Colours of Ostrava 2017 - den čtvrtý

2. srpna 2017 v 20:39 | Robka
Poslední den jsem se nejvíc těšila na své oblíbence Afro Celt Sound System, kteří loni vydali po desetileté odmlce album Source. ACSS již podle názvu mohou napovědět, že jde o unikátní spojení africké a keltské hudby a nejen to - jedná se i o hledání historických souvislostí těchto etnických stylů. Kořeny tohoto uskupení sahají až do dob, kdy londýnský hudebník Simon Emmerson produkoval alba senegalského zpěváka Baaba Maala, s nímž procestoval západní Afriku. Spolu s irským zpěvákem Iarlou O'Lionairdem, bývalým členem Pogues Jamesem McNallym a klávesákem Martinem Russellem se sešli ve studiu Real World Petera Gabriela a v roce 1996 pod jeho hlavičkou nahráli první album Volume 1: Sound Magic. Společně vydali pět alb, která hostila řadu známých hudebníků - Sinead O'Connor na jejich druhé album spolusložila song Release, Peter Gabriel a Robert Plant se stali hosty třetího alba Further In Time z roku 2001 - Gabriel nazpíval píseň When You're Falling, ze které se stal ve Spojených státech rozhlasový hit a Robert Plant spolu s velšskou vokalistkou Julií Murphy nazpíval song Life Begin Again. Pokud se mezi obdivovatele řadí takové muzikantské veličiny, je to jistá záruka kvality :-)
V současnosti jsou ACSS rozděleni - skupinu opustil Iarla O'Lionaird a nahradil ho skotský rapper, zpěvák a multiinstrumentalista Griogair Labhruidh. Skupina má nyní čtrnáct členů a nově také ženský pěvecký sbor Les Griottes z Guineje.

Afro Celt Sound System - zkouška
***


Afro Celt Sound System už jsem viděla v roce 2010 a jejich koncert se mi zapsal do paměti jako jeden z nejfantastičtějších zážitků na Colours vůbec. Pamatuji si to jako dneska - pršelo a nad hlavami nám lítaly blesky, my byli promáčení na kost, ale vůbec jsme to nevnímali. Letos se během jejich vystoupení sbíraly temné mraky a takřka s posledními tóny začalo lít a bouřit. Ale to už dost předbíhám. Tentokrát jsem si opět neváhala vystát první řadu (nebylo to až tak těžké, kupodivu) a nechala se pohltit děním na pódiu. Těžko se to popisuje, důkazem mého nadšení bylo naprosto zmáčené triko, otřískané dlaně a přiblblý úsměv na tváři, který mi zůstal přilepený celý večer. ACSS jsou zkrátka výjimeční a v Ostravě dokázali publikum dostat do varu jak hudbou, tak i perfektní show.

Johnny Kalsi
***


V sobotním odpoledni jsem si vychutnala i koncert Sama Lee, jehož jsem poznala také prostřednictvím Colours před čtyřmi lety. Tehdy jsem jeho koncert v Gongu propásla, ale tento hudební samorost mě zaujal. V současnosti přivádí k životu písně britských a irských kočovníků a nejen to - vydal se po jejich stopách a v této výlučné komunitě strávil několik let sběrem materiálu ke svým albům. Debut Ground of its Own vyhrál anketu o nejlepší světové album world music v časopisu fRoots a získal mu nominace na Mercury Prize, druhé album The Fade in Time zabodovalo v anketě o nejlepší album evropské world music, každoročně vyhlašované časopisem Songlines. Sympatický muzikant se přitom původně věnoval studiu sociální antropologie a výtvarného umění.

Sam Lee & Friends
***
***

Úplně obyčejný kluk - to byla první charakteristika, která mě napadla na jeho koncertě. Přátelské vystupování a komentáře ke skladbám jen podtrhly tento jedinečný zážitek a na pódiu se kouzlilo s pro anglický folk tak netypickými nástroji, jako je indické harmonium a sibiřské brumle. Ženský element v kapele zastupovala houslistka Flora Curzon, zpívající také doprovodné vokály a napodobující na housličky ptačí trylky, ovšem hlavní pozornost zaslouženě patřila Leeově procítěnému rozechvělému hlasu, s nímž představoval publiku pradávnou a zapomenutou hudební historii travellers. Upřímně a bez přehrávání.


Jak už jsem psala výše, sobota se neobešla bez deště - nakonec co by to byl za festival bez kapky vody. Kapky se ale rozmnožily do pořádné průtrže a tisíce lidí hledaly narychlo nějaký přístřešek, kde by se mohly schovat. Vlastně v těchto chvílích člověk zažije tu správnou sounáležitost davu. Pršelo snad hodinu a půl, ale i za tu poměrně krátkou dobu se stačily všechny nezpevněné povrchy proměnit v blátivé kaluže, to si pak člověk strusky kolem pódií docela považoval:-)
Francouzi Nouvelle Vague byli letos označeni za největší smolaře festivalu; nejprve mělo zpoždění letadlo, takže jejich koncert byl přesunut na pozdější čas a menší scénu. Pak začal slejvák, takže opět pauza: ale nakonec se i v dešti všichni dočkali. Slyšela jsem pár posledních skladeb, víc jsem nestihla. A začala mi být zima, přece jen jsem promokla i přes pláštěnku a moje botky držely jen silou vůle ( byly posléze doma vyhozeny). V kotli na Jamiroquai sálalo teplo lidských těl a určitě i nadšení fanoušků z očekávání koncertu.


Jamiroquai slavili na Colours svůj návrat a přivezli také nové album Automaton - publikum však nejlépe reagovalo na jejich starší hity. Frontman Jay Kay se svítící čelenkou a oděný do teplákovky Adidas (slyšela jsem nějakou paní, jak huláká: Převleč se! :-)) nebyl úplně ve formě - postihly ho prý problémy se zády. V publiku jsem zaregistrovala pár lidí, kteří si místo sledování koncertu pořizovali selfíčka, ale převážně se tančilo. Na závěrečný koncert Justice jsem nepočkala a odešla domů, jak je poslední roky už mým pravidlem.
P. S. Omlouvám se, že zde nejsou fotografie z posledních koncertů. Kvůli počasí zůstal foťák v batůžku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 16:56 | Reagovat

Píšeš, že Jay Kay nebyl ve formě, což to se dalo i tušit, podle toho, že ještě relativně chvíli před Colours lidi šíleli, jestli tam teda jako vůbec Jamiroquai budou kvůli těm jeho problémům. Ale zajímá mě, jaký to bylo pěvecky? Nezklamal? :)
A Nouvelle Vague je mi líto teda, ale zas mi je o trošku míň líto, že jsem to letos nezvládla, protože zrovna na ně jsem se taky těšila (ještě v době, kdy jsem myslela, že jedu :D).

2 Robka Robka | Web | 3. srpna 2017 v 20:22 | Reagovat

[1]: Myslím, že to odzpíval obstojně, pomáhaly vokalistky, ale koncert celkově mi přišel trochu bez šťávy. Já se necítím být nejpovolanější na nějaké hodnocení, protože Jamiroquai nejsou zrovna můj šálek :-)
Nouvelle Vague i v tom dešti byli dobří a měli plno. Neposlouchala jsem je, ale díky Colours asi začnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama