštinu!

Jako malá jsem se za ni styděla a u babičky se snažila předstírat český přízvuk. Moc mi to nešlo.
"To je ale škarede," pravila jsem jednou před svou "českou" přítelkyní a ta na mě hleděla jako spadlá z nebe. "Cóóó? Říká se 'vošklivý', nééé?" Tehdy jsem pochopila, že mluvíme rozdílnými jazyky.
V pozdějších letech jsem toho mazaně využívala k "štenkrování" Čecháčků a schválně si poručila v restauraci "sodovku", abych se pak naoko rozčilila, když mi byla přinesena sodová voda.
"Já ale chtěla sodovku," ukázala jsem rukou na žlutou láhev s limonádou a zblblý číšník mi láhev musel vyměnit.
A co teprve výrazy jako "sicherka", "štrample", "šramat", "bulaty", a ještě "hafo" jich - to bylo teprve pošušňáníčko!

Tehdy jsem si umiňovala, že jakmile dospěju, vypadnu z té černé díry někam pryč. Třeba do bílé Opavy, aby ten přechod nebyl tak drsný - hlavně co se jazykové bariéry týče. Léta plynula a já za nějakou dobu v ostravském hutném ovzduší vozila kočárek s malou dcerkou. Červená boudička bývala pokryta pořád stejně mastným prachem jako za dob mého dětství, komíny kouřily a dýmaly a předáci z dolů se chlubili na televizních obrazovkách rekordními těžbami. Černá louka byla černá, centrum Ostravy žilo, nakupovat jsme chodili do módního domu Ostravica a Horník a ve volných chvílích se bavili v proslulém ostravském klubu Fénix.

Léta plynula dál, doba se změnila a já pořád trčím ve svém milovaném rodišti. Bývalí "emaři" se buď odstěhovali, nebo dostávají invalidní důchody, obchodní domy se rozprodaly soukromníkům (a zvlášť Ostravica na to krutě doplatila), brány továren se zavřely. Místo do centra teď Ostraváci jezdí nakupovat do "zón" a u bývalého nádraží vyrostla nevzhledná Fukušima, v překladu další obludné obchodní monstrum. Zábavu obstarává Stodolní ulice, v níž už "zařvalo" několik klubů, majících v novodobé historii dobré jméno (škoda Bumerangu). Každoročně s přicházejícím podzimem nasávám do plic smog, jenž je stále výživný jak gulášová polívka a který nám může půlka republiky jen závidět.

Co se ale ještě změnilo? Nechci se stěhovat, protože přes to všechno mám své město ráda. Mám ráda lidi, kteří tu žijí, jejich upřímnost, přímočarost i srdečnost. Mám ráda to naše svérázné nářečí i zrezivělou spleť továrních komínů a všelijak zkrouceného potrubí, mám prostě ráda tu svou "černou hvězdu mezi městy". Možná je to mé hořké štěstí, možná zpečetěný osud, ale nemůžu jinak. Když slyším zpívat Jarka Nohavicu písničku "Ostravo", cítím, že je tak trochu i pro mě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 mad Med. mad Med. | Web | 30. května 2014 v 21:54 | Reagovat

Však je to z tvých řádků znát, že máš to město ráda.:-)Musím se přiznat, že Ostravu jsem ještě nikdy nenavštívila... a ostravština je mi sympatická, něco jako náš brněnské hantec :-D

2 Regi Regi | E-mail | Web | 30. května 2014 v 23:01 | Reagovat

Máš pravdu. Při čtení jsem cítila silnou nostalgii. Přestože jsem se v Ostravě nenarodila a už tam dlouho nebydlím, strávila jsem tam (teď jsem to znovu spočítala) 22 let a to se už dostane pořádně pod kůži...

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. května 2014 v 23:07 | Reagovat

Hah! Ostrava! Pěkné přiblížení místa! Ale každopádně sem zvědavá, jaký to tam bude naživo :D

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 30. května 2014 v 23:14 | Reagovat

" Černá má hvězdo nad hlavou !!
.... dnes konečně poznám Tě... Ostravo !"

... Yann  Schoustall   ( současně ,, na pracáku,, )
deset nocí spal ve spacáku,
než pěšky se dostal ku svému cíli !

Muž slzí !  " Zdravím tě město milý!
... však co to ?  není tu kouře, - ni smradu !!"

Yann Schoustall stojí u ňákého hradu !

" Kde jsem ??"  řve na lidi v budově

" Jste tady ! ... tu, - v Českém Krumlově !!"

Natolik muž je zděšen,
že křičí :  " Lépe být věšen !
... co řeknu matce  , co otci ?
oba již staří jsou důchodci,
čekají na mojí  eS eM eS !

.... Já v Mělníku  kdesi ... do krčmy vlez,
... tam zplet jsem se cestou ze záchodu,
já na jih šel, - místo ku východu !

.... musím jít zpátky...však cestou.. kterou ??
Co rodiče ? ... nu, snad se neposerou"...

Českém Krumlovu  muž pak dal  vale
... pět dní, kráčí k Ostravě  vytrvale !

5 Šárka Šárka | Web | 31. května 2014 v 0:59 | Reagovat

Asi bych se tam brzo zbláznila, mezi vším tím černým a průmyslovým tentononcem, který člověka v Ostravě obklopuje. Ale na druhou stranu chápu, že kdo to město opravdu zná, tak pro něj má své kouzlo. :)  A ostravština je super jazyk ať si kdo chce protestuje. Tak trochu se mi zdá, že drsný kraj si tuhle vcelku drsnou řeč žádá.

A z Nohavicova textu mi vždycky přišlo, že Ostravu tak trochu miluje a nesnáší zároveň.

6 Bev Bev | E-mail | Web | 31. května 2014 v 15:31 | Reagovat

Pro mě má tvůj článek zvláštní kouzlo a napadá mě, že je jedno, kde žijeme, každé místo když ho dobře poznáme se může (právem) stát tím milovaným a tak trošku i nesnášeným zároveň. Tak je to u mne a tak to čtu i u tebe.
Velice krásné vyznání, šup s ním do výběru.:)

7 Robka Robka | E-mail | Web | 1. června 2014 v 9:23 | Reagovat

[2]: Jo, to už člověk neumyje.:-) Dvaadvacet let je dlouhá doba.

[3]: Bude to super, uvidíš.:-)

[4]: Fredy, tvé básnění je inspirativní. Díky za návštěvu!

[5]: Když tam vyrosteš, nezblázníš se.:-) I když někdy o tom pochybuji.:D

[6]: Díky, Bev.

8 domovina domovina | Web | 1. června 2014 v 22:15 | Reagovat

Krásné vyznání rodišti.
Já skončila sice jen o 50 kilometrů dál od svého rodiště, ale i tak v úplně jiném prostředí (vesnice/velké město, hory/nížina). Jsem rozpolcená a miluji oboje. Pocit domova mám větší stále ve svém rodišti.

9 Vendy Vendy | Web | 2. června 2014 v 20:53 | Reagovat

Krásný hold tvému městu. Z každého tvého slova je vidět, že jsi tam doma a že to není jen průmyslové zadýmené podivné město, ale město svérázné, osobité. Myslím že Ostrava dostala lepší nálepku nebo vizáž i díky písničce Jarka Nohavici.
V Ostravě jsem měla strýce, tetu, hafo sestřenic a nějaké bratrance a taky rodinu přes tetu (ona byla Ostravačka), všichni přátelští a milí. Strýc už umřel, sestřenky jsou povdávané a teta prodala byt a odstěhovala se...

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. června 2014 v 23:43 | Reagovat

Moc pěkně napsané. Ostravou jsem vždycky jen projížděl a nikdy se na delší dobu nezastavil. Zjevně ke své vlastní škodě.

11 Robka Robka | E-mail | Web | 3. června 2014 v 21:36 | Reagovat

[8]: Asi je to tak, že člověka to vždy táhne tam, kde se narodil a prožil dětství.

[9]: Takže jsi určitě Ostravu taky poznala, alespoň při návštěvách rodiny. Ono je to svérázné město, ale má své kouzlo.

[10]: I když se to nezdá, i v Ostravě je spousta pěkných míst a dá se tu vidět dost zajímavého. Třeba se tu někdy zastavíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama