Hudební abeceda - Číselná výzva 2

19. března 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Druhý speciální díl Hudební abecedy je zde a dnes se - jak už napověděl název článku - budeme zase věnovat číslům. Tedy přesněji řečeno půjde o skladby a hudebníky s číslem v názvu, a než se podíváme na náš společný výběr, tradičně se ještě krátce ohlédneme za minulým tématem.

V anketě pod článkem k písmenu H se sešlo celkem 31 hlasů (18. 3. 2015. 22:08), což není zas tak špatné. Vítězem tohoto dílu se stává skladba Hallelujah v podání Rufuse Wainwrighta (originál Leonard Cohen, kdyby někdo nevěděl) s šesti hlasy, a na druhém místě se umístili všichni ti, u jejichž jména se skví číslo tři. Jmenovitě jsou to Hozier s Take Me To Church, Haloo Helsinki! s písní Huuda! a Handlebars od kapely Flobots. Druhé místo Flobots potěšilo hlavně Jirku, má radost a děkuje za hlasy..-) No a teď zbývá popřát vám už tradičně dobrý zvuk a hezký poslech!




Vrcholem hudební kariéry Michala Prokopa jsou asi 80. léta, kdy v krátkém sledu vydal tři alba - Kolej Yesterday, Nic ve zlým, nic v dobrým a Snad nám naše děti prominou. Titulní píseň k poslednímu sám složil na text písničkáře Vladimíra Merty. Merta napsal několik verzí textu, výsledná podoba vyjadřuje pozvolný ústup od mladistvých ideálů k dospělé realitě ("Své vlastní cesty od desíti k pěti, žít jen tak, jak se dá žít"). I když po hudební stránce není nijak mimořádná, text je výborný a stojí za to se do něj zaposlouchat.


S touto číselnou výzvou můžu dohnat rest z minula. Nemohla jsem si totiž odpustit, že jsem při poslední číselné výzvě zapomněla na 2+2=5 od Radiohead! Song sám o sobě je pecka a pokud mrknete na tenhle videoklip, který ovšem, tuším, není oficiální, ale lidi ho dost přijali, neujde vám jistá Orwellovská tématika. Radiohead patří k jedné z mých nejoblíbenějších kapel, ačkoliv jejich poslední tvorba mi už neříká tolik, jako ty starší počiny.


Mike Oldfield, je britský multiinstrumentalista, skladatel a zpěvák. V jeho skladbách se snoubí styly rocku, new age, etno, world music a klasické hudby.
Jeho skladby mi navozují pohodu, pohodičku.
TlusŤjoch - tlustjoch.blog.cz


Manžel mě ukecal na dvojkoncert - Divokej Bill a Tři sestry. Docela jsem se těšila na Divokýho Billa a říkala jsem si, že Tři sestry nějak přežiju. Jenže ono to nakonec bylo trochu jinak. Tři sestry začínaly. Atmosféra byla parádní. Nechala jsem se strhnout a pařila jako za mlada. Manžel se nestačil divit, jak jsem se rozjela. Když začal Divokej Bill, bujará nálada pomaličku opadala. Neříkám, že se mi nelíbili. Ale oproti Třem sestrám to byl slabý odvar :-)
Chudobka1970 - chudobka1970.blog.cz


Přiznávám, že jsem No Devotion slyšela poprvé v den, kdy jsem odesílala tento příspěvek. Byla jsem již téměř rozhodnutá, že pošlu 4AM Forever od Lostprophets, ale pak mě napadlo, co se vlastně stalo se zbývajícími členy skupiny poté, co zpěváka zavřeli. Jestli třeba nezaložili nějakou novou skupinu. Tou novou skupinou je právě No Devotion a jako první jsem od nich slyšela 10 000 Summers a mně se prostě líbí.
yellow - bez blogu


Avril mohu poslouchat od rána do večera. Vybrala jsem jednu z těch méně známých, jelikož si myslím, že každý její singl je jedinečný a měl by dostat šanci.
dashenecka89 - dashenecka89.blog.cz


Jaký to byl šok, když jsem někdy před rokem slyšela na rádiu svojí oblíbenou písničku. Až na to, že ji zpíval někdo jiný. Následně mi bylo vysvětleno, že to jsou přece One Direction, to nevíš? Načež samozřejmě následovalo dlouhé vysvětlování toho, že to ale není jejich písnička, že tuhle písničku zpívá Blondie a že v jejím provedení je to mnohem lepší. Samozřejmě, že se ta poslední část setkala s nepochopením, ale já si trvám na svém, One Way Or Another se dá poslouchat jedině od Blondie.
Fantaghira - fantaghira.blog.cz


Tomáše Kluse mám už dlouho velmi ráda. Ne, že by zpíval úplně výborně, ale jeho texty jsou velice zdařilé. V této písničce se mi moc líbí, že je zde na pár not dost textu. Ten je pravdivý a dobře zapamatovatelný a celá písnička je prostě chytlavá. :)


19-2000 tady bude asi znát kdekdo, Gorillaz jsou ostatně profláklý jak skandál britský královský rodiny. Když jsem se ale začal víc hrabat celou jejich tvorbou, narazil jsem i na jakejsi oficiální remix zrovna tohodle singlu. Nebudu tvrdit, že jde o nějakou raritku - co jsem se dočet, tak se dokonce hrála snad víc, než originál. Ale jednu věc mi pomohla tahle písnička si uvědomit. Většinou, když slyšim nějakej cover nebo remix, přijde mi zbytečný řešit, která verze je lepší nebo horší, protože každá bude mít svý nepopiratelný klady a zápory, u nichž má každej člověk jinak nastavený priority. Proto mě nikdy neuslyšíte obhajovat jednu nebo druhou verzi, maximálně se přiklonim tradičně k tý, kterou jsem slyšel první. U týhle dvojky to mám přesně tak, že na originál jsem zvyklej mnohem víc, ale chápu ten appeal svižnějšího remixu, kterej destiluje takovou tu pohodovost originálu do mnohem průzračnější podoby, za cenu jisté původní elegance.


Měla jsem v plánu písničku Kidnap my heart poslat na písmenko na K, ale potom jsem si uvědomila, že je v názvu na začátku 5, tak proč to odkládat zbytečně. Písnička je z filmu ,,Správně praštěný holky", kdo film neviděl a má rád takové ty bláznivé hudební komedie o dospívajících starostí, trapasech a romantiky, vřele doporučuju. Tenhle film dokáže rozesmát a uvolnit.
Moje vtipná ale hezká vzpomínka na tento film je, když jsem o něm vyprávěla kamarádce, která ho chtěla taky vidět, a tak jsme se domluvily, že ho stáhne a přes skype se budeme na něj společně dívat, bylo super, jak jsme ty záběry a tenhle song prožívaly stejně a spolu nahlas. Když ji poslouchám, začnu na ten film okamžitě myslet a těším se, jak budu mít příležitost si na novém nooteboku všechno stahovat a Správně praštěný holky budou na prvním místě.
A menší dodatek - ti dva ve videoklipu z filmu zpěvák a kytarista jsou prostě roztomilí :D


Říkala jsem si, že od českých písniček se odkloním u CH s tím, že CH jakožto spřežka nemá ani v české abecedě co dělat. Ale kdo ví, co ještě přijde, a bylo by mi líto tuhle písničku neudat. Jak už to u mě bývá, mám ji spojenou se zpíváním, jen s úplně jiným, než jakých se účastním teď. Bylo nám nějakých šestnáct, sedmnáct, byli jsme v rámci školního česko-polsko-německého projektu na malebném místečku v Polsku a Poláci občas večer zpívali s kytarou. Tahle písnička mě tehdy hodně zaujala.
Ani nevím, jestli jsem ji po návratu domů hledala a nenašla, nebo mě to vůbec nenapadlo; každopádně léta zůstávala jen matnou vzpomínkou. Pak jsem ale vrhla do pátrání a po ne zas tak dlouhé době ji navzdory mírné jazykové bariéře našla. Dodneška ji mám ráda.
Karryana - www.karryanna.cz


Dlouho jsem přemýšlela kterou skladbu od Maroon 5 poslat, protože se mi líbí prakticky celá dvě poslední alba. Nakonec jsem ale vybrala jednu z prvních písniček, která skupinu a frontmana Adama Levina proslavila - She will be loved z roku 2002.
Christiiinka - christiiinka.blog.cz


Pro druhé kolo číselné výzvy jsem vybrala tuto pohádkovou písničku, kterou jistě všichni dobře znají. Ivetu jsem měla vždycky ráda a mrzí mě, že svůj život nezvládla.


Myslím, že Thirty Seconds to Mars jsem ještě neposílala. Asi jsem si to šetřila, ale teď jsem si řekla proč ne. Ač jsem za posledních pár let získala oblíbených skupin víc než dost a obvykle je nežebříčkuji, 30STM budou navždy mít speciální místo v mém srdci. Neposlouchám je od začátku a i když jsem jejich druhé album - A Beautiful Lie - slyšela krátce po vydání, tu pravou cestu si ke mně našli cca o dva roky později, někdy v půlce roku 2008. Třeba jsem jen potřebovala dozrát, faktem je, že když jsem tenkrát slyšela a viděla The Kill, něco se ve mně zlomilo a od té doby na Mars nedám dopustit. I když dost lidí je začalo odsuzovat, protože jejich hudební styl se posunul (to podle mě nelze vyčítat, je normální, že se lidé vyvíjejí), a i když mně samotné trvalo, než jsem si zvykla na třeba Up in the Air z nejnovějšího alba, nakonec jsem si to opět zvládla zamilovat. Ono když je někdo zakořeněný hluboko v srdci, i ty změny si k němu najdou cestu, protože ten interpret pro něj navždy bude mít zvláštní jiskru.


Když jsem objevila skupinu Florence + The Machine, písničku Seven Devils jsem upřímně nesnášela a když jsem si pouštěla album Ceremonials, vždycky jsem ji přeskakovala. To se změnilo až někdy v minulém roce, kdy jsem si ji jednou omylem pustila a řekla jsem si, že vlastně není zase tak špatná. No a teď je to jedna z mých nejoblíbenějších písniček. Je dost zvláštní, temná a tajemná, ale můžu ji poslouchat pořád. Bohužel nemá oficiální videoklip, takže posílám odkaz na video vytvořené fanoušky, které je podle mě úplně perfektní.


Nebojte, tohle není ta příšerná verze z 80tých let. Punkrocková kapela Goldfinger předělala písničku k obrazu svému. Víc není co dodat, musíte si skladbu pustit a posoudit sami. :D
Tento příspěvek pro vás připravil Jirka :-)


I když se snažím v Hudební abecedě představovat interprety méně známé a neopakovat se, přesto jednu výjimku udělám. Robert Plant je mým oblíbencem už od dob kralování Led Zeppelin na rockové scéně, a nepřestal jím být ani poté, co se kapela v roce 1980 rozpadla a on se vydal na sólovou dráhu. Už mnoho let sleduji velmi pozorně všechny jeho počiny - což nakonec reflektuje i tento blog. Je pro mě muzikantem, kterého si velmi vážím jak pro jeho hluboké znalosti z oblasti hudby, tak i pro chuť neustále experimentovat, překvapovat a hlavně se neutápět v minulosti.
Pro tento díl s čísly jsem vybrala skladbu, která byla shodou okolností nahrána ve stejném roce jako ta z minulé výzvy. Jde o píseň pocházející z Fate of Nations, jednoho z nejlepších Plantových alb z devadesátých let, jež jako celek představuje návrat ke kořenům a přiklání se více k akustickému zvuku. Na albu hostuje pěkná řádka hudebníků, hrajících mnohdy na netradiční nástroje - dojde i na niněru Nigela Eatona, nebo kupříkladu sarangi, dilrubu a sarod, jež jsou typické pro indickou hudbu.
29 Palms je jeden ze singlů, a také bych si troufla tvrdit, že je to jedna z nejznámějších skladeb Roberta Planta. Byla pojmenována po městečku v kalifornské poušti Joshua Tree a Robert ji údajně věnoval své tehdejší přítelkyni Allanah Myles. Chytlavá melodie zvonivých kytar (hrají Kevin MacMichael a Doug Boyle) se snoubí s nezaměnitelným vokálem a celek je prostě neodolatelný.
Robka

Playlist: přehrát celý díl


Zadání na příště:


Původně jsem si myslela, že příště budeme mít odlehčený díl bez skladeb a s křížovkou, ale zatímco jsem si odpoledne dopřávala siestu, Jirka vyrobil tenhle úsměvný plakát k písmenu Ch. Takže to znamená co? No jasně, posílejte mi skladby nebo interprety s Ch v názvu. A nebojte se, ono vás nesní!

Pravidla rubriky:

  • Rubrika je otevřena všem.
  • V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
  • Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
  • Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny
  • Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu


Forum.musicum@seznam.cz

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | E-mail | Web | 19. března 2015 v 10:55 | Reagovat

Sentiment na tři body jsem taky chtěla poslat, tak pro něj aspoň hlasuji. :)

2 Melanie Melanie | Web | 19. března 2015 v 12:17 | Reagovat

Dneska se mi asi nejvíc líbí Maroon 5 :)

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 19. března 2015 v 15:25 | Reagovat

Blondie miluju, ale v podání One Direction se mi písnička překvapivě líbí víc :-).

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 19. března 2015 v 21:40 | Reagovat

Docela jsem ten Framus 5 od Miloše čekal...

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. března 2015 v 22:30 | Reagovat

Tu písničku v podání Blondie znám :-) Mám můj hlas :-) Ale líbí se mi i Robert Plant a toho jsem asi dnes slyšela poprve :-)

6 yellow yellow | 21. března 2015 v 15:17 | Reagovat

Z dnešního výběru mě, pro mě překvapivě, nejvíce zaujal Michal Prokop, u kterého také přistál můj hlas. A taky se mi hodně líbila písnička od Roberta Planta.
Kdybych se měla vyjádřit k souboji Blondie vs. One Direction, tak za mě určitě Blondie a není to jen z důvodu, že One Direction fakt nemám ráda.

7 Tea Tea | E-mail | Web | 21. března 2015 v 21:33 | Reagovat

Pustila jsem si dneska teda celý playlist a první písnička, která mě hezky potěšila byla od Avril, její písničky si taky ráda poslechnu, ale tuto jsem zrovna neznala, zajímavé :) Pak rozhodně Blondie, u kterých se mi okamžitě vybaví úžasný film Divoké kočky, z filmu jsem nedávno taky posílala tady písničku :) Od Maroon 5 tenhle jejich první song nejde zapomenout taky mě potěšilo si ho poslechnout znovu :3 Docela se mi zalíbil i ten remix od Gorillaz a znám i starší song od Goldfinger 99 red ballons :) Hlas dávám Blondie a one way or another je to boží song :) Na CH mám výběr jasný už od začátku těším se konečně na něj :))

8 Miloš Miloš | Web | 21. března 2015 v 23:45 | Reagovat

Líbí se mně asi polovina skladeb a když pominu svou (protože pro ni nikdy nehlasuji), nejvíc 2., 3., 11., 14., 15. a 17.
Zajímavé bylo také slyšet Tři sestry ještě s Frantou Sahulou, kterého při opilecké šarvátce umlátili dva výrostci.
Hlasuji nakonec pro Thirty Seconds to Mars. Po dlouhém úvodu se písnička překvapivě rozvine a zaujme vypjatý zpěv sólisty.

9 Robka Robka | E-mail | Web | 22. března 2015 v 15:30 | Reagovat

Mně se tentokrát líbí nejvíc Radiohead, kteří taky dostali můj hlas. Baví mě poslouchat i remix Gorillaz, k nimž mám speciální vztah od té doby, co máme na Wc jejich plakát.:-)

10 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 23. března 2015 v 16:01 | Reagovat

Tak já nakonec hlásla pro 30STM, páč mi to připomnělo mou pubertu, kdy jsem je měla moc ráda. :D Pak se mi líbily Gorillaz, Blondie, No Devotion a Plant. A i těch 99 balónků, ačkoliv nevím, co má Jirka proti Neně! :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama