Robert Plant - Carry Fire (recenze alba)

18. října 2017 v 17:58 | Robka |  Pokus o recenze alb
Sólová tvorba Roberta Planta byla stejně jako jeho osobnost vždy plná nepředvídaných zvratů. Velká láska k hudbě i znalosti a zkušenosti, jichž nabyl během let, z něj učinily jednu z nejvíce respektovaných hudebních veličin. Jeho inspirativní hudební dráha vypovídá mnoho o člověku, který ctí své kořeny v blues, ale nelpí na minulosti a nepředvádí karikaturu svého mladšího já. Možná by se to dalo vyjádřit třemi slovy - Plant umí stárnout.


Hlas Led Zeppelin, jenž v sedmdesátých letech stoupal k nebesům, se dnes ztišil a zjemnil a stal se moudrým vypravěčem příběhů, jedním z šlechetných "předků", o nichž kdysi zpíval ve skladbě Kashmir. Nadto je obdařen vzácným darem dychtivosti a touhy po nových objevech a posunu vpřed, což je vlastnost ne tak úplně samozřejmá ani daleko mladším hudebníkům. Spolu s nesmírnou pracovitostí a houževnatou tvrdohlavostí vstupuje do následujících let s dalším vybroušeným klenotem - novým albem Carry Fire, jež vyšlo v pátek třináctého října 2017 a jež si také sám produkoval.





Do značné míry Carry Fire pokračuje ve šlépějích předchozí vynikající desky Lullaby and... The Ceaseless Roar - je stvořeno za přispění hudebníků s příznačným názvem Sensational Space Shifters; snad toho nejlepšího uskupení, které kdy Roberta Planta obklopovalo. Páteř kapely stále tvoří kytaristé Justin Adams a Liam "Skin" Tyson, na bicí hraje Dave Smiht, basové linky vytváří Billy Fuller a elektronická udělátka obstarává John Baggot, bývalý spoluhráč triphopových Portishead, Massive Attack a skladatel filmové hudby. Na desce se však objevilo i několik hostujících hudebníků - albánský houslista Redi Hasa a anglický multinstrumentalista Seth Lakeman. V této sestavě vzniklo jedenáct skladeb, z nichž jedna je převzatá - jde o Bluebirds Over the Mountain, kterou v roce 1958 nahrál zpěvák rockabilly Ersel Hickey a o deset let později ji zpopularizovali Beach Boys. Na Carry Fire má podobu psychedelického tanečního mixu, jehož strukturovaný elektronický rytmus pohání kupředu neúnavné bicí a Planta doprovází v duetu americká zpěvačka Chrissie Hynde.


Otevírákem alba je May Queen - píseň, jež titulem chtě nechtě připomene všem skalním fandům Led Zeppelin úryvek textu ze Stairway to Heaven. V loňském roce probíhal spor o autorství této slavné rockové balady a před soudem stanul i Plant. V řízení, vyvolaném dědici Randyho Wolfa ( známého spíše pod pseudonymem Randy California) ze skupiny Spirit, šlo o autorská práva k úvodní melodii Stairway. Podle žaloby měla melodie být vykradena ze skladby Taurus; žalobci ovšem nedosáhli kýženého výsledku a soud skončil ve prospěch Led Zeppelin. May Queen se však hudebně pohybuje spíš v oblasti amerického a anglického folku, vzdává hold legendárnímu Bertu Janschovi a maně vzpomene i na velšské útočiště v Bron-Yr-Aur, kde v roce 1970 vznikal podklad k albu Led Zeppelin III. Akustický doprovod s houslemi ve střední části přidává i východní vlivy a Plant tiše prozpěvuje "dimming of my light", což se dá pochopit jako uvědomění si vlastní smrtelnosti a prchavosti krásných okamžiků v životě.


Robert Plant se v několika skladbách dotýká i ožehavých politických témat - Carving Up the World Again - A Wall and Not a Fence naráží na světový nacionalismus (Call up the cavalry and double up the guard), populismus světových vládců a stavění zdí, které mají upevnit jejich moc. V Bones of Saints ostře kritizuje byznys se zbraněmi (Kdo kupuje kulky? Řekněte mi, kdo je prodává!), tématu migrace si všímá v New World...With Songs of Praise (Uneducate the noble savage, The great white father's word is law, Subjugate them to liberate the, The poison pen the bloody sword). Nepasuje se však do role politického řečníka - spíš přemýšlivého člověka s otevřenýma očima a srdcem, který zprostředkovává svůj pohled na svět.



Stěžejním námětem Plantových textů však zůstává láska - Dance with You Tonight je romantická zpověď stárnoucího milovníka toužícího po "tanci" se svou láskou a hudebně nejzajímavější je bezesporu titulní Carry Fire, v níž podmanivá souhra arabské loutny oud s kvílící violou doslova okouzluje a přenáší posluchače do soumračné podvečerní Marrakéše, kde planou ohně a tak snadno se podléhá citům. Za zmínku jistě stojí i Keep It Hid s temným elektronickým podkladem, jež příhodně dokresluje sekané bluesové riffy.


Carry Fire
***

Letos 10. prosince uplyne deset let od posledního z jednorázových reunionů Led Zeppelin, který opět vyvolal vlnu spekulací o koncertním návratu legendy. Je to pochopitelné - spousta lidí se nehodlá vzdát této naděje a spousta z nich neměla nikdy možnost vidět je v době jejich činnosti. Byl to opět Plant, který už po několikráté rozčísl tyto fámy a odmítl (řečeno slovy svého starého přítele Roye Harpera) "vstoupit do hrobu plného prachu a pavučin". Od roku 1980 kráčí každý ze zbylých členů jinými cestami a Robert Plant si vybral tu ze všech nejklikatější, ale zároveň i nejúspěšnější. Dnes se nemusí spoléhat na to, co kdysi dávno stvořil s Led Zep - noví příznivci se rekrutují i z řad posluchačů Led Zeppelin zcela nepolíbených. Oheň, jež kdysi dávno zažehlo v jeho srdci blues, hoří na novém albu Carry Fire mocným plamenem.

Hodnocení: 10/10




Seznam skladeb:
1. The May Queen
2. New World...
3. Season's Song
4. Dance with You Tonight
5. Carving Up the World Again - A Wall and Not a Fence
6. A Way with Words
7. Carry Fire
8. Bones of Saints
9. Keep It Hid
10. Bluebirds Over the Mountain
11. Heaven Sent

Recenze na serveru Metacritic zde.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud se ti článek líbil, klikni:-)

tady

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 22. října 2017 v 15:51 | Reagovat

Skladby se ještě poslechnu, zatím jen tolik, že hledání nového je vlastní jen nemnoha umělcům, kteří se proslavili v 60.-80. letech, většinou obehrávají tehdejší repertoár.

Proto mám rád Romana Dragouna, že patří také k výjimkách. I když s Progresem 2 občas vystoupí, vůbec na tom není závislý a má svou sólovou dráhu.

2 sugr sugr | E-mail | Web | 22. října 2017 v 19:35 | Reagovat

Robko poslechla jsem si tvého miláčka, ale jenom kousek, takový skvost si nemůžu vyposlechnout najednou, chce to si to užít!:-)

3 Robka Robka | Web | 24. října 2017 v 21:09 | Reagovat

[1]: Moc jich není, jsem ráda za to, že Plant je takový zapálený objevitel :-) To mě na něm fascinuje, že je to něco, co člověka překvapí - i mě, která poslouchá a zná úplně všechna alba nazpaměť :-)
Romana Dragouna si ráda poslechnu, znám spíš ty starší věci.

[2]: :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama