Srpen 2016

PRAGUE SOUNDS GOOD (23.-24.8 2016)

28. srpna 2016 v 22:34 | Jirka |  Akce
V úterý 23.8. jsem se s kamarádem vypravil do Prahy na dlouho očekávaný punkový večírek Prague Sounds Good (dále jen PSG). Tento rok se pořádal teprve druhý ročník a namísto původně plánovaného jednoho dne se tento mini festival prodloužil na dva dny. Důvodem tohoto prodloužení byla chyba v diáři manažera kapely NOFX, který účinkování na PSG potvrdil, ale v ten den měli NOFX naplánovaný jiný koncert. Takže z těchto důvodů se fesťák prodloužil a dodatečně se přizvala další známá punková kapela Pennywise.


Celý report dále v článku, tak čtěte :-)

Ve znamení - alkohol

25. srpna 2016 v 9:00 | Robka |  Ve znamení
Alkohol - na jedné straně Múza všech umělců, na straně druhé ďábelský nástroj, co dovede ničit životy. V určitém množství přináší uvolnění, dodává sebevědomí a odstraňuje zábrany, což spousta hudebníků využila ve svůj prospěch, protože ne každý má "koule" na vystupování před lidmi a ne každý ustojí tlak, který přináší popularita. Pokud ale démonu Alkoholu dovolili navázat příliš intimní vztah, následky mohly být kruté.

Alkohol se v námětech písní objevuje napříč lety i žánry a vy si tu dnes můžete poslechnout takový malý vzorek toho, co jsme společně vybrali. Ale než se do toho pustíte, mrkneme ještě na výsledky z minula. Téma šedesátých let přineslo výběr z jedenácti písní a jednoznačně nejvíc se vám líbila poslední z nich s příznačným názvem The End (The Doors), jež od vás dostala šest hlasů z celkových osmnácti. Díky za přízeň, přeji hezký poslech a moc se neopijte :-)


Ztracený článek

20. srpna 2016 v 11:21 | Robka |  Píšu vám
Na blogu se občas objeví problém, že se vám pracně napsaný článek prostě ztratí. Mně se to stalo dnes po půlnoci, kdy jsem zjistila, že se objevuje pouze v archivu, ale na hlavní stránce není. Občas se také přihodí, že zmizí článek psaný přímo v administraci, či vás blog během psaní automaticky odhlásí - to vše jsou problémy, které mohou pisatele vytočit doběla. Nedávno mi zmizel celý článek během uložení do rozepsaných a to jsem si myslela, že tyto problémy patří minulosti. Je vidět, že se stále objevují a zřejmě mohou postihnout i další blogery, proto sepisuji pár tipů, které by mohly pomoci.


Robert Plant má narozeniny

20. srpna 2016 v 0:01 | Robka |  Oslavy
Dvacátého srpna 1948 se v rodině stavebního inženýra Roberta Planta a jeho ženy Annie stala radostná událost - narodil se jim první a jediný syn, kterého podle tradice pojmenovali po otci. West Bromwich, kde poprvé vykřikl do světa, byla oblast nazývaná Černá země; těžilo se zde uhlí a tisíce továrních komínů chrlily svůj kouř po kraji, jenž i několik let po válce stále nesl stopy po bombardování německých vojsk. Rodina ale měla slušné finanční zázemí a brzy si mohla dovolit přestěhování do venkovského prostředí Hayley Greenu kousek od městečka Kidderminster, kde později Plant junior chodil do školy.


Od raného mládí tíhl k hudbě a to nejen pasivně jako zapálený fanoušek Elvise Presleyho, Eddieho Cochrana a Gene Vincenta, ale brzy také pod vlivem poslechu bluesmanů Roberta Johnsona a Johna Lee Hookera propadl touze zpívat v kapele. Aby si na desky svých oblíbenců vydělal, rozvážel před vyučováním na kole noviny a jeho sbírka, již pečlivě studoval tón po tónu, se utěšeně rozrůstala. Sen o vystupování před obecenstvem se Robertovi splnil jednoho večera roku 1964, kdy zaskakoval za nemocného zpěváka Andyho Longa z kapely Jurymen - z kapely, které dělal nějakou dobu bedňáka. V hospodě Bull's Head v Lye se tedy odehrál jeho koncertní debut a kupodivu nebyl vůbec nervózní, jak by se dalo očekávat. Sebevědomí mu nechybělo, hrál slušně na foukací harmoniku a když se neškoleným hlasem pouštěl do bluesového kvílení, lidé reagovali příznivě. Na stálé angažmá ovšem v té době nedosáhl, protože kapela se svého původního zpěváka nevzdala - což bylo jistě zklamáním, které ho během příštích několika let postihlo ještě mockrát.


Během následujících let vystřídal několik kapel - od Delta Blues Band, Crawling King Snake, pojmenovaných po stejnojmenném songu Johna Lee Hookera, přes Good Egg, k Tennessee Teens, jež se později přejmenovali na Listen. Jejich začátky byly skromné, hráli po hospodách, ale je jisté, že Robert se ve svých pěveckých schopnostech posunul o kus dál. Naučil se s hlasem lépe pracovat, uměl se pohybovat na jevišti a navíc také velmi dobře vypadal. V roce 1966 mu bylo osmnáct a v té době přišla šance na první nahrávání - společnost CBS s ním podepsala smlouvu na tři singly. Neměl to být debut kapely Listen, CBS vsadili na mladičkého zpěváka, kterého doprovázeli najatí studioví hudebníci. V předělávce hitu skupiny Rascals You Better Run vyniká Plantův silný vokál, jinak jde o popovou skladbu s dechy a sboristkami, která nijak neprorazila. Na B straně singlu se objevila vlastní skladba Everybody's Gonna Say, jež se nese v podobném duchu. O rok později musel Plant dostát podmínkám smlouvy a nahrát zbývající dvě skladby - a protože CBS si dělala zálusk, že z něj stvoří nového Toma Jonese, vybrala cajdák Our song. Dnes zní úsměvně, ale tehdy asi Plantovi moc do smíchu nebylo, protože ani tato naivní popová písnička z něj hvězdu neudělala. O poznání lépe dopadl poslední singl - Long Time Coming s I've Got A Secret na druhé straně si vysloužil dokonce pochvalnou recenzi v New Mussical Expressu. V této nahrávce už se Robertův hlasový rejstřík mohl daleko víc rozpínat a ukázat tak, co v něm vězí.


Ve znamení - 60. léta

18. srpna 2016 v 9:00 | Robka |  Ve znamení
Šedesátá léta jsou v mnohém revoluční dobou a to se týká i hudby - doba byla příznivá pro živou hudební scénu a vznik zcela nového zvuku kapel. Počátkem desetiletí byly v Liverpoolu položeny základy takzvaného Merseybeatu, vznikaly stovky skupin, z nichž mnohé později zapadly. Na vrchol se dostali The Beatles, kteří také v roce 1964 odstartovali Britskou invazi, kdy jako první pronikli do USA a 7. února zde započali své úspěšné turné. Za pár měsíců je následovali Rolling Stones a dveře do Nového světa se otevřely i dalším kapelám.


V roce 1967 proběhlo Léto lásky, jehož éra začala na hudebním festivalu v Monterey, v roce 1969 se konal první ročník kultovního Woodstocku. Vznikala nejen spousta kapel - položeny byly i základy žánrů, jako je kupříkladu funky, reggae, odnože rocku ( zejména progresivní a psychedelický) a také heavy metalu. Z této doby pochází řada zásadních nahrávek, jež ovlivnily celé další generace hudebníků a dodnes mají své příznivce i mezi posluchači. Patřím mezi ty, kteří mají rádi hudební historii, takže jsem se v článku docela vyřádila a to jsem ještě neuvedla zdaleka vše, co bych chtěla. Je mi jasné, že vy, co patříte k mladší generaci, mé nadšení pro šedesátky sdílet nebudete - ale možná si písně alespoň poslechnete a třeba se vám i některá zalíbí. Jde o dobu, kdy se ještě hudba tvořila i sdílela s nadšením, které dnes v mnoha případech nahrazují peníze.


Ještě si dovolím krátké ohlédnutí za minulou anketou - z šestnácti hlasů pro skladby z nejoblíbeněších alb jich po čtyřech získali Pearl Jam ( Black, album Ten) a Led Zeppelin ( Gallows Pole, album Led Zeppelin III). A teď už hezký poslech!



Ve znamení - oblíbené album

11. srpna 2016 v 9:00 | Robka |  Ve znamení
Doba příliš nepřeje poslechu alb - na youtube i jinde na internetu se dá najít takřka vše, což snižuje motivaci posluchače do celého alba investovat. Internet zkrátka válcuje hudební trh, hudba se dá legálně stahovat či poslouchat za směšně nízké poplatky a je čím dál méně důvodů, proč hromadit svá oblíbená alba ve fyzické podobě. Přesto konkrétně mě láká mít doma hudbu, kterou mám ráda - je v tom kus srdce. Právě proto jsem vyhlásila téma oblíbeného alba i v rubrice Ve znamení.

Sešlo se dohromady jedenáct ukázek, pro něž můžete příští týden hlasovat. Minule jsme tu měli rozšířený výběr písní zcela podle vašeho gusta - dvacet skladeb na volné téma dohromady získalo 16 hlasů a nejvíc (tři) si odnesla skladba skupiny Queen Don't Stop Me Now.



Píše mi viagra

6. srpna 2016 v 20:55 | Robka |  Téma týdne
Kde jsou ty časy, kdy se na blogu objevovaly roztomilé komentáře s doporučením, abych klikla do ankety pro nejkrásnější štěňátko nebo se jukla na bloček s dívčí módou! Nevinné časy spamujících růžových deníčků jsou pryč a v současnosti se při každém masivním zobrazení svých stránek děsím jediné věci - že mě opět pronásleduje viagra.


Existuje několik typů návštěvníků blogů. Ti první přijdou, nahlédnou a vzápětí odejdou, protože nenašli, co hledali. Člověk se nestačí divit, co všechno lidé dokážou napsat do vyhledávače - dříve jsem si občas ty největší špeky zapisovala a u některých si říkala, jestli je to vůbec možné. Třeba konkrétně z jednoho článku ze sekce Soutěžím za barem se někdo chtěl dozvědět, jak vyrobit umělou vagínu z krabice ze sušenek, u jiného se zase zajímal, jak udělat z pneumatik vánočku či jak potratit podle rad našich babiček. V tomto ohledu opravdu nemůžu posloužit, takže tito zcela jistě znechucení a zklamaní návštěvníci museli odejít a googlit jinde.


Ve znamení - volné téma

4. srpna 2016 v 9:00 | Robka |  Ve znamení
Po dvoutýdenní pauze, během níž jste hlasovali k "ptačímu" tématu, opět pokračujeme v krasojízdě. Tentokrát bude výběr bohatší než kdy jindy, protože k volnému tématu jste mohli posílat skladby rovnou dvě - tudíž se nám jich sešlo rovných dvacet.

Písně z minulého kola si od vás vysloužily patnáct hlasů a na prvním místě obliby se umístily rovnou dvě - Ian Anderson - Secret Language of Birds a Sunrise Avenue - Birds & bees. Obě shodně obdržely po čtyřech hlasech, na druhém místě s třemi hlasy stanula skladba Little Bird od Goldfrapp.