Zajímavé spojení dvou rozdílných kultur nabízelo vystoupení izraelského zpěváka a klavíristy Idana Raichela a malijského kytaristy a zpěváka Vieuxe Farky Tourého, které se uskutečnilo ve čtvrtek 26. února v Divadle U Hasičů v rámci festivalu Jazz Meets Worlds. Na koncert jsem se těšila už od prosince, kdy jsem zakoupila vstupenky nejen pro sebe, ale i pro mou dceru Lucii, s níž mě spojuje náklonnost k poslechu hudby z různých koutů světa. Vieux Farka Touré je navíc mým oblíbencem už několik let a jeho dvě poslední sólová alba The Secret a Mon Pays plná uhrančivých kytarových riffů a nevšední melodiky patří k těm, které moc ráda poslouchám. Vieux Farka je synem slavného ( ale bohužel už nežijícího) kytaristy Ali Farky Tourého, který jako první umělec z Mali získal Grammy. Některé skladby, jež zazněly na koncertě, jsou jeho dílem - jako například vrcholná Diaraby.
Duo Touré&Raichel
***
Kvarteto nastoupilo na scénu po půl osmé večer a už úvodní tóny napověděly, že půjde o výjimečný hudební zážitek. V kapele kromě dvou hlavních protagonistů figuruje multiinstrumentalista Yogev Glusman, jehož jsme u nás mohli slyšet loni v duetu s izraelským pianistou a skladatelem Nitai Hershkovitsem. Mladý, letos pětadvacetiletý muzikant, se chopil houslí a baskytary - hrát ale umí i na piano a klasickou kytaru. Dalším členem uskupení je perkusista Souleymane Kane z Mali.
Hlavní pozornost obecenstva v malém sále se samozřejmě soustředila především na výkon obou hlavních aktérů. V uvolněném duchu plném přátelského špičkování předvedli nejen písně z nového alba The Paris Session, ale i starší kousky ze svých sólovek. K dobré náladě přispěla také komunikace s posluchači. Raichel nám nejprve vyprávěl příběh o jejich náhodném setkání na letišti v Berlíně, kde byli oba v roce 2008 na turné. Touré byl asi trochu zaskočen nabídkou spolupráce, jak sám potvrdil - ale jejich společné projekty dokazují, že i neobvyklé spojení může velmi dobře fungovat. Spontaneita, schopnost naladit se na společnou vlnu a umění improvizace z vystoupení doslova prýštily. Upovídaný Raichel mezi skladbami vyprávěl také o svém vnímání hudby - na nejnižším stupni je pro něj pop music, určená pro jednoduché použití, a nejvýše stojí folk. Folk, který nazýváme world music, je vlastně lidovou hudbou z celého světa. Je to pokladnice, z níž je možno čerpat, pokud se těchto pokladů nesmyslně nezbavíme.
Dvouhodinový koncert uskupení přinesl posluchačům kromě nadšení i další zajímavé náměty k přemýšlení. Jedním z nich je určitě jedinečná síla hudby, která překonává zeměpisné, náboženské i kulturní rozdíly. A dalším je pouto přátelství, hledající a nacházející společný hudební jazyk. Chemie mezi oběma muzikanty (a vlastně celou kapelou) funguje dokonale - i když spolupráce mezi židem a muslimem může mít nevyhnutelné politické důsledky. Společný projekt je malým ostrůvkem naděje, kde není místo pro rozdíly - naopak je prostorem k vyjádření vzájemného respektu a souznění. V dnešním světě je dobré vědět, že takové ostrůvky existují. Jsem moc ráda, že jsem mohla být u toho.
Fotografie a živá ukázka skladby z prvního společného alba The Tel Aviv Session dále v článku...