Colours of Ostrava 2017 - den druhý

25. července 2017 v 14:46 | Robka
Čtvrtek na Colours byl pro mě nejnabitějším dnem - mimo jiné jsem měla zaplacenu rezervaci v Gongu na zpěvačku a hudebnici kreolského původu Leylu McCallu, která loni vydala album A Day for the Hunter, a Day for the Prey, na němž míchá vlivy z Louisiany a své haitské kořeny. Bývala členkou Carolina Chocholate Drops, kde hrála na cello, a v roce 2014 debutovala s vlastním albem Vari-Colored Songs. Věnovala jej afroamerickému básníkovi Langstonu Hughesovi, jehož tvorbu inspirovaly lidové formy blues, balady i černošský jazz. V písních Leyly se také objevují tyto vlivy, zajímavý je i její perkusivní styl hry. Gong byl pro ni ideálním místem, a i když sál dle očekávání ( na hlavní scéně ve stejném čase LP ) nebyl plný, jednalo se o skvělé vystoupení s přídavkem a potleskem ve stoje.




Bez blesku...

Tak trochu krokem vedle se ukázala být návštěva uskupení s názvem Porok Karpo. Zpěváka tradiční tibetské hudby Lotena Namlinga doprovází kapela v "rockovém" duchu, naživo to ovšem dost skřípalo a drhlo. Roztěkané a nervózní vystoupení nakonec spoustu lidí přimělo k odchodu.


***
Porok Karpo
***

Michael Kiwanuka na druhé největší scéně byl naopak překvapením příjemným. Progresivní soulový muzikant narozený v Muswell Hill ugandským imigrantům vydal v loňském roce mimořádně dobře přijaté album Black Man a White World, na němž se zabývá problémy současnosti i svým vlastním pocitem vyloučenosti v bílém světě a jenž také představil na koncertě. Sympatický a skromně působící muzikant nezapře ovlivnění Pink Floyd či jistou spřízněnost s Marvinem Gayem a jeho sametově hladivý hlas se dokáže zapsat hluboko do duše posluchačů. Nic okázalého, žádná zbytečná gesta; jen opravdovost a hudební zaujetí.


Michael Kiwanuka
***


Písničkáři na velké scéně to nikdy neměli jednoduché - a vždy se vedly diskuze o tom, že jim to sluší lépe v klubu. Ovšem jít na Norah Jones do Gongu, to si jaksi nedokážu představit. Dáma v černém místo dlouhých proslovů k publiku zůstala v první části koncertu za klavírem a nechávala promlouvat jen svou hudbu. Komornější pojetí vystoupení a melancholická nálada možná neuspokojily návštěvníky, zvyklé na hopsání a skandování pod pódiem, přesto se vyplatilo zůstat. Mimo skladeb z jejího repertoáru zazněl i cover Neila Younga Don't Be Denied a úvod i přídavek obstaraly písně z prvního alba Come Away with Me.


Norah Jones - foceno z obrazovky

S Jirkou jsem zůstala po koncertě v kotli, kde se už čekalo na Unkle, ale asi dvacet minut po začátku jsem to vzdala a nechala ho svému osudu - přece jen toho bylo dost a Unkle jsou trochu jiný šálek. I tak jsem odcházela spokojena.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Petr Petr | 25. července 2017 v 16:50 | Reagovat

Dobrý den.

A tohle jste četla ? :
http://www.lidovky.cz/colours-of-ostrava-glosa-0x5-/kultura.aspx?c=A170724_141403_ln_kultura_bez

Díky za Vaše komentáře. Pěkné

2 Michelle Michelle | Web | 25. července 2017 v 21:44 | Reagovat

Musel top být luxusní zážitek, škoda, že jsem tam taky nebyla!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama