Robert Plant v Plzni 2016 ( recenze)

31. července 2016 v 17:51 | Robka |  Reportáže z koncertů
V roce 2014 na festivalu Colours of Ostrava, o rok později v brněnském Rondu a konečně ve středu 27. července v lochotínském amfiteátru v Plzni - to je výčet koncertů Roberta Planta a jeho kapely Sensational Space Shifters za poslední roky u nás. Fanoušci mohou být spokojeni; o takové frekvenci vystoupení se nám ještě před pár lety mohlo jen zdát a je vidět, že i Robertu Plantovi se v České republice líbí a že zde určitě nevystupoval naposledy. V Plzni přišlo jeho neutuchající koncertní energii i charismatickou osobnost obdivovat na sedm tisíc lidí a byl to opět nezapomenutelný zážitek.


Do Plzně jsme přijely s kamarádkou už den předem, abychom všechno v klidu stihly a mohly si také prohlédnout město. V den koncertu jsme se v dostatečném předstihu vydaly směrem Lochotín a už cestou k amfiteátru jsme zaslechly důvěrně známé tóny - zkoušelo se na večerní koncert. Pohled do prázdného hlediště v žáru popoledního slunce nás dostatečně nabudil, i když horko bylo vražedné. Do areálu se mělo vpouštět ve čtyři hodiny odpoledne, tudíž nás čekalo několik hodin strávených před jeho branami a celkem nás udivilo, že kromě jednoho fanouška, kterého jsme znaly z Brna, před amfiteátrem nikdo nebyl. Ani jsme netušily, jak snadné bude zajistit si první místa u vstupu a tím pádem i ta nejlepší u pódia.


Počasí se ovšem rozhodlo otestovat naši odolnost a zhruba po hodině čekání se spustil prudký déšť, k němuž se přidala vydatná letní bouřka. I na tyto situace jsme byly vybaveny a připraveny (zejména po propršených Colours), více nás však znepokojovalo pomyšlení, že by tento stav mohl nepříznivě ovlivnit samotný koncert. Naše prosby k nebi byly vyslyšeny, nebezpečí bouře po čase zažehnáno, počasí nás však později ještě několikrát potrápilo. Nic z toho nám však už nemohlo překazit radost - zejména ve chvíli, kdy jsme spolu s dalšími nadšenci pronikli do nitra amfiteátru a usídlili se v první řadě uprostřed. Tentokrát nenastala u vstupu žádná tlačenice ani průtahy s lístky ( i když chlapec, který nás jako první "čekoval", zápasil se čtečkou a podařilo se mu ji zprovoznit až napodruhé), takže jsme asi museli vypadat komicky při našem úprku prázdným areálem - což jsme také později komentovali s podivem, že tu není víc takových bláznů, kteří si na Planta chtějí zajistit ta nejlepší místa. Myslím, že v zahraničí bychom to lehké neměli. Fanoušci u nás nejsou zřejmě tak akční, což se nakonec projevovalo i v jejich reakcích během samotného koncertu.



Robert Plant v Plzni
***



Celý večer zahájila předkapela - publikum bavil od osmi hodin britský zpěvák, skladatel a pianista Mike Sanchez s bandem The Portions. S Plantem ho spojuje láska k rythm and blues i dlouholetá spolupráce - Sanchez s ním vystupoval už v roce 1986 coby člen The Big Town Players (v té době mu bylo dvaadvacet) a o Vánocích 2006 u příležitosti krátkého oživení Plantovy staré sestavy The Honeydrippers, která odehrála dobročinný koncert na podporu léčby Jackie Jenningse v Kidderminsteru. O rok později sehrál roli předskokana také v Londýně v rámci jediného koncertu Led Zeppelin konaného na počest zakladatele společnosti Atlantic Ahmeta Erteguna. Na současném evropském turné rozehřívá publikum směskou starých rokenrollových fláků podaných jak hudebně, tak i vizuálně v duchu doby, kdy tyto skladby vznikaly. Obtloustlý Sanchez vizáží připomíná trochu Elvise, je to suverénní showman a na něm i na kapele je vidět, že jsou na velké publikum zvyklí a že hrají s naprostým přehledem. Myslím, že to byl dobrý začátek, který všechny rozproudil a soudě podle reakcí publika rozhodně nenudil. Vedle zvukaře si koncert užíval také John Baggott.


Mike Sanchez
***

Recenze koncertu Roberta Planta (97%)


Pokud se podíváte na setlisty z Plantova letošního evropského turné, asi vám dojde, že nemá cenu dopředu hádat, co se bude hrát. Robert Plant se svou kapelou Sensational Space Shifters vydal v září 2014 výborné album Lullaby and... The Ceasseles Roar, které představil českým fanouškům téhož roku na Colours of Ostrava a zde také sbíral obrazový materiál k živému klipu k singlovému hitu Rainbow. Je jisté, že nové album tvoří tu větší, tu menší část koncertních setlistů Roberta Planta - on však má k dispozici nepřebernou studnici vynikajících skladeb, a to ať už ze své sólové dráhy, či z dob Led Zeppelin. "Na Planta" se však chodí i z důvodu obdivu k jeho osobnosti - jeho nezaměnitelné charisma, noblesní vystupování, hudební znalosti i perfektní pódiová prezentace celé kapely budí obdiv a nabíjí posluchače neuvěřitelnou energií. Jemu stačí vyjít na pódium, aby davy šílely jen z jeho přítomnosti... a když začne zpívat, je to, jako by se otevřelo nebe. Mimochodem - když už jsme u toho, nebe během koncertu pustilo jen pár nesmělých kapek, i když obloha celý podvečer byla na spadnutí.


Vše začalo o čtvrt na deset tarantinovským intrem, po němž už se na pódiu objevila kapela a za velkých ovací rozbalila bluesový Lemon Song. Pak už bylo jasné, že se musíme vydat na cestu - come on! Následující Turn It Up se svou temnou, zemitou atmosférou a opakujícím se riffem nás přenesl do současnosti - pochází z nejnovější desky - ovšem v zásadě jsme zůstali při bloudění krajem Charlese Pattona a všech velkých bluesmanů, k nimž se Plant na své hudební dráze hlásí a obrací. Bylo to bloudění hudební krajinou, která v jeho podání ztrácí hranice a v níž je možno přecházet postupně z Ameriky do Anglie a z Irska až do západní Afriky.


Robert Plant & Sensational Space Shifters
***

Black Dog, tato nesmrtelná koncertní stálice, se pomalu rozjížděla se zvukovým podkresem elektronického mága Johna Baggotta, který probublával pod jejím rockovým základem - uprostřed písně však nastoupil na pódium gambijský virtuoz Juldeh Camara se svými housličkami ritti a za jejich kvílivého zvuku přivedl skladbu k extatickému vrcholu. Singl Rainbow uvedl Robert Plant vzpomínkou na Colours of Ostrava a dle ohlasů bylo znát, že nejen zeppelinovské fláky publikum přivádí do varu. Rytmická Rainbow v kontextu s počasím dokonale souzněla a někteří lidé se dušovali, že ji doslova viděli na obloze.


Střídání jedné sólové písně a jedné od Led Zeppelin bylo dodrženo i při zařazení What Is And What Should Never Be, která otevírala Plantovo vystoupení na Colours v roce 2014. Na této skladbě se dá docela dobře pozorovat jeho práce s hlasem - od dob, kdy dosahoval závratných výšek, přece jen uplynula drahná řádka let. Robert Plant je zpěvákem, jenž dokonale zvládá dynamiku a dokáže v jedné písni vystřídat několik hlasových poloh - od té vypjaté až k šepotu, což nakonec předvedl i v Plzni.


Jako další v pořadí zazněl Enchanter z alba Mighty Rearranger (2005) a já se rozplývala štěstím. Album Mighty Rearranger je pro mě jedním z milníků Plantovy tvorby, navíc je to deska, kterou nahrál s kapelou Strange Sensation a jejich koncert v Praze byl pro mě jakousi "plantovskou" premiérou. V této skupině se objevili jeho současní spoluhráči - Justin Adams, kytarista, specialista na arabskou hudbu a producent, klávesák John Baggott býval spoluhráčem britských triphopových Portishead, působil v Massive Attack a také skládal filmovou hudbu, Billy Fuller hrál ( stejně jako v současnosti) na baskytaru a stejně tak vynikající kytarista Liam "Skin" Tyson je stále součástí Plantova ansámblu. Změna proběhla pouze na místě bubeníka - Cliva Deamera vystřídal jazzově laděný Dave Smith a novou posilou v kapele Sensational Space Shifters je již zmíněný Juldeh Camara z Gambie, který kromě hry na ritti také zpívá. Enchanter byl rovněž skladbou, u níž bylo nejvíc znát, jak se fanoušci orientují v sólové tvorbě Roberta Planta - myslím, že patří mezi ty méně známé. Publikum nabudila vsuvka z Dazed and Confused, která plynule přešla do Juldehova šamanského zaříkávání doprovázeného synchronizovanou hrou na africké rámové bubny.


Zleva: Robert Plant, Billy Fuller, Juldeh Camara, Justin Adams
***

Going to California - nádherná a něžná skladba, kterou kdysi Led Zeppelin věnovali Joni Mitchell, mi vehnala slzy do očí. S akustickým doprovodem Skina Tysona na kytaru a Justina Adamse na mandolinu se tato píseň aranží asi nejvíce podobala původní zeppelinovské verzi a procítěný Plantův hlas ji korunoval na jednu z královen koncertu, alespoň v srdcích posluchačů. Své přiznání k bluesovým hrdinům Plant opět potvrdil v No Place to Go Howlina Wolfa.


Další skladbou, která se neobešla bez slz, byla Babe i'm Gonna Leave You. Předehra Skina Tysona na akustickou kytaru v rytmu španělského flamenka byla podkreslena jemným zvukem kláves, a pak... Samozřejmě, když začal Plant zpívat to své "Babe, Babe..." šlo to ze mě samo. Byla to vzácná chvíle, plná něhy a také trochy smutku. V duchu jsem si říkala, jestli to není naposledy, co ji můžu slyšet naživo a vzpomněla si také na to, jak jsem ji nedávno při sledování záznamu z Glastonbury celou probrečela. Little Maggie mě však vzápětí svou rozvernou náladou vrátila ze slzavého údolí zpět k dobré náladě. Tleskání do rytmu, skotačivé mezihry s irskou příchutí... tato skladba, ač z nové desky, je koncertní stálicí a nikdy nezklame.


Fixin' To Die stejně jako loni v Brně byla příležitostí pro Justina Adamse, aby předvedl svá kouzla s kytarou a vyvolal bouři nadšení v hledišti (úžasný to pán!) a pro Roberta? Dokonalé frázování, energie na sto procent! Koncert se však blížil do finále a nás čekala nesmrtelná Whole Lotta Love. Pozvolný rozjezd s citací ze Spoonful dráždil publikum a když pak vytryskl onen památný kytarový riff, doslova se zbláznilo. V mezihře si posluchač asi nejlépe uvědomil, jak chytře Plant spojuje blues s world music a jak to všechno do sebe krásně zapadá. Bohužel se nezadržitelně blížil konec, což signalizovala pozdní noční hodina ( koncert byl povolen pouze do jedenácti) a po asi dvouminutovém řevu a tleskání se kapela vrátila na přídavek. Z časových důvodů byl pouze jeden a to Rock and Roll - zajímavý byl úvod s Plantovým jakoby ledabylým zpěvem, a pak energická jízda, při níž si publikum snažilo vykřičet hlasivky v památném refrénu "lonely, lonely, lonely time". A to už byl konec, slzy v očích a dojaté potřásání si rukou s okolostojícími. Opět jeden skvělý a nezapomenutelný zážitek za námi a spousta euforie a nadšení v srdci.


V ohnivém osvětlení...
***

Pokud bych měla srovnávat plzeňský koncert s loňským z Brna, asi bych k tomu řekla jen jedno - Brno bylo podle mého názoru komornější ( i prostředím) a možná co se týče reakcí fanoušků i vřelejší. Těžko se mi to však posuzuje, protože jsem se soustředila výhradně na dění na pódiu, pouze při letmých pohledech do jeviště mi publikum přišlo hodně statické, což je možná také dáno věkovým průměrem fanoušků. Přece jen publikum stárne, i když jsem viděla i mladé tváře a dvě dívky dokonce překvapily a házely na pódium květiny. Oba koncerty však dokazují, že Robert Plant je umělcem, který umí překvapit a jenž přesně ví, kam chce v hudbě směřovat. Rozhodně to nejsou vyšlapané cestičky, které ho vedou na hudební pouti stále dál a to je moc dobře.


Plachtu jsme vyráběly s kamarádkou u mě doma, bez ní by to nešlo...:-) Celou dobu koncertu byla pověšena na zábranách a kromě ní jsme vytáhly i loňskou z Brna - s nápisem Ostrava, to po jeho zmínce o Colours. Potěšující bylo, že Robert si našeho vzkazu všiml a s rukou na hrudi a pokynutím hlavy nám poděkoval za přízeň.:-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 31. července 2016 v 19:03 | Reagovat

Robert Plant už tě musí vnímat jako věrnou návštěvnici jeho českých koncertů a navíc koncertu ve Varšavě.
Už by se s tebou taky mohl vyfotit.
Je to bezvadné, když znáš úplně každou písničku, tak si to nejvíce užiješ, alespoň já to tak mám se skupinami, v nichž hraje Roman Dragoun.

2 Láďa Láďa | E-mail | 31. července 2016 v 19:19 | Reagovat

Hezka recenze. Ja blbc jsem na Robertovi byl prvne. Na dalším koncerte se určite uvidime. A trochu pokecame, nejen při jednom drinku. Diky za pokracovani hezkehovecera a za navigaci na vlak. Láďa

3 Nikol Nikol | 31. července 2016 v 19:56 | Reagovat

Jeee jak ona si vse pamatuje, to je hrozny, ja si toho tolik nepamatuju, toz ještě, ze Te mam :D ...ale Gabiiii zapomněla jsi tam napsat, jak ve vterine prekvapene a vrele se chytl za srdce, když tu naší plachtu ve svetlech uvidel :))))) to je preci dulezityyy :)))

4 Robka Robka | Web | 31. července 2016 v 20:31 | Reagovat

[1]: To jsou ještě jiní machři, kteří Planta viděli třeba po čtrnácté (jezdí do zahraničí). O fotku bych samozřejmě stála moc, ale zase je mi jasné, že organizovaně by to nešlo ( kolik lidí by se s ním asi chtělo vyfotit?), musela bych ho jako někde náhodou potkat:D Třeba jednou a když ne, tak ho aspoň zase uvidím na pódiu.:-)

[2]: Děkuji, Láďo. My jsme taky byly rády, že máme s kým pokecat a příště se určitě uvidíme:-)

[3]: No jo, to nejdůležitější jsem tam nenapsala, ale brala jsem to jako recenzi, takže jsem to nějak vypustila. Dopíšu to k popisku té poslední fotky.:-)

5 David David | E-mail | 31. července 2016 v 23:41 | Reagovat

Život je kompromis: celý týden jsem trávil v Alpách a po loňském Brně si nechal (opravdu velmi nerad) Lochotín utéct. I o den později na Roberta do Vídně mi scházely stejné stovky kilometrů, které bych i dal, kdyby život nebyl - no život, prostě... Jsem proto tak vděčný za tvou vizi "Robertu Plantovi se v České republice líbí a určitě zde nevystupoval naposledy", Robko! Hned ráno po Lochotíně jsem lovil recenze na koncert - a bylo jich fakt mraky. Na tvoji jsem se ale těšil nejvíc, fakt! Musel jsem si pravda počkat déle (sittin, lookin at the clock, time moves so slow, I've been watchin for the hands to move, until I just can't look no more...), ale stálo to za to. Podle mého nejlepší ohlédnutí, jaké jsi kdy o koncertu tvého "miláška" stvořila. Hodně souvislostí, (na Robku) až nečekaně objektivity, ale hlavně: Moře pocitů. Díky moc!

6 Pepa Pepa | 1. srpna 2016 v 13:11 | Reagovat

Krásná recenze, zasvěcená a od srdce. A pěkné fotky, holt z první řady.
Koncert byl úžasný, muzikanti předvedli, že kdo umí, tak nemusí otáčet knoflíky hlasitosti na pravý doraz, skvělá práce s dynamikou a skvělý zvuk. Jen škoda, že jsem se dočkal až ve svých devětapadesáti, nejsem až zas takový fanda, abych jezdil lány světa.

7 Robka Robka | Web | 1. srpna 2016 v 15:49 | Reagovat

[5]: Děkuji, Davide, za tvé zhodnocení mé "recenze", opravdu mě moc potěšilo a nejvíc to, že jak píšeš ses na ni těšil. To je pro mě asi ta největší pochvala a jsem moc ráda, že si tento článek od srdce přečte někdo zasvěcený. Je škoda, že ti tentokrát koncert utekl, ale myslím (a určitě to není jen mé zbožné přání), že Robert se tu určitě zase objeví. Bylo by fajn, kdyby přijel s novým albem.

[6]: Pepo, díky moc. Fakt mě potěšilo, že mi tu napsal někdo, kdo na koncertě byl a tak to může zhodnotit i ze svého pohledu. Pro mě to byl už šestý koncert Roberta Planta, který jsem zažila a každý z nich je nezapomenutelný. Máš naprostou pravdu v tom, že kdo umí, ten prostě... umí. A Robert Plant i jeho výborná kapela patří mezi ty opravdové umělce a hlavně je na nich vidět, že je to baví.

8 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 17:44 | Reagovat

Jééé, představa, že by si mě třeba takhle Eddie všiml, jak si všiml Robert vás, to je teda něco! :D Lochotínskej amfiteátr je fajn na koncerty, takže to nemohlo dopadnout nijak zle, zvlášť ve spojení s takovým jménem. A teda je hodně zajímavý, že se nikdo necpal, ale asi to fakt bude tím věkovým průměrem.

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 19:19 | Reagovat

Krásné počtení a sladká tečka na závěr, mně zamávat můj idol, tak jdu do kolen! :-)

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 19:58 | Reagovat

Sakra Robko on vůbec nestárne viď? Pořád má v sobě to úžasné mužské ego! :-) Sakra, to je krásný pohled!:-)

11 Robka Robka | Web | 1. srpna 2016 v 21:13 | Reagovat

[8]: Kdybys měla na koncertě v první řadě takový kus počmáraného prostěradla, taky by tě zaregistroval.:-) Ale musím se pochlubit, že před dvěma lety mi poslal pusu a to jsem byla bez transparentu!
V Plzni jsem byla poprvé, v amfiteátru to bylo fajn, dobrý zvuk a taková trochu festivalová atmosféra. Lidi byli spíš středního věku, takže mnozí si možná raději sedli, což třeba já nechápu, sezení na takovém koncertě by pro mě bylo za trest.:-) Že mě bolí nohy jsem zjistila, až všechno skončilo.

[9]: A kdo to je, smím se zeptat?

[10]: Jeho charisma je neskutečné, potkat ho, tak jdu do kolen.:-)

12 Pepa Pepa | 3. srpna 2016 v 19:31 | Reagovat

Teď jsem si odstupem poslechl pár záznamů a došlo mi, že jsem zapomněl na to nejdůležitější: Plant(na ty roky) v neuvěřitelné hlasové formě, charakterická barva hlasu tam pořád tůstává, super. O několik tříd výš než před půl rokem zklamání jménem Ian Gillan.

13 Robka Robka | Web | 3. srpna 2016 v 21:00 | Reagovat

[12]: Pravdu díš. Plant umí s hlasem fantasticky pracovat, skvěle frázuje a možná mu to zpívá lépe než zamlada.

14 Van Van | Web | 6. srpna 2016 v 17:10 | Reagovat

Znovu musím obdivovat tvůj bravurně vybroušený styl, kdy dovedeš nejen popsat atmosféru, ale i zajímavě popovídat o vlastním zpěvákovi nebo kapelách.
Plzeň? nebývala tam Porta? Kdoví, třeba dnešní návštěvníci rockového Planta byli kdysi návštěvníci Port... a na Portách se bylo ukázněně, celkem... :-) (Jen takový nápad)
Planta jsem naživo neslyšela, ale musím obdivovat, že i v tomto věku je pořád vitální a hlavně, pořád má co říct. Nebo spíš, zazpívat. :-)

15 Robka Robka | Web | 6. srpna 2016 v 21:03 | Reagovat

[14]: Děkuji, Van. V Plzni bývala Porta a určitě ji mnozí návštěvníci Planta v minulosti navštívili. Mě štve, že za bolševika Led Zeppelin u nás nemohli vystoupit - a spousta těch starších návštěvníků Plantových koncertů je nemohla vidět v plné síle. Stejně jako spoustu jiných kapel a také spoustu desek, které jsme museli pokoutně shánět na burzách. Pamatuji si na to, jak nás proháněli policajti za to, že jsme si chtěli koupit Lp, to už je dneska neuvěřitelné.

16 Pepa Pepa | 8. srpna 2016 v 9:49 | Reagovat

Taky jsem tam pár Port zažil, byla tam tehdy skvělá atmosféra. A po devětaosmdesátém krásný koncert Jethro Tull. A je dobře, že amfiteátr našel majitele ve vedlejším ZOO a vstává z popela, ještě se tam mohou dít věci...

17 Robka Robka | Web | 8. srpna 2016 v 21:22 | Reagovat

[16]: Na Portě jsem nebyla, rodiče nedovolili. Tehdy jsem byla moc mladá a dnes zase podle matky moc stará na to abych chodila na koncerty :-)
A amfiteátr je určitě skvělý prostor na podobné hudební akce, i Plzeň samotná je krásné město. Moc se mi tam líbilo a určitě jsem tam nebyla naposledy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama