Mluvit nebo mlčet?

28. srpna 2017 v 20:34 | Robka |  Téma týdne
Člověk je jediný tvor na zemi, kterému byla dána schopnost vyjadřovat se slovy. A slova, ta mohou být velkou zbraní - ať už v náš prospěch či neprospěch. Jsou místa, kde je lepší "mlčeti zlato", ovšem stejně tak je někdy dobré vyslyšet staré moudro "Líná huba, holé neštěstí". Občas ale neodhadneme situaci a z toho pak plynou problémy.


Mlčení je dovednost, protože umění být zticha v pravý čas není vůbec jednoduchá věc. Mnoho lidí si myslí, že čím víc bude mluvit, tím lépe pro ně. Někdy dávají průchod svým emocím a jejich slova dokážou druhé zraňovat, přitom je to úplně zbytečné. Často se tak děje z pozice silnějšího - ať už rodiče, učitele, šéfa v zaměstnání nebo dominantního partnera. Asi každý se někdy setkal s tím, že v afektu řekl něco, co ho pak vůči té druhé osobě mrzelo. Vzít slova zpět nejde a je dobré si to uvědomit. Pokud už se stane a řekneme něco, co jsme neměli, je na místě omluva. Ovšem někteří lidé z pozice silnějšího mají obavy, že klesne jejich autorita, když vyřknou jednoduché slůvko "promiň".



Nevhodná slova vypouštíme především před těmi, které máme nejraději. Sama to dobře znám - jak z pozice dítěte tak později rodiče. Dodnes si pamatuji mnoho zraňujících slov, která pronášeli bezostyšně na mou adresu mí milovaní zploditelé a na své tehdejší předsevzetí, že na své děti nikdy taková nebudu. Samozřejmě to úplně dodržet nešlo. Vztek mnou cloumal někdy příliš silně a mozek se zatemnil, takže i mé děti v některých chvílích pocítily matčinu nedokonalost a neschopnost. Právě v těchto chvílích byla protikladem mému zuřivému mluvení mlčenlivost ( pravda už pubertálních) dětiček, které dobře věděly, že mě tím rozlítí a znemožní ještě víc. Když je člověk naštvaný na nejvyšší míru, málokdy uvažuje a mluví rozumně. Chytré poučky sice radí počítat do deseti, ale někdy to nejde. Je ale pravda, že na rozdíl od svých rodičů jsem se slůvkem "promiň" neměla problém - je lepší než uražené mlčení.


Mluvení samo o sobě je nám přirozené, mezi lidmi jsou ale rozdíly. Někdo má potřebu neustále řečnit a to většinou o sobě. Pak jsou takoví, kteří poslouchají a moc se nevyjadřují. Co je lepší? V dnešní době hrají prim asi ti upovídaní, kteří každého překřičí, přesvědčují o své pravdě nebo si prosazují svá přání. Nevýhodou těchto lidí je, že se v podstatě nemají šanci se o sobě něco dozvědět. Nebo vůbec dozvědět se něco jiného než to, co už si myslí. Tito lidé nepřipouští diskuzi, neboť jejich názory jsou ty jediné správné. A někdy si mohou svou prostořekostí i uškodit, protože občas rychleji mluví než přemýšlí.


Mlčenlivý člověk naproti tomu přemýšlí, co by řekl - pokud vůbec. Tito lidé bývají dobrými vrbami, kterým mluvkové svěřují svá tajemství. Mnohdy totiž (vrby) zapomenou, co jim kdo řekl, takže prozrazení nehrozí. I ony ale mívají své dny, takže spoléhat se na ně stoprocentně nelze. Mlčenlivci mají ale spíš problém sami se sebou a to v tom, že se se svým mlčením v upovídané společnosti jen těžce prosazují. Zvlášť v oblasti vlastních zájmů je to problém. Mlčení totiž neprozrazuje nic o vašich přáních a názorech, takže pokud budete zticha, nikdo vám nepřidá na výplatě a nikdo se nezeptá, co vás trápí. Dnes se předpokládá, že to prostě povíte na rovinu.


Je otázkou, zda je lepší mlčet nebo mluvit. Podle mého je asi dobré držet jistou rovnováhu. I v mlčení může být soulad a pochopení, stejně tak dialog bývá prospěšný, pokud tedy je dialogem a ne jednostranným monologem. Může přinést zajímavé poznatky z druhé strany, pokud se naučíme navzájem si naslouchat a neskákat do řeči. Problém dneška vidím v tom, že lidé se sice spolu baví, ale mnohdy neví, co jim vlastně jejich partner v hovoru řekl. Slova pak vycházejí naprázdno a každý si "mele to svoje".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Marcela Marcela | 28. srpna 2017 v 21:54 | Reagovat

Hezky napsané a plně souhlasím.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 22:58 | Reagovat

Lehce si po přečtení článku tradiční úsloví poupravím na "na mlčení líná huba, holé neštěstí!" :-)

3 Eliss Eliss | Web | 29. srpna 2017 v 7:09 | Reagovat

Já se většinou moc neprojevuji, i když názor si samozřejmě udělám...

4 valin valin | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 8:32 | Reagovat

Tak nějak mi píšeš ze srdce. K tomu, co píšeš, se musí přijít nějakým životním poznáním, nějak se k tomu musí dospět. Já, čím jsem starší, tím jsem jaksi víc zticha, pro klid svůj i okolí hihihihi.
Čerf to dobře vyšperkoval...Tak svůj názor ještě přehodnotím, abych nebyla snad o něco ošizená...

5 Casualgirl Casualgirl | Web | 29. srpna 2017 v 9:23 | Reagovat

Moc zajímavě uchopené Téma týdne! Vystihlas to moc hezky! :-)
Zdá se mi, že dost málo lidí se umí doopravdy upřímně omluvit.

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 12:57 | Reagovat

Moc hezky napsáno!

V dětství jsem si taky dala slib, že se nikdy nebudu chovat ke svým dětem tak, jako to dělala moje maminka. Ale jak píšeš, občas se mozek zatemní a z pusy vylétne něco, co by tam mělo zůstat. Ještě, že existuje to slůvko promiň :).

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 13:00 | Reagovat

Ono asi není takové umění mlčet, jako právě nalézt tu zmíněnou rovnováhu.
Lidé by se vážně měli naučit mluvit až potom, co mlčí a naslouchají :-)
Tedy vlastně až ve chvíli, kdy vědí co říct a jakým způsobem :-)

8 Robka Robka | Web | 29. srpna 2017 v 20:30 | Reagovat

[2]: Nebo "rychlá huba a pomalý rozum, holé neštěstí" :-)

[4]: Někdy je lepší být zticha, ono je to i tím, že člověk čím je starší, tím je línější i mluvit :-) Tedy ne každý, ale pozoruji, že na mě to občas platí.

[5]:  Přiznat si chybu a ještě to uznat před druhým, to je těžké. Ale myslím, že se tak uleví oběma stranám.

[6]: Ty vzory vyplují na povrch právě v afektu, bohužel. Ať chceme nebo ne.

[7]: Přesně to je ono. A platí to vlastně i pro psaní.

9 sugr sugr | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 20:55 | Reagovat

Mlčet!
Nic tím nepokazím a zbytečně se nerozčiluji když mám jiný názor než ostatní.:-) Život mě naučil!

10 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 3. září 2017 v 21:59 | Reagovat

Skvěle sepsané!
Občas si nadávám, že jsem docela mluvka teda, až moc extrovertní, a ráda bych se obecně utlumila.
Ale myslím si, že je to asi furt lepší, než takovej ten typ, co toho moc nenamluví, vstřebává informace, a pak někde doslova vybleje něco, co je úplně zbytečný. I takovýhle lidi-mršky jsou a ty mi začínají vadit víc a víc..

11 Siren Siren | E-mail | Web | 4. září 2017 v 11:23 | Reagovat

Jak s jakým člověkem ..

12 Robka Robka | Web | 5. září 2017 v 19:11 | Reagovat

[9]: Než se hádat kvůli malichernosti, je fakt lepší mlčet.

[10]: Tichá voda břehy mele :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama