Červenec 2015

Barevné léto - téma láska

30. července 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Milí přátelé, po delší době se zase scházíme u Hudební abecedy. Dlužím vám omluvu za prodlevu z minulého týdne, kdy jsem z více důvodů nestihla napsat článek a doufám, že se na mě kvůli tomu nebudete zlobit. Dnes jsem ale zase zpět s výběrem vašich (a našich) skladeb k tématu Láska. Ještě než se do nich zaposloucháte, upřesníme si výsledky ankety předešlého barevného dílu.

K Barvám přišlo celkem 23 hlasů pro dvanáct skladeb a na prvním místě se umístil cover Purple Haze, který zahrál americký kytarista a zpěvák Eric Gales. Získal čtyři hlasy a po třech pak mají tyto skladby: Red and Black (Les Miserables), Medicine Man (Whitesnake), Hey There Delilah (Plain White T' s) a Blackened Blue Eyes (The Charlatans). Vše bylo zaznamenáno podle výsledků z 29. 7. 2015 večerního času. Přeji vám hezký a nerušený poslech "láskyplného" dílu a na příště si dáme zase barvy, ano?





Colours of Ostrava 2015

27. července 2015 v 22:15 | Robka
Ve znamení barev...


1. DEN


2. DEN


3. DEN


4. DEN



Robert Plant v Brně 2015 (recenze)

25. července 2015 v 17:47 | Robka |  Reportáže z koncertů
Téměř na den přesně rok od koncertu na festivalu Colours of Ostrava jsme se opět dočkali - Robert Plant s kapelou přijel do brněnského Ronda, aby potěšil fanoušky pořádnou porcí (nejen) zeppelinovské muziky. Hala, narvaná až po strop, mu za to nadšeně aplaudovala a vytvořila skutečně nezapomenutelnou atmosféru nejlepšího Plantova vystoupení u nás.

Budiž útěchou, že jsme se Plantem vyfotili alespoň před koncertem...
***

Naše čtyřčlenná parta vyjela do Brna už brzy ráno a po nezbytných formalitách kolem ubytování se vypravila rovnou k Rondu. Bylo krátce po půl třetí, když jsme zaujali strategické pozice před vstupem a rozhodli se, že si první řadu prostě vystojíme - ať se děje cokoliv. Čekání ubíhalo rychle a celkem příjemně v družném rozhovoru s přibývajícími fanoušky, a po šesté hodině, kdy se začínalo pouštět dovnitř, už se za námi vytvořila docela slušná fronta. Nepříjemná situace nastala až během vpouštění, které sekuriťáci zbytečně zdržovali, a pro mě největší facka přišla ve chvíli, kdy mně po řádném "odpípnutí" lístku odmítli dát na ruku náramek s tím, že můj e-ticket není vstupenka a pro vysvětlení si mám zajít na informace. Nechápu, proč na tuhle práci najímají idioty s IQ šumící trávy, kteří nepochopí, že s neplatným lístkem bych se do haly nedostala. A kteří v dnešní době nikdy neviděli vstupenku vytištěnou z internetu - připadalo mi ale, že jim jen dělalo radost lidi po tom několikahodinovém čekání trochu zdeptat. Nakonec mi prudič milostivě dal pásek a já mohla vejít - ovšem kdybych neměla svou skupinku, už bych se do první řady nedostala. Naštěstí se pouštělo na obou stranách a přátelé to vzali z té druhé, takže už mi drželi místo.


Jako mínus bych tedy hodnotila práci pořadatele, který evidentně nezvládl organizaci a jehož hlavním záměrem bylo na celé akci vytřískat co nejvíc. Jak jsem se pak dozvěděla, prodaných lístků bylo víc než skutečných míst - což ale na druhou stranu svědčí o mimořádném zájmu o Roberta Planta, jehož koncerty u nás přitahují v posledních letech víc a víc fanoušků. S tím by bylo dobré do budoucna počítat.


Nicméně můj sen se splnil a z místa v první řadě uprostřed už jsem netrpělivě vyčkávala začátek akce. Celý večer zahájila tříčlenná kapela Please the Trees, jejichž vystoupení bylo velmi nervózní a rozpačité. Hudebníci svůj půlhodinový set pojali jako exhibici a i když nebyli hlavními aktéry večera, chovali se jako rockové hvězdy. Podle mého to nebyla zrovna nejšťastnější póza k naladění fanoušků před hlavním koncertem. Vlažné a zdvořilé tleskání publika zřejmě vyprovokovalo agresivitu zpěváka a kytaristy, který kolem sebe nejprve plival (myslela jsem, že z něj tak stříká pot, ale byly to opravdu plivance), a pak mrskl téměř plnou lahví vody přímo do kotle. Korunu tomu ovšem nasadil ve chvíli, kdy po zběsilém a nerytmickém třískání do velkého bubnu hodil paličky mezi lidi s takovou razancí, že to spíš vypadalo, jako by jimi chtěl někoho přizabít. Čekala jsem, že pánové alespoň něco řeknou - slušelo by se třeba poděkovat za možnost být Plantovou předkapelou, nebo popřát fanouškům hezký večer - ale nic z toho se nekonalo. Za této situace bylo celkem zbytečné, aby na koncertě vůbec předskokani hráli - navíc byli přezvučení a hudba splývala v jednolitou masu. Asi by dopadli lépe, kdyby dělali support nějaké divočejší kapele, kde by byla jiná sorta fanoušků.


↓ Recenze koncertu Roberta Planta (100%) ↓


Colours of Ostrava 2015 - den čtvrtý

22. července 2015 v 12:41 | Robka
Poslední den na Colours mívá hořkou příchuť loučení, ale letos jsem se na něj těšila asi ze všech nejvíc. Ne snad proto, že bych byla takový masochista a libovala si v smutku, ale především kvůli vystoupení mnou nejočekávanějšímu. Pokud teď čekáte, že napíšu, jak jsem se nemohla dočkat Miky, budete asi zklamaní. Ale když se podíváte na můj předběžný výběr koncertů, který jsem si před Colours sestavila, možná se vám vyjasní.

Loni v létě jsem psala recenzi na Safar, výtečné album Imeda Alibiho, které produkoval Justin Adams (současný kytarista Roberta Planta), a vůbec jsem netušila. že ho budu moci slyšet naživo. A navíc - že se budu moci setkat i s jeho protagonisty, což bych v té době považovala za naprosté sci-fi. Ale stalo se, že Imed objevil mé povídání k Safar, přidal si mě na facebook (ať žijí sociální sítě!) a já jen tak nadhodila, že by nebylo špatné, kdyby s ním přijeli k nám na festival. A povedlo se neuvěřitelné - Imed mi někdy v březnu napsal, že je jedním z ohlášených vystupujících. A já měla velkou radost, že jsem možná malinko přispěla dobré věci.

Colours of Ostrava 2015 - den třetí

21. července 2015 v 22:22 | Robka
Sobota byl den poměrně velkých hudebních rozporů i překvapení, které jsem ani nečekala. Ale pěkně popořádku... Na úvod jsme si s Jirkou jeli každý to své - on se s kamarádem, který si koupil jednodenní vstupenku kvůli Rudimental, šel nejprve podívat na The Dumplings na jednu z menších scén pod Vysokou pecí, já zamířila opět do Gongu. Tam měl totiž vystoupit Faiz Ali Faiz, na nějž jsem byla zvědava a jenž nakonec splnil má očekávání.

Faiz Ali Faiz pochází ze sedmé generace pákistánských hudebníků a zpěváků qawwali, což je hudební odvětví súfismu. Jde o jednu z mystických odnoží islámu, která usiluje o navázání kontaktu s Bohem skrze extatické hudební vytržení. Faiz Ali Faiz začal profesionální pěveckou kariéru se sborem v roce 1978, kdy mu bylo šestnáct let. Mezi jeho hlavní vzory patří slavný a dnes už nežijící pěvec qawwali Nusrat Fateh Ali Khan, jenž tento jedinečný styl představil celému světu a za pomoci Petera Gabriela s ním opanoval koncertní pódia a pronikl i do filmu. Qawwali vyžaduje od zpěváka nejen velký hlasový rozsah a cit pro hudbu, ale především schopnost uvést posluchače k vytržení, a pak je navrátit zpět do reality. Neméně důležitým posláním této posvátné zhudebněné poezie je šíření míru a lásky mezi lidmi.

V Gongu tento umělec vystoupil v doprovodu dalších pěti zpěváků a společně svými hlasy vytvořili velmi zvláštní a až mystickou atmosféru. Doslova mě hypnotizovali a asi to byl jeden z mála koncertů, kdy jsem byla ráda, že sedím. I když člověk nerozumí tomu, co zpívají, přesto to byl jedinečný zážitek. Závěrečná Mustt, Mustt z pera Nusrata Ali Fakeh Khana mě velmi potěšila, protože tuhle skladbu znám v podání Kiran Ahluwalia. Ta ji před čtyřmi lety nahrála spolu s Tinariwen na své album Aam Zameen: Common Ground, které produkoval Justin Adams...


***
***

Colours of Ostrava 2015 - den druhý

21. července 2015 v 14:19 | Robka a Jirka
V pátek, tedy druhý den na Colours, jsme měli s Jirkou společnou jenom část programu - zatímco on se chystal na Kasabian, já měla zaplacenu rezervaci do Gongu na koncert Avishai Cohen's New York Division. Do areálu jsme se vypravili s předstihem, abychom si pořádně užili festivalové atmosféry. První koncert druhého dne se odehrál na druhé největší scéně Arcelormittal a byli to afričtí Abavuki. Abavuki jsou osmičlennou kapelou z Kapského města a jejich rytmická hudební smršť je založena na rytmu marimby, bubnů a dechových nástrojů. Kluci to parádně rozjeli, předváděli smělé taneční kreace a hlavně publikum dokonale rozpohybovali. Na rozjezd nejnáročnějšího dne to byla dobrá volba.

Jirka před koncertem Abavuki...
***

***
***
***

Colours of Ostrava 2015 - den první

20. července 2015 v 22:14 | Robka
Čtrnáctý ročník multižánrového festivalu se konal počtvrté v areálu Dolních Vítkovic - ty minulé probíhaly na Černé louce a Slezskoostravském hradě. Některé koncerty v té době byly i v klubech na Stodolní ulici a v kostele, což rozprostřelo akci po městě a oživilo tak na čas trochu skomírající ostravské centrum. Od těch dob je festival každý rok větší a kapacita prostor v centru už nestačila jeho požadavkům. Postačila ale organizátorům už tradičního Festivalu v ulicích, který je jakýmsi předvojem Colours, a na němž si návštěvníci mohou vychutnat koncertní atmosféru zcela zdarma. Potěšilo mě, že tentokrát se tato akce přesunula opět tam, kde začínala - tedy opravdu do ulic a ne do nenáviděného obchodního centra Karolina. Ve středu před hlavním programem jsem se nechala zlákat a spolu s přáteli navštívila bezvadné vystoupení kapely Hradišťan a Vlasty Redla. Dostalo se nám dvouhodinové porce kvalitní muziky a navíc jsme se krásně hudebně naladili na festivalovou vlnu a zážitky budoucích čtyř dnů.




Barevné léto - 1. díl

16. července 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Po dvou týdnech zasílání příspěvků je tady první prázdninový výběr barevných skladeb. Sešla se opět různorodá směska a na vás je, abyste si vybrali tu, která vás nejvíc osloví. Přeji příjemný poslech!



Barevné léto - Recyklace hudby

9. července 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Ahoj všem, kdož jste si i o prázdninách udělali chvilku na Hudební abecedu momentálně se maskující pod názvem Barevné léto. Čeká vás další z mých hudebních článků, k němuž můžete přidat nějaký svůj postřeh (a třeba odkaz na youtube), a také upoutávka na příští týden, kdy si tady představíme váš výběr na téma barvy. Pište, posílejte skladby, máte na to ještě téměř celý týden!



Hindi Zahra - Homeland

6. července 2015 v 13:31 | Robka |  Alba
Po pěti letech od debutu Handmade vydala zpěvačka s francouzsko-marockými kořeny letos v dubnu další album. Jmenuje se Homeland a jeho název prozrazuje, že by se mělo jednat o poctu rodné zemi. Rodnou zemí pro Hindi Zahra je Maroko, narodila se před šestatřiceti lety v městě Khouribga a v Maroku bylo také album zčásti nahráváno. Přesto nejde o dílo typicky "marocké". Obsahuje jedenáct písní zpívaných převážně v angličtině a francouzštině a na posluchače z nich určitě dýchne přirozenost zpěvaččina projevu i nenásilné snoubení hudebních vlivů z různých koutů světa.


Až naprší a uschne, pitomci

4. července 2015 v 21:41 | Robka |  Téma týdne
Aby bylo hned na začátku jasno, titulek nemá vyjadřovat mé city ke čtenářstvu - pouze cituje hlášku z naší nejoblíbenější pohádky. Vyřkla ji Popelka ve chvíli, kdy princ se svými přáteli vymýšleli, jak tu prostořekou "cácorku" potrestat (vyválet v trní, naplácat na zadek). Samozřejmě na žádné tresty nedošlo, Popelka totiž hochy převezla a její "až naprší a uschne" tak dostálo svému významu. I když by podle všech psychologických prognóz měla být zakomplexovanou chudinkou - přece jen si vezměte, jak ji macecha s nevlastní sestrou šikanovaly, to by dnes kdejakou jinou slečnu spolehlivě přivedlo k požívání antidepresiv - přesto si dokázala udržet sebevědomí a místy až jakousi frackovitou vzdorovitost.


Barevné léto - Fenomén Festival

2. července 2015 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Hudební abeceda pokračuje novým a pohodovým projektem, který by vám mohl pomoci příjemně vyplnit volné dny. Pro pilotní díl tohoto letního speciálu jsem si připravila článek o festivalech, k němuž se můžete v diskuzi vyjádřit a přidat své postřehy. V článku také najdete upoutávku na první díl, jenž se ponese ve znamení Barevného léta a bude mít prodloužený interval posílání příspěvků na dva týdny. Odměnou za účast pak bude ikonka na blog. Doufám, že se vám tento nápad bude líbit a že se zapojíte!