Květen 2015

Hudební abeceda - O

28. května 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Poslední dobou se stalo tradicí, že abeceda čítá dohromady třináct příspěvků - což stále považuji za úspěch. Než se na nejnovější třináctku podíváme, věnujeme chvilku minulému dílu a výsledkům ankety.

Díl k písmenu N posbíral třiadvacet hlasů a nejvíc (pět) se jich sešlo u skladby News 4 U (Fitz and the Tantrums). Druhé místo obsadila Nirvana (In Bloom), která za svůj výkon získala čtyři vaše hlasy. Bohužel pět skladeb zůstalo bez povšimnutí a ani bonusové příspěvky k Ň nevzbudily nijak velký ohlas. Nevadí - snad to dneska bude lepší. Poslouchejte a mějte dobrý zvuk!




Hudební abeceda - N a Ň

21. května 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Co nás čeká tento týden, to už jste určitě poznali z názvu článku - ano, bude to další ze speciálních dvojitých dílů. Chtěli jste Ň, máte ho mít. Abych se přiznala, byla jsem v tomto případě skeptická, protože čeština nemá moc smysluplných slov s tímto písmenem na začátku - no a jak se nakonec ukazuje, ani smysluplné být nemusí. Takže si kromě klasického abecedního výběru trochu bonusově zaňuňáme a v komentářích pak můžete napsat, při čem se vám ňuňalo nejlépe.:-)

Teď ještě krátce k anketě z minulého týdne: k třetí číselné výzvě se sešlo dvaadvacet hlasů (20. 5. 2015, 22:18) a máme dva vítěze. Jsou jimi Lostprophets (4AM Forever) a Steven Wilson (3 Years older), kteří svorně získali po čtyřech hlasech. Na druhém místě skončili OneRepublic (Love Runs Out) se třemi zářezy. A co mě ještě zaujalo na předešlém výběru? V textu téměř poloviny příspěvků se objevilo téma smrti, což je o to zvláštnější, že jsou psány nezávisle na sobě a každou píseň vybírá někdo jiný. Už zbývá jen zjistit, jak to bude tentokrát.



The Reverend Peyton's Big Damn Band v Paláci Akropolis

18. května 2015 v 22:15 | Robka |  Akce
Na počátku této spontánní akce stál článek z jedné z posledních stránek dubnového čísla časopisu Rock & Pop. Přečetla jsem si zajímavé povídání o triu The Reverend Peyton's Big Damn Band, které čerpá z dřevního country blues a žije nefalšovaným venkovským životem uprostřed lesů někde v Indianě. Zaujalo mě natolik, že jsem si hned začerstva poslechla jejich nejnovější album So Delicious (2/2015) a zapátrala i v archivu starších nahrávek. No a pak jsem si řekla, že by nebylo špatné vidět a slyšet je naživo. Koupila jsem dva lístky (pro sebe i dceru), která byla postavena před hotovou věc. "Ještě to nevíš, ale jdeš se mnou na koncert," oznámila jsem jí suše a ona kupodivu neprotestovala a s důvěrou se podvolila mému hudebnímu vkusu.:-) Litovat určitě nemusela - byl to frenetický zážitek, který měl jen jedinou vadu: mohl být dvakrát tak dlouhý.


Trojice muzikantů sestává z frontmana, kytaristy a zpěváka Joshe "Reverenda" Peytona, jeho manželky Breezy, která to báječně umí s valchou a zpívá doprovodné vokály, a bubeníka Bena "Big Dog" Bussela za bicími, jimž vévodí plastový kyblík. Díky tradičně opožděnému začátku vystoupení jsme ze svých míst v první řadě uprostřed mohly obdivovat vyrovnanou řádku Peytonových nástrojů - vévodila mezi nimi stařičká rezofonická kytara National z třicátých let, dále "Cigar box guitar", což je kytara z krabice od doutníků (na podobnou hraje i Seasick Steve) a akustická Gibsonka, replika původního nástroje z roku 1929.


Hudební abeceda - Číselná výzva 3

14. května 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Hudební abeceda už běží dvacátý týden a dnes nás v ní čeká další z číselných speciálů. Čekejte třináct různorodých skladeb, mezi nimiž si doufám vyberete nějakou, která vás zaujme. Nezapomínejte dávat šanci i těm písním, jež neznáte, protože hlavním účelem rubriky je poznávat novou hudbu. :-)

Teď už mrkneme na výsledky z minula - u dílu k písmenu M přistálo 23 hlasů (22:11, 13. 5. 2015) a tentokrát máme hned tři "vítěze". Jsou jimi R.E.M. ( Man on the Moon), Olly Murs (Dance With Me Tonight) a Manic Street Preachers (She is Suffering). Všichni tito interpreti a jejich skladby získali po čtyřech hlasech, což je zase po delší době vzácná shoda. Děkuji všem hlasujícím a tvůrcům výběru za přízeň!




Terakaft - Alone (Ténéré)

10. května 2015 v 21:20 | Robka |  Alba
Terakaft z Mali patří do rodiny kapel hrajících pouštní blues - jako jsou kupříkladu Tinariwen a Tamikrest. Tento hudební styl je zdánlivě novodobou odnoží, ve skutečnosti je však historicky doloženo, že blues z Nigeru a Mali je předchůdcem toho, jenž se zrodilo u břehů Mississippi.

Členové kapely patří k berberskému národu Tuaregů, jejichž původ je obestřen tajemstvím. Jejich společným jazykem je tamašek a domovem centrální Sahara, v níž žijí odnepaměti nomádským způsobem života. Nikdy se nepodřizovali žádné vládě a státnímu zřízení - svá území bedlivě střežili a ovládali sami. Prosluli i jako lapkové a výběrčí mýtného ode všech, kteří putovali přes jejich poušť, zároveň jim také nabízeli své průvodcovské služby. Protože nikdo nezná Saharu lépe než Tuareg.

Šťastné období skončilo po rozpadu koloniální říše a po rozdělení Sahary byl s tímto způsobem obživy konec. Tuarégové dál žili ve svých těžko přístupných pohyblivých komunitách a z pouště je vyhnalo v roce 1973 dlouhotrvající strašlivé sucho. Mladí lidé utíkali za prací do měst v Mali, Alžírsku i Mauretánii a část z nich se nechala zlákat do armády libyjského vůdce Muammara Kaddáfiho. Ve výcvikových táborech se kromě taktiky boje seznámili s pro ně do té doby nedostupnou západní rockovou hudbou. Tradiční nástroje vyměnili za skřípající elektrické kytary a zrodil se fenomén povstalecké a revoluční tuarežské hudby.

Téměř všichni současní členové tuarežských kapel mají za sebou pobyt v táborech či v exilu - a také v undergroundu. Jejich hudba se nesměla hrát a poslech nahrávek, šířených na kazetách po celé jižní Sahaře, byl trestán vězením. Skupiny ve válečném konfliktu vždy zastupovaly média - staly se šiřiteli zpráv a nositeli povstalecké propagandy. Když pak po několika letech válečného utrpení přišel mír, vrátili se do Mali. Skupinu Tinariwen tam objevil anglický kytarista a producent Justin Adams a nadšen jejich syrovým, nepřikrášleným příběhem a hudbou pomáhal produkovat jejich první album.

Tinariwen a Terakaf jsou spřízněny daleko víc, než by se zdálo. Obě skupiny totiž mají společné zakládající členy - kytaristy Kedhoua a Diaru. V současnosti u Terakaft ( v překladu karavana) působí pouze Diara (vl. jménem Liya Ag Ablil) a jeho synovec Sanou (Sanou Ag Ahmed). Terakaft vznikli v roce 2001 jako saharské duo - mladý Sanou společně s Kedhouem, o šest let později už jako plnohodnotná skupina s vedoucím kytaristou Diarou. První album Bismilla vyšlo v roce 2007 a repertoár kapely čerpal z písní vzniklých v průběhu osmdesátých a devadesátých let i nových skladeb. V roce 2008 odchází Kedhou a skupina získává nové členy.


Seasick Steve - Sonic Soul Surfer

9. května 2015 v 10:54 | Robka |  Alba
Seasick Steve je muzikantem, na jehož příkladu se nejlépe demonstruje přísloví "Nikdy není pozdě". Tento svérázný sympaťák totiž vydal první album v době, kdy většina chlapů pomýšlí na důchod a bačkory, a do svých čtyřiasedmdesáti let jich stihl celkem sedm. To poslední, které je předmětem mého dnešního článku, vyšlo letos 23. března a jmenuje se Sonic Soul Surfer.

O životě tohoto amerického bluesmana by se dala napsat kniha - ve třinácti letech utekl kvůli otčímovi z domu a od té doby se musel starat sám o sebe. Cestoval načerno na nákladních vlacích, vypomáhal jako námezdní zemědělský dělník, honák i dřevorubec, často žil jako tulák. Jeho neklidná povaha mu nedovolovala nikdy dlouho zůstávat na jednom místě. V šedesátých letech začal pracovat ve studiích jako zvukový technik a producent, ale i příležitostný muzikant. Znal a přátelil se s Joni Mitchell i Janis Joplin, nahrával s Johnnym Lee Hookerem a Lightnin' Hopkinsem a v pozdních osmdesátých letech pracoval pro mnoho umělců z indie scény. V devadesátých letech pokračoval v práci producenta a jeho jméno najdete například na debutovém albu amerických alternativních rockerů Modest Mouse.

Po roce 2000 se usadil v Norsku, dal dohromady pár muzikantů a o čtyři roky později si vydal svou prvotinu Cheap. Po vydání dalšího alba (Dog House Music, 2006) se Seasick Steve objevuje v pořadu Joolse Hollanda, což znamenalo start jeho mezinárodní kariéry. Následovala první deska pro velkou firmu (Warner Bros), na níž hostoval kupříkladu Nick Cave a Ruby Turner, na dalších albech zase mezi spolupracovníky objevíme jméno Johna Paula Jonese (ex Led Zeppelin), Jacka Whitea a Luthera Dickinsona (North Mississippi Allstars). Zároveň následovala pozvání na velké evropské festivaly - Roskilde i Glastonbury - kde posluchači se zájmem naslouchali autentickému vyprávění starého a životem otřískaného bluesmana. Sama jsem měla tu čest spatřit ho loni na Colours of Ostrava, kde s bubeníkem Danem Magnussonem rozjeli parádní show hned první festivalový večer.

Hudební abeceda - M

7. května 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Počítač, rychlý jako nemocná želva (krám jeden), pokoušel při psaní a vkládání odkazů mou trpělivost - ale nakonec se podařilo a Hudební abeceda opět po týdnu čeká na to, aby mohla potěšit vaše hudbymilovné uši. Než se pustíme do dílu k písmenu M, podíváme se na výsledky minulého hlasování. Jak si vedly skladby s "elkem"?

Celkem se sešlo 31 hlasů (6. 5. 2015, 22:39) k třinácti skladbám - čtrnácté Led Zeppelin jsem totiž minule do ankety zapomněla vložit (jak jen jsem mohla!). Nevím, jak by si vedli, ale každopádně vítězi se stávají Linkin Park se skladbou In the End. Dostali za ni devět hlasů a na druhé příčce s pěti hlasy se umisťují Queen (Let Me Live) a Of Monsters and Men (Little Talks).

Tento týden účast byla trochu slabší - už předminule nám odpadla pravidelná přispěvovatelka Karryanna (všimli jste si?) a někteří další mají možná dost práce s maturitami - takže jsem si dovolila opět zahýřit a vložila jsem do článku tři své příspěvky. Je to samozřejmě mimo soutěž, berte to jako zpestření a i možné doporučení. Pokud si kdokoliv z tohoto společného projektu odnese nějaký postřeh či třeba nového interpreta k poslechu, budu ráda. Tak pojďte poslouchat a ať se vám výběr líbí.


Jak se spolehlivě znemožnit

3. května 2015 v 21:10 | Robka |  Téma týdne
Aneb pořiďte si dítě a uvidíte. Ano, i když téma nemožných dívek, které to přehnaly s líčením nebo fotí mobilem rozmazané selfie a hážou je na facebook, je možná vzhledem k průměrnému věku blogujících aktuálnější, přece nejspolehlivější cesta k znemožnění vede skrz vlastní potomky. Začíná to celkem nenápadně a dalo by se říct sebemrskačsky - brzy poté, co se stanete matkou, začnete mít pocit nedostatečnosti. Najednou máte strach, že si vás to úžasné a dokonalé dítě prostě nezaslouží - a když se rozpláče, berete to jako osobní selhání. Matka by měla být hvězda za každé situace, i když vyměňuje pokaděné plíny a míchá v lahvičce umělou výživu. Umělou? Není to taky důkaz její nemožnosti? A jaké plíny jsou vlastně dneska in?