Colours of Ostrava 2017 - den třetí

30. července 2017 v 17:36 | Robka
I druhá polovina festivalu probíhala ve znamení slunce, což byla oproti loňsku rozhodně příjemná změna - za jedenáct prožitých ročníků jsme už zažili lecjaké rozmary počasí a většinou náš výsledný dojem ovlivnily jen minimálně. Nicméně loňská kombinace deštivého a chladného počasí spolu s programem, jenž se mi zdál slabší než jiné roky, ve mně zanechala poprvé dojem jisté rozladěnosti.


Můj osobní problém v pátek byl ovšem zcela prozaický - musela jsem tvrdnout doma do odpoledních hodin kvůli jisté neodkladné záležitosti - tudíž jsem přišla o možnost navštívit workshop Baulů z Bengálska, jejichž vystoupení v Gongu další den se mi zase krylo s jiným koncertem. Starý problém, kdy nestihnete vidět vše, co byste chtěli a štve vás to.
Na Colours jsem třetí den vstoupila za zvuku vystoupení St. Paul & The Broken Bones, kteří rozpumpovali druhou největší scénu a i když zpěvák působí svou vizáží tak trochu "profesorsky", jeho naříkavý hlas i projev připomíná soulové legendy šedesátých let. Mnozí označovali tohle vystoupení za jeden z vrcholů festivalu právě pro živelnou energickou show, kterou tato partička z Alabamy předvedla.


Na hlavní scéně chvíli poté hráli Walking On Cars, jež chtěl vidět Jirka, ale po pár písničkách jsme odešli - unylá šeď nevýrazných popových skladeb nás nezaujala. Zašli jsme na pivo k scéně, kde za krátký čas už probíhala zvuková zkouška Speed Caravan a kde zatím bylo méně lidí - za občerstvením se vyplatilo vydat právě v takových chvílích, než se nahrnul dav a přestávalo být k hnutí. V poloprázdném stanu jsme si dokonce sedli, i když já to dlouho nevydržela a šla jsem k pódiu, abych na koncertě byla vpředu. Speed Caravan byli jedněmi z mých favoritů letošního ročníku a zároveň jedni z navrátilců z minulých let - vystupovali u nás už v roce 2009.



Takto to vypadalo mezi koncerty - vylidněno

Tehdy přijela kapela alžírského hráče na arabskou loutnu oud Mehdi Haddaba s debutem Kalashnik Love (2008) na němž se podílel i Rachid Taha a MC Spex (Asian Dub Foundation). Oud je bezpražcový nástroj hruškovitého tvaru a je považován za předchůdce evropských drnkacích nástrojů. Mehdi jeho původně akustickou verzi elektrifikoval a zvuk prohnaný zesilovači se rázem změnil ve zběsilou jízdu, v níž prolíná vliv svých rockových oblíbenců, tradiční alžírské vlivy i elektronické beaty. Album Kalashnik Love třeba znát nebudete, ale možná vám něco řeknou názvy skladeb Killing An Arab (The Cure) a Galvanize ( Chemical Brothers).

Speed Caravan

Loni vyšla Speed Caravan autorská (a také převážně instrumentální) deska Big Blue Desert (2016). Album bylo nahráno v Dakaru a spolu se senegalskými hudebníky ovlivněno mbalaxem, hudebním stylem, který v Evropě nejvíc proslavil Youssou N'Dour. Prapůvodní podoba mbalaxu vznikla v rytmech tradičních perkusních nástrojů senegalského kmene Wolofů, v 70. letech minulého století zkombinovaných s elektrickými kytarami a dalšími "západními" nástroji. Jde tedy o propojení dávných tradic s moderními postupy a pořádně nadupanou hudební smršť.

Speed Caravan


Nejinak tomu bylo v páteční večer, kdy Mehdi a spol na hodinu ovládli coloursovské publikum před druhým největším pódiem a svou hypnotickou a ornamenty vyšperkovanou rockovou muzikou mu na chvíli vzali dech. Nebylo třeba žádných zvláštních efektů ani podbízení k tomu, aby se tančilo - a člověk si v tu chvíli musel uvědomit, že hudba je univerzálním světovým jazykem, který spojuje v tom nejlepším slova smyslu. Můj vrcholný zážitek z třetího dne.

***


Midnight Oil po patnácti letech zase spolu - a na Colours. Tvorba skupiny byla vždy silně politicky a ekologicky zaměřená a frontman Peter Garrett v roce 2002 odešel, aby se mohl politice věnovat přímo v parlamentu, od roku 2007 byl ministrem životního prostředí. Hudební souhra po tak dlouhé pauze fungovala, civilní vystoupení pánů bylo sympatické a určitě si neutrhli ostudu. Lidé zpívali spolu s kapelou a pro spoustu pamětníků šlo o splněný sen.

Dudu Tassa
***


A v už chladnoucí noci jsem odešla vyhlížet k pódiu na Drive stage začátek koncertu Dudu Tassy & The Kuwaitis z Izraele. Má za sebou turné s Radiohead a spolupráci s Jonny Greenwoodem, s nímž v roce 2009 nahrál singl What A Day, ovšem daleko zajímavější je projekt The Kuwaitis, který rehabilituje hudbu Duduova židovského dědečka a prastrýce, kteří byli největšími hudebními skladateli v Bagdádu v první polovině dvacátého století a tvůrci moderní irácké hudby. Písně, které vytvořili, jsou dodnes v arabských zemích velmi populární, jen jména autorů jsou záměrně vymazána. Duddu Tassa je přibližuje současnému publiku v moderním hávu, s kytarou v ruce a hlasem, jež promlouvá o křivdách i o naději v lepší budoucnost. Duddu Tassa věří v sílu hudby coby spojnice lidí a bořitele předsudků a nenávisti. Je to možná snílek, ale mně je jeho víra sympatická.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Míša | traveldiary.blog.cz Míša | traveldiary.blog.cz | Web | 30. července 2017 v 17:58 | Reagovat

Jéé, na Colours jsem nikdy nebyla a už jsem to další rok prošvihla, ale příští už musím! :D:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama