Robert Plant - Lullaby and... The Ceaseless Roar (recenze nového alba)

8. září 2014 v 21:59 | Robka |  Pokus o recenze alb
Fanoušci Roberta Planta se konečně dočkali; dnes oficiálně přichází na trh jeho nové album Lullaby and... The Ceaseless Roar. A věru stálo za to si na něj počkat - novinka je zatím jedním z jeho nejrozmanitějších, nejprogresivnějších a hudebně nejodvážnějších alb.

I když před několika dny Robert Plant oslavil své šestašedesáté narozeniny, stále potvrzuje přísloví o tom, že věk je jen nepodstatné číslo. Mluví za něj hudba, v níž je zakódován dobrodružný duch, touha po objevech i mladistvé nadšení, jež z jeho tvorby doslova prýští. Připočtěme si k tomu neodolatelný hlas, jenž má moc posluchače očarovat a přesvědčit o pravdivosti každého slova a jako bonus skvělou kapelu, složenou z hudebníků různých žánrů i koutů světa.


Robert Plant se před několika lety vrátil zpět k sestavě, která tvořila Strange Sensation - tedy ke svému dvornímu kytaristovi Justinu Adamsovi, baskytaristovi Billy Fullerovi a mistru elektronických mašinek a kláves Johnu Baggottovi. Kromě těchto prověřených muzikantů ale do nové kapely přibral i Adamsovy kolegy - gambijského virtuose na jednostrunné housle ritti a zpěváka Juldeha Camaru i bubeníka Davea Smithe. Propojením dvou samostatných projektů - Robertových Strange Sensation a Adamsových JuJu (JUstin Adams a JUldeh Camara) - vznikla skupina s názvem Sensational Space Shifters.

Kdo by čekal, že novinka bude jakýmsi bratříčkem Mighty Rearranger z roku 2005, byl by asi zklamán. Robert Plant se ve své tvorbě nerad vrací a nenahrává alba na pokračování, tudíž ani Lullaby and... The Ceaseless Roar není výjimkou. Album je zajímavým propojením hudebních křižovatek, na nichž se v posledních letech ocitl a snoubí v sobě harmonii mnoha různých vlivů. Hudba nezná hranic a během poslechu můžeme ochutnat jak africké a středněvýchodní melodie, tak i příchuť Irska, Ameriky a v neposlední řadě i Plantovy domovské Anglie. Návrat domů byl ovšem v tomto případě podmíněn i zcela intimní záležitostí - Robert se v nedávné době rozešel se svou partnerkou a kolegyní, zpěvačkou Patty Griffin. Album se tedy textově pohybuje v rovině melancholie a je takříkajíc zpěvákovou osobní zpovědí.


Otevírá ho jeden ze dvou coverů na desce - tradicionál Little Maggie, který je původem z rodiny takzvaného bílého blues. Velmi stará píseň kolovala v Round Peak na počátku dvacátého století a ve čtyřicátých letech ji nahráli bratři Stanleyovi. Aranžmá na Lullaby and... the Ceaseless Roar je kombinací zvuku amerického banja se západoafrickými houslemi na pozadí hypnotizujících elektronických melodií. Podle mě jedna ze skladeb, která dokonale propojuje historii se současností.

Následující Rainbow; singl, který jsme už měli možnost slyšet před dvěma měsíci, je poměrně jednoduchou, ale kouzelně nakažlivou písničkou, již zdobí kromě afrických ručních bubnů úžasný Robertův hlas. Když už jsme u toho, hlas Roberta na albu je citlivý a ztišený, takže spíš než řev můžeme čekat ukolébavku.

Pocketful of Golden - skladba, kterou jsem si okamžitě zamilovala, v textu ukrývá odkaz na jednu z písní Led Zeppelin. Možná ji poznáte v tomto přeloženém úryvku:

Pokud slunce odmítne svítit
nad mým domovským ostrovem
temnota padne na zemi
(a jednou) půjdu sám

Mám kapsy plné zlata
a o trochu víc každý den
Zevnitř mého kabátu stříbrnou podšívku
kdo ví, jakou cenu musím zaplatit...

Měkký Robertův zpěv vyjadřuje smutek z rozchodu a osamění, hudební doprovod je obohacen mezihrou Juldehových houslí, které zde evokují atmosféru středního Východu.

Embrace Another Fall je dynamická, náladová a proměnlivá. Robertův hlas naříká zahalen do tajemných mixů, chvílemi píseň zní jako soundtrack k neznámému arabskému filmu a poté přichází překvapení největší - Julie Murphy s úryvkem velšského tradicionálu Marwnad yr Ehedydd. Fanoušci Roberta Planta ho budou dobře znát ze skladby Life Begin Again, nahrané s touto vokalistkou na album skupiny Afro Celt Soundsystem The Volume 3: Further in Time.
Atmosférický kousek, který má podle mě ty největší předpoklady stát se vrcholem alba.

Turn It Up představuje Robertovo bloudění krajem Charleyho Pattona (Tunica, Mississippi), čemuž napovídá i opakující se bluesový riff na začátku. Temnou atmosféru podtrhuje vokál, přecházející od úsečného odsekávání veršů až k typickému kvílení v refrénu.

Stolen Kiss překypuje něhou - v hlavní roli hlas a klavír. Komorní atmosféru této balady s nádechem vážné hudby si vychutnáte i po několikátém poslechu.

Následuje Somebody There s neodolatelným kytarovým riffem (Skin Tyson hraje obrácené kytarové sólo), po ní už přichází druhý cover - Poor Howard, pod níž je podepsán Lead Belly a Alan Lomax. Bluegrassová skladba s banjem a houslemi doslova vybízí k tanci.

House of Love - fanoušci Planta a Page si možná pamatují, že skladba stejného jména vyšla na albu Walking Into Clarksdale v roce 1998. Tato píseň však není žádnou předělávkou. Poměrně svižný kousek s chytlavým refrénem je ozvláštněn netradičně znějícím arabským riffem - snad trochu připomínajícím píšťalky, uspávající nebezpečné hady.

Upon on the Hollow Hill (Understandig Arthur) je poháněna vpřed infekčním elektronickým podkresem a vynalézavým kytarovým riffem. Text vyjadřuje jediné přání - "Všechno, po čem toužím, je láska co bere dech".
Poslední skladba alba je vlastně pokračováním Little Maggie, podobný remix (ovšem poněkud delší) už se objevil na Mighty Rearranger (Shine It All Around). Jmenuje se Arbaden (Maggie's Babby) a kromě Planta v něm uslyšíme zpěv Juldeha Camary, neodolatelně spějící v duetu ke skvělému finále.

Co říci závěrem? Pro mě je Lullaby and... the Ceaseless Roar jedním z vrcholů Plantovy tvorby (souběžně s Mighty Rearranger) a jsem velmi potěšena, že právě tato poslední deska potvrzuje jeho stoupající kvalitu. Ani o jedné skladbě se nedá říct, že by byla výplní - každá má potenciál zaujmout a rozhodně to není album na jedno použití. Písně se vám budou pomalu zarývat pod kůži, budou vás překvapovat i těšit. Lullaby and... the Ceaseless Roar je dílem, které rozhodně stojí za pozornost a určitě o něm ještě uslyšíme. Za mě deset bodů z deseti a všemi deseti také doporučuji!

10/10

***

Little Maggie live

Celé album poslouchejte zde
Recenze na Metacritic zde
Související články:
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 9. září 2014 v 19:14 | Reagovat

Tedy Robko, kdyby tento článek četl R.Plant, měl by z něj velikou radost! Taková úžasná fanynka a milovnice nejen jeho děl, to by se určitě naparoval jak ten kohout!:-)

2 Vendy Vendy | Web | 10. září 2014 v 20:58 | Reagovat

Opět výborný článek. Já si jednou udělám Zeppelinovskou jízdu a to bude nářez!
A jinak, souhlasím s názorem Sugr - tohle by si měl přečíst Robert Plant. (A nemyslím jen tento článek, ale celý průřez tvým blogem)

3 Carla Carla | Web | 11. září 2014 v 15:17 | Reagovat

Díky za článek, Robert Plant je fakt skvělý

4 ANNihilation ANNihilation | Web | 12. září 2014 v 11:56 | Reagovat

Ještě jsem se k tomu nedostala (což je fakt smutný, když nemám čas si v klidu pustit album, ale alespoň se na to budu víc těšit), ale podle tvé recenze očekávám dobré tóny a také dobré texty! Je super, že si Robert našel nějaký směr, kterým se ubírat a dělá ho pořádně.
A koukám, že album zase udělalo mnohem větší radost, než nějaké oblečení nebo cokoliv, co se dá koupit. :D Tomu se říká správní Plantofilie! (chválím, chválím)

5 Miloš Miloš | Web | 12. září 2014 v 20:03 | Reagovat

Zajímavé je, jak jsi adaptabilní na Plantovo stále nové objevování a vždy se ti jeho nové desky líbí.

Já mám velmi rád Romana Dragouna od doby skupiny Futurum (Progres 2 jsem poslouchal až potom) a když do skupiny přibrali saxofonistu, říkal jsem si, co to má znamenat, nebude to pop nebo dokonce dechovka? Zvykl jsem si snad až za rok, ale dnes se mně saxofon v rockové hudbě velmi líbí, třeba ve spojení s hlasem Joe Cockera.
U Planta bych si musel zvykat nejméně 3 roky :-)

6 Robka Robka | E-mail | Web | 13. září 2014 v 9:06 | Reagovat

[1]:[2]:Že by mu to někdo přeložil? :-)

[4]: Tak až budeš mít čas, určitě si ho pusť, stojí za to. Tento hudební směr je výsledkem momentální spolupráce a je docela přirozené, že to není nic, co by přímo navazovalo na předešlou tvorbu. Je to takové "světoběžnické" album, hodně je v něm cítit to prolínání vlivů. Jsem zvědavá, co na něj řekneš, až si ho poslechneš.:-)

[5]: No, ber to tak - já jsem fanoušek a až bude Plant zpívat "Prší, prší" budu z toho na větvi. :D
A co se týče té adaptabilnosti - ony tam určité spojnice do minulosti jsou, takže ten, kdo Planta zná a poslouchá si je najde. Líbí se mi, že se v tom prolíná minulost a současnost - že to zkrátka není jen vzpomínání, ale taky objevování. To je to, co máme na R. Plantovi rádi.:-)

7 Vendy Vendy | Web | 14. září 2014 v 20:54 | Reagovat

[6]: Přemýšlela jsem nad tím! bohužel má angličtina se omezuje na pár základních slůvek včetně slova Delete, tvůj článek by chtěl někoho zkušenějšícho. Co takhle Vladimír Medek, když umí tak skvěle překládat z angličtiny, určitě umí překládat i do angličtiny... :-)

8 Robka Robka | E-mail | Web | 18. září 2014 v 21:17 | Reagovat

[7]: No, myslím, že překladatel by se s tímto nezahazoval. Ale určitě by to dokázal.:-)

9 dferesw dferesw | E-mail | 30. ledna 2018 v 13:33 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: http://xfun.cc/ocgn6

**** Download here: Link: http://ssh.tf/hnGWdteCU

@
@

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama