Ve znamení - 60. léta

18. srpna 2016 v 9:00 | Robka |  Ve znamení
Šedesátá léta jsou v mnohém revoluční dobou a to se týká i hudby - doba byla příznivá pro živou hudební scénu a vznik zcela nového zvuku kapel. Počátkem desetiletí byly v Liverpoolu položeny základy takzvaného Merseybeatu, vznikaly stovky skupin, z nichž mnohé později zapadly. Na vrchol se dostali The Beatles, kteří také v roce 1964 odstartovali Britskou invazi, kdy jako první pronikli do USA a 7. února zde započali své úspěšné turné. Za pár měsíců je následovali Rolling Stones a dveře do Nového světa se otevřely i dalším kapelám.


V roce 1967 proběhlo Léto lásky, jehož éra začala na hudebním festivalu v Monterey, v roce 1969 se konal první ročník kultovního Woodstocku. Vznikala nejen spousta kapel - položeny byly i základy žánrů, jako je kupříkladu funky, reggae, odnože rocku ( zejména progresivní a psychedelický) a také heavy metalu. Z této doby pochází řada zásadních nahrávek, jež ovlivnily celé další generace hudebníků a dodnes mají své příznivce i mezi posluchači. Patřím mezi ty, kteří mají rádi hudební historii, takže jsem se v článku docela vyřádila a to jsem ještě neuvedla zdaleka vše, co bych chtěla. Je mi jasné, že vy, co patříte k mladší generaci, mé nadšení pro šedesátky sdílet nebudete - ale možná si písně alespoň poslechnete a třeba se vám i některá zalíbí. Jde o dobu, kdy se ještě hudba tvořila i sdílela s nadšením, které dnes v mnoha případech nahrazují peníze.


Ještě si dovolím krátké ohlédnutí za minulou anketou - z šestnácti hlasů pro skladby z nejoblíbeněších alb jich po čtyřech získali Pearl Jam ( Black, album Ten) a Led Zeppelin ( Gallows Pole, album Led Zeppelin III). A teď už hezký poslech!





Původně jsem si myslela, že najít nějakou písničku pro toto kolo pro mě bude oříšek, protože mě 60. léta nějak celkově minula. O to překvapenější jsem byla, když jsem na youtube zadala "the best of sixties" a vyjela na mě má oblíbená The House of the Rising Sun a údaj, že je již z roku 1964. Zajímalo by mě, co zajímavého o této skladbě ještě zjistím, protože dřív jsem také byla na základě hlasu přesvědčena, že ji zcela jistě musí zpívat nějaký černošský zpěvák.
yellow -bez blogu


Tuhle písničku jsem kdysi v pravěku objevila na starém "kotoučáku". Moc ráda jsem si ji pouštěla a představovala si, jak zpěvačka vypadá. Dnes, v době internetu, není těžké najít něco z minulosti. Bylo jen otázkou času, kdy se mi podaří onu zpěvačku s jejím hitem objevit a najít si o ní nějaké informace. María de los Ángeles Santamaría Espinosa je Španělka, jak už jméno napovídá. V roce 1968 se objevila v soutěži o Velkou cenu Eurovize a právě s touto písní ji vyhrála. Poslechla jsem si i jiné její písničky, ale žádná se téhle nevyrovná.
Chudobka1970 - chudobka1970.blog.cz


Pohádka z roku 1968. Moje nejoblíbenější už od dětství.


Tak 60.léta opravdu nejsou nic pro mě, chtěla jsem najít a poslat opravdu někoho, nebo nějakou písničku, kterou znám, ne jenom, protože je téma 60.léta. A byla jsem moc ráda, když po dlouhém hledání a poslouchání pro mě příšerných černobílých songů z té doby, jsem objevila zázrakem Roye Orbisona a jeho mega hit Oh,Pretty Woman, který byl dokonce ve Velké Británii v Top 10 hitů a následně se podruhé proslavil ve filmu Pretty Woman, který určitě každý zná.
Jsem ráda, že i stará písnička 50 let není zas tak stará.


Hudba šedesátek patří mezi mé nejoblíbenější, hrozně mi sedne. Hlavně ta, na kterou se dá twistovat. A třeba celou noc. U nás ve městě byli takoví dva DJové, kteří pouštěli z vinylu a pouštěli právě nejvíc muziku z těchto let. A takovýmhle party se nemůže vyrovnat žádná discotéka, člověk by se tu fakt utancoval. :) Takže posílám takovej rozpařenej vzorek, kterej určitě všichni znají.


Najlepšou kapelou zo 60. rokov pre mňa sú a vždy budú moji milovaní Beatles.
Yuki - bez blogu


Nemohl jsem se rozhodnout, jestli poslat tenhle šedesátkový hit v jeho původním znění a pustit vám ho s úžasným nakřáplým hlasem Jamese Browna, či nechat Joss Stone vnést do něj tolik soulu, kolik se tam ještě vejde, až jsem nakonec objevil v doporučených videích vystoupení, ve kterém se sešli oba interpreti, zhruba rok před Brownovým skonem.


Singl z roku 1968. Své doby se řadila mezi hard rock a heavy metal. :D No....pořád je to vypalovačka, i po těch letech a také hymna všech motorkářů.
Tento příspěvek pro vás připravil Jirka:-)


Génius s kytarou Nick Drake debutoval v roce 1969 s albem Five Leaves Left. Provázely ho povzbudivé recenze, nikoli však koncerty. Výjimkou byl koncert skupiny Faiport Convention, kde Drake vystoupil jako host, protože měli společného producenta. Jeden z očitých svědků turné vzpomíná: "Když Nick přišel na podium, zřízenci v sále uklízeli židle. Nick bez jediného slova zahájil svůj koncert pro publikum deseti až patnácti lidí, kteří se shromáždili pod podiem, zatímco ve zbývající části sálu zřízenci dál harašili nábytkem. Po šesti písničkách sbalil Nick svoji kytaru a odešel." Samozřejmě chorobná plachost a neschopnost navázat kontakt se svými posluchači nepřispěla k prodejům alb za Drakeova krátkého života - uznání se mu dostalo až po smrti. Titulní skladba z jeho posledního alba Pink Moon se v roce 2000 objevila v reklamě automobilky Volkswagen a spustila velký zájem o hudbu tohoto anglického písničkáře. Nick zemřel v pouhých šestadvaceti letech na předávkování antidepresivy.
Robka


Skladba ze stejnojmenného alba Buffalo Springfield je z roku 1966 a je takovou malou zajímavostí, že právě tento song o dva roky později nahrála kapela Band of Joy - jeden z odrazových můstků pro Roberta Planta a Johna Bonhama. Band of Joy nikdy nezískali nahrávací kontrakt a zůstalo po nich několik demosnímků, včetně tohoto coveru. V Buffalo Springfield začínali Neil Young a Stephen Stills a po rozpadu (v roce 1968) založili Crosby, Stills, Nash & Young.
Robka


The Doors jsou jedna z mých srdečních záležitostí, mám o nich celkem dost načteno a také samozřejmě naposlouchána všechna alba - což není zas tak těžké, protože jich za života Jima Morrisona vyšlo jen šest. Z úplně prvního eponymního alba pochází skladba do výběru, je to má oblíbená. Dovolím si pár slov z článku, který jsem k albu psala před pěti lety:

Písně často vznikaly přímo na pódiu ve Whisky. Jedním z příkladů je třeba text k The End. Ten je o konci Jimova vztahu se středoškolačkou Mary Werbelowou, se kterou to táhnul během studií na Floridské śtátní univerzitě. Mary se ovšem pak odstěhovala do vlastního bytu v L. A. a začala dělat Go Go tanečnici v jednom z tamních klubů, což Jima vyděsilo. A tak se rozešli.
The End prodělala drastickou úpravu jednoho večera roku 1966, kdy The Doors hráli ve Whisky a Jim se nedostavil. Ray tedy zpíval hlavní vokály a pak spolu s Densmorem zašli do motelu Tropicana hledat Jima. Ten si zrovna toho večera vzal velké množství LSD - prý deset tisíc mikráků, jak řekl (průměrná dávka je nejvíc 500 mikrogramů). Nicméně se Rayovi a Johnovi povedlo Jima dovést do Whisky a Jim zpíval. Přidal do The End střední mluvenou část, kterou kapela předtím nikdy neslyšela:
"Vrah procitl před úsvitem.
Natáhl si boty. Nasadil tvář z prastaré obrazárny a kráčel halou.
Vešel do pokoje, kde žila jeho sestra a pak vykonal návštěvu u svého bratra.
A pak kráčel dál halou.
Došel ke dveřím a nahlédl dovnitř.
'Otče?' 'Co chceš synu?' 'Chci tě zabít.'
'Matko?' 'Tebe chci vopíchat!'
Byla to jasná narážka na Jimovy rodiče. Je to Oidipus a vypráví příběh svého vlastního otce a matky s celým oidipovsko-freudovským pojetím. Bylo to v době, kdy se v uměleckých a literárních kruzích začal rozebírat freudovský Oidipův komplex. Jim o tomhle populárním tématu mluvil, vztáhl ho na svůj vlastní život a přenesl do textu písněThe End.
Ovšem na majitele klubu Whisky to dojem neudělalo. Začal na Jima křičet, aby okamžitě vypadli a neopovažovali se tam znovu ukázat.
Když se pak připravovala The End k nahrání na album, Jim odešel ze studia do katolického kostela Nejsvětější svátosti na Sunsetu. Tam si vzal "papírek", aby se dostal do lepší nálady. Pak se vrátil do studia a měl u sebe modlitební knížku, ze které vytrhával listy. Ve studiu byla skoro tma, osvětlovalo ho jen několik svící a světla z měřáků na nahrávacím zařízení. Jim se dostal do transu a několik hodin řval: "Zabij otce, píchej matku!"
Producent Paul Rotschild později řekl: "Bylo to totálně hypnotický. Všichni jsme měli pocit, že do studia právě vstoupila Múza a my jsme publikum."
Robka


Zde přehrajete celý díl



Zadání na příště:


Při zadávání tématu jsem dostala chuť na drink:-) Třeba vás taky přepadne, až budete hledat skladbu do výběru a příští týden to tu bude nasáklé lihem.


Pravidla rubriky:

  • Rubrika je otevřena všem.
  • V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
  • Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
  • Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny.
  • Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu

Forum.musicum@seznam.cz

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 18. srpna 2016 v 10:36 | Reagovat

velice hezké :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. srpna 2016 v 22:07 | Reagovat

tak jsem to propásl...

3 ANNihilation ANNihilation | Web | 18. srpna 2016 v 22:26 | Reagovat

The end!! (ale House of the rising sun byl hned další možnost) :D příští téma je super, to nepropásnu!!!

4 Tea Tea | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 0:35 | Reagovat

Šíleně smutná princezna jednoznačně Já vím :)

5 yellow yellow | 19. srpna 2016 v 22:55 | Reagovat

Tak opět nevím, pro co jsme hlasovala. Původně jsem chtěla hlasovat pro Šíleně smutnou princeznu, ale právě ve chvíli hlasování mi přeskočil displej, jako již několikrát, takže jsem klidně mohla hlasovat pro písničku nad nebo pod tou, pro kterou jsem chtěla hlasovat. :/

6 Robka Robka | Web | 19. srpna 2016 v 23:52 | Reagovat

[2]: Škoda, vím, že máš rád právě starší muziku.

[3]: Díky za hlas i za podporu alkoholiků:-)

[5]: Myslím, že ses nakonec trefila.

7 ANNihilation ANNihilation | Web | 20. srpna 2016 v 9:44 | Reagovat

[Smazaný komentář] Těším se na téma "drogy" ;DDD

8 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 16:50 | Reagovat

Budu dělat, že jsem tu nečetla nic o "příšerných černobílých sonzích" a jen řeknu, že to byl docela dobrej výběr. :D I když jsem to tak nějak čekala jiný, objevily se tu i věci, který jsem sama zvažovala. Hlas dávám Buffalo Springfield. :)

9 Weiler Weiler | Web | 22. srpna 2016 v 23:22 | Reagovat

Nechci ubírat žádnému z ostatních příspěvků, ale páni! Nick Drake to u mě vyhrál úplně s přehledem. To je písnička ze šedesátek? Mohla vyjít včera a nepoznal bych to (i když ten remaster v tom asi hraje roli). Půvabná písnička, na který je super, že ta hudba, ač velmi teskná, nezní stoprocentně smutně, je v ní jiskra něčeho jinýho.

10 Robka Robka | Web | 24. srpna 2016 v 22:55 | Reagovat

[8]: :-)

[9]: Tak to mě těší. Líbí se mi i tvé postřehy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama