Hudební abeceda - F jako Francie

16. února 2017 v 9:00 | Robka |  Hudební abeceda
Dnešní hudební pohlednice přišla z Francie - tedy až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo - a snad se bude líbit, i když na ní není podepsán nikdo ze známých a profláklých (Zaz, Edith Piaf). Než se pustíme do poslechu, přichází na řadu ještě odhalení vítěze ankety z minulého týdne. Byl věnován elektronické hudbě a i přes těsné výsledky si zlato odnáší Alan Walker ( Sing Me To Sleep ) a Jean Michel Jarre ( Oxygène ). Obě písně mají po třech hlasech, celkový počet hlasujících bylo dvacet.





Dneska to bylo jednoduché, chvíli jsem zvažoval 'Bongo Bong' od Manu Chao, než mě napadla hitovka zpěvačky Desireless jménem 'Voyage, Voyage'. V šesté třídě na škole v přírodě si jí kamarád pouštěl z kazeťáku asi 30x denně a dokonce se kvůli ní začal učit francouzsky (stihl několik lekcí z učebnice pro samouky, než jsem mu prozradil, že většina slov se ve fr. jinak vyslovuje než píše). Text písničky je taková reklama na cestovní kancelář, enjoy.
Kvnhvta - nemá blog


Tentokrát očekávám velký výskut známých věcí typu "Je suis Malade" nebo "Dernière Danse", takže zkusím poslat něco trošku jiného... Jakožto velký fanoušek Eurovision Song Contest jsem totiž sáhnul do bohaté pokladnice různých písni z celé Evropy a vybral jsem píseň, která reprezentovala Francii v roce 2015, a ačkoli mne tehdy moc nezaujala, v poslední době jsem si k ní našel cestu. Pravda, mnoho se toho zde zpočátku neděje, ovšem krása francouzského jazyka a naprosto úžasný závěr tu, ve finále celkem příjemnou jednotvárnost, na začátku plně vynahrazují. Bohužel, jako většina písní, které mne oslovily, si "N'oubliez pas" nevedla příliš dobře a skončila ve finále soutěže až daleko vzadu. To ale nic nemění na tom, že by si tento song zasloužil o něco více pozornosti a já se toho touto cestou snažím docílit... :)


Vůbec nemám rád muzikály, u nás většinou jde o obyčejný kalkul k atraktivnímu příběhu přilepit dvě hodiny hudby, kde je s bídou jedna skladba, co se dá poslouchat. Dnes si na tom mastí kapsu Michal David a dříve Karel Svoboda.
Před pár lety jsem v Košicích čekal na noční autobus do Brna a 5 hodin volného času jsem trávil, jak se dalo, v restauraci se tak dlouho vydržet nedá, a tak jsem z nouze na prostranství před divadlem vzal za vděk poslechem muzikálových melodií umělců z Brna. Obehrané melodie z My Fair Lady, West Side Story apod. jsem poslouchal jedním uchem, ale najednou mě zaujala krásná melancholická melodie, kterou jsem ještě neslyšel. Vyskočil jsem k plakátu a vylučovací metodou zjistil, že je z muzikálu Notre-Dame de Paris podle románu Viktora Huga o zmrzačeném zvoníkovi Quasimodovi v Chrámu Matky Boží v Paříži a zpívají ji Lukáš Vlček, Dušan Vitázek a Petr Gazdík. Na YouTube jsem pak našel francouzský originál s anglickými titulky.


Teta žije ve Francii, filmy s Belmondem miluji a doma mám francouzského buldočka. Ale v hudbě z této země mám tedy značné mezery. Chtěla jsem tedy poslat jednu moji oblíbenou písničku od Lary Fabian a teď koukám, že z Francie vůbec nepochází... :D Takže hledám dál... A zjistila jsem, že (kromě Edith Piaf, ale tu určitě někdo pošle) z Francie znám třeba Woodkid, kterého jsem objevila právě díky této rubrice. Vybrala jsem teda dokonce stejnou písničku, která zde byla, jen v jiné verzi.


Na dnešek jsem přemýšlela nad více možnostmi - chtěla jsem poslat něco od skladatelů, jako jsou Erik Satie nebo Yann Tiersen, což jsou, jak jsem si všimla, velmi populární autoři pro Francouze středního věku, kteří si poslechem jejich věcí zpříjemňují čas trávený v práci. Taky jsem měla nutkání poslat Plastic Bertranda a Ca Plane Pour Moi, což by mohl poslat teda ještě někdo mimo mě, co co? :D Nakonec volím jiný "národní poklad" a posílám Souvenirs Souvenirs od Johnnyho Hallydaye, který je pokládán za francouzského Elvise Presleyho, a jehož jméno nedokáže žádný Francouz vyslovit, aniž by z něho neudělal totální paskvílek.


Můj dnešní příspěvek bude relativně krátký a pochází ze soundtracku k jedné z mých nejoblíbenějších komedií. Ano, můj komediální vkus je poměrně pokleslý, ale když jsem viděl ten film odhadem tak podesáté, řekl jsem si, že bych si měl poslechnout celej soundtrack, protože ty instrumentální skladby jsou dost boží. Pak jsem zjistil, že k nim existujou i texty, kterym samozřejmě přes mé čtyřleté studium na gymnáziu s druhým jazykem francouzštinou nerozumím ani slovo. Navíc je půlka z toho takřka R&B. No ale do dnešního dílu se mi to hodí. N jako němčina ještě zvládnu. Ale co budu dělat, až přijde na řadu R, to nevim :D


Rosa Laurens je francouzská zpěvačka. V roce 1980 nazpívala v muzikálu Les Miserables francouzskou verzi dnes velmi známého partu: I dreamed a dream. Určitě ho znáte v podání Susan Boyle z Amerického talentu 2009. V roce 1982 Laura nazpívala asi svůj neznámější hit Africa. Obsadila s ním přední místa rakouské, německé, švýcarské a norské hitparády. Ve Francii dostala za milion prodaných kusů této populární písničky platinovou desku.
Chudobka1970 - chudobka1970.blog.cz


Pamatuju si, když mi bylo tak 11-12, že tahle písnička hrávala hodně v rádiích a díky tématu Francie mi znovu utkvěla v paměti.


"Mohla jsi toulat se v paříži, krmit se lanýži, souložit v parcích a studovat jazyky, balit si cíga, kouřit je s klukama, popíjet víno, neřešit starosti..." /// Uznávám, že tu tak trochu (no, spíš dost) vařím z vody. S Francií jsem ale měla problém, zjištuji, že se francouzským interpretům s úspěchem téměř absolutně vyhýbám (když vynechám elektornické duo Justice, ale ty už moc neposlouchám, okrajové znalosti nejznámnějších šansoniérek a pak profláknutou Zaz, která se tu ale předpokládám i tak objeví). Takže posílám Muchu a její písničku (skoro) o Paříži a doufám, že to ještě není porušení zásad rubriky. Mucha rozhodně není z Francie, nýbrž z Brna, já vím. Ve výběru francouzské hudby bude Mucha asi dost pěst na oko, na druhou stranu, to mi k ní z nějakého důvodu přesně sedí. Ona je vždycky hodně svérázná, hodně sprostá, hodně drzá, hodně nevybíravá a hodně hlasitá. Takže proč ke všem těm bizarním žánrům, které už pro ni byly vymyšleny (femipunk, mateřský punk, záviš v sukni, šlágr-pank) nepřidat třeba ještě brněnský šanson.


Když jsem minulý týden říkal, že dávám do výběru vesmírnou písničku, tak dnes posílám ještě vesmírnější :D Minulý rok na Colours Of Ostrava byli skvělí. M83 jsem si oblíbil ihned. Přeji příjemný poslech....

Tento příspěvek pro vás připravil Jirka :-)


Nica jsem potkala v roce 2012 v Maroku, kde jsme s dcerou trávily společnou vysněnou dovolenou. Protože obě milujeme world music, její součástí byl pobyt na festivalu Taragalte, který se každoročně koná v poušti poblíž městečka M'hamid el Ghizlane a je oslavou nomádské kultury; zároveň se také věnuje ekologickým problémům regionu. Hlavní součástí bohatého programu byly večerní koncerty, jež se v prostředí písečných dun a hvězdné oblohy navždy zapsaly do mé paměti - a zážitek byl umocněn navíc tím, že jsme se s hudebníky setkávali i v "civilu". Nico byl jedním z nich, s jeho kapelou jsme totiž cestovaly ze Sahary zpět do civilizace.

Nico Wayne se narodil ve Francii v roce 1973 v rodině umělců a hudebníků a vyrůstal ovlivněn chicagským elektrifikovaným blues Muddyho Waterse a Jamese Cottona. Když bylo Nicovi sedmnáct, začal si s harmonikou, přičemž jeho učitelem se stal právě Cotton. V té době také nastoupil na univerzitu a zároveň založil kapelu, ve které zpíval a jeho otec ho doprovázel na piáno. Od roku 1992 Nico navázal hudební kontakty v USA, přes strýce, který žil v Minneapolis a jehož Nico každoročně navštěvoval. Prostřední jméno 'Wayne' dostal právě po něm. Tam se setkal s místní scénou - konkrétně harmonikář RJ Mischo poskytl Nicovi příležitost, aby si s ním zahrál na jeho koncertech. Pracoval také chvíli jako číšník v slavné Blues Saloon a dostal šanci vystupovat s Jimmy Johnsonem, Michaelem Colemanem, The Forbidden Pigs a dalšími. V roce 1996, ve věku třiadvaceti let, se stává učitelem francouzštiny na Carleton College. Přesto však natáčí své první album C'est Si Bon s hudebníky z Twin Cities. V dalších letech se zaměřuje na Chicago - zůstává zde a vystupuje kupříkladu s Billy Branchem, Jimmy Burnsem, nebo Vance Kelly - to abychom jmenovali alespoň některé - a pod svým vlastním jménem hraje v klubech. Na kontě má dvanáct vydaných alb.
Skladba z mého výběru pochází z alba Blues entre les dents roku 2009.
Robka


V roce 2008 vystoupila na Colours tato skupina s mezinárodním složením (kromě Francouzů jsou zde členové z Tunisu, Alžíru, Itálie a Korsiky) a svým pojetím rocku s příchutí severní Afriky mě zaujala natolik, že se jejich album Bledi dostalo do mé domácí audiotéky. Les Boukakes hráli mimo jiné s Rachidem Tahou, který jim prý do počátku dal radu: "Víte, jaký je rozdíl mezi alžírským raiem, Jimi Hendrixem a Elvisem? Žádný. Pořád jde o rock'n'roll". V tom je kus pravdy.
Robka


Celý díl přehrajete zde



Zadání na příště: G jako Grammy

Skladby a interprety začínající písmenem G jsme už tady měli - tak co kdybychom zalovili v archivech a vyhrabali skladby z alb, které získaly Grammy ( je jedno, v kterém roce)? Příspěvky posílejte do 22. 2. 2017 do 16:00.



Pravidla rubriky:

  • Rubrika je otevřena všem.
  • V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
  • Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
  • Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny.
  • Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu

Forum.musicum@seznam.cz

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Opica Opica | Web | 16. února 2017 v 9:34 | Reagovat

Hlasuju pro  M83 a jejich Wait, protože jsem ji slyšela asi osmdesátkrát a pořád se mi líbí :). Jestli víš Jirko, ve kterým filmu hrála velkou roli? :D Druhý hlas bych dala Woodkid, ale mám jen jeden...

Za sebe bych poslala Louane - Avenir https://www.youtube.com/watch?v=W6cp9FakTlo , ale poslední dobou nemám k písničkám co napsat.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. února 2017 v 9:39 | Reagovat

Géčko zdá se mi dost omezující.

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. února 2017 v 14:38 | Reagovat

Hlas pro Alizee (protože se mi líbí nejvíce a protože se jmenuje podobně jako má oblíbená restaurace :)).

Poslední dobou poslouchám velice ráda tuto píseň - https://www.youtube.com/watch?v=PjRhgSTyxDc, je to verze soutěžícího v soutěži Singer 2017 a troufám si tvrdit, že v tomto případě byl originál naprosto převálcován - https://www.youtube.com/watch?v=0tcuEuQZAQo. A ještě jedna favoritka pohádková -https://www.youtube.com/watch?v=LIxAEDnjUZM&list=PLLwKRYXh9ZaS3ZghBoE8SRMyV7NJHp97t&index=5 :-).

4 Jirka Jirka | Web | 16. února 2017 v 16:43 | Reagovat

[1]: To jsem rád :-) Myslím, že to bylo v Hvězdy nám nepřály. Na mě si nepřijdeš :D

5 Miloš Miloš | Web | 17. února 2017 v 17:38 | Reagovat

Hlas pro Muchu, bydlím v Brně a ještě jsem ji neviděl, díky za tip.
Instrumentálně se mně nejvíc líbí poslední skladba, ale už ne tolik vlastní píseň.

6 Tea Tea | Web | 18. února 2017 v 10:47 | Reagovat

Já dala hlas Woodkid I love you.

7 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 18. února 2017 v 17:16 | Reagovat

Tak dneska je docela těžký vybrat toho, pro koho hlasovat. A to v dobrém slova smyslu teda. Nakonec zůstávám hned u prvního příspěvku, jsem na to retro holt. :D Jinak Mucha dává. :D A Robko, hodně slušnej zážitek!

8 Kvnhvta Kvnhvta | E-mail | 20. února 2017 v 12:01 | Reagovat

Muzikáloví hoši překvapili, Rose má sexy hlas, Alizee se tiskne na sklo (to netrumfneš), ale nakonec hlas pro Boukakes, protože ta kytara a ty bicí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama