Listopad 2014

Odstíny práce pečovatelky

28. listopadu 2014 v 21:45 | Robka |  Téma týdne
Práce s lidmi je zajímavá, pestrá a plná neočekávaných zvratů a událostí. Ty pramení zejména z toho, že dochází k setkání s mnoha člověčími typy v jejich přirozeném prostředí - tudíž v teritoriu jejich domova - do kterého vstupujete jako element většinou žádoucí. Pečovatelská činnost je totiž spojena s pomocí a žádají o ni lidé, kteří ji potřebují. Jinak řečeno, pokud se někdy stanete pečující osobou, prvotním dojmem většiny vašich potenciálních klientů bude úleva a těšení se na to, že konečně přijde někdo, kdo vyřeší jejich problémy.

Může nastat ale i situace taková, že vás klient sice potřebuje, ale vůbec se netěší, spíš má strach. A taky vztek. Vztek sám na sebe, že se dopracoval do takového stadia, kdy si nestačí vše udělat sám. Vztek, který se vztáhne i na děti, protože má za to, že mu bude oplacena mateřská (otcovská) péče. A nakonec i vztek na vás, protože jste cizí a budete mu rejdit s hadrem a koštětem po bytě a uvidíte ho v situacích, které nejsou zrovna lichotivé.

Damien Rice - My Favourite Faded Fantasy

25. listopadu 2014 v 22:09 | Robka |  Alba
Irský písničkář Damien Rice vydal počátkem letošního listopadu své třetí studiové album po osmi letech - naposledy jsme ho mohli slyšet v duetu s Lisou Hannigan, která byla jeho partnerkou jak v hudebním, tak i osobním životě. Časy se však změnily a po vydání druhého alba s prostým názvem 9 se cesty obou muzikantů rozdělily.

Odmlka je v tomto případě pochopitelná - introvertní a svérázný Ir je už z dřívějška znám svou nechutí nechat si něco diktovat, což platí jak pro koncertování, tak i pro vydávání alb. Svou prezentaci si vždy pečlivě promýšlel a tento přístup se mu vyplácel - obě jeho předešlá alba patří ke špičce současného písničkářství, i když nikdy nezískala žádné ocenění. Citlivé a melancholické balady tohoto vynikajícího muzikanta mají tu moc zasáhnout posluchačovu duši a na chvíli se dotknout i jeho srdce.

Nyní si k nahrávání nového materiálu pozval početný ansámbl doprovodných muzikantů a zpěvaček, mezi nimiž najdeme i Markétu Irglovou, která zpívá doprovodné vokály v poslední skladbě. Intimita alba je podpořena výraznějším orchestrálním aranžmá, které mu dodává na velkoleposti, skladby v něm však nejsou utopeny, spíš jakoby se rozvíjely se stále bohatším zvukem. Příkladem může být titulní My Favourite Faded Fantasy, která se z křehkého, něžného úvodu propracovává ke gradujícímu finále.

Znovu a znovu

22. listopadu 2014 v 19:06 | Robka |  Téma týdne
Věčný koloběh vracejících se událostí je v životě zákonitý. Jsou takové, které bychom s radostí zažívali znovu, některé bychom nejraději vymazali z mysli, k jiným se zase vracíme s bolestnou vzpomínkou. Začíná to už v útlém věku - každý den znovu se učíme, později ve škole je nám vtloukáno do hlavy, že opakování je matkou moudrosti. Paměť je jako gramofonová deska, do které se vrývá záznam - čím hlubší je jeho stopa, tím jistější je, že nám v hlavě zůstane. A i když staré záznamy šumí a praskají a studia, kde byly nahrány, už možná dnes ani nestojí - přesto právě ty první zůstávají nejtrvanlivější.

Sam Lee - Ground Of Its Own

18. listopadu 2014 v 16:28 | Robka |  Alba
Když před dvěma lety Sam Lee vydal své debutové album, na němž s citem přezpíval baladické příběhy britských cikánů a písně irských a skotských travellers, nastal v hudebních kruzích pořádný poprask. Prestižní magazíny se předháněly v superlativech, v časopise fRoots vyhrál anketu o nejlepší světové album world music, následovala nominace na Mercury Prize, pozvání na veletrh Womex i několikanásobná nominace na BBC Folk Prize. Příčina tohoto úspěchu tkví v originálním pojetí tradičních skladeb, v nadčasovosti jejich provedení i v ojedinělém přístupu.

Sam Lee se k námětu dostal díky sběrateli lidových písní a vypravěči Stanley Robertsonovi, který ho seznámil se způsobem života britských cikánů a také s jejich hudebním odkazem. To však samo o sobě nestačilo - Sam se vydal po stopách kočovníků a několik let strávil shromažďováním materiálu na budoucí album. Výsledkem je jedinečná kompozice respektu k tradicím s neobvyklými hudebními aranžemi, zachovávajícími původním písním svěžest a vytvářejícími moderní zvuk.

Místo kytary uslyšíme v nástrojovém obsazení alba indické harmonium (shruti box), japonskou harfu koto, cello, housle, švýcarský hang i sibiřské brumle, což jsou nástroje pro staroanglický folk netypické. Hudebníci z doprovodné Samovy kapely také nejsou žádní folkaři, přicházejí z jazzové, klasické a experimentální rockové scény. Spolu s hladivým vokálem, jenž místy frázováním připomíná mladého Roye Harpera, vytváří převážně melacholické a romantické zvukové obrazy.

Úvod na albu obstará The Ballad Of George Collins, nejprve doprovázená jednoduchým vybrnkáváním na violu, posléze ale přecházející v pestrou hudební smršť. Dále pokračujeme v poklidnějším tempu, jež nastolí melancholická On Yonder Hill. Zajímavá je následující Wild Wood Amber, která začíná i končí romantickým intermezzem Méditation z opery Thaïs francouzského skladatele Julese Masseneta. Skladba samotná se skládá z několika námětů - obsahuje mimo jiné motivy lidové balady Johnny Lovely Johnny. Další pozoruhodnou písní je The Jew's Garden, jejíž zvláštní, až východní rytmus udává Lee použitím brumlí, následuje The Tan Yard Slide s nervním doprovodem indického harmonia. Northlands, nejdelší skladba alba, začíná nejprve jako recitál bez hudby, po chvíli se ale rozechvěje pod náladovým doprovodem, evokujícím Leeovu lásku k severskému umění. Album uzavírá My Ausheen, v jejímž úvodu uslyšíme hlas skotské zpěvačky Jane Turriff a jež je poctou Stanley Robertsonovi, který se jeho vydání nedožil.

Můj skok do blogového moře

16. listopadu 2014 v 12:10 | Robka |  Téma týdne
Plavu si tu už pár let, a tak jsem skoro zapomněla, jaký byl ten první skok do zdejších blogových vod. I když v reálu mám vodu ráda, na internetu jsem byla nováčkem, který se neobejde bez záchranného kruhu. A který se bez něj bojí pustit od břehu dál, než na dva metry.

Skutečný dárek

15. listopadu 2014 v 11:28 | Robka |  Píšu vám
Blíží se Vánoce a to je doba, kdy každý z nás přemýšlí o tom, čím obdarovat své blízké. Ze všech stran se na nás hrnou nejrůznější reklamy na zboží, které bezpodmínečně musíme mít a obchodníci se předhánějí v nabídkách toho, co letos bude zaručeným trhákem. Z Vánoc se stává čím dál větší byznys, boj o zvyšování tržeb a s tím samozřejmě i ruku v ruce jdoucí útok na naše peněženky.

Mé oblíbené texty písní

12. listopadu 2014 v 21:42 | Robka |  Výběry
Instrumentální složka písně je fyzické tělo, text je duší skladby a dohromady jde o živoucí celek. Píseň je jako jako člověk, se kterým se seznamujeme - nejprve vidíme jeho vnější podobu, teprve při bližším poznání zjistíme, jaký v jádru vlastně je. A někdy to vyžaduje sakra dlouhou dobu.
K tomu, abychom si nějaký text oblíbili, je třeba mu rozumět. Bývá totiž nesnadné pochopit poetiku textu v jazyce, v němž nepřemýšlíme - a to i když máme dobrý překlad. Proto jsem se dnes ve svém výběru zaměřila na české autory a několik skladeb, jejichž text mě oslovil, vám představím.

Neil Young - A Letter Home

9. listopadu 2014 v 10:25 | Robka |  Alba
Neil Young je známý propagací kvalitního zvuku; vždy se zajímal o nové technologie nahrávání i způsoby šíření hudby. Ostře kritizoval kvalitu digitálních formátů, z nichž podle něj zmíněné Mp3, spotifi i lossless reprodukují maximálně deset procent zvuku původní nahrávky. Lépe na tom nejsou ani cédé, jejichž poslech člověka už dnes neoslovuje tak, jako tomu bylo u dřívějších vinylových nahrávek. Proto už před dvěma lety představil nový přehrávač, který nabídne posluchači studiový zvuk nahrávek v digitálním formátu nejvyšší možné kvality. Přehrávač se jmenuje Pono a jeho jedinečnost tkví právě v zpřístupnění zvukových vrstev, které současné přehrávače nepřečtou.

A proč se právě o tomto zmiňuji? Je to proto, že na A Letter Home Young vsadil opět na analogový záznam - v nashvilleském studiu Jacka Whitea nahrávka vznikla na starém záznamovém přístroji z roku 1947. Jde o jakousi skříň, která se nejvíc ze všeho podobá staré telefonní budce (jak můžete vidět na obalu alba) a záznam je doslova vrýván do jediného exempláře gramodesky. Původní matrice slouží jako základ k dalšímu "rozmnožování" a na každém formátu bez rozdílu lze slyšet původní praskání a šumění - tak jak jsme zvyklí z dávných poslechů vinylů.

Způsob nahrávání se určitě hodí do celkového zaměření alba - Neil Young ho celé věnoval autorům, jejichž tvorbu uctívá. Pokud se k němu dostanete zcela neznalí, může vám připadat, že jste se vrátili v čase o několik desetiletí - rozhodně vás nenapadne, že posloucháte album vydané v letošním roce. Young je prostě experimentátor a klade důraz nejen na zvuk, ale i celkovou atmosféru nahrávky.

A Letter Home je složeno z coververzí jiných autorů - výjimku tvoří mluvený úvod, A Letter Home intro, v němž Young čte dopis pro svou zemřelou matku a v němž ji nabádá, aby si promluvila s otcem (rodiče se rozvedli v roce 1957). Následuje jedenáct skladeb, mezi nimiž vyniká Girl From The North Country původem od Boba Dylana (poprvé vyšla na albu The Freewheelin' Bob Dylan v roce 1963) a Needle of Death Berta Jansche (skladba z jeho stejnojmenného debutu z roku 1965, která byla inspirována smrtí Janschova přítele Bucka Pollyho po předávkování heroinem).

Coververze

5. listopadu 2014 v 22:16 | Robka |  Výběry
Coververze je vlastní interpretace díla jiného autora, což je obecná definice tohoto hudebního fenoménu. Přebírání skladeb se dělo od nepaměti a je v historii poměrně časté - a důvody, proč se tak dělo a děje, mohou být různé. V šedesátých letech existovala spousta umělců, kteří nově aranžovali a přezpívávali tradicionály - příkladem může být Bob Dylan a původně lidová píseň House of the Risin' Sun (tradicionály tvořily v podstatě celé jeho debutové album z roku 1962), nebo Joan Baez, která stejnou skladbu nahrála už o dva roky dřív. Když se budeme držet pouze této skladby, najdeme ještě další zajímavé verze - například od Miriam Makeba zvané také Mama Africa z roku 1960, nebo už známější od kapely The Animals z roku 1964.

Výběr roku 1999 a vyhlášení nejlepší skladby roku 1998

4. listopadu 2014 v 19:56 | Robka |  Hity let minulých
Zdravím všechny, kteří se těší na vybrané skladby a hned na začátek předesílám, že je to letos naposled, co zde vkládám anketu. V prosinci si už jen připomeneme všechny písně, jež u vás zvítězily a z nichž budete volit tu nejoblíbenější. V příštím roce už anketa v této podobě nebude, ale je dost dobře možné, že se představování nějakých zajímavých skladeb z nového tisíciletí ujme můj blogový kolega Jirka. Nechám to plně na něm a uvidíme, jak dlouho mu elán vydrží a s jakým úspěchem se jeho výběr setká.